Fosilie napovídají, že šavlozubí tygři žili společenským životem a pomáhali si
Šavlozubí tygři či přesněji machairodonti jsou slavní především díky svým neuvěřitelným horním špičákům. Tyto hrozivě vyhlížející šelmy, které na Zemi žily ještě před 10 tisíci lety, byly ale zajímavé i v mnoha jiných ohledech. Například svým chování se podobali dnešním lvům. Na kočkovité šelmy byli šavlozubí tygři výjimečně společenští, právě tak jako například lvi.
Američtí paleontologové nedávno prozkoumali lebky šavlozubých tygrů, kteří společně s množstvím dalších šelem uvízli v asfaltových jezírcích La Brea Tar Pits, na území dnešního města Los Angeles. Zaměřili se na detailní strukturu lebek, kterou studovali u pozůstatků 135 šavlozubých tygrů se zdravými čelistmi a u 21 zvířat, která měla na lebce patrná vážná poškození čelistí.
TIP: Afričtí lvi čelí stejným hrozbám, jako vymřelé šavlozubé kočky
Vědci analýzou lebek zjistili, že zdraví šavlozubí tygři jedli maso i kosti, tak jako dnešní lvi. Šavlozubí tygři s poraněnými čelistmi ale podle všeho jedli jenom měkké maso. Hendikepované šelmy by jen těžko ulovili kořist, natož aby si z ní vybírali měkké maso. Prozkoumané nálezy tak podle vědců vlastně ukazují, že zvířata s poraněnými čelistmi byla krmena zdravými šavlozubými tygry ve smečce.
Geological Society of America
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
