Náčelník Geronimo: Se svou skupinou vyrážel proti nevinným civilistům

18.10.2019 - Josef Opatrný

Geronimo je dnes jednou z nejznámějších osobností indiánských válek ve Spojených státech. Neproslavil se však vítěznými bitvami, ani nevedl svůj kmen proti bělochům. Místo toho založil „odbojářskou“ skupinu, s níž především plenil, kořistil a zabíjel především nevinné civilisty...

<p>Apačský náčelník a šaman Geronimo se dožil 79 let. Zemřel 17. února 1909 na zápal plic. Způsobil si ho sám, neboť značně opilý spadl z koně do ledové vody a nastydl. </p>

Apačský náčelník a šaman Geronimo se dožil 79 let. Zemřel 17. února 1909 na zápal plic. Způsobil si ho sám, neboť značně opilý spadl z koně do ledové vody a nastydl. 


Reklama

Ještě v sedmdesátých letech 19. století byl Geronimo pouze jedním z několika významných pohlavárů Apačů, určitě méně proslulým než Cochise. Prosazoval se teprve po jeho smrti v roce 1874, byť zpočátku přitahovaly stejnou pozornost americké veřejnosti akce Victoria, náčelníka Apačů-Mescalerů. On i Geronimo odmítali zůstat u praxe, jíž svou autoritou mezi Apači prosadil v první polovině sedmdesátých let Cochise, tedy respektovat dohody s americkými úřady a žít v rezervacích.

První loupežná výprava

Ještě v roce 1874 Geronimo opustil rezervaci v Dračích horách a zamířil loupit za nedalekou mexickou hranici. Nájezd trval několik týdnů a Apačové se vrátili s bohatou kořistí velkého stáda krav a koní. Úspěch zvýšil Geronimovu prestiž a jeho skupinu posílili další mladí bojovníci. S nimi potom Geronimo podnikal nové výpady, avšak zase jen proti cílům v Mexiku, odkud nezískávali pouze uloupený dobytek, ale i stříbrné mexické mince. Rezervační správa i americké úřady Geronimovy aktivity přehlížely až do jara 1876, kdy nájezdníci po svém návratu z výpadu nakoupili přímo v rezervaci od nezodpovědných zaměstnanců alkohol.

Když potom při dalším pokusu o nákup lihovin neuspěli, svoje partnery v nezákonném obchodování zabili, z rezervace utekli a cestou povraždili obyvatele blízkého ranče. Po jejich stopách se marně vydali vojáci a kritici existence rezervace v Dračích horách využili okamžitě příležitosti. Naléhali na její zrušení a přestěhování jejích obyvatel do rezervace San Carlos. Netrvalo dlouho a Úřad pro indiánské záležitosti rezervaci skutečně zrušil. Její správce Tom Jeffords požíval u Apačů neobyčejnou důvěru a autoritu. Rezervace ostatně vznikla díky dohodě mezi ním a Cochisem. Po jejím zrušení opustil vládní službu a jako soukromník sledoval zmar své práce. 

Demoralizace v San Carlosu

Všichni Apačové z Dračích hor do San Carlosu neodešli. Geronimova skupina i s ženami a dětmi zmizela v horách, kde se však ocitla ve svízelné situaci. V kraji žilo stále víc bílých osadníků a velká skupina uprchlíků nemohla uniknout jejich pozornosti. Bezpečnou existenci jí pak nezaručovala ani blízkost mexické hranice. Opatřit jídlo a přístup ke zdrojům vody ve vyprahlé krajině pro stočlennou tlupu představovalo velký problém, proto na jaře roku 1877 navázal Geronimo kontakt s Johnem Clumem, správcem San Carlosu. Výsledkem jednání byl odchod Geronimovy skupiny do rezervace, která tehdy představovala to nejhorší z rezervačního systému.

Příděly potravin a dalších komodit neodpovídaly dohodám kvalitou ani kvantitou, protože část peněz na jejich pořízení rozkradli úředníci. Správa poskytovala indiány z rezervace na práci důlním společnostem a statkářům v okolí a trpěla ilegální obchod s alkoholem, takže těžko mohla čelit obecné demoralizaci. Především muži ztratili svůj smysl života, možnosti lovu byly silně omezené, boj v každé podobě zcela zakázaný. Jedinými zábavami se stala ilegální výroba a popíjení tiswinu, kvasu z kukuřice. Dobrodružství válečných výprav jim pak vzdáleně připomínalo unášení mladých děvčat – a jejich následné znásilňování. 

Tábory v Mexiku

Geronima jmenovala správa v San Carlosu mluvčím Čirikávů, ale pohlavár podmínky v rezervaci dlouho nevydržel. Brzy odtud svoje lidi odvedl do Mexika, kde z počátku nepředstavoval hlavní předmět pozornosti místních úřadů. Od roku 1877 totiž opouštěli americké rezervace i vůdci dalších skupin – Chato, Juh a Victorio, aby v následujících letech sdíleli stejnou praxi. Po nějaké době se do rezervací opět vraceli a po opakovaných špatných zkušenostech zase prchali. S ženami a dětmi překračovali hranice Mexika a zřizovali si v nepřístupných horách Sierra Madre tábory – rancheríe.

Znovu pak vyjednávali s důstojníky americké armády o podmínkách návratu do rezervací na druhé straně hranice. Neobešli se už bez vymožeností bílé civilizace, především zbraní, ale také textilu či dalších předmětů pro prosté domácnosti, ani dobytka, koní nebo ovcí. Jejich loupeživé výpravy nakonec donutily americké a mexické úřady uzavřít dohodu o operacích americké armády na mexickém území. Koordinované akce mexických a amerických jezdeckých jednotek o celkovém počtu několika tisíc mužů tak nakonec vedly 14. října 1880 k likvidaci celé Victoriovy tlupy, považované tehdy za největší nebezpečí. Tarahumarští stopaři plukovníka Joaquína Terrazase objevili Victoriův tábor – 62 mužů a dohromady 84 žen a dětí. Při následném útoku pak zahynuli všichni mužští členové tlupy.

Jeden z posledních

O tři roky později, v září či říjnu 1883, přišel v horách státu Chihuahua o život Juh, další z čirikávských pohlavárů. Ze známých vůdců tak zůstali jen Chato a Geronimo. Oba se v témže roce vrátili do rezervace San Carlos, kde ovšem Geronimo opět nevydržel víc než několik týdnů. Jeho útěk lze jednoznačně přičíst poměrům, jež v rezervaci panovaly a od chvíle prvního Geronimova útěku nedoznaly žádné změny.

Nezměnily se ovšem ani podmínky mimo rezervaci, a tak se v následujících měsících Geronimo do San Carlosu opakovaně vracel, aby ho znovu opouštěl, naposledy 17. května 1885. Vedl svých 42 mužů a skoro stovku žen a dětí k mexickým hranicím. Když přitom skupina narazila na osamělý ranč, zabila majitele, jeho manželku i desetiletého syna. Při drancování objevili indiáni ukrytou pětiletou holčičku. Nabodli děvčátko na řeznický hák a nechali visící umírat. Když druhý den přijela v Geronimových stopách jednotka kavaleristů, bylo už na záchranu nešťastné dívenky pozdě. Ztratila příliš mnoho krve a zemřela krátce potom, co ji vojáci vysvobodili. 

Generál Crook, velitel všech oddílů americké armády v regionu, pak zahájil rozsáhlou operaci. Varoval obyvatele všech rančů v širokém okolí a současně začal s verbováním Apačů v rezervacích do oddílu zvědů. Velitelem stočlenného korpusu jmenoval veterána z občanské války kapitána Emmeta Crawforda. Sloužil léta na indiánské hranici, proto osobně znal apačské vůdce včetně Geronima. Čirikávové v modrých uniformách měli doprovodit stovku vojáků do Sierry a tam najít Geronimovu tlupu. Crawfordovým úkolem ale nebyl boj. Měl se pokusit přesvědčit Geronima k návratu do rezervace, přičemž generál sliboval razantní změny tamějších poměrů

Dvakrát za rok se vzdal

Crook se ovšem nespoléhal jen na vyjednávání. Rozvinul starší plán plukovníka Griesona. Nechal hlídat každý pramínek vody v polopoušti na americké straně hranic. Pokud by je Geronimo překročil, nezbylo by mu, než jednat s Crookem nebo zemřít žízní. Generál pak jen čekal zprávy od Crawforda.

Jeho stopaři Geronimův tábor skutečně objevili a pohlavár souhlasil se schůzkou. Ještě než k ní došlo, přepadli 17. ledna 1886 ležení Crawfordových Čirikávů mexičtí milicionáři. Crawford se snažil zastavit jejich palbu a jeden z nich jej zastřelil. Geronimo pak navázal kontakt přímo s Crookem a na schůzce 27. března v kaňonu Los Embudos několik kilometrů za mexickou hranicí vyslechl jeho jednoznačnou hrozbu: „Pokud se nevzdáš, půjdu za vámi tak dlouho, dokud nezabijeme toho posledního.“

Geronimo si nepochybně uvědomoval složitost situace, v níž se nacházel. Ženy a děti mu bránily v rychlém pohybu, zásoby střeliva se silně ztenčily, a nakonec tedy Crookovy výzvy uposlechl. Generál mu při návratu do USA nechal volnost pohybu a náčelník ji využil k poslednímu útěku.

TIP: Genocida amerických indiánů: Krví zbrocená cesta k pozitivní diskriminaci

Nadřízení pak Crooka, považovaného za příliš vstřícného vůči indiánským protivníkům, z kampaně odvolali a jmenovali na jeho místo generála s pověstí „indiánobijce“ Nelsona Milese. Avšak první měsíce operace jeho pěti tisíc mužů nepřinesly žádný úspěch. Apačové dokonce zabili několik dalších osadníků a vojáků, ale počet Geronimových lidí se v této době ztenčil na 37, včetně čtrnácti žen a dětí. Nakonec tedy souhlasil s novým jednáním.

Když se dotazoval na podmínky kapitulace Milesova emisara poručíka Charlese Gatewooda, uslyšel jednoznačnou odpověď: „Bez podmínek.“ A tak 3. září 1886 uznal Geronimo porážku a složil zbraně. Miles neopakoval Crookovu chybu a vojáci eskortovali zajatce až na nádraží u pevnosti Bowie. Tady ho posadili do zvláštního vagonu vlaku, v němž odjel do internace v pevnosti na Floridě.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907