Nejhorší velitelé první světové války (2): Enver Paša a Alexej Kuropatkin

30.07.2021 - Jaromír Sobotka

Ve stínu slavných a úspěšných generálů stojí ti méně nadaní a neúspěšní. Historie k nim sice bývá někdy až příliš krutá, ale musíme si uvědomit, že jejich špatná rozhodnutí stála životy tisíce jejich podřízených

<p>Enver Paša (uprostřed) hrubě přecenil možnosti turecké armády</p>

Enver Paša (uprostřed) hrubě přecenil možnosti turecké armády


Reklama

Válka s Itálií (1911–1912) a dva konflikty na Balkáně (1912–1913) Turecko vojensky vyčerpaly, takže se země přezdívaná „nemocný muž na Bosporu“ do nově rozpoutané světové války příliš nehrnula. To však neplatilo o tamním ministru války generálu Enveru Pašovi (1881–1922) zastávajícím názor, že se jedná o jedinečnou příležitost získat ztracenou slávu a čest. S jeho vědomím pak turecké loďstvo na podzim 1914 bez vyhlášení války bombardovalo Oděsu a první část Pašova plánu se splnila, když Dohoda vyhlásila Konstantinopoli válku.

Předchozí část: Černé ovce v čele armád: Nejhorší velitelé první světové války (1)

Ambiciozní fanatik

Na Kavkaze se začala shromažďovat osmanská armáda určená k invazi do Ruska. Navzdory mizernému vybavení – části vojáků například chyběly boty – nařídil Paša zahájit ofenzivu v prosinci 1914. Důsledky střetnutí známého jako bitva u Sarikamiše byly strašlivé: tisíce tureckých vojáků umrzly či kvůli omrzlinám ztratily končetiny, aniž kdy viděly nepřítele. Co nezvládl „generál zima“, dokončili Rusové. Do 15. ledna Turci přišli o více než 60 000 mužů, což představovalo polovinu všech nasazených sil.

Paša z neúspěchu obvinil údajně neloajální arménské vojáky a pod Kavkazem plíživě začaly první etnické čistky, které později vyvrcholily genocidou křesťanských Arménů, Asyřanů a pontských Řeků. Bitvu u Gallipoli (únor 1915–leden 1916) raději přenechal německému generálu Limanu von Sanders a sám se ujal velení na Blízkém východě, kde Osmani ztráceli jednu pozici za druhou a jejich armáda se fakticky rozpadala.

Nejvyšší trest

O situaci nejlépe svědčí to, že když Enver v červnu 1917 navštívil Bejrút, stáhlo velení všechny vojáky z ulic z obavy, že by se některý z nich mohl pokusit vrchního velitele zavraždit. Poslední hra Envera Paši během první světové války je spojena s takzvanou Islámskou armádou.

Ta měla po zhroucení Ruska obnovit osmanské panství na Kavkaze a jejím hlavním protivníkem v oblasti se staly místní nově vznikající státečky podporované Dohodou. Proti snadnému soupeři se mu tentokrát vcelku dařilo, jeho postup však utnulo podepsání příměří. Paša uprchl do exilu a věděl proč – turecký soud jej v nepřítomnosti za bezdůvodné vtažení země do války, deportace Arménů a konečnou dezerci odsoudil k smrti.

Smutný hrdina dvou válek

Během války s Japonskem (1905–1906) koloval v Rusku vtip o velitelských schopnostech generála Alexeje Kuropatkina (1848–1925). Podle něj mělo japonské velení vydat následující rozkaz: Kdo zabije ruského generála pěchoty, dostane odměnu deset milionu jenů, za zabití generálporučíka dostane pět milionů a kdo by snad zabil Kuropatkina, dostane deset let vězení. Po katastrofě carské armády u Mukdenu (zima 1905) nešťastný vojevůdce rezignoval a odešel na odpočinek, kde se věnoval sepisování pamětí, v nichž vysvětloval své vojenské neúspěchy.

Po vypuknutí Velké války požádal o reaktivaci, velkokníže Nikolaj jej však několikrát odmítl. Situace se změnila v roce 1915, kdy velení vojska převzal sám car Mikuláš a jmenoval Kuropatkina velitelem sboru, později armády a v únoru 1916 dokonce celého Severního frontu. Podle vzpomínek současníků se generál mezi důstojnickým sborem i řadovými vojáky těšil značné oblibě, nepochybně disponoval značnou osobní odvahou, charismatem a také upřímným zájmem o životní podmínky svých podřízených.

Neuspěl ani napodruhé

Tyto kvality však nedokázaly vynahradit velitelskou neschopnost. Již v roce 1915 na sebe generál upozornil nočním útokem, když se pokusil nepřátelské vojáky oslnit světlomety. Akce dopadla katastrofou, neboť světla jasně odhalila siluety útočících Rusů, které pak čekal masakr. Ještě hůře se mu dařilo v čele Severního frontu. Ofenziva z března 1916 sice zpočátku zaznamenala dílčí úspěchy, Rusové se však záhy dostali do obklíčení a museli ustoupit do původních pozic. V rozsáhlé pětidenní bitvě o Jakobstadt postoupili carští vojáci za cenu tisíců mrtvých o pouhé dva kilometry.

V hlášení vinil Kuropatkin počasí, nedostatečné posily a špatnou infrastrukturu v místě operace. Jarní nezdary jej pak přesvědčily o nereálnosti dalšího útoku. Navzdory carovým rozkazům i tlaku ostatních velitelů pak další akce pod nejrůznějšími záminkami odkládal, jak jen mohl. Úspěšně postupující Alexej Brusilov prosil o odlehčující ofenzivu na severu nebo alespoň vydatnější posily, ale Kuropatkinovy jednotky stály na místě a vyčkávaly.

TIP: Střet mocností: Válka, která zničila podunajskou monarchii

Zatímco první jmenovaný za své úspěchy sklidil slávu a všeobecnou oblibu, velitel Severního frontu se dočkal veřejného odsouzení. Když se pak jeho síly v červenci konečně pohnuly, skončil pokus o proražení německé fronty u Bausky naprostým fiaskem a ztrátou 15 000 mužů. Pohár carovy trpělivosti přetekl a panovník Kuropatkina převelel do Turkmenistánu. Generál později založil zemědělskou školu, na níž učil až do své smrti.

Dokončení: Nejhorší velitelé první světové války (3): Arthur Aitken a Oskar Potiorek (vychází v pátek 6. srpna)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pekelná studna – návštěva tohoto mýty opředeného místa musela být pro jeskyňáře dechberoucím a do jisté míry i mysteriózním zážitkem. 

Věda

Navrátilci končili v karanténě, kde jim zabavili věci a agenti StB je tlačili ke spolupráci.

Historie

Střelnice, či holubník?

The Wonderful Barn
kde: Irsko | kdy: 1743

„Nádherná stodola“ stojí v irském Leixlipu od roku 1743: Projekt financovala Katherine Conollyová a jde o jeden z následků velkého hladomoru, který zemi sužoval v letech 1740–1741. Filantropka chtěla zaměstnat dělníky v nouzi, a tak je najala na vybudování prapodivné stavby ve tvaru vývrtky. Dodnes není zcela zřejmé, zda měla stodola také nějaké praktické využití. Podle některých teorií její špička sloužila jako holubník, jiné zas hovoří o ideálním prostoru pro sportovní střelbu. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Kolo od vozu tvoří součást skupiny galaxií vzdálené asi 400 milionů světelných let. Obvod Kola představuje ohromná prstencovitá struktura o průměru 100 tisíc světelných roků, složená z hvězdotvorných oblastí plných extrémně jasných a hmotných stálic.

Vesmír

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Příroda

<p>V Buddhově rodišti - chrám zasvěcený královně Máje ukrývá i kámen označující přesné místo Buddhova narození.</p>

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907