Neodolatelná vůně smrti: Svícník Sandersonův láká opylovače falešnými signály

31.01.2022 - Jaroslav Petr

Africká květina svícník Sandersonův nastražuje pro své opylovače pozoruhodné lákadlo. Důmyslnou chemickou pastí přitahuje „šakalí mušky“ zavalitky, které pátrají po zbytcích pavoučích úlovků

<p>Charakteristický tvar <strong>svícníku Sandersonova</strong> <em>(Ceropegia sandersonii)</em> rostlině vysloužil přezdívku „padáková“ nebo také „lucernová květina“. Snímek ukazuje květ při pohledu zboku a seshora.</p>

Charakteristický tvar svícníku Sandersonova (Ceropegia sandersonii) rostlině vysloužil přezdívku „padáková“ nebo také „lucernová květina“. Snímek ukazuje květ při pohledu zboku a seshora.


Reklama

Svícník Sandersonův (Ceropegia sandersonii) patří do příbuzenstva amerických klejich (Asclepias), ale doma je ve východní Africe. Plazivé stonky rostliny s tlustými listy napovídají, že sucho nepředstavuje pro svícník nepřekonatelnou výzvu. Na jinak celkem nenápadné rostlině upoutají pozornost květy. Nehýří pestrými barvami, neomamují vůněmi.

Zaujmou tvarem, který vysloužil svícníku Saundersonovu přezdívku „padáková“ nebo také „lucernová květina“. Pětiboký květ kryje svrchu „stříška“. Pohled do jeho nitra nabízí pětice „okének“ na bocích. Právě jimi vlétají do květu svícníku Sandersonova opylovači. 

Jako okna do lucerny

Svícníky z rodu Ceropegia jsou opylovány zástupci dvoukřídlého hmyzu (Diptera). To není v přírodě nic neobvyklého a už vůbec to není africká specialita. V našich zeměpisných šířkách patří ke zdatným opylovačům například pestřenky (Syrphidae), které sice na první pohled připomínají malé vosičky, ale ve skutečnosti jsou příbuznými much a komárů. Další opylovače z řad dvoukřídlých najdeme mezi kuklicemi (Tachinidae), květilkami (Anthomyiidae) či muchnicemi (Bibionidae).

K hlavním opylovačům svícníku Sandersonova patří mouchy zavalitky z rodu Desmometopa. Ty vlétají „okénky“ do lucernovitého květu a zanoří tam své ústní ústrojí mezi prašníky. Po chvíli odlétají s pylem nalepeným na hlavě. Při návštěvě květů jiných svícníků nalepí jinde posbíraný pyl na bliznu a tím svou opylovací misi úspěšně zakončí.

Zavalitky jsou samy o sobě velmi zajímavý hmyz. Ještě zajímavější je ale evoluční léčka, kterou na ně svícník Sandersonův nastražil, aby je nalákal na své květy.

Pach včelí smrti 

Zavalitky Desmometopa jsou profesionální zloději a odborníci je označují jako kleptoparazity. To znamená, že kradou kořist úspěšným lovcům. V přírodě jsou nejčastěji vidět při hodech na včelách ulovených některými pavouky, například běžníky (Thomisidae). Těmto často jen milimetr dlouhým muškám to v jejich domovině vysloužilo lidový název „šakalí mouchy“ nebo také „muší vyžírkové“. K hostině se dostaví záhy poté, co pavouk svou kořist zdolá. Přilétne jich obvykle hned několik a sají z těla včely tělní tekutiny vytékající z poraněných míst.

Někdy prorážejí kutikulu kryjící tělo včely a pak sají tekutinu vzniklou z včelích tkání působením pavoučího jedu. V drtivé většině se na úlovku pavouků přiživují samičky zavalitek, které tak získávají potřebnou porci bílkovin pro tvorbu vajíček. 

Výkřik posledního varování

Tým vedený německým botanikem Stefanem Dötterlem z univerzity v rakouském Salzburgu se zajímal o to, jak se zavalitky o pavoukově úlovku dozvědí. Ukázalo se, že marně vzdorující včela vystrčí žihadlo, po kterém stéká kapénka včelího jedu. Jed obsahuje kromě mnoha jiných látek i vysoce těkavé feromonové molekuly, které na včely působí jako poplachový signál. Skon jediné včely násilnou smrtí tak provází chemické varování všech včel v blízkém okolí. Včelstvo se pak postaví útočníkovi v jednotném šiku a často ho dokáže zahnat na útěk. Komu se někdy podařilo „rozzuřit“ včely, ten má o účinnosti této kolektivní obrany nastartované poplachovými feromony celkem jasnou představu. 

Zavalitky dokážou poplachovou zprávu včely polapené pavoukem zachytit a identifikovat. Snadno také určí, odkud feromony vzduchem přicházejí. To, co včelám slouží jako výstraha, představuje pro zavalitky Desmometopa pozvánku k prostřenému stolu. Zavalitky vděčí za svůj úspěch „odposlechu“ nouzové komunikace mezi včelami. 

Neodolatelná pachová imitace 

Velkou záhadu představovalo opylení svícníku Sanderonova zavalitkami Desmometopa. Co na lucernovitých květech vůbec hledají? Co je k nim přitahuje? Fakt, že se jak na svícníky, tak i k polapeným včelám slétají přednostně samičky zavalitek, napovídal, že rostlina může vylučovat látky, které včely využívají k vyvolání poplachové reakce. 

Dötterl a jeho spolupracovníci analyzovali pestrou směsku molekul, které květy svícníků vylučují do okolí. Řada z nich se vyskytuje zcela běžně i v květech jiných rostlin. Mnohé látky však byly specialitou svícníku a v rostlinné říši nemají obdobu. V hmyzí říši však nejsou žádnou vzácností.

Asi 60 % všech látek vylučovaných květem svícníku se shoduje s molekulami, jimiž šíří alarm polapená či poraněná včela. Platí to i o klíčových poplachových molekulách, jako je geraniol, 2-heptanon, 2-nonanol a (E)-2-okten-1-yl acetát. Směs, kterou z těchto látek „míchají“ včely, je pro tento hmyz zcela specifická. Neznáme žádný jiný druh hmyzu, který by disponoval podobnou feromonovou poplachovou zprávou. Svícník je zase jediná známá rostlina, která dokázala tuto směs úspěšně napodobit. 

O účinku čtyř základních komponent včelího „pachu smrti“ se vědci z Dötterlova týmu přesvědčili, když z nich připravili v laboratoři směs a tu nabídli zavalitkám rodu Desmometopa. Mouchy pach neodolatelně přitahoval a přilétaly, i když polapená včela ani rozkvetlý svícník nebyli v dohledu. 

Další pachové pasti 

Podvodné lákání opylovačů pachem, který připomíná jejich potravu, není z přírody neznámé. Nejpopulárnější je v tomto ohledu zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) rostoucí v tropických lesích ostrova Sumatra. Jeho květy vyrůstají až do výšky tří metrů a vydávají intenzivních pach rozkládajícího se masa. Zmijovec jím láká k opylení mrchožravé druhy brouků a mouchy masařky (Sarcophagidae)

TIP: Výkonná mravenčí navigace: Kratší trasa nemusí být rychlejší

Ještě důmyslnější trik si vyvinula orchidej Dendrobium sinense, která roste výhradně na čínském ostrově Chaj-nan. Její květ vylučuje do okolí molekuly poplachového feromonu včely východní (Apis cerana). Falešná poplašná zpráva je určená tamějšímu sršni Vespa bicolor, který včely východní loví a krmí jimi své larvy. Květ orchideje naláká sršně pachem hlavní složky včelí poplašné zprávy v podobě molekul (Z)-11-eikosen-1-olu. Ošálený sršeň marně pátrá v květu po zdroji pachu „masa“ a při té příležitost orchidej opylí. 

Trojúhelník orchidej-včela-sršeň je ale přeci jen jednodušší než propletenec, jehož aktéry jsou pavouci běžníci, jejich včelí kořist, zlodějské zavalitky a šálivé svícníky.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Slavný horký pramen Grand Prismatic Spring v Yellowstone

Věda

Sovětský svaz mohl na jaderný útok USA odpovědět svými pumami RDS-1. Zde maketa v moskevském Polytechnickém muzeu. (foto: Shutterstock)

Válka

Samička morčáka velkého (Mergus merganser) s mládětem. (foto: Shutterstock)

Příroda

Jedním z nejmarkantnějších rozdílů mezi životem na vsi a ve městě je množství zeleně. Asi málokoho překvapí, že čím větší plocha vegetace člověk obklopuje, tím zdravější je jeho organismus, a to po stránce fyzické i psychické. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Vizualizace mladé exoplanety HD 114082 B, obíhající svou mateřskou hvězdu jednou za 110 dnů. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907