Výzkum středověkých ostatků odhalil překvapivě vysoké množství nádorů. Zdá se, že i před tisíci lety představovala rakovina vážný problém
Pokud bychom měli vyjmenovat nejčastější příčiny úmrtní ve středověku, jistě by ve výčtu nechyběl mor a další smrtelné infekce, hlad a mizerná výživa, případně smrt způsobená zásahem meče či dýkou. Na rakovinu si ve spojitosti se středověkem vzpomene jen málokdo. Podle nového výzkumu Pierse Mitchella z Cambridgeské univerzity a jeho kolegů se ale zdá, že toto onemocnění bylo v dobách temného středověku častější, než bychom nejspíš čekali.
Badatelé prozkoumali 143 koster lidí, nalezených na šesti středověkých hřbitovech v oblasti Cambridge, kteří zemřeli mezi lety 500 a 1600 našeho letopočtu. Ostatky vyšetřili pomocí snímkování výpočetní tomografií a dalšími pokročilými metodami. Vědci neočekávali, že naleznou nějaké závratné množství důkazů o nádorech, ostatně dřívější studie naznačovaly, že incidence rakoviny se pohybovala jen okolo 1 %. Výsledky šetření britských vědců ale ukázaly, že výskyt rakoviny byl ve středověku zřejmě mnohem četnější.
TIP: Neblahý rekord: Nejstarší lidský nádor narostl před 1,7 miliony let
Vědci pomocí výpočetní tomografie objevili zřetelné stopy po nádoru u 3,8 % případů, vesměs u mužů. Když pak svá data přepočítali podle známých faktorů, dospěli k závěrům, že v uvedené době trpělo nebezpečnými nádory 9 až 14 % obyvatel Anglie. V podobných odhadech bohužel není možné detailně upřesnit typy nádorů, se kterými se tehdejší lidé potýkali a není tak zřejmé o jak vážná onemocnění šlo.
Dnes trpí nejrůznějšími nádory 40 až 50 % Britů. To je sice mnohem více než ve středověku, ale po přehodnocení faktorů, které jsou dnes podstatně odlišné oproti středověku, je zřejmé, že rakovina představovala i před tisíci lety významný problém. Podobně jako dnes i tehdy ne každá rakovina končila smrtí, už jen proto, že lidé často zemřeli dříve z jiné příčiny. Přesto se ale nejrůznější typy nádorů objevovaly zcela běžně.
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)
HistoriePřemysl Otakar II. nechává křtít pohanské Prusy, obraz Antonína Lhoty. (foto: Wikimedia Commons, Dobroš, CC BY-SA 4.0)