Mistři střemhlavého letu: Elegantní rybáci obecní

04.03.2019 - Jan Halady

Rybáci obecní to u nás nemají lehké. Při lovu malých rybek je zejména pod splavy řek ohrožují zuby štik a sumců a těžce ulovenou kořist musí hájit před dotěrnými a většími racky. Kromě toho mají co dělat, aby objevili vhodné místo k zahnízdění

<p>Páření páru rybáků, na jehož konci si sameček začal neomaleně přebírat peří.</p>

Páření páru rybáků, na jehož konci si sameček začal neomaleně přebírat peří.


Reklama

Rád trávím chvíle odpočinku pozorováním úchvatných rybáků obecných (Sterna hirundo). Nenechám si ujít ani obyčejný průjezd autem po mostě, abych se alespoň na zlomek sekundy nepokochal štíhlými tvary a elegantním letem tohoto bělostně čistého letce a lovce v jednom.

Sám proti přesile

Začátkem dubna netrpělivě očekávám, kdy se na splavu objeví první rybák. Zpravidla nebývá sám. Malé hejnko se ale nezdrží. Jarní tah na hnízdiště má rychlejší průběh, než pozdně letní tah na zimoviště. Tehdy jsou u nás i s mladými podstatně déle. Těším se na jejich půvabný let, který se bleskovou vývrtkou mění ve střemhlavý útok. V záři podvečerního slunce se rozstřikuje voda a šťastný lovec se vynořuje i s kořistí. Spojení divoké dynamiky a měkkého světla mě vždy fascinuje. U lovce s úlovkem jsou však okamžitě útočící racci, kteří se mrštnějšího rybáka snaží oloupit.

Rybák nabírá výšku a prchá, jenže v patách má hned tři racky. Ti dotírají tak dlouho, dokud unavený obránce větší rybku neupustí. Mezi racky se ihned rozpoutává divoká honička, která končí v letu a ve spěchu polknutou rybou. Okradený rybák se mezitím spouští z výšky dolů s prázdným žaludkem. Musí ulovit něco menšího – aby stačil prchat před dotěrnými zloději, nebo mohl úlovek polknout i při prudkých úhybných manévrech. Na usednutí s větším úlovkem není ani pomyšlení.

Úlovky od zubaté tlamy

Racci zůstávají stále ve střehu. Rybák si ale musí dát pozor i na další nebezpečí, které číhá pod hladinou. Velké štiky, boleni, parmy a sumci podnikají neustálé útoky na bohatá hejnka rybek a v divokých nájezdech je tlačí k hladině. Rybáci toho mistrně využívají. Dokonce i racci mají tu a tam štěstí, ale rybáci jsou v tomto ohledu nedostižní. Jenže si musí dát velký pozor, aby sami neskončili v tlamě některého z rybích dravců.

Když se doma probírám nafoceným materiálem, mohu konstatovat, že občas jde zřejmě o čiré štěstí. Na jednom ze záběrů rozeznávám rozevřenou tlamu dravce, před nímž se na široce roztažených křídlech vznáší rybák a v hlubokém předklonu drží něco pod hladinou! Vypadá to, že rybka už musí být částečně v zubaté tlamě dravce! Snímek není kvůli špatnému světlu a pohledu zezadu stoprocentní, ale jeho dokumentární hodnota přesto obstojí.

Hledání vhodného hnízdiště

Zajistit pokračování rodu je nejdůležitějším, ale v našich podmínkách i stále těžším posláním rybáků obecných. Pro svá hnízda rádi volí nízké ostrůvky uprostřed vodních nádrží, řek a rybníků. Předpokladem je ovšem nízká vegetace na ostrůvku, čímž je velké množství z potenciální nabídky vyřazeno. Regulované řeky již neposkytují příliš mnoho vzniklých náplavů, a pokud někde přece jen vhodný vznikne a je obsazen, s prvními teplými dny a hordami vodáků na něm mají rybáci pramalou šanci dotáhnout dlouhou dobu hnízdění do zdárného konce. Od zásnub do vzletu mláďat na to potřebují přibližně téměř dva měsíce.

Záplavy i kolísání vodní hladiny uměle vyvolané člověkem jsou dalšími činiteli, které často zničí první hnízdění. Ptáci jsou pak nuceni hnízdit i na tak nemožných místech, jako jsou rovná a hladká mola, dřevěné plošiny na vodě bez podsypu, nebo dokonce těžební technika ve štěrkovnách. Protože výstelce nevěnují příliš velkou péči, jsou při jejich vzletu vajíčka rozkutálena po okolí a hnízdění opět zničeno. Vajíčko, které opustí hnízdní kotlinku, zpět už nevrátí. A do třetice už nezahnízdí, protože je pozdě. Koncem srpna a v září se stěhují na zimoviště. Výčet jejich spolehlivých hnízdních lokalit se tak v naší vlasti smrskl na minimum.

Nebojácní ochránci a příchozy k hnízdu

Jeden z „mých“ párů si vybral pro hnízdo ani ne metrový ostrůvek uprostřed mělké vodní plochy, z části bažinaté. Již v době, kdy se pro místo rozhodl a ještě ani nehloubil jamku, odehnal od něj svými divokými nálety mnohem větší volavku bílou. Později tak rybáci naložili s každým vetřelcem, ať už šlo o lisku černou, čejku, nebo obyčejnou kachnu. Přes tuto péči a ochranu je ovšem například liska schopna jim snůšku vyplenit.

Mohl jsem sledovat zásnubní let – předávání rybičky ve vzduchu i na ostrůvku, spuštěná křídla až na zem, samcovo naparování i vzájemné uklánění za doprovodu jejich hrdelních zvuků plných vzájemné náklonnosti. Po zásnubách samička zůstávala na ostrůvku a čekala, až se sameček vrátí s dalším úlovkem. Mezitím nelenila. Hluboce se vmáčkla do připravované kotlinky a s ocáskem i s křídly kolmo vytrčenými k nebi, hrabala a kroužila hlubší důleček, co jí síly stačily. Jindy zase sešla až k vodě a tahala z ní stará stébla trav, klacíky a různý rostlinný odpad. Vše odhazovala za sebe – blíž k hnízdu. Ani jednou nevzala přímo nějaký kus, aby s ním odběhla ke kotlince. Stále jen přihazovala blíž a blíže. Teprve předměty v těsné blízkosti kladla do důlku.

Přehlíživý milovník

Vstával jsem už kolem druhé ráno, abych se ještě za tmy jako maskovaný přízrak pomalu a nenápadně plížil k ostrůvku. Než jsem tímto hlemýždím tempem překonal vzdálenost kolem 200 metrů v bažinatém terénu, uplynula asi hodina. Byla to dřina hlavně na ruce, na nichž spočívala veškerá moje váha „každým krokem“. V bahně s deseti centimetry vody byl totiž jediný možný pohyb po-ma-louč-ké šoupání po zadku s nohama vepředu. Nevzbudil jsem tak ale nejmenší povyk a nevyrušoval žádné ptáky. Odchod z lokality byl stejně nenápadný.

Odměnou mi byli nejen rybáci pářící se v okouzlujícím ranním světle. Pózovali mi téměř dvě minuty. Určitě netušili, že se dívám. Sameček byl v závěru tak neomalený, že zatímco odpočíval – stoje přitom stále na zádech samičky – začal si přebírat peří. Samička po něm sekla zobákem a za vzájemného plácání křídly jej nakonec setřásla. Spustil křídla až na zem, pyšně povytáhl hlavu co nejvýš vzhůru a současně přitom pozvedl do výše svůj vidlicovitý ocas. Vypadal v tu chvíli téměř dvojnásob velký než jeho ušlápnutá družka. Vydal pár hrdelních zvuků a s úklonou největšího borce hrdě odlétl. Bylo pět hodin ráno a já se mohl s radostí v srdci odploužit.

Ostrůvky z dobré vůle

Jak jsem se již zmínil, pokračování rodu je v životě rybáků nejdůležitější a nejobtížnější věc. Člověk mění krajinu k obrazu svému a teprve s odstupem desetiletí začíná chápat vlastní chyby. To, že je alespoň připustí, je první dobrý krok k nápravě. Mnoho tvorů, kteří nás stále ještě obklopují, to s lidským pokolením nemá vůbec jednoduché. Naštěstí se mezi námi najdou nadšenci, kteří třeba právě pro rybáky budují umělé plovoucí ostrůvky. Potom čekají na svůj vytoužený páreček a s radostným očekáváním uvítají každého jejich ochmýřeného drobečka. Tito lidé jsou mnohdy skryti za rouškou anonymity. Klobouk dolů před nimi.

TIP: Odlety tažných ptáků aneb Koloběh ptačí migrace

Co do počtu hnízdících párů ovšem této aktivitě vévodí těžařská společnost Českomoravský štěrk za odborné garance Moravského ornitologického spolku. Kde dříve byla jednolitá vodní hladina, vznáší se dnes patentované betonové ostrůvky, které poskytnou možnost pro zahnízdění desítkám párům rybáků! Přirozený ostrůvek to sice není, postrádá přirozený půvab, ale pokud jde o ochranu druhu, kterou rybák bezesporu potřebuje, je více než vítán.

Rybák není malý racek

Lidé si rybáky často pletou s racky. Rybák je ovšem výrazně drobnější a štíhlejší, v letu vyniká jeho vidlicovitý ocas, který je opravdu hluboce vykrojený. Pouze při plném rozevření v jeho akrobatických leteckých kouscích toto vykrojení zaniká a jeví se jako rovný ocas.

Svoji kořist umí vyhlížet i v třepotavém letu na místě. Souhra svalů je přitom obdivuhodná. Vždyť hlava se mu při tomto třepotání ani nehne, jako by zapnul stabilizátor. Horní část hlavy má černou. Toto černé zbarvení zasahuje vzadu až na krk. Zobák je červený, zakončený černou špičkou. Loví převážně rybky, ale je schopen ukořistit i jiné živočichy a hmyz, třeba i letící vážku. Nežere rohlíky, kterými racek nepohrdne. Navíc jsou racci mohutnější, ne tak obratní v lovu a jejich hlava je včetně brady ve svatebním šatu téměř celá tmavě hnědá – v protisvětle se může jevit jako černá, na rozdíl od rybáka. Ten vypadá, jakoby měl na horní polovině hlavy posazenou čepičku.


Rybák obecný (Sterna hirundo)

  • Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes) 
  • Čeleď: Rackovití (Laridae)
  • Velikost: délka cca 35 cm, rozpětí kolem 75 cm, hmotnost 90–175 g.
  • Hnízdění: V sezení na plné snůšce, která má obvykle 2–3 zelenavá vejce s tmavšími skvrnami, se oba ptáci střídají asi 22 dní. Mláďata vzlétají za dalších 22–28 dní.
  • Potrava: Především malé rybky, ale také hmyz a korýši. 
  • Věk: Údajně se dožívají až 25 let.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Jan Halady

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907