Reklama


Létající čerpací stanice na nebesích: Jak funguje tankování za letu

12.06.2018 - Petr Woletz

Dva taktické bombardéry právě přilétly k tankeru, jenž krouží nad oceánem. Během krátké chvíle přenese teleskopická tyč palivo z jeho útrob nejprve do jednoho a pak i do druhého stroje. Podobná scéna se v následujících hodinách několikrát zopakuje, než letouny udeří na plánovaný cíl. A pak znova, když po útoku zamíří zpět na domovskou základnu

<p>Francouzský víceúčelový letoun Dassault Rafale před zahájením tankování z leteckého tankeru KC-135 během operace nad Mali, kam stroje létaly z Francie přes Alžírsko</p>

Francouzský víceúčelový letoun Dassault Rafale před zahájením tankování z leteckého tankeru KC-135 během operace nad Mali, kam stroje létaly z Francie přes Alžírsko


Reklama

Každý vojenský mobilní prostředek, snad s výjimkou jaderným pohonem vybavených plavidel, disponuje relativně omezenými zásobami pohonných hmot. Zvlášť markantně se tento stav projevuje v letectvu. Vždyť zatímco balony a vzducholodě dokázaly díky přírodním zákonům setrvat ve vzduchu i několik dní, výdrž jejich těžších nástupců se i přes veškeré snahy konstruktérů za normálních okolností pohybuje řádově v hodinách.

Navíc, na rozdíl od pozemních prostředků, potřebná příprava před opakovaným startem představuje obvykle mnohem složitější proceduru. Kromě tankování totiž zahrnuje i celou řadu dalších nezbytných kroků, což ve svém důsledku v kritických momentech boje výrazně zkracuje celkové možné operační nasazení stroje ve vzduchu.

Opatrné začátky

Počátkem dvacátých let minulého století začaly britské i francouzské ozbrojené síly zkoumat možnosti doplňování paliva za letu. Jenže velmi brzy svůj vesměs teoretický výzkum ukončily. Nezávisle na sobě totiž usoudily, že spíše než o operačně proveditelnou činnost jde o akrobatický prvek vhodný k předvádění v rámci tehdy populárních leteckých cirkusů.

Naproti tomu za oceánem už v roce 1921 požádal na základě předchozího dlouhodobého výzkumu o patent na tankování ve vzduchu aviatický průkopník a zastánce strategických bombardovacích sil ruského původu Alexander de Seversky (1894–1974).

Až po spuštění železné opony

Jeho poznatky použilo už o dva roky později americké letectvo, když začalo tuto technologii uvádět do života. První experimenty proběhly v červnu 1923 a v srpnu téhož roku už dokázala dvojice letounů Airco DH.4 v roli tankerů devětkrát doplnit třetí stroj téhož typu (celkem 2 600 l benzinu a 140 l motorového oleje), takže vydržel kroužit více jak 37 hodin ve vzduchu.

Ačkoliv ve 30. a 40. letech vývoj v této oblasti pokračoval a zapojily se do něj i předtím váhající evropské armády, u letadel operujících v druhém světovém konfliktu bychom systémy umožňující jejich tankování ve vzduchu hledali marně. Teprve nástup studené války doprovázený rozvojem strategických bombardérů schopných operovat v globálním měřítku vedl k zavedení technologie doplňování paliva za letu do praxe. 

Různé způsoby

Během téměř stoletého vývoje pochopitelně vzniklo hned několik různých systémů tankování. Za zmínku stojí typ „z křídla na křídlo“, provozovaný v praxi zejména v tehdejším Sovětském svazu, nebo „hadice se smyčkou“, při němž tanker letěl za doplňovaným strojem a před vlastním přečerpáním paliva zachytával jím vypouštěnou trubici.

V současné době je nejčastěji používán ráhnový systém, reprezentovaný teleskopickou dutou tyčí s pohyblivými křidélky (často ve tvaru písmene V) ovládanou palubním specialistou. Ten musí po přiblížení příjemce zasunout konec výsuvného potrubí do hrdla umístěného na horní části trupu spojeného s palivovou nádrží. Doplňovat pohonné hmoty může v tomto případě pouze jediný stroj, zato ale celý proces probíhá velmi rychle (například u Boeingu KC-135 Stratotanker dosahuje průtok ráhnem až 3 800 litrů za minutu).

Více letounů najednou

Uvedený způsob tankování ovšem nelze aplikovat u všech typů letadel. I proto je nadále využíván vývojově jen o něco starší typ tvořený flexibilní hadicí ukončenou „košem“, jehož trychtýřovitý tvar ulehčuje pilotovi připojení pevného nebo výsuvného ramena (sondy) doplňovaného stroje.

TIP: Z Pardubic do Prahy: Před 107 lety se zrodila česká aviatika

U tohoto systému může jeden tanker obsloužit až tři příjemce současně. Ačkoliv se díky výraznému technologickému posunu i stále častějšímu využití stala z této činnosti do jisté míry rutina, rozhodně není bez rizika. I proto musí piloti, jejichž stroj má být ve vzduchu doplňován, procházet opakovaným výcvikem. 

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: pinterest

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Vizualizace povrchu super-Země obíhající kolem Barnardovy hvězdy.

Vesmír

Varanovi při šplhání pomáhá nejen částečně chápavý ocas, ale také zvětšené šupiny na chodidlech.

Příroda

Start nosné rakety GSLV Mk.3, při kterém vynesla na oběžnou dráhu komunikační satelit.

Vesmír
Historie
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907