Na návštěvě v ukrajinském Kyjevě: Zlatém městě pokory a pompy

Turista, který vykročí do ulic Kyjeva s knihou o jeho dějinách, si záhy uvědomí, jak významnými místy prochází. Město vzniklo v 9. století na pahorcích obtékaných mohutným Dněprem a v dalších staletích se z něj rozvinulo impérium Kyjevské Rusi. Říše vyplnila prostor mezi zářícím světlem Byzance a Západem, který po staletích chaosu opět povstával ke své někdejší slávě. Mocný slovanský stát se ustanovil jako „třetí kultura“, jež měla definovat evropskou identitu svým vlastním způsobem. K duchovnímu i politickému odkazu spojenému se založením města v 9. století se dnes hlásí jak Ukrajinci, tak Bělorusové a Rusové. 

Křesťané a pohané

Na tyto historické kořeny si můžete sáhnout při návštěvě vršku zvaného Kyjevica. Právě tam měla vzniknout prvotní slovanská pevnost a později i srdce sídelního města – podle legendy založeného třemi slovanskými bratry Ščekem, Choryvem a Kyjem. Prvními skutečně doloženými vládci však byli Seveřané. Zakladatelem nejranějšího slovanského státu se podle kronik stal skandinávský náčelník Askold a jeho vikingská družina. Otěže ovšem záhy převzal Askoldův schopný a bezohledný bratr Oleg a zakrátko proměnil Rus v dominantní mocnost východní Evropy. 

Na vršku samotném však mnoho památek nenajdete. Stojí tam pouze nízká kamenná zídka, jež kopíruje půdorys někdejší pevnosti, a několik kamenů používaných pro první křesťanské křty. Místo ovšem není jen domovem pravoslaví – nedaleko se tyčí i novodobé dřevěné sochy pohanských bohů, k nimž se prý chodí pravidelně modlit místní aktivní pohané. Bitva o duchovní osud národa zjevně ještě není završena, protože během jejich bohoslužeb se údajně v okolních kostelech hlasitě vyzvání, aby bylo jasné, která víra má navrch. 

Potemnělé obrazy

Z památek si v hlavním městě určitě nejvíc užijete kostely a kláštery postavené v duchu tzv. ukrajinského baroka. Gotický sloh se metropoli zcela vyhnul, protože ji v roce 1240 téměř zničili Mongolové a její obnova zabrala jistý čas. Zmíněná specifická barokní forma vás však zasáhne v plné síle svými opulentními zlatými věžemi či zlatými oltáři s pozlacenými ikonami – a zlato uvidíte dokonce i na nástropních freskách řady chrámů. 

Při pohledu vzhůru se zdá, jako by všechny malby byly neudržované, tmavé a zašlé, což ovšem kontrastuje s blýskajícím se lemováním rouch světců a svatozářemi. Průvodce vám však vysvětlí, že se malby naopak udržují velmi precizně: Jejich „zašlost“ je zcela záměrná a jako temné je už stvořili původní mistři. Na rozdíl o jásavého středoevropského baroka totiž nemají odvádět pozornost od boží milosti sestupující z nebes, kterou reprezentuje právě zlato. 

Život v jeskyních

Vrchovatě si svatých výjevů můžete užít při návštěvě jednoho z nejdůležitějších center pravoslavného světa – Kyjevskopečerské lávry. Pro anglicky mluvící cizince jde o nevyslovitelný jazykolam, název však v překladu neznamená nic tajemnějšího než „jeskynní klášter“. Tamní jeskyně ovšem nepředstavují pouze dílo přírody: Naopak, po staletí je aktivně budovali a rozšiřovali zbožní muži, kteří na místo přicházeli najít spojení s Bohem.  

Podzemní systém tvoří dvě nezávislá ramena, a pokud se rozhodnete zavítat dovnitř, neměli byste trpět klaustrofobií. Chodby jsou v některých místech široké jen půl metru a strop se často klene těsně nad hlavou průměrně vysokého člověka. Stísněné tunely vedoucí do kaplí a cel navíc mnoha bratrům k přísnému rozjímání nestačily – mnozí se tedy nechali zazdít do miniaturních kobek, kam jim pak ostatní mohli prostrčit pouze misku s vodou a jídlem. 

Asketická tradice ovšem zdaleka nevyhovovala všem příchozím. Nad jeskyněmi proto záhy vyrostl komplex církevních budov, který pak zvelebovaly generace patriarchů, hlav ukrajinské církve. Dnes se celý areál řadí na seznam UNESCO a po právu patří mezi divy Ukrajiny. Jako první přitom váš pohled jistě upoutá 97 metrů vysoká zvonice, jež v době svého dokončení v roce 1745 představovala největší stavbu svého druhu na světě. 

Stalinova éra

Pokud vaše srdce netouží po památkách dávné historie, najdete v metropoli nejeden betonový odkaz na doby nepříliš vzdálené. V éře největší „slávy“ Sovětského svazu byl Kyjev po Moskvě a Leningradu (dnešním Petrohradu) třetím nejvýznamnějším městem rudého impéria. Ačkoliv se po úvodních turbulencích bolševické revoluce považoval spíš za provinční „zapadákov“ a hlavní město se nacházelo v Charkově na východě země, v roce 1934 se státní správa přesunula právě do Kyjeva. 

Město se mělo stát vzorem při budování všech ostatních sídel pro nového, socialisticky smýšlejícího člověka a Stalinovi architekti dostali volnou ruku. Řada historických budov v centru byla srovnána se zemí a ty nejvýznamnější, jež mohly zůstat stát (jako například katedrála sv. Žofie), byly zkonfiskovány. Na volných prostranstvích pak vyrostly nové, monumentálnější stavby. 

Kyjev měl smůlu, neboť v té době ztrácel na oblibě tzv. konstruktivismus. Zmíněný architektonický směr se snažil v mezích sovětských možností odpovědět na tehdy převládající moderní funkcionalismus, v jehož duchu vznikla například slavná brněnská vila Tugendhat. Spojení praktičnosti s futuristickým designem se však příliš nezamlouvalo Josifu Stalinovi, který se stal v roce 1934 na XVII. sjezdu komunistické strany definitivně nikým neomezovaným vládcem. Konstruktivismus, jenž dal novou tvář Moskvě i Charkovu, se tak do podoby Kyjeva promítl jen málo. Místo toho nastoupila „nová klasika“ inspirovaná antickým ideálem, v níž si liboval například i Adolf Hitler. 

Pompa, mramor a žula

Nejmasivnější oslavou tohoto stylu se stalo samotné srdce města, náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti) a přilehlá třída Chreščatyk. Pouze 1,3 kilometru dlouhý bulvár projdete z jednoho konce na druhý za dvacet minut, je však dokonalou učebnicí totalitní architektury. Pokud se v jeho severní části postavíte k náměstí čelem, najdete na levé straně bulváru všechny klíčové instituce města: radnici, hlavní poštu, státní televizi i rádio. Architekti jim dopřáli sídla hodná jejich významu a měli k tomu i dostatek prostoru: Za druhé světové války totiž ustupující sovětská armáda celé centrum podminovala a při příjezdu německých okupantů jej obrovskou explozí smetla. 

Během poválečných oprav se bulvár rozšířil o sto metrů, stal se hlavní tepnou města a po nástupu kapitalismu i nejdražší ulicí v zemi. Za slunného dne si můžete naplno užít pompézní domy obložené masivními bloky mramoru, žuly či pískovce. Navzdory své „obludnosti“, jež nijak nebere ohled na velikost člověka, je však celá ulice stylově čistá a milovníkům historie přináší procházka po jejích chodnících čirou radost. 

Krvavé náměstí

Skutečným srdcem města je ovšem samotný „majdan“. Právě tam se odehrávaly všechny velké změny v novodobé ukrajinské historii, včetně zatím poslední revoluce – tzv. euromajdanu, který před třemi lety svrhl zkorumpovaného prezidenta Viktora Janukovyče. Právě tam stovky tisíc lidí protestovaly a žily v provizorních stanech. A právě tam nakonec začaly létat dlažební kostky a Molotovovy koktejly, načež padly i výstřely, jež připravily o život na sto aktivistů a sedmnáct mužů zákona. 

TIP: Apokalypsa v charkovské továrně: Hřbitov vysloužilých tanků

Dnes však na náměstí kromě pamětních desek připomínajících oběti najdete především dobře oblečené Kyjevany spěchající do práce či brouzdající po obchodech, jež se nacházejí nejen v okolí, ale také v podzemí přímo pod prostranstvím. „Optikou“ majdanu by se mohla celá Ukrajina jevit jako prosperující země. Nenechte se však pozlátkem hlavního města oklamat. Ruská intervence odřízla stát od jeho průmyslového zázemí na Donbase, ekonomika se potácí v hluboké krizi a lidé s největším potenciálem odcházejí do zahraničí – za posledních pět let se ukrajinská populace smrskla o víc než tři miliony na současných 42 milionů a roční hrubý domácí produkt klesl za stejnou dobu na polovinu (aktuálně činí 66 650 Kč na hlavu v porovnání s 501 619 Kč v České republice). 

Jako turisté však při návštěvě metropole nic z toho nepocítíte: Kyjev je evropským městem se vším všudy. Starost by vám tak mohla dělat snad jen cyrilice, kterou je psána většina tamních jídelních lístků i názvy ulic. Nicméně s několika chytrými aplikacemi snadno přežijete.