Neohrožení obránci letišť: Regiment Královského letectva (1)

19.05.2019 - Jan Čurda

Uprostřed zuřící druhé světové války vznikla pozemní jednotka britského Královského letectva, která měla za úkol bránit základny RAF před útoky nepřítele. Příslušníci RAF Regimentu se zapojili do bojů v Evropě, Africe i Asii nejen ve druhé světové válce, ale i po ní a své úkoly jsou připraveni plnit i dnes

<p>Příslušníci regimentu RAF s průzkumným vozidlem Humber, Holandsko 1944.</p>

Příslušníci regimentu RAF s průzkumným vozidlem Humber, Holandsko 1944.


Reklama

Úspěch německé taktiky blitzkriegu v počáteční fázi války ukázal zranitelnost leteckých základen před útoky vysoce mobilního nepřítele. Jednotky RAF, které se pokoušely uniknout před postupujícím Wehrmachtem během bitvy o Francii na jaře 1940, utrpěly vážné ztráty od pozemních a leteckých sil nepřítele. Následné intenzivní letecké útoky na letiště RAF během bitvy o Británii  dále posílily argument, že královské letectvo by se mělo více snažit o jejich ochranu. Pád Kréty v roce 1941 byl pro RAF obzvlášť katastrofální, přičemž hlavní operační základna v Maleme byla prakticky okamžitě dobyta německými výsadkáři a následně využita Luftwaffe k podpoře vlastních sil bojujících na ostrově.

Jak ubránit letiště?

Britská armáda se v té době nacházela pod značným tlakem protivníka a nebylo snadné najít a vyčlenit síly pro obranu letišť. Po ztrátě Kréty byl vytvořen výbor pod vedením státního podsekretáře pro Indii a Barmu lorda Cavendishe, který měl za úkol najít řešení problému. Výbor doporučil, aby se v rámci RAF zformoval sbor (Royal Air Force Aerodrome Defence Corps), který měl velitelům letectva zajistit obranu základen a uvolnit dosavadní strážní jednotky pro armádu.

Nový sbor, který dostal jméno Královský letecký pluk (RAF Regiment), byl založen královským rozkazem 1. února 1942. Základnu měl v Belton Parku v Granthamu v hrabství Lincolnshire. Jeho motto znělo „Per Ardua“  – Přes překážky a znak tvořily zkřížené pušky Lee-Enfield Mk 4 v hvězdnaté koruně. 

Střelci i dělostřelci

Po celé Velké Británii rychle vznikala výcviková střediska pluku RAF pro důstojníky a střelce, kteří byli cvičeni jako pěchota, osádky obrněných vozidel a obsluhy protiletadlových děl. Pluk nakonec obsahoval dva typy operačních jednotek: polní eskadrony (field squadron) a eskadrony protiletadlového dělostřelectva (anti-aircraft squadrons). Vzniklo také několik výsadkových eskadron, které měly pomáhat při dobývání a zajištění letišť nepřítele. Všichni příslušníci pluku však byli nejprve vycvičeni jako řadová pěchota. Toto uspořádání existuje dodnes. Ve výzbroji měly jednotky především obrněná auta, lehké kulomety a kanony Oerlikon ráže 20 mm, později přibyly i 40mm kanony Bofors.

Od počátku čítal pluk 66 000 osob, během války jejich počet narostl až na 80 000 vojáků, kteří sloužili v 280 squadronách po 185 mužích. Každá squadrona se skládala z několika letek (flight) – velitelské, protiletadlové, obrněných aut a tří střeleckých. Letky byly dle potřeby seskupovány do křídel (wing). Na konci června 1944, kdy britská armáda sváděla urputné boje v Normandii, bylo rozhodnuto převést 25 000 mužů a důstojníků z pluku RAF k pozemní armádě, kde většinou sloužili jako pěchota.

Tvrdé boje v džungli 

Na bojišti v severní Barmě a severovýchodní Indii, kde horský terén a neprostupná džungle znemožňovaly pozemní zásobování, byly vytvořeny takzvané „obranné boxy“, území, bráněná jednotkami, jejichž zásobování se uskutečňovalo leteckou cestou. Z toho důvodu byla jejich letiště nesmírně významná, a protože je mohl snadno napadat nepřítel, bylo nutné tyto základny silně střežit. Výcviková základna a skladiště vznikly v indickém městě Secunderabad, v říjnu 1942 došlo k přeškolení pozemního obranného personálu.

Prošel náročnějším kursem než kterákoli armádní jednotka v Indii. Původně bylo vytvořeno šest polních eskadron a 70 protiletadlových eskadron, které čítaly dohromady 160 důstojníků a čtyři tisíce poddůstojníků a příslušníků mužstva. Příslušníci pluku hájili letiště a předsunutá radarová stanoviště při arakanské kampani na přelomu let 1942–1943. Během bojů o Imphál na jaře a v létě 1944 také zajišťovali životně důležitou obranu letišť. Po neúspěchu japonské operace U-Go bylo rozhodnuto, že během období monzunů mají být zničeny zbytky japonské 15. armády v Barmě. Polní eskadrony tehdy postupovaly pralesem spolu s indickými a východoafrickými jednotkami, aby získaly zkušenosti s bojem v džungli. 

TIP: Královské letectvo slaví významné jubileum: 100 let Royal Air Force

Jednotky křídla 1307 byly 1. března 1945 letecky přepraveny na právě dobyté a strategicky významné letiště Meiktila, které pak po tři týdny hájily před zuřivými japonskými pokusy je znovu dobýt. Příslušníci regimentu tak přispěli k vítězství v bitvě, která znamenala konec japonské okupace severní Barmy.

Dokončení ve čtvrtek 23. května

 

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velká část záběrů pochází ze záznamů námořních stíhacích letounů F-18 Hornet / Super Hornet. A jak tajemné stroje vypadají? Podle záběrů mají plochý, talířovitý tvar.

Zajímavosti

Postava za štítem s technologií Quantum Stealth zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

Věda
Zajímavosti
Vesmír

Útočných děl StuG III vzniklo více než 9 250 či dokonce možná přes 10 000 kusů

 

Válka

Rezistentních infekcí nebezpečně rychle přibývá.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907