Nechtěný Kolumbus? Proč chtějí někteří Američané objevitele kontinentu vymazat z učebnic?

01.01.2021 - Stefano Pitrelli

Spojenými státy v loňském roce zmítaly rasové nepokoje, jimž padaly za oběť i sochy Kryštofa Kolumba. V italském rodišti mořeplavce o jeho aureole hrdiny nikdo nepochybuje, Amerika jej však vnímá jinak

<p>Ačkoliv Američané vnímají Kolumba jako tyrana, pro Italy jde stále o národního hrdinu.</p>

Ačkoliv Američané vnímají Kolumba jako tyrana, pro Italy jde stále o národního hrdinu.


Reklama

Zatímco v USA byla poničena řada soch Kryštofa Kolumba – v Baltimoru je shazovali do moře a Bostonští jim uráželi hlavy – na mramorový monument v rodišti mořeplavce, italském Janově, si troufnou nanejvýš holubi. Ve Spojených státech se vedou ohnivé diskuse, zda by měl Den Kryštofa Kolumba zůstat státním svátkem. Vášniví aktivisté navrhují, že na muže, který v roce 1492 úspěšně podnikl historickou plavbu přes Atlantik, by se mělo vzpomínat spíš coby na koloniálního utlačovatele. V Itálii však dávného objevitele bezpodmínečně milují. V očích domácích reprezentuje ty nejlepší stránky jejich národa: hrdost, houževnatost a vynalézavost.

Ruku v ruce s Cortésem

„Kolumbus je ztělesněním genocidy,“ napsali demonstranti v Richmondu poté, co sochu mořeplavce svrhli do jezírka. Itálie ovšem vidí svého rodáka jinak a může za to zřejmě fakt, že se v domovině kolonizátora příliš neví o jeho méně ušlechtilých činech. Podle odborníků jsou navíc Italové zaujatí a nechtějí o prohřešcích slyšet. Pravdu se přitom z velké části nedozvědí ani ve školách. Učebnice z roku 2019 nazvaná Historie a zapomenuté příběhy pouze uvádí: „Kolumbus byl vynikající navigátor. Coby správce dobytých území se však příliš neosvědčil, což nakonec vedlo k poklesu jeho slávy a úpadku autority.“ 

Giuseppe Marcocci, profesor historie z University of Oxford, tvrdí: „Italské učebnice stále ještě oddělují Kolumbovo objevitelství od následného dobyvačného tažení Hernána Cortése. Ve skutečnosti šlo ovšem o propojené události.“ Někdejší evropské koloniální mocnosti se v průběhu let pomalu odhodlaly čelit následkům svých dřívějších tažení, jež se neobešla bez násilí či krutosti. A když se i na starý kontinent rozšířilo volání po rovnoprávnosti pod heslem Black Lives Matter neboli „na životech černochů záleží“, začaly se v Evropě kromě aktuálních problémů řešit také ty, které pohřbila minulost. Nicméně Kolumba, jenž plul pod španělskou vlajkou a posléze se stal guvernérem druhého největšího karibského ostrova Hispaniola, zatím v Itálii prohřešky nedohnaly. 

Hrdina s tajemstvím

„Ve třídách se Kolumbova bezohlednost začala velice vágně probírat teprve v posledních letech,“ vysvětluje Marina Nezi, bývalá středoškolská učitelka dějepisu. „Problém spočívá v tom, že je historie Itálie velmi dlouhá a komplikovaná, takže se v rámci školní docházky nedá probrat celá.“ S obecně uznávaným Kolumbovým obrazem přišla proslulá italská encyklopedie, která jej definovala coby vynikajícího navigátora a objevitele Ameriky. Spojené státy měly o mořeplavci podobně romantickou představu, jejich naivita se však pomalu začala bortit po 500. výročí Italovy plavby. 

„Ještě v roce 1992 byla jeho pověst v Americe zcela bezúhonná. O třicet let později se sice nacházíme v úplně jiné době, ale Itálie dál žije v naivních představách,“ líčí Giulio Busi, autor knihy Christopher Columbus, the Sailor of Secrets (volně přeloženo „Kryštof Kolumbus, mořeplavec mezi tajemstvími“). A dodává, že Italové se změně pohledu na objevitele brání, protože si jeho očerňování ze strany Američanů berou osobně. „V uzření pravdy jim brání pomyslný ‚firewall italství‘,“ myslí si Busi s tím, že ničení Kolumbových soch chápou obyvatelé Apeninského poloostrova jako útok na svůj národ. 

Urážky po 500 letech

Loni v létě odstartovaly italské národní noviny petiční kampaň nazvanou #HandsOffColumbus neboli „nesahejte na Kolumba“ a na její podporu vznikla i facebooková skupina. „Víc než pět set let po smrti musí Kolumbus snášet nové urážky,“ uvedli v červenci Francesco Giubilei a Marco Valle v konzervativních novinách Il Giornale. „Představa, že ničením soch a vymazáním jeho činů z historie vyřeší Spojené státy své rasové pnutí, je pokrytecká a mylná.“ 

Hlavní editor janovského magazínu Il Secolo XIX Andrea Castanini dodává, že na webu zveřejnili řadu článků o útocích na sochy v USA a Italové pod nimi hlasitě projevovali svůj nesouhlas. „Jde o místního hrdinu a lidé ho brání. Jsou na něj velmi hrdí,“ vysvětluje. Gabriella Airaldi napsala: „Osobnosti jako on pomohly vybudovat naši národní identitu. Pokud zničíte jejich pověst, ublížíte sami sobě.“ Rovněž italští pravicoví politici přitom apelovali na USA, aby kolumbovské monumenty lépe strážily.

Sochy jdou ke dnu

V Ohiu odstranili sochu Kolumba, jež představovala dar od obyvatel Janova. V reakci na to Giorgia Meloni, šéfka politické strany Bratři Itálie, nazvala mořeplavce „velkým Italem“ a navrhla: „Když jsme jim tu sochu dali, můžeme si ji taky vzít zpět a vystavit ji na některém z našich nádherných náměstí. Jinak zřejmě zůstane zavřená v nějakém skladišti.“ Lídr ultrapravicové Ligy severu Matteo Salvini dokonce Američany, kteří ničí monumenty a dovolávají se práv černochů, přirovnal k teroristům Islámského státu

Kolumbus přitom hrál důležitou roli ve formování národní identity na obou stranách oceánu. Ve Spojených státech se jeho den slavil na popud italských imigrantů, kteří se snažili zapadnout do často velmi xenofobního prostředí. „Představoval opěrný bod, jenž jim pomohl přežít v nehostinném světě,“ vysvětluje Joseph Sciorra z Queens College’s Italian American Institute. V Evropě na druhou stranu umožnila postava mořeplavce udržet pohromadě relativně mladý národ. Politickými kličkami se z muže, který žil v době dosud neexistující Itálie a psal pouze španělsky, stal symbol národní hrdosti. 

Země je kulatá!

Sněhobílou Kolumbovu sochu vztyčili před vlakovým nádražím v Janově teprve v roce 1862, pouhých pár měsíců po sjednocení Itálie. V podstatě šlo o patriotickou propagandu – mořeplavec se opírá o kotvu, zatímco po jeho boku pokorně sedí domorodá žena, a připojený nápis hlásá „Kryštofu Kolumbovi jeho vlast“.

Čerstvě zformovaný italský stát potřeboval romantické hrdiny a objevitel mezi ně skvěle zapadal. „Oceán díky němu přestal být temným a tajemným místem,“ domnívá se geograf Franco Farinelli z Università di Bologna. „Lidé již předtím věděli, že je Země kulatá. Nicméně on dokázal zmíněné tvrzení jako první přenést do mapy, když našel nejkratší cestu přes oceán. Během své plavby přitom riskoval život. Utvořil jeden z pilířů Západu. Objevil Nový svět… Ale samozřejmě ho vedla touha kolonizovat nová území.“  

Vzestup a pád 

Během sedmiletého působení na postu guvernéra ostrova Hispaniola, který se dnes dělí mezi Haiti a Dominikánskou republiku, se Kolumbus projevil coby krutý vůdce. Zároveň však představoval produkt své doby a na tehdejší poměry se choval normálně. „Těžko na něj lze svalit zodpovědnost za všechny hrůzné činy,“ dodává Marcocci. Pravdou však zůstává, že během 25 let od prvního Kolumbova zakotvení zmizela z ostrova většina původní populace Taíno: Její příslušníky zdecimovala kombinace otrokářství, masakrů a nákazy neznámými evropskými nemocemi. 

TIP: Mořeplavcův odkaz: Kryštof Kolumbus zanechal ve světě nesmazatelné stopy

V širším měřítku čelí Kolumbus obvinění, že otevřel stavidla evropské kolonizace, nicméně podle mnoha akademiků stojí podobné nařčení na velmi křehkých základech. Ať už se ovšem stane cokoliv, „Kolumbův příběh ztělesňuje vzestup a pád,“ myslí si Busi. „A když se na něj díváte z této perspektivy, dává smysl i ničení jeho soch.“ 

Největší v dějinách

Ze společenského hlediska by se dala novodobá historie USA rozdělit na období před smrtí černocha George Floyda a po ní. Po občanské válce v letech 1861–1865 národní pnutí mezi občany bílé a černé pleti nezmizelo a vrcholu dostoupilo loni v květnu, kdy minneapoliský policista Derek Chauvin zaklekl zatčenému Floydovi na krk, načež se muž zhruba po devíti minutách udusil

Jeho smrt vyvolala nevídanou vlnu nevole, jež se rychle rozlila po celé planetě. Hnutí Black Lives Matter podpořili obyvatelé více než dvou tisíc měst. Jen ve Spojených státech se přitom dle odhadů účastnilo demonstrací až 26 milionů lidí, a šlo tak o největší událost svého druhu v amerických dějinách.

Sochy tyranů

Většina protestů se sice odehrála mírumilovnou formou, přesto muselo nejméně 200 amerických měst zavést zákaz vycházení kvůli násilným střetům. Se zvládnutím situace pomáhalo policii 62 tisíc členů národní gardy a ke konci června bylo zatčeno na 14 tisíc osob. 

Nepokoje kromě výtržností a rabování provázely také útoky na ikony otrokářství – především na pomníky konfederačních hrdinů v jižních státech, kde jich během jediného týdne zmizely desítky. V mnoha případech se kontroverzních skulptur oficiálně zbavila samotná města. Podle zpravodajství stanice CBS bylo k loňskému srpnu v Americe odstraněno 59 symbolů Konfederace.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zlatá mísa z Ebreichsdorfu.

Věda
Zajímavosti

Krabí mlhovina (vpravo) představuje zřejmě nejslavnější pozůstatek supernovy (SN 1054). Její explozi zaznamenali čínští hvězdáři v roce 1054. Vlevo dole pozůstatek Tychonovy supernovy (SN 1572), jež byla jako jedna z mála viditelná pouhýma očima. Vlevo nahoře Cassiopea A, nejjasnější zbytek po supernově (v radiovém oboru). Světlo z výbuchu k nám dorazilo zřejmě před 350 lety.

Vesmír

Před zpozorováním odstřelovačem chrání prostor pohybu i prostá maskovací síť. Na snímku americký voják v Koreji, 1952.

Válka

Marii Terezii na dobru poddaných nezáleželo tak, jak se traduje. Důležitější byl stabilní stát.

Historie

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907