Mazaní papoušci: Kakaduové ze Sydney se naučili pít z fontánek
Divocí papoušci kakadu v Sydney překvapují vědce svou vynalézavostí – naučili se ovládat veřejné fontánky i otevírat popelnice.
V ulicích západního Sydney se odehrává fascinující příklad zvířecí vynalézavosti. Místní divocí papoušci kakadu žlutočečelatí (Cacatua galerita) se naučili ovládat veřejné fontánky s pitnou vodou. Tento pozoruhodný způsob chování byl poprvé vědecky popsán a zveřejněn v odborném časopise Biology Letters.
Papoušci u fontánky
Získat vodu z městské fontánky úplná hračka. Papoušek musí přistát na úzkém kovovém sloupku, jednou nohou se pevně držet konstrukce a druhou chytit otočnou kličku. Aby spustil proud vody, musí kličku otočit po směru hodinových ručiček, a přitom udržet rovnováhu. Jakmile voda začne téct, papoušek bleskově použije zobák a napije se.
Zatímco jeden kakadu pije, další čekají trpělivě na blízkém plotě, až přijde jejich řada. Vzniká tak až dojem „pouličního ptačího bufetu“. Popsané chování papoušků bylo zatím zaznamenáno výhradně u populace v západní části Sydney.
Ptáci s kulturou
Etoložka Barbara Klumpová z Vídeňské univerzity, hlavní autorka studie, pozorovala tento jev poprvé už před sedmi lety. Zjištění vědců naznačují, že nejde o vrozené chování, ale o tzv. lokální kulturní inovaci – dovednost, která se šíří v rámci skupiny učením.
Proč ale papoušci vůbec volí fontánky, když mohou snadno pít z přírodních zdrojů, jako jsou potoky nebo louže? Odpověď není jednoznačná. Jednou z možností je, že čistá voda z fontánky jim prostě chutná víc. Další teorií je, že na fontánkách nejsou tak ohrožení predátory jako na zemi. A možná se z obyčejného pití vyvinula i jistá forma společenské události – jakési papouščí „posezení u fontánky“.
Popelnice jako švédský stůl
Zatímco západní Sydney má své „fontánkové mistry“, na jihu města papoušci stejného druhu přišli s jinou inovací – naučili se otevírat víka popelnic. Nejčastěji to zvládají samci, protože jsou silnější a víka jsou poměrně těžká. Tito papoušci si dobře uvědomují, že popelnice skrývají zbytky jídla. Na rozdíl od klidnější atmosféry u fontánek se ptáci u popelnic občas i poperou.
Tato „popelnicová kultura“ se rozšířila z jižního Sydney do více než 40 dalších lokalit – což je obdivuhodné, protože kakaduové nejsou migrující druh. Nové chování se tedy mezi nimi pravděpodobně šíří napodobováním.
Podle biologů je tento typ chování důkazem kognitivní flexibility — schopnosti zvířat řešit nové problémy a učit se jeden od druhého. Městské prostředí, plné překážek i příležitostí, tak přináší doslova laboratoř přirozeného výběru v přímém přenosu.
