Vedou varovná upozornění na silnicích k vyšší bezpečnosti a menšímu počtu nehod? Badatelé si na efekt varovných cedulí posvítili na silnicích v Texasu
Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Přesně tohle rčení sedí na nedávný výzkum amerických odborníků, kteří se zaměřili na dopady výstražných dálničních upozornění na bezpečnost silničního provozu. Výzkum proběhl v americkém Texasu, kde se na informačních cedulích pravidelně objevují výstrahy, které upozorňují řidiče na rizika v dopravě.
Výzkum přinesl poněkud překvapivé zjištění, podle kterého dopravní výstrahy ve skutečnosti zřejmě zvyšují počet dopravních nehod, tedy přinejmenším v Texasu. Když tam řidič projede kolem nápisu o počtu mrtvých při dopravních nehodách či podobných varováních, má o 4,5 procenta vyšší šanci, že během příštích 10 kilometrů sám havaruje. V Texasu to podle statistik znamená zhruba 2 600 nehod a 16 úmrtí ročně, na kterých se alespoň z části mohou podílet dobře míněná varování.
Proč se to děje? Možných vysvětlení je několik a mohou se navzájem prolínat. Ve hře je hypotéza „nepozornosti“, podle které tyto výstrahy poutají pozornost řidičů. Pro tuto hypotézu svědčí i skutečnost, že nárůst počtu nehod po dopravních výstrahách byl větší na složitějších silnicích, které kladou vyšší nároky na řidiče a jejich soustředění.
TIP: Varování: Kyberútoky na automobilový provoz by mohly vést k masakru
Hypotéza „úzkosti“ zase počítá s tím, že varování u silnic mohou vést k soustředění vyděšených řidičů na (potenciální) riziko havárie a nižší pozornost samotné jízdě. Dřívější psychologický výzkum ukázal, že velká úzkost může ovlivňovat lidské chování a výkony. Řidič se utápí v obavách, což vyřazuje z činnosti jeho reflexy.
„Je velmi důležité ověřovat, jaké jsou dopady zásahů úřadů, a to i v případě jednoduchých opatření, jako jsou právě zmíněné výstrahy u silnic. Jde o to, že dobré úmysly nemusejí vždy přinést dobré výsledky,“ varují badatelé.
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
VesmírČínská analýza vzorků měsíčního regolitu odhalila vodu uloženou v impaktovém skle. (foto: Wikimedia Commons, Nielander, CC0 1.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)