Polský tank 7TP: Obrněnec, kterého smetl německý blitzkrieg

V září 1939 disponovala polská armáda asi 880 tanky, ale většinu z nich tvořily tančíky se zcela nedostatečným pancéřováním i výzbrojí. V zájmu objektivity musíme zdůraznit, že také německý PzKpfw I byl pouze kulometným vozidlem. Na straně třetí říše ale již sloužily i výkonnější lehké PzKpfw II a dva typy středních obrněnců, kdežto „klenot“ Polska tvořil vyspělý lehký tank 7TP. Jeho název (7-tonowy polski) zní ale zavádějícím dojmem, neboť toto vozidlo ve skutečnosti vážilo skoro 10 tun.

Ačkoli na pohled nepůsobilo nijak impozantně, mohlo se chlubit například výkonným 37mm kanonem a tehdy moderním dieselovým motorem. Ani tyto moderní prvky však na bojišti nakonec mnoho nezměnily, protože obrněnce „Rzeczpospolité“ armádní velení vesměs nasazovalo takticky zastaralým způsobem.

K čemu ta plechová kavalerie?

Generalita meziválečného Polska sbírala své vojenské zkušenosti zejména na východní frontě, tedy v prostředí výrazně odlišném od „zákopového patu“ na západě. Právě ten nakonec poslal na scénu i tanky, kdežto v bojích na širokých pláních dnešního Polska, Ukrajiny a Ruska si pořád uchovávala významnou roli též jízda. Kavalerie se tedy stala nejvýznamnějším druhem vojska v armádě samostatného polského státu a vlastně i jejím symbolem.

Existovali sice i důstojníci, kteří prosazovali větší úroveň mechanizace, například Władysław Sikorski, rozhodující slovo však měl maršál Józef Piłsudski, jenž věřil jízdě s podporou pěchoty a dělostřelectva. V Polsku hrál proto tank roli spíše pomocné zbraně, na kterou se navíc hledělo s jistým podezřením, protože první obrněnce (jako Renault FT) vykazovaly velkou poruchovost a nespolehlivost.

Podle britského vzoru

Válka se sovětským Ruskem se tak na jedné straně odrážela v požadavku získat úplně nové tanky, avšak na straně druhé vedla k posílení mylného dojmu o omezeném potenciálu obrněnců. Poláci se každopádně obrátili na Brity, od nichž zakoupili vozidla Carden-Loyd (základ pozdějších polských tančíků řady TK), aby poté projevili zájem rovněž o exportní lehký obrněnec Vickers Mark E, známý i pod názvem Vickers Six-Ton Tank.

Britská armáda jej nezavedla, na světovém trhu se však stal skutečným bestsellerem a významně ovlivnil vývoj v kategorii lehkých tanků. V roce 1931 si tedy Polsko objednalo 50 kusů, z čehož 22 odpovídalo provedení Type A se dvěma věžemi, 16 vozů mělo jednu věž a zbylý tucet přišel ve formě náhradních dílů. Dodávky byly dokončeny do roku 1934. Obrněnce Type A disponovaly v každé věži 7,92mm kulometem Browning wz. 30, zatímco vozidla Type B nesla jeden 47mm kanon QF a jeden kulomet wz. 30. 

Dohnat a předehnat vickersy 

Tanky Vickers se vyznačovaly ve své době progresivním řešením závěsů a návrháři je pojali velmi kompaktně a jednoduše, v čemž zajisté spočíval jeden z důvodů jejich komerčního úspěchu. Poláci stroje také vesměs chválili, ale záhy dospěli k závěru, že jejich výzbroj nedostačuje. Do věží některých obrněnců Type A tedy zamontovali 13,2mm kulomety Hotchkiss a začali uvažovat o novém typu kanonu.

Dělo QF ráže 47 mm se totiž hodilo pro podporu pěšáků, zatímco polská armáda žádala zbraň s vyšší úsťovou rychlostí střely, která dokáže efektivně svou průbojností ničit i tanky. Do některých vickersů se tedy zamontovaly 37mm kanony Puteaux (tytéž, které nesly staré obrněnce Renault FT) a začalo se pracovat na zcela novém domácím vozidle, jež by zachovávalo hlavní konstrukční rysy britského vzoru, avšak nabídlo by větší palebnou sílu, ochranu i pohyblivost. 

Práce na polském tanku začaly v roce 1933 u společnosti PZInż (Państwowe Zakłady Inżynieryjne) a již v následujícím roce vyrobil závod Ursus první prototyp jménem VAU-33 (Vickers Armstrong Ursus 1933). Při stavbě využil i některé součásti britské výroby a nový obrněnec se svému vzoru hodně podobal, ale disponoval lepším pancéřováním (a tudíž byl i těžší). Vickers Mark E totiž chránila ocel o maximální síle 13 mm a jeho hmotnost činila necelých 6 tun, kdežto polský tank měl pancíř s tloušťkou až 17 mm a vážil skoro 10 tun.

Obdobně jako v případě britského vozidla vznikla nejprve podoba se dvěma kulometnými věžemi, aby pak následoval prototyp s jednou věží, ve které se nacházel kanon a kulomet. Právě hledání vhodné hlavně neprobíhalo jednoduše a testovaly se různé zbraně – například 40mm Bofors či domácí kanony ráže 47 a 55 mm, ale nakonec volba padla na licenční kopii 37mm zbraně Bofors.

Periskop a diesel 

Další důležitou inovaci oproti britskému vzoru představovalo přístrojové vybavení, protože do většiny tanků se měly instalovat vysílačky, a všechny dostaly i tehdy špičkové periskopy od polského konstruktéra Rudolfa Gundlacha. Ten navrhl pozoruhodně vyspělé zařízení, které díky otáčení umožňovalo veliteli rozhled v úhlu 360 stupňů, zatímco vnitřní okuláry zůstávaly na místě. Ve spolupráci s varšavským institutem WIBI se provedly některé změny konstrukce, díky nimž vznikla sériová podoba designu VAU-33 s armádním názvem 7TP. Hlavní rozdíl se nalézal v oblasti pohonu, protože Poláci se rozhodli pro tehdy hodně nezvyklý krok a vybavili nový obrněnec dieselovým motorem. 

Agregát PZInż 235 vznikl jako kopie švýcarského typu Saurer VBLDb, ačkoli paradoxem zůstává, že Poláci zvolili toto řešení jako nouzové. Do naprosté většiny tanků se tehdy standardně montovaly benzinové pohonné jednotky, zatímco motory na naftu se považovaly za nevhodné. Naši severní sousedé však neměli k dispozici adekvátně silný benzinový motor, a proto sáhli k dieselu. V roce 1935 se tudíž rozběhla sériová výroba tanku PZInż 120, jak znělo firemní jméno provedení 7TP se dvěma věžemi.

Brzy se ale ukázala zastaralost této koncepce, takže vzniklo jen 24 kusů a od roku 1937 se dodávaly jenom tanky PZInż 220, tedy 7TP s jednou věží, kterých vzniklo zřejmě 108 kusů. Polští inženýři však i nadále pracovali na rozvoji konstrukce a vyvinuli verzi, jež měla pancíř o síle až 40 mm a vážila 10,5 tuny, a tudíž obdržela i výkonnější diesel CT1D. Poválečné zdroje označují tento tank jako 9TP, avšak zdá se, že v době vzniku toto označení nenesl a těch několik málo vyrobených vozidel se oficiálně jmenovalo „7TP wzmocniony“ neboli „7TP zesílený“.

Do cesty Wehrmachtu 

V době německého útoku v září 1939 tedy Poláci provozovali přibližně 130 kusů 7TP všech provedení a k tomu i necelé čtyři desítky upravených vozidel Vickers. Většina tanků 7TP byla zařazena do dvojice praporů, a sice do 1. a 2. praporu lehkých tanků, přidělených jako podpůrné síly k polské Armádě Prusy. Zbytek obrněnců pak spadal do dvou rot, jež podléhaly přímo velení obrany Varšavy. Vozidla 1. praporu se zúčastnila akce okamžitě v prvních dnech bojů a zpočátku si nevedla špatně, neboť jejich kanony si dokázaly poradit s pancířem většiny německých tanků.

První prapor se pak podílel i na částečně úspěšném polském protiútoku u Glowaczówa. Další tanky sváděly intenzivní obranné boje a kryly ústup pěchoty, ale většina jich byla ztracena a praporu zbylo pouze 24 obrněnců. Ty bojovaly ještě 18. a 19. září, kdy neuspěl polský pokus o průlom. Druhý prapor dokázal způsobit vážné škody německé 4. divizi, ale sám také zaznamenal ztráty. Dostal povel ke stažení, aby obnovil kontakt s dalšími polskými silami, ale potom na Polsko zaútočila i Rudá armáda a zbytek praporu obdržel příkaz přejít hranice s Maďarskem.

Zbylé tanky již byly ve špatném stavu, a tudíž je vojáci zničili. Několik 7TP zaznamenalo krátkodobé úspěchy při obraně Varšavy, avšak převahu Němců samozřejmě zastavit nemohly. Kolem 24 obrněnců 7TP padlo do rukou vítězných armád třetí říše a SSSR, které je poté podrobily testům, jejichž závěry konstatovaly především nedostatečnou odolnost. Zbylé 7TP proto záhy putovaly do šrotu a do současnosti se žádný kompletní tank nezachoval. Díky snaze a financím nadšenců i úřadu polského prezidenta však v roce 2011 vznikla replika, která slouží pro filmová natáčení a rekonstrukce bitev.

---

Čtěte také:

Polští rytíři proti německým tankům: Jak se zrodil mýtus statečných kavaleristů?

Dlouhá desetiletí se tradovala historka, že polští jezdci-huláni odvážně zaútočili na německé obrněnce s téměř středověkou výzbrojí v podobě šavlí a pík. Tento mýtus mající poukazovat na polskou...