Mužici a carevna: Jak dopadl první pokus o zrušení nevolnictví v Rusku?

22.05.2019 - František Stellner

Největším problémem a společensko-ekonomickou brzdou v Rusku zůstávalo až do konce 19. století nevolnictví. Většinu obyvatelstva tvořili takzvaní „mužici“. Byli majetkem svých pánů, dědičně připoutáni k půdě a naprosto bezmocní, neboť si nesměli stěžovat, museli platit daně a konat vojenskou službu


Reklama

Statkáři nevolníky běžně fyzicky trestali, natahovali na skřipec, dávali do klády a zavírali na libovolně dlouhou dobu do vězení. Před zvůlí vrchnosti je neochránila ani pravoslavná víra, neboť zůstávali „pokřtěným majetkem“.

„Smrad z nohou vyhání mouchy“

Nevolníky tyranizovala i příroda: „Půda držela rolníka ve svém sevření, občas ho obdarovávala, občas mu své dary upírala, zůstávala ale vždy záhadná a vrtošivá.“ Navíc se drželi neracionálních metod obdělávání, používali zastaralé nástroje a ke všem novinkám přistupovali odmítavě. Nelze se divit, že většina z nich nebyla schopna vyprodukovat nadbytek zemědělských produktů, žila ve velké nouzi, zadlužovala se a hladověla.

Tvrdé životní podmínky se odrazily i na necitlivosti v jejich rodinách. Bylo běžné, že se stejnou krutostí, s jakou páni zacházeli s nevolníky, se mužici chovali ke svým ženám. Jednali podle přísloví: „Udeř svou ženu topůrkem sekery, sraž ji na zem a podívej se, jestli dýchá. Pokud ano, pak to hraje a potřebuje přidat.“ Mnozí mužici raději utekli do řídce obydlených a odlehlých oblastí obrovské ruské říše, jiní se bouřili a pozvedali zbraně proti svým pánům.

Zatímco statkáři žili na zámcích či v městských palácích, poddaní se museli spokojit s nízkými dřevěnými domky. Přes zastřešenou verandu se vcházelo do jediné místnosti - velké sednice: „Čtyři stěny, stejně jako celý strop do půl zakoptěný sazemi. Podlaha rozprýskaná, nejméně na coul vysoko zanesená špínou; pec bez komína, ale nejlepší ochrana před mrazem, a kouř, kterého je každé ráno v zimě v létě plná chýše.“ „ (…) pán domu (...) měl z titulu své funkce nejlepší místo na spaní – což bylo nahoře na peci (...) Ostatní členové rodiny spali na hliněné podlaze. Svléknout se by je ve snu nenapadlo, ale když v pokoji nebyla moc velká zima, muži si před ulehnutím sundali válenky. Měli pořekadlo: ‚Smrad z nohou vyhání mouchy.‘“

Velké plány

Členové domácnosti jedli ze společné mísy, spali v jedné místnosti často vedle dobytka a potřebu vykonávali pod širým nebem. Hygienické podmínky byly děsivé. Rolníci si například plivali do očí, aby se zbavili ječného zrna, nebo krmili potomky z úst do úst. I z tohoto důvodu každé čtvrté vesnické dítě umíralo ještě před dovršením jednoho roku, a dospělí se v průměru dožívali pětatřiceti let.

Proti nevolnictví se nepostavil žádný car. Toho se hodlala odvážit až Kateřina II., která dosedla na trůn v roce 1762. Inspirovala se díly osvícených filozofů a ve svých dopisech Voltairovi, Diderotovi i dalším myslitelům horovala pro svobodu každého jedince. Zdálo se, že chce prosadit reformy, které by odstranily přežitky feudalismu.

Carevna proto svolala do Moskvy komisi volených delegátů, kteří měli rozhodnout o novém zákoníku. Sepsala pro ně velmi liberální takzvanou Velkou instrukci. Nešlo o původní dílo, ale o kompilát z Montesquieuova „Ducha zákonů“.

Komise se ale žádných závěrů nedopracovala, jelikož se šlechta zásadně postavila proti zrušení nevolnictví, nevolníků se nikdo na nic neptal a nepočetné měšťanstvo se nedokázalo zasadit o modernizaci země. A sama Kateřina II. si nemohla dovolit znepřátelit šlechtu, neboť se na trůn dostala státním převratem. Z pragmatického hlediska proto nakonec potvrdila všechny výsady statkářů, jejich vlastní samosprávu, neplacení daní a zrušení povinné služby státu. Šlechta měla jedinou povinnost - odpovědnost za placení daní nevolníky. Ze všech carevniných velkolepých osvícených plánů tak zbyl pouze zákaz používání kladívka při dražbách lidí, na nichž se nevolníci prodávali jako zboží.

TIP: Bití, vypalování cejchů, usekávání končetin: Jak se žilo v předrevolučním Rusku?

Carské Rusko vstoupilo do 19. století jako země, kde devadesát procent obyvatelstva žilo na vesnici v neutěšených podmínkách a živořilo v pozici nesvobodných mužiků. Na svobodu a občanská práva si nevolníci museli počkat až do roku 1861.

  • Zdroj textu:

    Živá historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.

Zajímavosti
Revue

Alžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.  

Historie

Vylovený první stupeň rakety Electron.

Vesmír

Vpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.

Věda

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907