Mýty kolem atentátu na Heydricha (1): Kontroverzní postava Ladislava Vaňka

10.08.2017 - Jiří Šulc

Selhal čs. parašutistovi samopal, nebo si střelbu v poslední chvíli rozmyslel? Opravdu byl atentát na Heydricha nafilmován a skutečně jako první zahájil akci Gabčík?

<p>Heydrichův poničený mercedes krátce po atentátu</p>

Heydrichův poničený mercedes krátce po atentátu


Reklama

Ve středu 27. května 1942 v 10.35 zaútočili dva speciálně vycvičení českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš na vůz zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Střet (a následná honička Gabčíka s řidičem) skončil postřelením osobního strážce SS-Oberscharführera Johannesa Kleina a těžkým zraněním Heydricha.

Ten na následky zranění zemřel v nemocnici Na Bulovce 4. června 1942 v půl osmé ráno. Akce paravýsadku ANTHROPOID patří bezesporu mezi nejslavnější akce československého druhoválečného odboje. Nejrůznější autoři ji nesčetněkrát popsali, zdokumentovali, zfilmovali. Přesto, nebo snad právě proto, zůstává paradoxně v národním povědomí deformována řadou vědecky sice dávno překonaných, ale jinak stále živých mýtů a legend.

Mýtotvorný profesor chemie

Klíčovou roli v nanášení balastu nepravd sehrál Ladislav Vaněk, vedoucí odbojové skupiny JINDRA. Vaňkova skupina poskytla ANTHROPOIDU podporu zejména v období příprav atentátu, ale v následujícím ovzduší hromadných poprav heydrichiády se Ladislav Vaněk po svém zatčení rozhodl zachránit si život spoluprací s gestapem. Válku tak přežil a jeho poklesku se rozhodla využít komunistická Státní bezpečnost. Ta tohoto prověřeného konfidenta „převzala“ a využívala ke svým cílům. Vaněk se pak za odměnu mohl veřejně prezentovat jako významný odbojář, který si přivlastňoval stále více zásluh na provedení atentátu.

Měl bezbřehou fantazii a řadu mýtů, které si s atentátem dodnes spojujeme, vytvořil právě on. Jeho potřeba fabulace začala krátce po válce, kdy vyprávěl o pokusech ANTHROPOIDU, pochopitelně jím iniciovaných, zlikvidovat Heydricha pancéřovou pěstí útokem na jeho vlak. Co na tom, že Heydrich do Berlína zásadně létal a panzerfausty se dostaly do výzbroje Wehrmachtu až v roce 1943. Slávou posedlý „profesor chemie“ (jak ho ve své knize tituluje Miroslav Ivanov) cítil potřebu víceméně každý rok přijít s něčím novým a dalších téměř čtyřicet let mu to procházelo.

Pokračování: Mýty kolem atentátu na Heydricha (2): Otazníky kolem akce Anthropoid

Bravurně odhalil tajný cíl ANTHROPOIDU, pomáhal jim naplánovat útok… Nicméně když někdy v polovině 80. let přišel s tvrzením, že průběh atentátu statečně nafilmoval, rafinovaně maskován coby invalida na vozíčku, překročily jeho fabulace únosnou hranici. Jeho lži demaskovalo právě úsilí Miroslava Ivanova (přestože byl jeho hlavním zdrojem, pravdě věrný Ivanov odmítl v takové šarádě dál pokračovat) a amatérského historika, českého emigranta v Austrálii Stanislava Bertona. Teprve poté se profesor Vaněk konečně odporoučel do zasloužené bezvýznamnosti, ve které pokojně zemřel roku 1993.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Protektorát Čechy a Morava

  • Zdroj fotografií: Wikipedia



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Geotermální elektrárna Nesjavellir je druhou největší geotermální elektrárnou na Islandu, produkuje okolo 120 MW elektrické energie. (foto: Wikimedia Commons, Gretar Ívarsson, CC0)

Zajímavosti

New York City I - dílo abstraktního nizozemského malíře Pieta Mondriana z roku 1942.

Revue

Vizualizace landeru Peregrine na Měsíci. (zdroj: Astrobotic Technology, CC0)

Vesmír

Co se císaři honilo hlavou, když se zrovna neholedbal úspěch a ztrátami nepřátel? (zdroj: Wikimedia Commons, Paul Delaroche (Royal Collection), CC0)

Historie

Perleťová oblaka nad jižním Norskem, prosinec 2014. (foto: Wikimedia Commons, HonzachCC BY-SA 4.0)

Věda

Hrdličky divoké tráví zimu na afrických zimovištích na jižním okraji Sahary a na evropská hnízdiště se vrací obvykle v dubnu. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907