Lotyšská Riga: Secesní hvězda Baltu

07.04.2021 - Tomáš Kubuš

Lotyšská metropole Riga zatím nepatří mezi nejvyhledávanější evropské turistické destinace, přesto ne náhodou nosí hrdě přízvisko Paříž Pobaltí.

<p><strong>Dům Černých hlav</strong> na Radničním náměstí patří k nejvýraznějším stavbám Rigy a představuje ikonu města, vlevo se tyčí věž kostela sv. Petra.<em> </em><em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Dům Černých hlav na Radničním náměstí patří k nejvýraznějším stavbám Rigy a představuje ikonu města, vlevo se tyčí věž kostela sv. Petra. (foto: Shutterstock)


Reklama

Jako každé hlavní město má i Riga svou novou, moderní tvář, ale pro návštěvníky bude vždy lákavější a pestřejší stará část zdobená historií. Krásný pohled se vám naskytne z mostu přes řeku Daugavu (Dvinu), která metropoli protíná. Spatříte odtud několik štíhlých kostelních věží tyčících se nad střechami domů a také Rižský zámek, dnešní sídlo lotyšského prezidenta. Kdysi město obepínaly i vysoké středověké hradby, ale postupně zmizely, a jejich pozůstatky proto najdete už jen na několika místech. 

Procházka starou Rigou připomíná výlet do pohádky, ale nejkouzelnější je bezesporu Radniční náměstí (Rāts-laukums) lemované ze všech stran nádhernými budovami, na něž shlíží socha slavného rytíře Rolanda. Kdysi se tu ozývalo vyvolávání prodavačů, zvuky zvířat či řinčení nástrojů. Právě sem chodili obyvatelé města na vyhlášený trh.

Dnes byste tu stánky hledali marně, zato můžete obdivovat tzv. dům Černých hlav (Melngalvju nams). Pochází ze 14. století a přežil mnohé pohromy – po bombardování za druhé světové války jej však museli celý zrekonstruovat. Cech černých hlav přitom sdružoval svobodné obchodníky. Červenou cihlovou fasádu zdobí četné věžičky, sochy, výčnělky, oblouky i polooblouky. Obzvláště působivě pak vypadá náměstí v noci, kdy zmíněný dům, radnici i nedaleký kostel sv. Petra (Svētā Pētera baznīca) zalijí světla reflektorů. Uvedený svatostánek patří k ikonám Rigy a jeho 123 metrů vysoká věž působí jako maják. Z jejího vrcholu se navíc otevírá asi nejkrásnější výhled na lotyšskou metropoli.

Zámek dvou tváří

Na okraji starého města, kde historické domy střídají moderní budovy, stojí zámek Rīgas pils, zmíněné sídlo hlavy státu. Sněhobílá fasáda vyvolává dojem, jako by stavba vznikla teprve nedávno. První hrad se zde však nacházel již v roce 1330. V roce 2013 téměř celý objekt pohltily plameny: oheň zničil velkou část střechy i interiérů, ale budova naštěstí zůstala stát a dočkala se okamžité rekonstrukce. Před železnou branou hlídá dvojice vojáků ve slavnostních uniformách a s přísným pohledem. Zámek má zdánlivě dvě tváře: při pohledu od města působí jako moderní palác, ale sejdete-li k řece Daugavě, uvidíte část s hradní věží, a stavba tak získá historický nádech. 

Ulice směřující ke katedrále sv. Jakuba neboli Dómu (Rīgas Doma) se zařezává hlouběji do starého města. Pár kroků odtud pak sídlí lotyšský parlament. Narazíte zde také na několik reliktů letitých kamenných zdí, náznak městské brány a nedaleko spatříte i hradní věž, která představovala obávané vězení. Z malé, nenápadné uličky vykukují Tři bratři neboli Trīs brāļi: nejde přitom o žádné slavné osobnosti Rigy, ale o tři nejstarší domy v celém městě, jež by navíc mohly sloužit jako učebnice architektonických stylů.

Nejstarší pochází z konce 15. století a spojuje v sobě prvky gotiky s renesančními detaily. Vedlejší číslo 19 se žlutou fasádou je o sto let mladší a architekti si na něm vyhráli v duchu nizozemského manýrismu. Nejmladší bratr pak vznikl až koncem 17. století a stavitelé mu pro změnu vtiskli barokní podobu. Do jednoho z domů můžete i nahlédnout, jelikož v něm sídlí muzeum lotyšské architektury.

V Pivní zahradě

Vykukující kostelní věž s kohoutem na špici napovídá, že Dóm je na dosah ruky. Jakmile k němu přijdete blíž, snadno vás přesvědčí, že představuje největší katedrálu celého Pobaltí. Navíc ukrývá obrovské varhany, čtvrté největší na celém světě. Cihlová architektura svatostánku je ovšem nesmírně strohá.

Přilehlé náměstí večer ožívá a lidé pomalu začínají obsazovat okolní bary, podniky a restaurace. „Pokud chcete ochutnat něco tradičního, navštivte Alus sēta,“ zní velmi dobrá rada lotyšských studentů. Alus sēta znamená v překladu Pivní zahrada, ale v tomto podniku vám nenačepují jen pivo – mají zde prostě vše, co nabízí lotyšská kuchyně: začít můžete grilovaným, marinovaným či uzeným lososem, přidat k němu zeleninu, omáčku s houbami a brusinky a nakonec si vybrat z místních koláčků a zákusků. Kdo se chce výtečně a tradičně najíst, neodejde z Alus sēta zklamaný. Riga má však v rukávu i další trumfy: večer město ozáří světla, a na mnoha místech tak budete mít pocit, že jste se přenesli do středověku. 

Černá kočka pro štěstí

Ulice Kaļķu (Kaļķu iela), hlavní tepna starého města, pulzuje od oběda do pozdního večera. Ráno ještě spí a potkáte tu jen lidi pospíchající do práce; už po snídani se však objevují první turisté a hledají příjemnou kavárnu, v níž ucítí tep starého města. Za náměstím narazíte nejen na starý bastion někdejšího opevnění, ale i na malý zámek, spojený se středověkým cechem Mazā Ģilde ze 14. století. Původní stavba již zanikla, ovšem stávající rekonstrukce v novoanglickém stylu je více než působivá. 

Nedaleký dům na rohu ulice nevybočuje ničím z řady, snad kromě toho, že na jeho zašpičatělé střeše spatříte sochu černé kočky. Lotyšský majitel stavby nechal původně vyrobit dvě – jako symbol vzdoru vůči zmíněnému cechu, do nějž směli vstoupit jen bohatí němečtí obchodníci. Obě micky však natočil k cechovnímu zámku zadní částí těla, a tak jeho členové souhlasili, aby se k nim nespokojený Lotyš přidal – ovšem pod podmínkou, že sochy na své střeše upraví. Dnes si místní černou kočku natolik oblíbili, že se stala symbolem starého města. 

Svoboda ve hvězdách

Na ulici Brīvības bulvāris v parku Bastejkalns nedaleko starého města se tyčí Pomník svobody – lotyšsky Brīvības piemineklis –, jenž připomíná vytouženou nezávislost. V dávných dobách stála na jeho místě socha Petra Velikého, dnes ji však vystřídal betonový sloup se skulpturou ženy symbolizující svobodu; v natažených rukách pak drží tři zlaté hvězdy, jež reprezentují tři lotyšské kraje. Pomník se nachází na stejném místě již 75 let, přestože v dobách socialismu byl pro mnohé trnem v oku. O kousek dál vztyčili soudruzi sochu Lenina, která se však poroučela k zemi hned po pádu Sovětského svazu. Památník svobody ovšem přežil a stal se svědkem mnoha historických událostí formujících Rigu i celou zemi. 

Náměstím pod pomníkem pochoduje čestná stráž. Mladí muži v těžkých kabátech a vysokých botách kráčejí velmi pomalu, aby celému ceremoniálu dodali punc vážnosti. Přilehlým parkem pak tiše protéká říčka Pilsētas a na jejím břehu se rozvážně kolébá hejno kachen. Malí i velcí je sem přicházejí krmit kousky chleba. 

TIP: Běloruský Minsk: Město dvou tváří, kde se mísí minulost se současností

Moderní Riga představuje obrovskou „sbírku domů“ vybudovaných v secesním stylu – i proto se tak často přirovnává k Paříži. Na přelomu 19. a 20. století, kdy se zmíněný sloh formoval, totiž zažívalo město na březích Baltského moře období stavební expanze. Secesní tvář mu pak do značné míry vtiskl petrohradský architekt Michail Eisenstein (1867–1921). Nikdo však tehdy ještě netušil, že o sto let později budou zdejší ulice tonout v záři reflektorů a těšit se přízni turistů z celého světa. Ocenění Evropské hlavní město kultury roku 2014 získala Riga zaslouženě. 


Černý zázrak z Rigy

V některých rižských podnicích můžete ochutnat likér zvaný Černý balzám neboli Melnais Balzams. Patří k tradičním specialitám města a připravují jej zde už od roku 1752. Vyrábí se snad ze všech bylinek, které v Lotyšsku rostou, a místní říkají, že pokud si dáte denně „panáka“, dožijete se ve zdraví vysokého věku. Zmíněný nápoj si oblíbila i Kateřina Veliká a nechávala si ho posílat do carského Petrohradu. Likér krásně voní, první hlt chutná velmi hořce, ale jakmile se rozplyne v ústech, ucítíte chuť bylinek. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907