Nesmrtelná americká pásová legenda: Tank M4 Sherman (4)

Střední tank Sherman se stal jedním z nejúspěšnějších obrněnců druhé světové války. I po ní ale kariéra M4 pokračovala – bojoval v Koreji, v arabsko-izraelských válkách, zasahoval proti povstalcům v Latinské Americe. Poslední kusy dosloužily až loni

13.08.2020 - Norbert Brzkovský



Dalším působištěm M4 se stalo pacifické ostrovní válčiště, kde především podporovaly pěchotu a likvidovaly nepřátelská opevnění. K tankovým soubojům tam docházelo málo – japonské lehké obrněnce se s shermany nemohly příliš poměřovat.  K uživatelům „em čtyřek“ patřil i Sovětský svaz, který obdržel 2 007 strojů verze M4A2 se 75mm dělem a 2 095 variant M4A2 se 76mm kanonem. Sověti je většinou zařazovali do velkých celků, některé rovněž osvobozovaly Brno. Na shermany vzpomínal i podplukovník Loza, který velel 1. praporu 46. gardové tankové brigády: „Neměl jsem pro ně slov! Byly nádherné, krásně natřené. Sedadla byla velmi pohodlná, potažená nějakým druhem umělé kůže. Když se někde objevil nějaký opuštěný sherman, do pár minut ho pěšáci oholili o veškeré čalounění. Daly se z něj udělat parádní holínky.“

Kromě SSSR je užívala i Čína, Svobodná Francie, Polsko a Československo. Hlavní výhodou shermanu se stala snadná hromadná výroba, obtíže přinášel jeho slabší pancíř. Celkem vzniklo 49 234 „em čtyřek“, což typ staví na místo druhého nejvyráběnějšího druhoválečného obrněnce hned za T-34. Navíc ke zhotovení jednoho shermanu stačilo v průměru 48 000 „člověkohodin“ práce, kdežto u tigeru 300 000. 

Od Koreje po Kubu

Na M4 ale čekala dlouhá služba i po roce 1945. V létě 1950 začali Američané do Koreje kvůli válce stahovat své obrněnce nejprve z Japonska, pak z USA. Nejdřív dorazila rota A 1. tankového praporu námořní pěchoty a po ní přibyly do Pusanského perimetru další čtyři tankové prapory. K prvnímu střetu došlo 2. srpna 1950, kdy tři roty vyzbrojené M4A3E8 poblíž Masanu padly do léčky severokorejské protitankové čety, jež zničila osm strojů. V dalších bojích si však shermany proti T-34/85 vedly dobře.

Na Korejském poloostrově bojovaly až do konce konfliktu v létě 1953. Střetů s nepřátelskými tanky však ubývalo a sloužily hlavně k podpoře pěchoty. V druhé půli 40. let nasadilo M4 proti komunistickým povstalcům Řecko. Několik set kusů získala od USA v 50. letech Jugoslávie proti případnému sovětskému útoku. K němu však nedošlo, a proto se své premiéry dočkaly až v 90. letech při občanské válce především u Chorvatů. Jednalo se asi o poslední bojové nasazení tohoto typu.

Shermany tvořily i páteř obrněných jednotek ugandského diktátora Idi Amina. Zajímavou cestou si prošly kubánské stroje. Od USA je získal ještě prezident Fulgencio Batista, který je nasadil proti povstalcům Fidela Castra. Pak ale sloužily revoluční armádě a bojovaly proti „contras“ v Zátoce sviní. Stovky strojů získala od Británie Indie a v 60. letech jich část přezbrojila francouzským 75mm kanonem CN 75-50 a následně je použila v konfliktech s Pákistánem v letech 1965 a 1971. Několika sty M4 se 76mm dělem disponoval i Pákistán. V menších počtech sloužily shermany rovněž dvěma desítkám režimů v rozvojových zemích, které je nasazovaly hlavně proti vnitřní opozici.

Modernizace do válek s Araby 

Izrael získal první shermany na jaře 1948, ovšem bez výzbroje. Proto do nich namontoval ty kanony, které zrovna byly dostupné – německé druhoválečné od společnosti Krupp. Tel Aviv postupně zařadil pestrou směs různých typů vyzbrojených nejen 75mm a 76mm kanony, ale i 105mm houfnicemi. Časem je zmodernizoval francouzským 75mm kanonem CN 75-50. Ten ale zvyšoval zatížení podvozku, tudíž dostal stroj silnější pohonnou jednotkou, benzinový Continental R-975.

Druhá modernizovaná varianta nesla dieselový motor Cummins. Obě verze Izraelci označovali jako M50 Super Sherman. Všech 300 shermanů židovský stát použil za sinajské války roku 1956, kdy vítězily nad egyptskými T-34/85. Oproti modernějším T-54 a T-55 se i Super Sherman ukázal jako nedostačující – obdržel tedy francouzský 105mm kanon CN-105-F1, který však museli výrazně zkrátit a vybavit úsťovou brzdou.

V novém tisíciletí

Tak se zrodil M51 Isherman (izraelský sherman), nasazený ve válkách v letech 1967 a 1973, kdy si dokázal poradit i s moderními T-62. Několik shermanů přitom bojovalo i na druhé straně, jelikož Egypťané jich pár získali z Británie. Šestnáct Shermanů Firefly užíval i Libanon. Čas však běžel a Izrael se starších strojů začal zbavovat.

TIP: Britská Matilda II: Obávaný protivník Němců v Africe

Několik desítek jich prodal do Chile, kde sloužily s izraelským 60mm kanonem HVMS, jenž díky úsťové rychlosti střely 1 600 m/s probíjel na dva kilometry 120mm pancíř pod úhlem 60°. Poslední tyto stroje Chilané vyřadili roku 2003. Pomyslnou štafetu pak převzala Paraguay, která je užívala k výcviku ještě do roku 2018. Tím se historie tohoto typu definitivně uzavřela a dnes jej můžeme vídat jen v muzeích a na přehlídkách.

  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci