Nejstarší civilizace světa (4): Záhada břichatého kopce Göbekli Tepe

27.08.2018 - Kateřina Helán Vašků

Mluvíme-li o vůbec nejstarších stavitelských památkách na světě, leckomu jako první na mysli vytanou egyptské pyramidy nebo anglický Stonehenge. Pravdou ale je, že turecký komplex Göbekli Tepe je více než sedm tisíc let starší než známý Stonehenge

<p>Megalitický komplex Göbekli Tepe je o celých sedm tisíc let starší než nesjtarší kamenné kruhy Stonehenge. Stély nalezené v Göbekli Tepe zdobí precizní basreliéfy,  znázorňující zvířata, lidi i abstraktní symboly.</p>

Megalitický komplex Göbekli Tepe je o celých sedm tisíc let starší než nesjtarší kamenné kruhy Stonehenge. Stély nalezené v Göbekli Tepe zdobí precizní basreliéfy,  znázorňující zvířata, lidi i abstraktní symboly.


Reklama

Když se řekne nejstarší kamenné megality, mnohému z nás jako první na mysli vytane anglický Stonehenge. Pravdou však zůstává, že jeho nejstarší kamenný kruh byl vztyčen teprve v roce 2300 př. n. l., tedy v době, kdy již v celé řadě zemí kvetla poměrně rozvinutá městská kultura. Není tedy divu, že když archeologové představili světu jeho staršího tureckého kolegu – komplex Göbekli Tepe –, mnozí jeho stáří nechtěli věřit. Radiokarbonová metoda však jeho věk určila přesně. Vznikl již v době 9600 př. n. l. a je tak o víc než sedm tisíc let starší než jeho proslulý anglický příbuzný! 

Ačkoli naleziště objevil již roku 1963 americký archeolog Peter Benedict, nejvíce výkopových prací proběhlo až o tři dekády později pod taktovkou německého archeologa Klause Schmidta. Zmíněný badatel zasvětil „břichatému kopci“, jak zní překlad názvu z turečtiny, období od roku 1996 až do své smrti v roce 2014. Při odkrývání starobylého komplexu narazil na převratné skutečnosti, díky nimž se možná budou přepisovat učebnice. 

Býci i bezhlaví lidé 

Celé naleziště na jihovýchodě Turecka představuje velký, uměle vytvořený kopec. Megalitický komplex sestává z dvaceti kruhů a celkově pokrývá plochu o rozměrech asi 300 × 300 metrů. Badatelé dosud odkryli čtyři kruhy o průměru deset až třicet metrů, po jejichž obvodu dávní stavitelé zasadili dokonale opracované vápencové pilíře. Mají tvar písmene T a dosahují výšky  od tří do šesti metrů a hmotnosti od dvaceti do padesáti tun. Na rozdíl od Stonehenge jsou ovšem pilíře spojené souvislou kamennou stěnou a zřejmě byly kdysi i zastřešené. 

Stély zdobí řada basreliéfů znázorňujících zvířata, především býky, ale i ptáky a hmyz. Kameny v centrální části kruhů však zřejmě evokují lidské postavy, kterým ovšem chybí obličeje – pilíře končí rozšířením do tvaru písmene T. 

Neolit vzhůru nohama 

Nabízí se samozřejmě zásadní otázka – jak předkové dílo vůbec postavili? Nálezy naznačují, že stavba komplexu musela trvat dlouhá desetiletí a bylo k ní zapotřebí minimálně pět set lidí. Otazníkem zůstává, jaké nástroje dávní stavitelé použili k úpravě mohutných vápencových balvanů či k precizní tvorbě basreliéfů. Badatelé rovněž zatím nedokážou říci, jak pravěcí stavitelé mohutné pilíře vážící až 500 kg vztyčovali, ani proč je v 8. tisíciletí náhle zasypali a z neznámých důvodů místo opustili. 

Otazníky tím nekončí. Podobně jako v případě Stonehenge neznáme ani u jeho tureckého předchůdce účel stavby. Podle nálezů však zřejmě nešlo o trvale obydlené místo ani o pohřebiště. Spíše to vypadá, že se lidé na místo opakovaně vraceli. Možná tam přicházeli vykonávat obětní rituály, uctít bohy nebo poděkovat za úspěšný lov, což završili mohutnou hostinou. Svědčí o tom nálezy velkého množství kostí z divokých zvířat v okolí. 

Na mnohé otázky neznáme žádné odpovědi, jedno však víme jistě – Göbekli Tepe je zatím nejstarší lidskou stavbou, kterou jsme dokázali objevit. 


Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V křesťanské společnosti se konzumace masa rozšířila ve 4. století. Značná část raných křesťanů pravděpodobně byla vegetariány.

Zajímavosti

Trénink s hologramem

Věda

Milovníci rozpálených skal

Kozorožec núbijský (Capra nubiana) je jediným druhem kozorožce, jenž je adaptován pro život v horkých a suchých oblastech. Žije v horských regionech severovýchodní Afriky a na Středním východě v nadmořských výškách do 3 000 metrů, kde si vybírá ty nejodlehlejší, nejvyšší a nejstrmější skalní stěny. V rámci tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus – samci váží kolem 60 kilogramů a dorůstají délky kolem 125 cm, zatímco samice jsou maximálně kolem 30 kg těžké a ne delší než 105 cm. Vroubené rohy samců mohou být až 120 cm dlouhé a docházejí uplatnění při bojích o dominanci. Jejich srážky ale jen zřídka končí zraněním. (foto: Shutterstock)

Příroda

Slunce pohledem americké obervatoře Solar Dynamics Observatory z února 2015. (foto: NASA/SDO, CC0)

Vesmír

Představa létající lodě Sky Cruise (foto: Profimedia, Hashem Al-Ghaili)

Revue

Replika stroje Fokker Eindecker, kterého se dohodoví piloti až do jara 1916 velmi obávali. (foto: Shutterstock)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907