Matyáš Korvín: Z uherského magnáta českým vzdorokrálem

Matyáš Hunyadi se narodil 22. února roku 1443 v měšťanském domě na náměstí ve městě Kluž, které leží v dnešním Rumunsku. Byl mladším synem uherského vojevůdce Jana Hunyadiho. Jeho rod nepatřil vůbec k starobylým magnátským rodinám v Uherském království. Teprve zásluhou krále Zikmunda Lucemburského byl Janův otec Vajko v roce 1409 povýšen do šlechtického stavu. Matyášovou matkou byla Erzsébet Szilágyi, žena, která pocházela z významného uherského šlechtického rodu. Uvedený hendikep si Matyáš uvědomoval celý život, a tak usiloval o spojení s manželkou z urozeného evropského královského domu. Dokladem je původ obou jeho manželek: Kateřina z Poděbrad (byla jeho ženou v letech 1461–64) a Beatrix Neapolská (1476–90).

Matyáš je znám v evropské historiografii jako Matyáš Korvín. Toto označení není přesné ani správné. Je založeno na výkladu rodové pověsti, kde hraje důležitou roli havran (lat. corvinus). Po smrti Matyášova otce Jana Hunyadiho se dostali jeho synové Ladislav a Matyáš na pražský královský dvůr, kam je pozval Ladislav Pohrobek. Starší Ladislav byl obviněn z vraždy Oldřicha Celského a popraven. Matyáš poté dlouho pobýval v Praze a naučil se tu dobře česky. Uherským králem byl zvolen ve stejném roce jako jeho budoucí tchán a politický rival Jiří z Poděbrad na český trůn, tedy v roce 1458. Kromě toho se mohl v pozdějších letech pyšnit titulem rakouského vévody a českého „vzdorokrále“. 

Právě v boji o svatováclavskou korunu se znovu setkal se svým dřívějším příbuzným. Dostali se spolu do konfliktu, který vyústil až v přímé vojenské střetnutí, ale nejen to, dokonce ve stav, s nímž se v českých dějinách nesetkáváme právě často: jedno České království mělo hned dva panovníky. Problematický stav ukončila až Matyášova smrt roku 1490, kdy česko-uherské dědictví připadlo definitivně Vladislavu Jagellonskému.