Reklama


Lži ve jménu státu: Proč prezidenti tají informace o svém zdraví?

16.05.2018 - Monica Hesse

Američtí prezidenti se většinou rekrutovali z řad starých, mocných a – bohužel často nemocných – mužů. Sužovalo je tak mnoho chorob, které se však v zájmu zachování klidu obyvatel snažili utajit. Tutlali ovšem nejen chřipky, nýbrž také infarkty či rakovinu

<p>Když Hillary Clintonové „podezřele“ diagnostikovali pneumonii, Jimmy Fallon si z ní vystřelil ve své talk show.</p>

Když Hillary Clintonové „podezřele“ diagnostikovali pneumonii, Jimmy Fallon si z ní vystřelil ve své talk show.


Reklama

Mnozí muži v čele Spojených států svoji fyzickou zchátralost dovedně skrývali ve strachu, že přijdou o vliv. Pomyslného mistrovství v tomto ohledu dosáhli například poradci Franklina D. Roosevelta: Amerika dlouhých dvanáct let obdivovala snímky, na nichž vystupoval jako vitální muž, aniž by tušila, že stěží dokáže chodit. Mlžení o zdravotní situaci prezidentů se společnosti samozřejmě nelíbilo a postupem času se první muže naučila hlídat bedlivěji než vlastní děti. Spí dostatečně? Cvičí? Netrápí je zažívání? Takto dnes o hlavě USA uvažuje velká část tamní populace.  

Marketingový lékař

Nedá se však říct, že by se Američanům v minulosti dostávalo na podobné otázky zcela uspokojivých odpovědí – a ani Donald Trump dnes nepředstavuje výjimku. Debatu nedávno rozvířil soukromý lékař Bílého domu Ronny Jackson, který po každoroční prohlídce prvního muže předstoupil před veřejnost s prohlášením, jež se ani tak nepodobalo odborné zprávě, jako spíš výtvoru z pera marketingového oddělení.  

„Panu prezidentovi jsem oznámil, že kdyby si poslední dvě dekády hlídal stravu, dožil by se klidně dvou set let. Má neuvěřitelnou genetickou výbavu… Chci tím říct, že abych já byl stejně zdravý a vitální jako on, musím držet dietu a pečlivě si kontrolovat jídelníček,“ prohlásil Jackson. Trump má podle něj záviděníhodnou energii a výdrž. Závěrem lékař dodal, že je to vše zásluhou toho, „jak prezidenta stvořil Bůh“.

Libru od obezity

Proslov zněl tak neuvěřitelně, že když ho posléze parodoval oblíbený satirický pořad Saturday Night Live, moderátor jej prakticky nemusel měnit, aby publikum rozesmál. Reportéři byli z oficiálního prohlášení poněkud v šoku a zarazila je rovněž řada podivných „náhod“: Trumpova váha se zastavila na 239 librách (asi 108 kg), tedy přesně libru pod lékařsky definovanou hranicí obezity. Naopak naměřená výška dosáhla 192 cm, přičemž v řidičském průkazu má prezident 188 cm – a není úplně normální, aby 71letý muž ještě rostl.  

Na jedné straně je pravda, že doktora Jacksona najal svého času Barack Obama, takže lékař nemá důvod lhát ohledně zdraví Donalda Trumpa. Je ovšem potřeba zdůraznit, že informace o zdravotním stavu prezidenta podléhají zákonům o zachování soukromí, a veřejně tak mohl Jackson odhalit pouze to, co mu současná hlava státu dovolila. 

Rakovina a rabování

Vztahy mezi prezidenty USA a jejich lékaři byly odjakživa komplikované – nestalo by se poprvé, že by veřejnost obdržela mlhavé, či úplně zcestné informace. Ostatně zástup amerických vůdců by se dal popsat jako procesí starých a velmi nemocných mužů, takže prostor pro manipulaci byl značný. 

Jednoho dne roku 1893 se prezident Grover Cleveland probudil s lézí v ústech a slavný chirurg William Keen po soukromém vyšetření prohlásil, že má hlava státu rakovinu. V zemi tehdy panovala ekonomická krize a Clevelandova smrt by vyvolala chaos. Prezident proto 4. července na Den nezávislosti nastoupil v New Yorku na jachtu a vyplul směrem na Cape Cod. Na palubě byl také tým chirurgů, kteří mu po cestě odoperovali pět zubů, kus čelisti a levou část horního patra. Veřejnost se dozvěděla, že prvního muže bolí zub – a ve lži setrvala následujících 25 let. Cleveland byl již po smrti, když Keen publikoval v Saturday Evening Post článek o zákroku a jeho maskování. „Pravda by vyvolala paniku, která by nejspíš přešla v rabování,“ napsal tehdy lékař. 

Prezidenti v nedbalkách

Snaha uchránit ekonomiku země se přitom odehrála už v předešlé dekádě za vlády Chestera Arthura, jenž trpěl poruchou ledvin – Brightovou nemocí. Choroba ho nakonec zabila, ovšem až pár let poté, co opustil úřad. Podobně se nevědělo, že Georgi Washingtonovi se málem stala osudnou chřipka. A masivní vřed, který mu musel odstranit doktor Samuel Bard, nevyrostl prezidentovi na lýtku, jak se dozvěděla veřejnost, nýbrž – ehm – na pozadí. K mystifikaci údajně vedla snaha zachovat prezidentskou důstojnost. 

Mnozí lékaři Bílého domu (titul oficiálně neexistoval až do roku 1928) se zprvu rekrutovali z řad blízkých přátel prvních mužů. „Když si představíte seznam lidí, kteří viděli hlavu státu ve spodním prádle, bude docela krátký,“ vysvětluje Matthew Algeo, autor Clevelandovy biografie. „Nebylo v zájmu prezidentů, aby se tento okruh nějak rozšiřoval. Nezřídka si proto na posty lékařů vybírali své přátele či někoho, s kým se již znali.“  

Léčba smrtí

Osobní lékař Warrena Hardinga byl například rodinným přítelem z minulosti – jednalo se přitom o homeopata, který předepisoval léky na základě barvy pilulek, nikoliv podle jejich složení: Když prezidenta bolelo na prsou, doktor mu řekl, že to způsobují potíže se zažíváním. Jenže Harding měl nemocné srdce. Během služební cesty na Aljašku se jeho stav prudce zhoršil a dostal infarkt. „Odborná“ diagnóza však zněla: otrava jídlem. Prezident nakonec po dvou letech podobné péče zemřel. 

Rooseveltovi stál od první inaugurace po boku lékař Ross McIntire. V roce 1944 bylo už prezidentovo zdraví velmi chatrné: Mimo jiné mu selhávalo srdce, tudíž byl natolik vychrtlý a zesláblý, že mu i členové vlastní strany radili znovu nekandidovat. McIntire však Roosevelta i okolí ujišťoval, že je první muž v pořádku a ještě jedno období zvládne. Prezident nakonec do voleb nastoupil a vyhrál. O tři měsíce později však zemřel. 

Napospas veřejnosti

„Mezi dnešním pohledem na medicínu a tím, řekněme, v padesátých letech, je propastný rozdíl,“ vysvětluje William Hitchcock, historik z University of Virginia. „Tehdy měli lékaři velkou autoritu, a když tvrdili, že je prezident v pořádku, diskuse končila – nikdo se jejich slova neodvážil zpochybnit.“ Dnes ovšem lékařské informace komentuje pro média řada odborníků a nebojí se poukázat na nesrovnalosti. 

Linii amerických prezidentů utvářeli starší muži a dlouhá staletí bylo přitom normální, že letitější jedinci mají zdravotní problémy. Vždyť v první polovině 20. století činila pravděpodobná doba dožití u mužů v USA jen 50–60 let a průměrný věk prezidentů dosáhl 55. Spojené státy však ohledně zdraví svých vůdců zastávaly benevolentnější názor: Nemoci se zkrátka považovaly za nevyhnutelný projev stárnutí a panovalo přesvědčení, že jim nelze předcházet ani je příliš léčit. 

Krutá připomínka

Přehnaným optimismem zřejmě nejvíc proslul lékař Woodrowa Wilsona: Když prezidenta postihla rozsáhlá mrtvice, doktor Cary Grayson prohlásil, že je hlava USA pouze unavená a není potřeba se znepokojovat. Posléze z vlastní diagnózy „vycouval“ s výkřikem: „Proboha, prezident je paralyzován!“ S první dámou pak déle než rok v podstatě vedl Spojené státy, zatímco Wilson zůstával na lůžku. 

TIP: Warren Harding: Nejhorší prezident v amerických dějinách

K ratifikaci opatření pro případnou smrt prezidenta či neschopnost zastávat úřad došlo až roku 1967. Stalo se tak poté, co musel Dwight Eisenhower setrvat v roce 1955 několik týdnů v nemocnici po infarktu. Jeho lékař přitom nejprve tvrdil, že se jedná o zažívací potíže. Po zavedení nouzových postupů volal také atentát na Johna F. Kennedyho, jenž národu krutě připomněl smrtelnost prvních mužů

Ani Kennedy ovšem nehrál s veřejností úplně fér: Vždy sice působil vitálně a zdravě, ale podle historičky Barbary Perryové maskoval řadu chorob – například Addisonovu nemoc, jež způsobuje selhávání ledvin, nebo ochromující bolesti zad či záněty střev. Nemluvě o tom, že mu jeho lékař běžně předepisoval amfetaminy na povzbuzení. 

Nahluchlý alergik

Prezidenti nejsou povinni odtajňovat své zdravotní záznamy, v posledních letech se tak nicméně děje. Bill Clinton například v roce 1992 prozradil, že je lehce nahluchlý alergik a má narušené vazy v levém koleni. Když však o 24 let později Hillary Clintonová před kamerami zakopla, lékaři to svedli na pneumonii a okamžitě jí předepsali léky. Dozvěděla se ovšem veřejnost celou pravdu? Podle konspiračních teorií přišla léčba i diagnóza příliš rychle a situace tehdy vypadala stejně podezřele jako současné prohlášení o zdravotním stavu Donalda Trumpa. 

Nemoci českých prezidentů

T. G.  Masaryk

ve funkci: 1918–1935
žil: 1850–1937

Během čtvrté kandidatury již Masaryk ztrácel orientaci, neměl cit v jedné noze a ruce, byl roztržitý. Posléze mu dělalo problém i podepisovat dokumenty. Kvůli podlomenému zdraví nakonec abdikoval.

Edvard Beneš

ve funkci: 1935–1938, 1945–1948
žil: 1884–1948

Během své funkce omdléval, trpěl migrénami a dostával křeče. Pitva později odhalila kornatění mozkových cév i srdečních tepen.  

Emil Hácha

ve funkci: 1938–1945
žil: 1872–1945

Sužovala jej řada psychických problémů, byl senilní a také mu kornatěly tepny. Konec svého období strávil na zámku v Lánech. 

Václav Havel

ve funkci: 1989–2003
žil: 1936–2011

Havlovo zdraví podlomilo komunistické vězení, ale i záliba v cigaretách. V úřadu prodělal mimo jiné mnoho plicních a dýchacích komplikací, které vyvrcholily rakovinou.

Miloš Zeman

ve funkci: 2013–dosud
narozen: 1944

Zatímco Havel mluvil o svém zdravotním stavu zcela otevřeně, okolo Zemana se spíš mlží: Ví se, že má vinou polyneuropatie porušené nervy v nohou a trpí i cukrovkou. 

  • Zdroj textu:

    The Washington Post

  • Zdroj fotografií: The Washington Post

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907