Majitel těchto zubů lovil velryby před 26 miliony let.
Ani když jste vrcholový predátor obřích rozměrů, smrt se vám nevyhne. Tím jediným co po vás v takovém případě zbude, jsou fosilie, které pak (při troše štěstí) objeví budoucí lovci fosilií. Nedávno se to povedlo amatérskému paleontologovi Philipu Mullalyovi, který našel jednu z nejpozoruhodnějších fosilií velkých žraloků.
Mullaly nejprve na pláži v australském státě Victoria objevil jeden zub třetihorního megažraloka. Paleontologové organizace Museums Victoria poté našli více než 40 dalších zubů, které pravděpodobně všechny pocházejí z jediného zvířete.
TIP: Dávný předek dnešních keporkaků a plejtváků byl velkým a zuřivým predátorem
Zuby náležejí megažralokovi druhu Carcharocles angustidens, který žil před 25 miliony let, tedy na sklonku období oligocénu. Byl to strašlivý devítimetrový dravec, který se živil velrybami střední velikosti. Jeho blízkým příbuzným byl legendární megalodon, ještě větší megažralok, který děsil obyvatele moří ještě asi před 2,6 miliony let.
Museums Victoria
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
