Nejstarší česká světice: Proč musela zemřít kněžna Ludmila?

21.12.2018 - Jiří Sommer

Kdo by neznal příběh o smutném konci babičky knížete Václava? Stály za smrtí kněžny Ludmily rodinné spory, nebo boj o moc?


Reklama

Každá křesťanská země má své tradiční patrony. Čechy, Morava a Slezsko nejsou žádnou výjimkou. Obvykle to bývají osobnosti, které jsou s těmito zeměmi úzce spjaté jak z hlediska svého původu, tak i působení či smrti. Jako svatá Ludmila.

Když rostla víra křesťanská

Svatá Ludmila, česká kněžna a babička knížete svatého Václava (narozena kolem roku 860), je nejstarší českou světicí. Pochází z knížecího rodu a kmene Pšovanů. Stala se manželkou prvního českého doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I. Spolu s ním také přijala v roce 874 křest od svatého Metoděje. Je známá jako horlivá šiřitelka křesťanství a proslula svou dobročinností, proto bývá také označována jako „matka chudých“. 

Po smrti svého syna knížete Vratislava I. v roce 921 vedla svého nejstaršího vnuka Václava ke křesťanské zbožnosti a výchově. Zajímavě ji popisuje Kristiánova legenda o svatém Václavu: „…poněvadž ještě nedorostl k tomu, aby mohl sám vládnout, svěřili malého vévodu i s jeho bratrem Boleslavem Ludmile blahoslavené paměti, služebnici Kristově na vychování, dokud by s pomocí boží nedosáhl dospělého věku“.

Toto nařízení rady starších se však rozhodla nerespektovat její snacha a matka obou chlapců, kněžna Drahomíra. Rozhodla se proto Ludmilu zabít, snad proto, aby zdědila všechno, co Ludmila má a snad i proto, aby ona sama mohla vládnout podle svých představ

Měla obavu z velkého vlivu, který měla její tchýně zejména na staršího Václava, předurčeného ke knížecí vládě. Rozpory mezi oběma ženami se stupňovaly. Obě byly zcela odlišného charakteru a morálních zásad. Ludmila vychovávala Václava v přirozené zbožnosti, v lásce ke křesťanským tradicím, k pokoře a slušnosti. Drahomíra byla podle všech dosažitelných údajů žena výrazně emancipovaná, hrdá a pánovitá, synům naopak vštěpovala zásadu tvrdosti a nesmiřitelnosti.

Snacha versus tchyně

Celý jejich vztah se zostřoval, Drahomíra hledala cestu, jak Ludmilin vliv omezit. Ludmila se posléze přestěhovala na přemyslovské hradiště Tetín, kde svůj další život chtěla využít pro tichou službu Bohu, pečovat o spásu duše své i těch ostatních a stranit se veřejného a politického života. Hádky mezi oběma ženami vyvrcholily v létě roku 921. Samozřejmě, nelze spolehlivě říci, že by se plán na fyzickou likvidaci tchýně zrodil jednoznačně v Drahomířině hlavě. Ovšem právě na její popud vnikli na Tetín dva ozbrojení muži, aby Ludmilu zavraždili. Nebohou dámu zardousili, šátkem či šálou. Celý tento morbidní příběh se odehrál patrně v noci z 15. na 16. září 921.

TIP: Raději řeholnicí, než císařovnou: Proč oblékla Anežka církevní roucho?

Ludmilu pohřbili nejprve ve spěchu na Tetíně, dokonce bez rakve. Později ji Václav nechal převézt do Prahy a řádně pohřbil v klášteře svatého Jiří. Matku Drahomíru Václav naopak nechal po svém příchodu na knížecí stolec vyhnat z Prahy. Po Václavově vraždě Drahomíra utekla ze strachu před Boleslavem ze země úplně.

Jako první česká světice bývá zpodobňována jako vdova s pokrytou hlavou, na ní mívá buď knížecí čapku, výjimečně i korunu. Kolem krku má závoj či šátek, někdy má v ruce smyčku, mísu s hrozny nebo reliéf Panny Marie. Na obrazech ji najdeme také, jak vyučuje svatého Václava, jak je křtěna svatým Metodějem nebo stojí mezi českými patrony. Kanonizována byla v roce 1144 a je to první česká a vůbec slovanská světice.

  • Zdroj textu:

    100+1 historie Speciál

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Sociální média mají blízko k depresím

Věda

Stačilo na místních útesech natočit světově úspěšný klip, a nyní je vyhledávají (a ničí) desítky tisíc lidí.

Zajímavosti

Snímek s odpadem během mise Apollo 17

Vesmír
Revue

Jeden z mnoha kouzelných koutů Hidden Valley, kde můžete obdivovat opravdu působivé kamenité útvary.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907