Mýty kolem atentátu na Heydricha (1): Kontroverzní postava Ladislava Vaňka

10.08.2017 - Jiří Šulc

Selhal čs. parašutistovi samopal, nebo si střelbu v poslední chvíli rozmyslel? Opravdu byl atentát na Heydricha nafilmován a skutečně jako první zahájil akci Gabčík?

<p>Heydrichův poničený mercedes krátce po atentátu</p>

Heydrichův poničený mercedes krátce po atentátu


Reklama

Ve středu 27. května 1942 v 10.35 zaútočili dva speciálně vycvičení českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš na vůz zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Střet (a následná honička Gabčíka s řidičem) skončil postřelením osobního strážce SS-Oberscharführera Johannesa Kleina a těžkým zraněním Heydricha.

Ten na následky zranění zemřel v nemocnici Na Bulovce 4. června 1942 v půl osmé ráno. Akce paravýsadku ANTHROPOID patří bezesporu mezi nejslavnější akce československého druhoválečného odboje. Nejrůznější autoři ji nesčetněkrát popsali, zdokumentovali, zfilmovali. Přesto, nebo snad právě proto, zůstává paradoxně v národním povědomí deformována řadou vědecky sice dávno překonaných, ale jinak stále živých mýtů a legend.

Mýtotvorný profesor chemie

Klíčovou roli v nanášení balastu nepravd sehrál Ladislav Vaněk, vedoucí odbojové skupiny JINDRA. Vaňkova skupina poskytla ANTHROPOIDU podporu zejména v období příprav atentátu, ale v následujícím ovzduší hromadných poprav heydrichiády se Ladislav Vaněk po svém zatčení rozhodl zachránit si život spoluprací s gestapem. Válku tak přežil a jeho poklesku se rozhodla využít komunistická Státní bezpečnost. Ta tohoto prověřeného konfidenta „převzala“ a využívala ke svým cílům. Vaněk se pak za odměnu mohl veřejně prezentovat jako významný odbojář, který si přivlastňoval stále více zásluh na provedení atentátu.

Měl bezbřehou fantazii a řadu mýtů, které si s atentátem dodnes spojujeme, vytvořil právě on. Jeho potřeba fabulace začala krátce po válce, kdy vyprávěl o pokusech ANTHROPOIDU, pochopitelně jím iniciovaných, zlikvidovat Heydricha pancéřovou pěstí útokem na jeho vlak. Co na tom, že Heydrich do Berlína zásadně létal a panzerfausty se dostaly do výzbroje Wehrmachtu až v roce 1943. Slávou posedlý „profesor chemie“ (jak ho ve své knize tituluje Miroslav Ivanov) cítil potřebu víceméně každý rok přijít s něčím novým a dalších téměř čtyřicet let mu to procházelo.

Pokračování: Mýty kolem atentátu na Heydricha (2): Otazníky kolem akce Anthropoid

Bravurně odhalil tajný cíl ANTHROPOIDU, pomáhal jim naplánovat útok… Nicméně když někdy v polovině 80. let přišel s tvrzením, že průběh atentátu statečně nafilmoval, rafinovaně maskován coby invalida na vozíčku, překročily jeho fabulace únosnou hranici. Jeho lži demaskovalo právě úsilí Miroslava Ivanova (přestože byl jeho hlavním zdrojem, pravdě věrný Ivanov odmítl v takové šarádě dál pokračovat) a amatérského historika, českého emigranta v Austrálii Stanislava Bertona. Teprve poté se profesor Vaněk konečně odporoučel do zasloužené bezvýznamnosti, ve které pokojně zemřel roku 1993.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Protektorát Čechy a Morava

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907