Nepopiratelný vládce oceánů: Tajemný vorvaň obrovský

27.11.2020 - Marek Telička

Vorvaně obrovského už od starověku opěvovali básníci všech kultur, které se s ním setkaly. Tyto kytovce je možné bez přehánění označit za nejsilnější a nejlépe vybavené predátory této planety

<h3>Pod ochranou rodiny</h3><p>Vorvani obrovští <em>(Physeter macrocephalus)</em> oplývají vysokou inteligencí a jsou obdařeni vyvinutým sociálním cítěním. <strong>Jestliže je některý vorvaň napaden, útočník je vzápětí vystaven nemilosrdnému zásahu dalších členů rodinného klanu.</strong> Například když se do nebezpečí dostane mládě ohrožované kosatkami nebo žraloky, vyšle signál a ostatní vorvani ihned připlavou. <strong>Utvoří kolem ohroženého jedince kruh, přičemž jejich hlavy směřují dovnitř a nebezpečné ocasy jsou připraveny uštědřit útočníkům smrtelnou ránu.</strong></p>

Pod ochranou rodiny

Vorvani obrovští (Physeter macrocephalus) oplývají vysokou inteligencí a jsou obdařeni vyvinutým sociálním cítěním. Jestliže je některý vorvaň napaden, útočník je vzápětí vystaven nemilosrdnému zásahu dalších členů rodinného klanu. Například když se do nebezpečí dostane mládě ohrožované kosatkami nebo žraloky, vyšle signál a ostatní vorvani ihned připlavou. Utvoří kolem ohroženého jedince kruh, přičemž jejich hlavy směřují dovnitř a nebezpečné ocasy jsou připraveny uštědřit útočníkům smrtelnou ránu.

<h3>Hlava jako radar </h3><p>Asi 80 % objemu vorvaní hlavy představuje takzvaný „meloun“ – komplex tkání a pojivových vláken, jež vytvářejí měch naplněný tukem, kterému se říká vorvanina. Meloun přijímá a směruje zvukové vlny, které jsou nezbytné k echolokaci. <strong>Při ní vorvaň vydává klapavé zvuky, které mohou mít hlasitost až 230 decibelů, což je nejsilnější zvuk, jaký dokáže kterékoli zvíře na Zemi vyloudit.</strong> Díky echolokaci mají vorvani vynikající přehled o svém blízkém i vzdálenějším okolí.</p>

Hlava jako radar 

Asi 80 % objemu vorvaní hlavy představuje takzvaný „meloun“ – komplex tkání a pojivových vláken, jež vytvářejí měch naplněný tukem, kterému se říká vorvanina. Meloun přijímá a směruje zvukové vlny, které jsou nezbytné k echolokaci. Při ní vorvaň vydává klapavé zvuky, které mohou mít hlasitost až 230 decibelů, což je nejsilnější zvuk, jaký dokáže kterékoli zvíře na Zemi vyloudit. Díky echolokaci mají vorvani vynikající přehled o svém blízkém i vzdálenějším okolí.

<h3>Vynikající potápěči</h3><p>Meloun na vorvaní hlavě je podstatný při sestupu do hloubek. Vorvaň se nejprve dlouhé minuty rozdýchává na hladině, poté následuje hluboký nádech a zanoření. Při něm se propnutá ocasní ploutev vznese několik metrů nad vodu, kde se pomalu natáčí do vertikální pozice, až bez jediného šplouchnutí zajede pod hladinu. <strong>Díky melounu vorvaň klesá rychlostí asi 8 km/h, aniž by zbytečně vydával energii. Jakmile totiž opustí svrchní vrstvy moře, okolní teplota klesne a ochladí olej obsažený v přední části těla, ten houstne, těžkne a ztrácí na objemu, takže tělo klesá do hlubin bez plýtvání kyslíkem</strong>. V hlubinách klesá srdeční tep vorvaňů na jediný úder za minutu.</p>

Vynikající potápěči

Meloun na vorvaní hlavě je podstatný při sestupu do hloubek. Vorvaň se nejprve dlouhé minuty rozdýchává na hladině, poté následuje hluboký nádech a zanoření. Při něm se propnutá ocasní ploutev vznese několik metrů nad vodu, kde se pomalu natáčí do vertikální pozice, až bez jediného šplouchnutí zajede pod hladinu. Díky melounu vorvaň klesá rychlostí asi 8 km/h, aniž by zbytečně vydával energii. Jakmile totiž opustí svrchní vrstvy moře, okolní teplota klesne a ochladí olej obsažený v přední části těla, ten houstne, těžkne a ztrácí na objemu, takže tělo klesá do hlubin bez plýtvání kyslíkem. V hlubinách klesá srdeční tep vorvaňů na jediný úder za minutu.

<h3>Důstojní protivníci</h3><p>Vorvaň je predátor na vrcholu potravního řetězce a dokáže spořádat přes jednu tunu potravy denně. Živí se převážně hlavonožci, ale také měkkýši a <strong>dospělý jedinec prý dokáže spořádat až pět set hlavonožců na jeden ponor.</strong></p><p>Největší vorvani sestupují do hloubek kolem kontinentálních šelfů, projíždějí podmořské kanony a pomocí dokonalého sonaru vyhledávají <strong>krakatice obrovské</strong>. S těmito obávanými protivníky svádějí zubatí vládcové hlubin souboje, které nám může přiblížit pouze naše fantazie. <strong>Důkazem o tom, že boje na život a na smrt probíhají, jsou jen kusy dvacetimetrových chapadel krakatic s přísavkami rozměru talíře pro hlavní chod, které se našly na hladině</strong>. Pokud je nám známo, teplá krev, síla a inteligence savce vždy vítězí. Na snímku modelová představa souboje obrů v americkém Muzeu přírodní historie.</p>

Důstojní protivníci

Vorvaň je predátor na vrcholu potravního řetězce a dokáže spořádat přes jednu tunu potravy denně. Živí se převážně hlavonožci, ale také měkkýši a dospělý jedinec prý dokáže spořádat až pět set hlavonožců na jeden ponor.

Největší vorvani sestupují do hloubek kolem kontinentálních šelfů, projíždějí podmořské kanony a pomocí dokonalého sonaru vyhledávají krakatice obrovské. S těmito obávanými protivníky svádějí zubatí vládcové hlubin souboje, které nám může přiblížit pouze naše fantazie. Důkazem o tom, že boje na život a na smrt probíhají, jsou jen kusy dvacetimetrových chapadel krakatic s přísavkami rozměru talíře pro hlavní chod, které se našly na hladině. Pokud je nám známo, teplá krev, síla a inteligence savce vždy vítězí. Na snímku modelová představa souboje obrů v americkém Muzeu přírodní historie.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907