Nejstarší civilizace světa (2): Tajemství měsíčního města Jericha

19.08.2018 - Kateřina Helán Vašků

Město Jericho, ležící severovýchodně od Jeruzaléma na západním břehu řeky Jordán, asi nejvíce proslavily zmínky v Bibli. Již méně se ovšem ví, že jeho historie sahá o celá tisíciletí hlouběji do minulosti, kdy v místě kvetlo náboženství diametrálně odlišné – a totiž kult boha Měsíce

<p>Hradba okolo Jericha je o 4 tisíce let starší než egyptské pyramidy. Je to nejdéle nepřetržitě osídlené město v historii.</p>

Hradba okolo Jericha je o 4 tisíce let starší než egyptské pyramidy. Je to nejdéle nepřetržitě osídlené město v historii.


Reklama

Jericho dnes podle mnohých expertů představuje zřejmě vůbec nejdéle kontinuálně osídlené město světa. Je však třeba dodat, že sídlo bylo za svou předlouhou historii srovnáno se zemí a znovu povstalo z popela minimálně dvacetkrát. Dávní stavitelé jej vybudovali na dnešním návrší Tel es-Sultan (Sultánův kopec), přičemž pozůstatky „prvního“ Jericha se datují už do období 9000 let př. n. l. Na troskách původního města pak vznikala nová a nová stejnojmenná sídla, až se vytvořil dnes 21 m vysoký umělý pahorek. 

Vůbec prvními obyvateli města byli příslušníci takzvané Natufské kultury, kteří zde vybudovali i první kamenné stavby. Přibližně v období 8350–7370 let př. n. l. už v místě existovala osada pokrývající plochu 40 000 m². Pyšnila se i kamenným opevněním, které dnes představuje vůbec nejstarší dochovanou městskou hradbu na světě. Jen pro srovnání – je o celé čtyři tisíce let starší než první egyptské pyramidy. Hradby z nepálených cihel čněly do výše čtyř metrů a zdobila je i kamenná věž. Právě ona představuje památku, která dodnes nedá archeologům i hledačům záhad spát. 

Nejstarší mrakodrap světa 

Věž v Jerichu ční do výše 8,5 m (dříve bývala zřejmě vyšší, ale časem se propadla) a pochází už z období 8000 let př. n. l. Je možné, jde o jednu z vůbec prvních věží v historii. Tento prehistorický „mrakodrap“ má kuželovitý tvar se základnou o průměru přibližně 9 metrů a v horní části se zužuje na 7 metrů. Stěny věže jsou tlusté 1,5 metru a na vrchol vede schodiště s celkem 22 schody, vyrobenými z plochých vápencových bloků. 

Hlavní otázkou pochopitelně zůstává, k čemu zvláštní stavba vlastně sloužila. Hypotéz se nabízí celá řada: Mohl to být  protipovodňový systém, rituální centrum nebo politický symbol společenské moci. Předpoklad, podle nějž se jedná o pohřební mohylu, badatelé zpochybnili, protože se v útrobách stavby nenašly žádné hroby. Až donedávna se také spekulovalo o možnosti, že se jednalo o obranné opevnění, jenže i tuhle teorii již vědci částečně vyvrátili: V době výstavby věže totiž k žádným invazím na toto místo nedocházelo. 

Ochránkyně před temnotou 

Zajímavou teorii nedávno předložili vědci z univerzity v Tel Avivu. Podle ní věž sloužila jako obří astronomické hodiny i symbol politické moci. Badatelé v místě pořídili počítačový model západu slunce v den letního slunovratu, který ukázal, že stín nedalekého kopce Quarantal v tento den dopadal nejprve přesně na věž a poté zahalil do tmy celé Jericho. 

„Myslíme si, že věž byla postavena nejen jako časomíra, ale také jako strážce před nebezpečím přítomným v temnotě představované posledními paprsky světla umírajícího slunce,“ shrnuli svoji hypotézu vědci Roy Liran a Ran Barkai z telavivské univerzity. Podle nich lidé, kteří věž postavili, žili na rozhraní mezi společností lovců a sběračů a zemědělci. Na rozdíl od svých předchůdců nemohli v případě nebezpečí či nejistoty místo opustit a právě věž je měla před silami temnot ochránit.

Slovy Rana Barkaiho „západ slunce byl a stále je považován lidmi za děsivý okamžik“ a právě kvůli zmíněnému strachu vyvinuli předkové ohromné úsilí k vybudování ochranné věže. Svoji roli mohla podle Barkaiho ovšem sehrát i manipulace ze strany elit. Dávní lovci-sběrači se těšili relativní nezávislosti, zatímco trvalé osídlení vyústilo v nutnost rozvrstvení společnosti a jejího řízení. Právě manipulace se strachem mohla elitám napomoci k ovládání běžných obyvatel.

Osvětlovač hvězd

Yarikh (psáno též jako Jerah či Jorah, Jareah) byl starodávný semitský bůh, uctívaný jako vládce měsíce. Podle legendy, kterou zachycuje i báseň nalezená ve starověkém Ugaritu, měl pojmout za choť bohyni Nikkal. Pyšnil se přídomkem „osvětlovač hvězd“ nebo „pán srpů“ a byl mimo jiné považován za tvůrce noční rosy. Jeho kult se uctíval zejména v Jerichu. 

Seriál o Nejstarších civilizacích světa

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bohové Perun a Dažbog (ruské pojmenování Svarožice) v představě M. Presňjakova z roku 1998.

Zajímavosti
Zajímavosti

Rekonstrukce centrosaura.

Věda

Starship SN-5 během středečního testu.

Vesmír

Vyřazený sherman nedaleko Monte Cassina.

Válka

V nejslavnějším gagu nazvaném Zabte rozhodčího používal Slivers pouze několik rekvizit: bizarní masku chytače připomínají ptačí klec a mohutnou koženou lapačku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907