Nedávno objevené Paraceratherium bylo jedním z největších suchozemských zvířat

19.06.2021 - Stanislav Mihulka

Třetihorní Paraceratherium linxiaense spásalo koruny stromů v Tibetu před 26 miliony let

<p>Meganosorožec <em><strong>Paraceratherium linxiaense</strong></em> v krajině svrchního oligocénu.</p>

Meganosorožec Paraceratherium linxiaense v krajině svrchního oligocénu.


Reklama

Dnešní nosorožci jsou příbuznými podivuhodných třetihorních obrů, pod nimiž se třásla zem v oligocénu a miocénu (před 6 až 34 miliony let). Největší z nich byla gigantická bezrohá paraceratéria, dříve známá jako indrikotéria. Tento býložravý lichokopytník byl vysoký jako žirafa, vážil ale zhruba jako tři afričtí sloni.

Paleontologové je znají od roku 1910 a podařilo se jim identifikovat několik druhů. Teď k nim přibyl další a je to jeden z největších. Čínští vědci objevili lebku a další části paraceratéria, kterého popsali jako nový druh. Jmenuje se Paraceratherium linxiaense, podle pánve Linxia na severovýchodním okraji Tibetské náhorní plošiny. Paraceratérium tam žilo asi před 26,5 miliony let, tedy v období svrchního oligocénu.

TIP: Zabijácký delfín Ankylorhiza z oligocénu byl na vrcholu potravního řetězce

V době, kdy tito obři žili, vypadala oblast Tibetu velmi odlišně, než jak ji známe dnes. Ke srážce Indie s Asii došlo teprve nedávno, takže zdejší hory byly o poznání nižší. Některé části dnešního Tibetu měly nadmořskou výšku nižší než 2 tisíce metrů. Krajina byla celkově bohatší na živiny a pro život přívětivější. Gigantická paraceratéria žila podél východního břehu tehdejšího oceánu Tethys, a také v nížinách Tibetu. Paraceratherium linxiaense, tak jako ostatní paraceratéria, zřejmě žilo v krajině s řídkými lesy, v nichž spásalo koruny stromů. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907