Magický baldachýn: Jak pobyt v lese prospívá našemu tělu a duši?

06.08.2022 - Barbora Jelínková

Pobyt v přírodě je pro lidské zdraví nesmírně důležitý. Prastarou moudrost našich předků potvrzuje i moderní věda: Je prokázáno, že obyčejná procházka lesem hraje doslova magickou roli při odplavování stresu. A nejde zdaleka o jediný důvod, proč je pro nás lesní zeleň tak blahodárná

<p>Kdyby si každý z nás našel trochu času na přírodu, úspory ve zdravotnictví by byly enormní. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Kdyby si každý z nás našel trochu času na přírodu, úspory ve zdravotnictví by byly enormní. (foto: Shutterstock)


Reklama

Do lesa a k přírodě vůbec nás to přirozeně táhne. Jeden ze základních zákonů života platí již od úsvitu dějin: Díky nástěnným malbám z období starověkého Egypta víme, že lidé před dvěma tisíci lety zdobili své domovy květinami, a obliba pokojových rostlin se od té doby nijak nesnížila. Známý americký biolog Edward O. Wilson v 80. letech pro vrozenou lidskou tendenci hledat spojení s přírodou a jinými formami života zavedl dnes hojně užívaný termín biofilie. Platnost jeho hypotézy si většina z nás již mnohokrát ověřila na vlastní kůži: Máloco dokáže po náročném dni stráveném ve škole či kanceláři „vyčistit hlavu“ tak spolehlivě jako právě procházka lesem. Úleva od stresu je takřka okamžitá – výzkumy naznačují, že pocit uvolnění pocítíme již během patnácti minut.

Lesní koupele

V jedné z prvních studií zabývajících se souvislostmi mezi pobytem v lese a naším psychickým – potažmo fyzickým – zdravím v roce 1980 japonský biolog Yoshifumi Miyazaki prokázal, že pobyt v lese výrazně snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. V jednom ze svých experimentů vyslal skupinu dobrovolníků na čtyřicetiminutovou procházku v lese, zatímco druhá část účastníků pokusu měla za úkol stejnou dobu chodit po laboratoři. A byť jde o zcela totožný pohyb, ukázalo se, že chůze po mechem porostlých stezkách má docela jiný účinek. Vysvětluje se tím mimo jiné to, proč se rychleji hojí zranění pacientů, kteří mají možnost během léčby pobývat pod korunami stromů.

V reakci na Miayazakiho zjištění tehdy japonská státní lesní správa zahájila oficiální kampaň na podporu vycházek do lesa a praktikování „šinrin-yoku“ neboli lesní koupele. Yoshifumi Miyazaki je dodnes považovaný za předního odborníka na tzv. „lesní terapii“. Závěry, k nimž dospěl, během uplynulých třiceti let však opakovaně potvrdily i studie z jiných států, například z Finska (mimochodem země, jejíž území je zalesněno ze 70 %).

Profesorka Liisa Tyrväinenová z tamějšího Institutu pro přírodní zdroje shrnuje hlavní zjištění, o nichž vědci dnes již nepochybují: „Když se lidé ocitnou v lese, sníží se jim krevní tlak, dýchací i tepová frekvence a uvolní se svalové napětí. Je to podobné, jako bychom cvičili jógu nebo meditovali.“ Ruku v ruce s tím jde aktivace parasympatického nervového systému, který se uplatňuje zejména ve chvílích odpočinku. 

Stromová aromaterapie

Nabízí se pochopitelně otázka, jak je možné, že zdánlivě obyčejný shluk stromů má na nás tak blahodárné účinky. Jedno z možných vysvětlení se připisuje kvalitě lesního vzduchu. Právě znečištěné ovzduší ve městech se totiž považuje za významný faktor přispívající k riziku srdečních onemocnění, jež se často vážou s vyšší mírou stresu. Naopak vzduch v blízkosti zurčících vodopádů a horských bystřin je nabitý zápornými ionty, které pravděpodobně potlačují projevy deprese.

Lesní vzduch kromě toho obsahuje řadu aromatických molekul produkovaných stromy a dalšími rostlinami, z nichž mnohé ovlivňují imunitní systém, nebo dokonce fungují jako přírodní antibiotika. Jde například o tzv. fytoncidy, o nichž už víme, že podporují přirozenou imunitní odpověď organismu, podobně jako aromaterapie. Profesor Qinq Li z tokijské lékařské univerzity prokázal, že v krvi lidí trávících volný čas v lese se změnilo složení bílých krvinek: Zvýšilo se u nich množství tzv. NK buněk, jež hrají klíčovou roli mimo jiné v detekci nádorů a jsou rovněž schopné bojovat proti infekci i zánětu.

A stačilo přitom jen velmi málo: Už dvě dlouhé procházky ve dvou po sobě následujících dnech vedly k nárůstu množství i aktivity NK buněk o více než polovinu, přičemž tento efekt přetrvával ještě zhruba celý další měsíc. V pozdější studii pak Li se svým týmem zjistil, že obdobného, byť ne tak výrazného účinku se dosáhne, pokud se fytoncidy rozpráší do hotelových pokojů. 

Nezapomeňte žasnout

Není žádným tajemstvím, že obyvatelé měst a urbanizovaných zón ve srovnání s „venkovany“ v mnohem vyšší míře trpí úzkostmi a poruchami nálady. Řešení přitom existuje: Ani ve velkoměstech většinou není daleko, pokud ne les, tak přinejmenším park, kde lze přičichnout k rozkvetlým stromům a nadýchat se čistšího vzduchu. Je prokázáno, že již po relativně krátkém pobytu v přírodním prostředí (udává se obvykle kolem půl druhé hodiny) se sníží aktivita těch mozkových center, která jsou nejčastěji spojována se vznikem depresivních stavů.

Namísto toho se může stát, že pocítíme něco docela jiného: upřímný úžas. Pocit podobný tomu, jaký prožíváme, když sledujeme oblohu plnou hvězd, se dostaví průměrně po šedesáti minutách zírání do zeleného baldachýnu nad našimi hlavami. A jak připomínají psychologové, je velmi důležité jej občas zažít. Mimochodem, v jednom z kuriózních experimentů nechali vědci jednu skupinu dobrovolníků minutu hledět do korun stromů, zatímco druhá sledovala panoráma vysokých budov.

Členové první skupiny byli posléze daleko ochotnější pomoct neznámému člověku než ti, kteří namísto stromů viděli jen mrakodrapy. „Pocit úžasu nám připomíná, že existují věci, které nás přesahují. To nám umožňuje zbavit se starostí, nesoustředit se tolik na vlastní osobu a chovat se štědřeji ke svému okolí,“ vysvětluje výzkumník z kalifornské univerzity v Irvine Paul Piff.

Cesta k delšímu životu

Důvodů, proč bychom se měli do lesa vypravovat co možná nejčastěji, bychom ale napočítali daleko víc. Procházku mezi listovím by měli lékaři doporučit především pacientům s hypertenzí: Jak v roce 2010 prokázala rozsáhlá studie vědců z australské Queenslandské univerzity, přibližně u desetiny lidí s vysokým krevním tlakem se hodnoty stabilizovaly poté, co začali pravidelně pobývat v parku alespoň třicet minut za týden.

„Kdyby si každý z nás našel trochu času na přírodu, úspory ve zdravotnictví by byly enormní,“ komentovala tyto závěry vedoucí studie Danielle Shanahanová. Již zmíněná finská odbornice Liisa Tyrväinenová proto radí nezapomínat na pravidelný pohyb v přírodě, nejlépe právě v lese. „Jeden výlet nás samozřejmě nevyléčí, ale může to být dobrý začátek pro změnu životního stylu,“ říká. Pokud zvažujete stěhování, nezapomeňte proto při volbě nového bydliště brát v úvahu právě blízkost a dostupnost lesů či přinejmenším parků.

TIP: Blýskání na lepší časy: Starý kontinent opět zarůstá

Jak se ukázalo, obyvatelé měst s větší plochou zeleně, mezi něž se mimochodem řadí i tuzemská metropole (viz Praha, město zeleně), mají bohatší společenský život: Parky a přírodní prostředí poskytují vhodné zázemí ke společenským setkáním, o nichž je dobře známo, že podporují psychické zdraví. Lidé, kteří mají širší síť přátel a udržují sociální kontakty, žijí déle. Chtějí-li tedy starostové vytvořit pro své občany přátelské prostředí, neměli by zapomínat na výsadbu nových stromů. 

Zalesněná zeměkoule

Světové lesy pokrývají necelou třetinu souše, přičemž jejich celková rozloha se odhaduje na čtyři miliardy hektarů – na každého z nás tedy připadá v průměru 5 000 metrů čtverečních. Stromy však pochopitelně nepokrývají všechny regiony se stejnou hustotou. Pokud jde o přepočet na hlavu, nejlépe si stojí Rusko: Každému obyvateli federace náleží více než desetinásobek zmíněné plochy. S velkým odstupem následují Brazílie, Kanada a Spojené státy; Česká republika se s podprůměrnými 2 500 m² umístila až na 98. příčce.


Praha, město zeleně

Bezmála dvě třetiny světové populace (a přibližně 75 % Evropanů) dnes žije v zastavěných, urbanizovaných zónách. Přitom se však nemusejí ocitnout zcela odříznuti od přírody: Řada měst se pyšní vysokým podílem zeleně, který navíc stále narůstá. Právě v urbanizovaných oblastech les hraje zvlášť významnou roli coby důležitý protipól hektického městského ruchu.

Nizozemská cestovní agentura TravelBird na základě satelitních snímků pravidelně sestavuje žebříček světových metropolí podle zastoupení listnatých baldachýnů. V roce 2018 se pomyslným vítězem mapování stala Praha, kde zelená plocha (kromě lesů také parky, golfová hřiště, zahrady či vinice) tvoří celkem 57 % městského území. Z padesáti hodnocených měst jako jediná překonala hranici padesáti procent a předstihla tak Madrid, Vídeň či Edinburgh s přibližně 42 % zeleně.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia CommonsCC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel DyanCC BY 2.0)

Zajímavosti

Krajina na Marsu, na snímku robotické laboratoře Curiosity

Vesmír

Světelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of HeartsCC BY-SA 4.0)

Příroda

Masivní závrt u chilského měděného dolu Alcaparrosa. (foto: Profimedia (Johan Godoy, AFP)

Věda

Zasahující hasiči Rubal a Torres. (foto: Brinnon Fire Department)

Revue

Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907