Nezadaní a nešťastní: Kdo jsou incelové a proč o nich slyšíme čím dál častěji?
Ještě nedávno slyšel o takzvaných incelech jen málokdo, zatímco dnes se s daným označením setkáváme každou chvíli, nezřídka v souvislosti s násilím či s internetovou šikanou. Měli bychom se tedy incelů obávat? A kdo vlastně jsou a odkud se vzali?
Mladíci, kterým se zdá, že si nikdy nenajdou přítelkyni a zůstanou celý život sami, tu nejspíš byli vždycky – stejně jako podobně smýšlející dívky. Ale zatímco v minulých staletích pomáhaly problém řešit vesnické dohazovačky, současní solitéři si svou frustraci vybíjejí na sociálních sítích. Internet jim umožňuje situaci nejen sdílet, což by samo o sobě nemuselo být vůbec škodlivé, ale také si svůj zoufalý pocit a z něj pramenící radikální názory s přispěním ostatních upevňovat.
Zmínění jedinci se pak často stavějí do role nepřátel žen, potažmo celé společnosti, která podle nich za veškeré jejich neštěstí může. V extrémních případech tak cesta osamělých mužů vede až k násilnému chování. Život běžného incela neboli mladíka v nedobrovolném celibátu, z anglického „involuntary celibate“, tudíž není nijak záviděníhodný.
O povaze zmíněného fenoménu vzniklo nemálo studií, a máme tedy dostatek dat, abychom pochopili jeho podstatu: Typický incel je zpravidla mladý bílý heterosexuál žijící v rozvinuté zemi, často student s vyšším IQ. Mnohdy jde o jedince, který má problém s vytvářením sociálních kontaktů. V dětství byl terčem šikany a nezřídka jím stále je. Při pokusech navázat milostný vztah a získat sexuální zkušenosti jej dívky opakovaně odmítají.
Dotyčný pak dochází k závěru, že je beznadějně neatraktivní a že na uvedeném stavu nelze nic změnit. Jeho frustrace se dokonce může překlopit do naprostého odporu k ženám a pohrdání jimi. Tito muži potom tráví na internetu čas diskusemi se stejně postiženými protějšky, nekonečným hraním her či sledováním pornografie, kvůli níž jsou jejich nerealizované touhy ještě bolestnější.
Ženy patří do kuchyně!
Radikální skupiny incelů už delší dobu spočívají v hledáčku organizací zabývajících se extremismem, protože jejich chování může být nebezpečné pro ně samotné i pro společnost. Nelehká životní situace totiž řadu z nich přivede ke světonázorům, které jsou velmi propracované a opírají se o vlastní názvosloví: V podstatě jde o svéráznou ideologii vycházející z myšlenky, že jsou incelové jak geneticky, tak společensky předurčeni, aby o ně ženy nejevily zájem. Něžné pohlaví údajně přitahují jen vysocí a pohlední „alfa samci“, zatímco jejich „beta“ protějšky mají smůlu.
Zároveň se ovšem podle incelů jedná především o problém současnosti. V dobách, kdy společnost víc svazovala tradiční pravidla a ženy si nemohly volit partnery tak svobodně, měli beta samci mnohem větší šanci na partnerský i manželský vztah. Dokud dámy běžně nepracovaly, potřebovaly muže k zajištění domácnosti a dětí. A protože těch přitažlivých je přece jen menšina, dostalo se i na jedince „druhé kategorie“.
Dnes, kdy si dámy mohou vybírat, si dle popsané teorie zvolí vždy onoho krásného alfa samce. Incelové tedy nenávidí feminismus, jenž zbořil starý společenský řád, a považují za katastrofu, že ženy opustily svou tradiční roli. Atraktivní muže pak označují jménem Chad a přitažlivým dámám říkají Stacy.
Radikální řešení
Do hledáčku médií se incelové dostali především kvůli násilným skutkům páchaným členy jejich komunity. Prvním takovým se stal 22letý student Elliot Rodger, který v roce 2014 v kalifornské Isla Vistě zastřelil a ubodal šest lidí a dalších čtrnáct zranil. Nejdřív zavraždil své spolubydlící na koleji a poté zabíjel i náhodné kolemjdoucí na ulici. Na videích a v dopise na rozloučenou se prezentoval jako incel, který se svým činem mstí ženám, jež ho odmítají. Na závěr šíleného běsnění obrátil zbraň proti sobě.
V roce 2018 pro změnu 25letý student Alek Minassian najel v Torontu autem do davu a zabil deset lidí. Na internetu volal o pozornost slovy: „Rebelie incelů začala! Svrhneme všechny Chady a Stacy! Sláva Elliotu Rodgerovi!“ Na rozdíl od svého předchůdce však nyní dotyčný Kanaďan pobývá ve věznici, odkud už by se neměl nikdy dostat.
Třetí hojně uváděný případ se pak odehrál rovněž v roce 2018, kdy 40letý Scott Beierle zastřelil v jógovém centru ve floridském Tallahassee dvě ženy, načež spáchal sebevraždu. Jeho řádění přitom mohlo být výrazně krvavější, kdyby se mu nezasekla zbraň. Také Beierle proslul nenávistí k něžnému pohlaví a svými neúspěchy v milostném životě.
Začalo to v dětství
Musíme si ovšem uvědomit, že popsané tři tragédie připadají na komunitu čítající možná i desetitisíce lidí a představují zoufalé řešení. Ve srovnání s dalšími internetovými komunitami do sebe uzavřených jedinců tak incelové netvoří výjimku, neboť i v jiných skupinách se najdou lidé páchající extrémní násilí. Samotáři v nedobrovolném celibátu navíc zpravidla pomýšlejí spíš na sebevraždu – a jejich souputníci je na sociálních sítích v daném záměru podporují. Průzkumy si všimly, že pokud se někdo pokouší tyto nešťastníky od úmyslu skoncovat se životem odradit, ostatní jej obvykle překřičí.
Elliot Rodger v dopise na rozloučenou, který je ve skutečnosti manifestem o 141 stranách, velmi dobře nastínil, jak se mladý muž do pozice incela nenávidějícího společnost dostane. Jeho slova mají o to větší váhu, že podle fotografií šlo o poměrně hezkého mladíka. Dokazuje to, že incelství reprezentuje spíš mentální stav, který nemusí odrážet fyzický vzhled.
Podle jedné z teorií trpí řada těchto mužů nějakou formou duševní choroby, navíc často nerozpoznané: Například dle studie časopisu Evolutionary Psychology Science z roku 2022 vykazovalo 75 % zkoumaných incelů klinickou depresi a 45 % úzkostnou poruchu. Nezřídka jde také o lidi s poruchou autistického spektra.
Blondýnky nemají zájem
V Rodgerově případě všechno začalo, když mu bylo sedm let a rodiče se rozvedli. Změna ho údajně velmi zasáhla, a otec si navíc brzy našel partnerku, která se sice k chlapci chovala poměrně dobře, ale později se stala zdrojem jeho frustrací. Trápilo ho, že otec tak snadno získal novou přítelkyni, zatímco on sám nikdy žádnou neměl.
Další zlom přišel, když mu kamarád z chat roomu v pouhých jedenácti letech poslal fotografie nahých žen, což Elliotem otřáslo. Dva roky nato v internetové kavárně na vedlejším monitoru zahlédl pornofilm a údajně utrpěl další šok. Později špatně nesl, když mu přátelé vyprávěli o svých sexuálních zážitcích, a jeden z nich je měl dokonce nahrané v mobilu. Mladík se cítil méněcenný, býval i terčem šikany spolužáků a denně brečel. Připadal si neviditelný.
Situace se nijak nezlepšila ani na vysoké škole. Líbily se mu hlavně blondýnky, ale žádná o něj nejevila zájem. Rodger podlehl naivní představě, že začne dívky přitahovat, jakmile zbohatne. Snažil se tedy uvedenému cíli podřídit vše, ale dostavila se jen další frustrace, když spolužačky neoslovilo jeho značkové oblečení ani černé BMW. Elliot zveřejňoval videa s názvy „Proč tolik nenávidím holky?“ nebo „Život je tak nespravedlivý, protože mě holky nechtějí“.
Před svým hrůzným činem sdílel video, v němž prohlásil: „Posledních osm let, od chvíle, kdy jsem se dostal do puberty, jsem musel snášet život plný osamělosti, odmítání a nenaplněné touhy, protože o mě dívky nikdy nestály.“
Jak jim pomoct?
Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem incelům ze spárů nesnesitelné frustrace pomoct. Často se doporučuje přivést je k uvědomění, že nemít v nějaké fázi života partnerský vztah a sex není nijak neobvyklé ani ponižující. Podporovat je v tom, že se hodnota člověka neodvíjí jen od milostných a erotických vztahů. A nabádat je, aby nehledali chybu v ženách či ve společnosti – ale zároveň aby ani sami sebe nepovažovali za neschopné a nepřitažlivé.
Nejlepší variantou samozřejmě je, pokud si dokážou připustit problém a vyhledají psychologa. Zde je však nezřídka potřeba zásah rodičů, učitelů, případně přátel, protože nedůvěřiví incelové psychologickou pomoc obvykle odmítají. V obecnějším měřítku pak mohou uspět třeba alternativní internetová fóra, která jim umožní se otevřít, aniž by je utvrzovala v jejich názorech.
Teorie pilulek
Své místo ve světonázoru incelů má i propracovaná teorie o pilulkách z filmu Matrix. Muži, kteří si metaforicky vezmou modrou pilulku, prý stále naivně věří, že mohou najít skutečnou lásku. Červený prášek naopak vede k pochopení, že o tom, s kým budou a nebudou mít vztah, rozhodují výhradně ženy. A pak je tu ještě pilulka černá, jejímž prostřednictvím přijme muž skutečnost, že situaci nelze změnit, a nikdy tedy nezažije milostný vztah. Daná teorie tak v incelech vyvolává pocit, že jejich celibát znamená trvalý stav, na nějž nemají žádný vliv.
