Ludvík Dítě: Uhři i Češi se předháněli, kdo nasadí králi korunu jako první

13.12.2017 - Josef Veselý

Českým i uherským zemím vládl Ludvík Jagellonský deset let. Když na něj ale usedl, byl ještě dítětem, přesto si od něj šlechta mnohé slibovala

Ludvík Jagellonský - Malý princ byl vytouženým dědicem stárnoucího krále Vladislava
Ludvík Jagellonský - Malý princ byl vytouženým dědicem stárnoucího krále Vladislava

Reklama

Roku 1503 se na budínském hradě sedmačtyřicetiletému uherskému a českému králi Vladislavovi Jagellonskému narodilo první dítě – holčička. Její matkou byla třiadvacetiletá uherská královna Anna, která kacířské Čechy neměla nikdy moc ráda a českou královnou se oficiálně nikdy nestala, neboť neprošla korunovací. Dcera dostala jméno právě po ní. Byla to zatím „pouhá“ holka a čekalo se na narození následníka trůnu. K tomu došlo 1. srpna 1506, kdy se královskému páru narodil syn, jenž při křtu dostal jméno Ludvík.  

Smutný starý král

K Ludvíkově kolébce se chystaly výpravy šlechtičen a představitelů stavovské obce, a nikdo z nich netušil, že vlastně jede na pohřeb nebohé královny-matky. „V životě Ludvíkově bylo mnoho předčasného,“ napsal později kronikář Jan Dubravius. „S předčasným příchodem na svět jest spjata i zpráva, že tělo nemluvňátka lékaři obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby je zahřáli a prince tak udrželi při životě. Ludvík zůstal naživu, všechny novorozenecké svízele přežil, matka však skonala.“

Pro Vladislava bylo úmrtí milované manželky, jež pravděpodobně zemřela na následky infekce a horečky omladnic, krutou ranou. Benátští vyslanci pozorovali, jak král hlasitě štkal a oči měl neustále zality slzami. Odmítal vystupovat na veřejnosti, trpěl těžkou depresí a stáhl se do samoty na dunajský ostrov. Na svého vladaře se obrátil jeho sekretář Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic s útěšnou básní a zapřísahal jej, aby ustal v pláči nad smrtí své choti a myslel na své děti a poddané. 

Čtyři léta, prožitá po boku francouzské princezny musela jeho život hluboce poznamenat. Zbylých deset roků prožil tak trochu v permanentním smutku, případně dojetí. Rozplakal se, když mu sekretáři četli gratulace k narození syna Ludvíka; veřejně propadl dojetí při korunovaci dvouletého Ludvíka na uherského krále. Rozbrečel se i o šest let nato, když se v rozhovoru dostal do rozporu s českým kancléřem Ladislavem ze Šternberka. Dojetí se neubránil ani při návštěvě Prahy roku 1509, kdy nechal malého tříletého Ludvíčka korunovat za českého krále.

Jagellonci v Praze

Dne 17. února 1509 dorazil český král po řadě let do hlavního města jednoho ze svých dvou království. „Páni konšelé a starší přivítali krále takto: ,Nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější! Purkmistři a starší vítají Vaši Královskou Milost a radují se z toho, že Bůh ráčil Vaši Milost přivést do tohoto města v dobrém zdraví. Prosím Vaši Milost, aby ráčila potrestat bezpráví, kterých se na nás dopustili naši nepřátelé. Neboť král nese meč v ruce proto, aby chránil dobré a trestal zlé.‘“ Slavnostní projev zdůraznil patřičnou radost nad příchodem panovníka i nad jeho zdravím, o němž se stále pochybovalo, zároveň však jejich hlas zazněl sebevědomým tónem. Měšťanstvo nejenže prosilo o pomoc, ale zdůrazňovalo i královu povinnost vůči všem vrstvám poddaných.

Do Prahy se sjela řada významných hostí, především vratislavský a olomoucký biskup, hlavním bodem pražského pobytu byla přece Ludvíkova korunovace. Dorazil i markrabě braniborský a saská knížata, která s sebou přivezla míšeňského biskupa, ale nejvíc pozornosti vzbudily kroje uherských magnátů. Mezi hosty bylo vidět i dva vnuky Jiřího z Poděbrad. Po dlouhé době se Praha probudila z provinciální ospalosti a stala se opět jevištěm událostí sledovaných i v zahraničí.  

Kdo bude první?

Uhři a Češi se předháněli, kdo korunuje Ludvíčka dřív. Čeští stavové sice přislíbili souhlas s korunovací dřív, jenomže Uhři získali časový náskok a korunovační obřad uskutečnili před konkurenty. Když ne dřív, tak alespoň lépe! Korunovační obřad se stal pro Prahu otázkou prestiže. „Toho roku v neděli před svatým Řehořem [11. března] byl král Ludvík, korunovaný král uherský, korunován a přijat za českého krále na Pražském hradě v chrámu svatého Víta. Korunovali ho tři biskupové: olomoucký, vratislavský a míšeňský. Bylo mu teprve dva a půl roku, a když mu biskupové kladli na hlavu korunu, plakal – sotva si asi něco z toho uvědomoval,“ reportoval nám onu událost starý letopisec český.

Tentýž kronikář si však všiml ještě něčeho: „Ta korunovace byla nějaká divná, nesvobodná: na Hrad ani do kostela nikoho nevpouštěli, jen příbuzné […]. A také nebyla taková hojnost všeho, jaká bývala dříve za jiných králů při takové slavnosti, kdy bývalo v paláci při hostině mnoho stolů […]. Dříve stávalo na nádvoří mnoho sudů vína a piva a každý dostal, kolik chtěl: a teď ani peníze nesypali.“

Prostě nebyly finance. Panstvo se obávalo, že by se snad Pražané mohli v době královských oslav Hradu zmocnit, a tak po přísné kontrole vpustili jen některé z nich. Král s knížaty a pány hodoval uvnitř paláce a o hody pro diváky se nikdo nestaral. Z pivnic měli komorníci vyvalit sudy vína a piva a nabídnout je zdarma, jak tomu bylo za korunovace králů Vladislava, Jiřího či Ladislava Pohrobka, ale ze sklepů se nic nekutálelo. Chyběly i davy čumilů. Královská pokladna neměla na pohoštění zástupů dost prostředků, a tak ani královští komorníci nerozhazovali do skupinek diváků drobné peníze.

  • Zdroj textu:

    Tajemství české minulosti

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Královna Alžběta II. proslula smyslem pro humor, který sdílí se svým chotěm princem Philipem.

Zajímavosti

Rekonstrukce pravši Mesophthirus engeli na peří.

Věda
Zajímavosti

Dobrovolníci domobrany před velitelstvím admirality

Válka

Čtyřruký robot ClearSpace-1 během testu uloví vesmírný odpad, zneškodní ho, a poté i s ním zanikne.

Vesmír

Testy na myších a na lidech ukazují, že osobní talismany bezpečí překvapivě fungují.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907