Vorvaně obrovského už od starověku opěvovali básníci všech kultur, které se s ním setkaly. Tyto kytovce je možné bez přehánění označit za nejsilnější a nejlépe vybavené predátory této planety
Vorvani obrovští (Physeter macrocephalus) oplývají vysokou inteligencí a jsou obdařeni vyvinutým sociálním cítěním. Jestliže je některý vorvaň napaden, útočník je vzápětí vystaven nemilosrdnému zásahu dalších členů rodinného klanu. Například když se do nebezpečí dostane mládě ohrožované kosatkami nebo žraloky, vyšle signál a ostatní vorvani ihned připlavou. Utvoří kolem ohroženého jedince kruh, přičemž jejich hlavy směřují dovnitř a nebezpečné ocasy jsou připraveny uštědřit útočníkům smrtelnou ránu.
Asi 80 % objemu vorvaní hlavy představuje takzvaný „meloun“ – komplex tkání a pojivových vláken, jež vytvářejí měch naplněný tukem, kterému se říká vorvanina. Meloun přijímá a směruje zvukové vlny, které jsou nezbytné k echolokaci. Při ní vorvaň vydává klapavé zvuky, které mohou mít hlasitost až 230 decibelů, což je nejsilnější zvuk, jaký dokáže kterékoli zvíře na Zemi vyloudit. Díky echolokaci mají vorvani vynikající přehled o svém blízkém i vzdálenějším okolí.
Meloun na vorvaní hlavě je podstatný při sestupu do hloubek. Vorvaň se nejprve dlouhé minuty rozdýchává na hladině, poté následuje hluboký nádech a zanoření. Při něm se propnutá ocasní ploutev vznese několik metrů nad vodu, kde se pomalu natáčí do vertikální pozice, až bez jediného šplouchnutí zajede pod hladinu. Díky melounu vorvaň klesá rychlostí asi 8 km/h, aniž by zbytečně vydával energii. Jakmile totiž opustí svrchní vrstvy moře, okolní teplota klesne a ochladí olej obsažený v přední části těla, ten houstne, těžkne a ztrácí na objemu, takže tělo klesá do hlubin bez plýtvání kyslíkem. V hlubinách klesá srdeční tep vorvaňů na jediný úder za minutu.
Vorvaň je predátor na vrcholu potravního řetězce a dokáže spořádat přes jednu tunu potravy denně. Živí se převážně hlavonožci, ale také měkkýši a dospělý jedinec prý dokáže spořádat až pět set hlavonožců na jeden ponor.
Největší vorvani sestupují do hloubek kolem kontinentálních šelfů, projíždějí podmořské kanony a pomocí dokonalého sonaru vyhledávají krakatice obrovské. S těmito obávanými protivníky svádějí zubatí vládcové hlubin souboje, které nám může přiblížit pouze naše fantazie. Důkazem o tom, že boje na život a na smrt probíhají, jsou jen kusy dvacetimetrových chapadel krakatic s přísavkami rozměru talíře pro hlavní chod, které se našly na hladině. Pokud je nám známo, teplá krev, síla a inteligence savce vždy vítězí. Na snímku modelová představa souboje obrů v americkém Muzeu přírodní historie.
ZajímavostiStředobod areálu obývaného oneidskou komunitou tvořil cihlový zámeček, kde se odehrávala většina společenských aktivit. (foto: Wikimedia Commons, New York Public Library, CC0)
VědaŘepeň durkoman roste na vlhkých polích, špatně odvodněných loukách, dočasně obnažených dnech rybníků, jezer a řek, lze ji nalézt v příkopech cest i blízko lidských sídel. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0)
HistorieNa základě rentgenových snímků a počítačové tomografie jeho mumie vědci předpokládají, že Tutanchamon nejspíš dopadal při chůzi na patu a potřeboval oporu hůlky. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Michael Barera, CC BY-SA 4.0)
VálkaOperace v hustě obydleném městském prostředí jsou jedněmi z nejnáročnějších vůbec. Brazilské favely poté představují skutečnou městskou džungli, kde policisté navíc musí brát ohledy i na bezpečnost civilních obyvatel. (foto: Wikimedia Commons, Governo do Rio de Janeiro, Marcelo Horn, CC BY 2.0)
VědaStartup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas Quine, CC BY-SA 2.0)