Mohutný úder královny bohů: Německá operace Juno (1)

03.03.2019 - Alois Bělota

V květnu 1940 se vedení německé Kriegsmarine rozhodlo uštědřit těžký úder spojeneckým silám u norského přístavu Narvik. Tento záměr se sice zcela nezdařil, i tak ale němečtí námořníci slavili největší vítězství od bitvy u Coronelu v roce 1914

<p>Součást Marschallova svazu tvořila také bitevní loď <em>Gneisenau</em></p>

Součást Marschallova svazu tvořila také bitevní loď Gneisenau


Reklama

V polovině května 1940 německá vojska ovládala jižní a střední Norsko, zatímco na severu válečné štěstí přecházelo z jedné strany na druhou. Proto už 16. května Adolf Hitler schválil akci těžkých válečných lodí, které měly z dobytého Trondheimu napadnout sousední přístav Bodø, kde se ještě bojovalo. Bodø ale padlo dřív, než k akci došlo, takže plán získal definitivní podobu až o dva týdny později.

Jeho cílem se stala jak pomoc horským jednotkám generála Eduarda Dietla u Narviku, tak ohrožování spojenecké námořní dopravy mezi Norskem a britskými ostrovy. Kromě toho měla výprava svými děly napadnout Harstad a zničit tam co největší množství kotvících lodí. Operace dostala název podle římské královny bohů Juno a zúčastnily se jí bitevní lodě Scharnhorst a Gneisenau, těžký křižník Admiral Hipper a čtyři torpédoborce.

Spolehlivá rozvědka

Seskupení velel z můstku Gneisenau admirál Wilhelm Marschall, který krátce předtím nahradil kontradmirála Otta Ciliaxe odvolaného pro nedostatek agresivity. V té době se nicméně situace nejen na severní frontě výrazně změnila. Německé tanky se prohnaly Francií, také Norsko už bylo víceméně v rukou okupantů a malá enkláva spojeneckých vojsk nemohla u Narviku vydržet věčně. Operace Juno tak získala takřka politický charakter, když se měla stát výkladní skříní německého vítězství.

Spojenci se ale rozhodli armádu ze severního Norska evakuovat – což nikdo na frontě, natožpak ve velitelství Kriegsmarine, nemohl vědět. Do 6. června Marschallův svaz pronikl až za polární kruh a doplnil palivo ze zásobovací lodi Dithmarschen. Druhý den přišla zpráva z rozvědky, která tvrdila, že v oblasti se pohybuje britská bitevní loď Valiant, letadlové nosiče Ark Royal a Glorious, tři těžké křižníky a asi patnáct torpédoborců. Německá špionáž pracovala takřka na jedničku, protože britské síly odhadla velmi přesně – na severu chyběl pouze obrněnec Valiant.

Příliš snadné cíle 

O několik hodin později dostal Marschall zprávu od pilota průzkumného letadla, který našel několik lodí bez ochrany. Jednalo se o tučnou kořist, protože seskupení evakuovalo z Narviku 15 000 vojáků. Marschallův štáb ale usoudil, že jde o nedůležitý cíl v podobě prázdných lodí vracejících se do Anglie po vyložení posil a zásob v Norsku. Proto se admirál po poradě s veliteli jednotlivých lodí rozhodl „prázdné“ nákladní lodě nechat být a držel se původního plánu zaútočit na Harstad. Brzy svého rozhodnutí litoval, protože se na základě dalších hlášení zdálo, že Britové se začali z Norska stahovat.

Marschall proto informoval velení, že od útoku na Harstad upouští a zamýšlí skoncovat s nepřátelskými konvoji. Krátce poté se na obzoru objevil tanker Oil pioneer doprovázený sice ozbrojeným, avšak původně rybářským traulerem Juniper. Souboj se rovnal fakticky popravě, kdy se Juniper statečně pokusil zakrýt sebe i tanker v kouřové cloně, avšak jediný zásah zcela stačil na zničení malého plavidla. Potopení Oil pioneeru se zase podobalo dělostřeleckému cvičení a finální rána zbyla na torpédo z torpédoborce Herrmann Schoemann. Krátkou bitvu přežilo jen 24 britských námořníků.

O hledání další kořisti se postaraly průzkumné hydroplány, které našly pasažérský parník Orama s nemocniční lodí Atlantis. Velitel Gneisenau kapitán Harald Netzbandt chtěl potopit obě lodě, ale Marschall se zachoval jako džentlmen a střelbu na červený kříž nepřipustil. Jen nechal na Atlantis odvysílat světelnou signalizací zákaz vysílání a britský kapitán poslechl, čímž zachránil život nejen sobě, ale i personálu a stovkám zraněných mužů. Orama podobné štěstí neměla a rychle podlehla palbě křižníku Admiral Hipper. Také tentokrát Němci zachránili trosečníky, celkem v počtu 274 osob, a dobře udělali, protože řadu z nich tvořili zajatí němečtí horští myslivci.

Osudové rozhodnutí 

V té době – 8. června v poledne – už Berlín věděl o stahování spojeneckých vojsk z Norska díky telefonátu generála Dietla přes neutrální Švédsko. Marschall reálný stav věcí sice pouze (a zcela správně) předpokládal, ale obával se, že Britové se postarají o letecké krytí své evakuace. V takové situaci by bylo šílenství, pokud by torpédoborce a Admiral Hipper zastavily a tankovaly na moři palivo, a tak toto seskupení odplulo do Trondheimu.

Pokračování: Mohutný úder královny bohů: Německá operace Juno (2)

Marschall pak pokračoval v hledání cílů jen s těžkými obrněnci a měl štěstí. Krátce před pátou hodinou odpoledne zahlédl praporčík Siegfried Goss tenký proužek dýmu ve vzdálenosti asi 46 km. Obě německé bitevní lodi k němu zamířily, a když se dým změnil v siluety lodí, dělostřelecký důstojník ze Scharnhorstu kapitán Wolf Löwisch je identifikoval jako letadlovou loď Ark Royal se dvěma torpédoborci. Marschall si s rozkazy nelámal hlavu a rozdělil palbu tak, aby si těžké dělostřelectvo Scharnhorstu vzalo na starost letadlovou loď, pomocná výzbroj měla zúčtovat s torpédoborcem po jejím levoboku.

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Revue
Reklama

Před 29 miliony let dopadl v Libyjské poušti meteorit, který vytvořil spoustu pěkného žlutého skla. Dávní zlatníci je později použili k výrobě šperků pro slavného Tutanchamona.

Vesmír

Marsovské selfie 

Rover Curiosity (anglicky „zvídavost“) přistál na Marsu 6. srpna 2012, s cílem zkoumat tamní klima i geologii a pátrat po stopách vody či živých organismů. Mise měla trvat dva roky, následně však byla prodloužena na neurčito a Curiosity pracuje dodnes. Snímek z 5. srpna 2015 jej zachycuje na úbočí hory Mount Sharp, těsně před navrtáním kamene pojmenovaného Buckskin.

Vesmír

Baron Adolf Erik Nordenskiöld označil již v 19. století Katalánský atlas za „nejobsažnější kartografické dílo 14. století“

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907