Nečekaná inspirace: Zimující medvědi grizzly nám pomohou se svalovými atrofiemi

07.01.2020 - Stanislav Mihulka

Medvědi grizzly hibernují dlouhé měsíce. Ani dlouhé období neaktivity se ale nijak negativně nepodepisuje na jejich svalech. Medvědí superschopnost by přitom ocenili lidští pacienti i astronauti na dlouhých misích

<p>Medvěd grizzly </p>

Medvěd grizzly 


Reklama

Mohutné medvědy grizzly obvykle považujeme za nebezpečné predátory, kterým je lepší se vyhnout. Přesto nám i takové zvíře může pomoci s léčbou velmi vážných onemocnění, které často končí smrtí pacienta. Každý grizzly totiž dovede hibernovat až po dobu čtyř měsíců, aniž by mu to nějak závažně uškodilo na jeho zdraví. Jsou sice vyhublí, ale jinak v dobré kondici. Když by se o něco takového pokusil člověk, mělo by to pro něj vážné, ne-li fatální následky.

Triky grizzlích svalů

Medvědi grizzly očividně používají nějaké triky na úrovni tělesného metabolismu a genů, díky nimž mohou proležet čtyři měsíce v doupěti. Podobné schopnosti by bezpochyby ocenili mnozí lidští pacienti anebo třeba astronauté na dlouhých vesmírných letech.

Němečtí badatelé nedávno zjišťovali, které geny a proteiny se podílejí na hibernaci medvědů grizzly. Používali k tomu pokročilé metody čtení sekvencí, a také analytické metody, jako je hmotnostní spektrometrie. Zjistili celou řadu zajímavých věcí, včetně toho, že se na hibernaci podílejí některé aminokyseliny, které si medvědí tělo dokáže samo vyrobit. Právě tyto aminokyseliny hrají významnou roli v prevenci svalové atrofie během dlouhých měsíců hibernace medvědů grizzly.

TIP: Géniové zimního spánku: Proč nemají medvědi proleženiny a neochabují jim svaly?

Výsledky se vědci nyní budou dále intenzivně zabývat. Dřívější klinické testy totiž ukázaly, že podávání aminokyselin ve formě tablet nevede ke kýženým výsledkům. Podle všeho je tedy nutné, aby si tyto látky dokázal vytvářet samotný sval. Vědci se proto nyní zaměří na konkrétní skupinu genů, které budou zapínat a vypínat, aby si ověřili jejich funkci.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dědeček kakadu

Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.

Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ HarrisonCC BY-SA 4.0)

Příroda

Čínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, NielanderCC0 1.0)

Vesmír

Kontaminované oční kapky mají tedy na svědomí již tři lidské životy a není vyloučeno, že se počet obětí bude ještě dál zvyšovat. (ilustrační foto: Unsplash, CC0)

Věda

Italští vojáci na Monte Grappa. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Válka
Věda

Skunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-PrairieCC BY 2.0)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907