Neviditelná hrozba: Vědci odhalili ohromné množství nanoplastů v oceánu
Neviditelné okem, ale přítomné v ohromujícím množství – nová studie ukazuje, že nanoplasty v severním Atlantiku mohou představovat větší hrozbu než dosud známé formy plastového znečištění.
Jsou menší než mikrobi, neviditelné pouhým okem a přesto jich v oceánu plavou miliony tun. Nová studie odhaluje, že nanoplasty – extrémně malé částečky plastu menší než jeden mikrometr – mohou ve vodách severního Atlantiku převyšovat množství větších mikroplastů i makroplastů.
Dušan Materić z nizozemské Utrechtské univerzity nedávno vedl tým, který prozkoumal koncentraci nanoplastů ve vodách severního Atlantiku. Na celkem 12 lokalitách odebírali v různých hloubkách vzorky mořské vody, v níž pak hledali nanoplasty pomocí chemického filtrování a zobrazování při velkém rozlišení.
Oceán plný plastového prachu
Výsledky, které uveřejnil vědecký časopisy Nature, jsou zdrcující – badatelé odhadují, že jen v severním Atlantiku je v mořské vodě obsaženo asi 27 milionů tun nanoplastů. Jde o ohromující množství, které odpovídá téměř desetině veškerého odpadu, který vyprodukují Spojené státy každý rok. Nanoplasty byly objeveny ve všech zkoumaných hloubkách, přičemž nejvíce jich bylo v pobřežních oblastech a v místech severoatlantického oceánského víru.
Mezi detekovanými materiály dominovaly běžné typy plastů jako PET (polyethylentereftalát), polystyren a PVC, tedy látky známé z plastových lahví, kelímků nebo potravinových obalů. Překvapivě téměř chyběl polyetylen a polypropylen, které jinak tvoří podstatnou část plastového odpadu v přírodě. Vědci se domnívají, že tyto plasty mohou být maskovány organickými částicemi, nebo jednoduše unikají detekci kvůli omezené citlivosti současných metod.
Zrádná velikost a neznámé dopady
Ačkoli dopady nanoplastů na mořské ekosystémy nejsou dosud plně známé, jejich velikost znamená, že se chovají odlišně než větší mikroplasty. Mohou snadněji pronikat do tkání organismů, interagovat s chemickými látkami ve vodě i ovlivňovat buněčné procesy. „U tak malých částic přestávají platit fyzikální zákony, které známe pro běžné látky,“ upozorňuje Dušan Materić.
Studie podle vědců přináší další důkaz, že plasty se v přírodě nerozkládají beze stopy, ale mění se v jemný, obtížně zjistitelný prach, který má potenciál hluboce narušit oceánské prostředí – a možná i potravní řetězce, na jejichž konci jsme my lidé.
