Neohrožení obránci letišť: Regiment Královského letectva (1)

19.05.2019 - Jan Čurda

Uprostřed zuřící druhé světové války vznikla pozemní jednotka britského Královského letectva, která měla za úkol bránit základny RAF před útoky nepřítele. Příslušníci RAF Regimentu se zapojili do bojů v Evropě, Africe i Asii nejen ve druhé světové válce, ale i po ní a své úkoly jsou připraveni plnit i dnes

<p>Příslušníci regimentu RAF s průzkumným vozidlem Humber, Holandsko 1944.</p>

Příslušníci regimentu RAF s průzkumným vozidlem Humber, Holandsko 1944.


Reklama

Úspěch německé taktiky blitzkriegu v počáteční fázi války ukázal zranitelnost leteckých základen před útoky vysoce mobilního nepřítele. Jednotky RAF, které se pokoušely uniknout před postupujícím Wehrmachtem během bitvy o Francii na jaře 1940, utrpěly vážné ztráty od pozemních a leteckých sil nepřítele. Následné intenzivní letecké útoky na letiště RAF během bitvy o Británii  dále posílily argument, že královské letectvo by se mělo více snažit o jejich ochranu. Pád Kréty v roce 1941 byl pro RAF obzvlášť katastrofální, přičemž hlavní operační základna v Maleme byla prakticky okamžitě dobyta německými výsadkáři a následně využita Luftwaffe k podpoře vlastních sil bojujících na ostrově.

Jak ubránit letiště?

Britská armáda se v té době nacházela pod značným tlakem protivníka a nebylo snadné najít a vyčlenit síly pro obranu letišť. Po ztrátě Kréty byl vytvořen výbor pod vedením státního podsekretáře pro Indii a Barmu lorda Cavendishe, který měl za úkol najít řešení problému. Výbor doporučil, aby se v rámci RAF zformoval sbor (Royal Air Force Aerodrome Defence Corps), který měl velitelům letectva zajistit obranu základen a uvolnit dosavadní strážní jednotky pro armádu.

Nový sbor, který dostal jméno Královský letecký pluk (RAF Regiment), byl založen královským rozkazem 1. února 1942. Základnu měl v Belton Parku v Granthamu v hrabství Lincolnshire. Jeho motto znělo „Per Ardua“  – Přes překážky a znak tvořily zkřížené pušky Lee-Enfield Mk 4 v hvězdnaté koruně. 

Střelci i dělostřelci

Po celé Velké Británii rychle vznikala výcviková střediska pluku RAF pro důstojníky a střelce, kteří byli cvičeni jako pěchota, osádky obrněných vozidel a obsluhy protiletadlových děl. Pluk nakonec obsahoval dva typy operačních jednotek: polní eskadrony (field squadron) a eskadrony protiletadlového dělostřelectva (anti-aircraft squadrons). Vzniklo také několik výsadkových eskadron, které měly pomáhat při dobývání a zajištění letišť nepřítele. Všichni příslušníci pluku však byli nejprve vycvičeni jako řadová pěchota. Toto uspořádání existuje dodnes. Ve výzbroji měly jednotky především obrněná auta, lehké kulomety a kanony Oerlikon ráže 20 mm, později přibyly i 40mm kanony Bofors.

Od počátku čítal pluk 66 000 osob, během války jejich počet narostl až na 80 000 vojáků, kteří sloužili v 280 squadronách po 185 mužích. Každá squadrona se skládala z několika letek (flight) – velitelské, protiletadlové, obrněných aut a tří střeleckých. Letky byly dle potřeby seskupovány do křídel (wing). Na konci června 1944, kdy britská armáda sváděla urputné boje v Normandii, bylo rozhodnuto převést 25 000 mužů a důstojníků z pluku RAF k pozemní armádě, kde většinou sloužili jako pěchota.

Tvrdé boje v džungli 

Na bojišti v severní Barmě a severovýchodní Indii, kde horský terén a neprostupná džungle znemožňovaly pozemní zásobování, byly vytvořeny takzvané „obranné boxy“, území, bráněná jednotkami, jejichž zásobování se uskutečňovalo leteckou cestou. Z toho důvodu byla jejich letiště nesmírně významná, a protože je mohl snadno napadat nepřítel, bylo nutné tyto základny silně střežit. Výcviková základna a skladiště vznikly v indickém městě Secunderabad, v říjnu 1942 došlo k přeškolení pozemního obranného personálu.

Prošel náročnějším kursem než kterákoli armádní jednotka v Indii. Původně bylo vytvořeno šest polních eskadron a 70 protiletadlových eskadron, které čítaly dohromady 160 důstojníků a čtyři tisíce poddůstojníků a příslušníků mužstva. Příslušníci pluku hájili letiště a předsunutá radarová stanoviště při arakanské kampani na přelomu let 1942–1943. Během bojů o Imphál na jaře a v létě 1944 také zajišťovali životně důležitou obranu letišť. Po neúspěchu japonské operace U-Go bylo rozhodnuto, že během období monzunů mají být zničeny zbytky japonské 15. armády v Barmě. Polní eskadrony tehdy postupovaly pralesem spolu s indickými a východoafrickými jednotkami, aby získaly zkušenosti s bojem v džungli. 

TIP: Královské letectvo slaví významné jubileum: 100 let Royal Air Force

Jednotky křídla 1307 byly 1. března 1945 letecky přepraveny na právě dobyté a strategicky významné letiště Meiktila, které pak po tři týdny hájily před zuřivými japonskými pokusy je znovu dobýt. Příslušníci regimentu tak přispěli k vítězství v bitvě, která znamenala konec japonské okupace severní Barmy.

Dokončení ve čtvrtek 23. května

 

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907