Na lednové obloze si dají dostaveníčko dva obři s trpaslíkem. Všichni tři pocházejí z říše planet a zahlédneme je v souhvězdí Kozoroha. Dvojici obrů představují Jupiter se Saturnem, k nimž se na nebi připlete drobný kamenný Merkur.
Merkur – nejmenší planetu Sluneční soustavy zastihneme v lednu na podvečerní soumrakové obloze nízko nad jihozápadem. Na počátku měsíce bude mít jasnost −0,9 mag a na nebi se bude rychle vzdalovat od Slunce směrem na východ. Úměrně tomu se zlepší i její viditelnost.
Maximální úhlové vzdálenosti od naší denní hvězdy, konkrétně 18,6°, dosáhne Merkur 24. ledna, kdy se ocitne v tzv. největší východní elongaci. A právě na popsané cestě napříč oblohou projde ve dnech 9.–12. ledna pod zmíněnou dvojicí planetárních obrů. V daném období dosáhne jasnost Jupitera −1,9 mag, zatímco Saturn bude mít pouze 0,6 mag, takže jej hravě překoná i jinak spíš nevýrazný Merkur.
Pro všechny tři oběžnice nicméně platí, že spatření kterékoliv z nich si s ohledem na malou výšku nad jihozápadním horizontem vyžádá trpělivost, klidný a průzračný vzduch i absenci překážek na obzoru. Nejlepší proto bude vypravit se někam na kopec a vzít si na pomoc dalekohled s velkým zorným polem. Jupiter se Saturnem navíc na nebi míří do blízkosti Slunce, tudíž budou vidět čím dál hůř, až se v půlce ledna z večerní oblohy ztratí úplně.
A co zbývající dvě planety viditelné pouhýma očima? Zářivá Venuše, dosahující −3,9 mag, bude pozorovatelná jen na počátku ledna na ranní obloze nad jihovýchodem v souhvězdí Hadonoše. S Marsem a jeho 0 mag zavládne o poznání lepší situace. Během ledna a února se přesune z Ryb přes Berana do Býka, a bude tudíž dohledatelný v první polovině noci nad jihem až západem.
V témže čase a ve stejné části nebe spatříme i nejkrásnější zimní souhvězdí – Orion s jasnými stálicemi Betelgeuze a Rigel. A také se známou Velkou mlhovinou v Orionu, alias M42 či NGC 1976, pod Orionovým pásem složeným z trojice dalších výrazných hvězd.
Podobně nápadných shluků mezihvězdného plynu a prachu se však v daném souhvězdí ukrývá celá řada. Například reflexní mlhovinu M78 neboli NGC 2068 zahlédnete již v menším triedru, samozřejmě pod tmavou oblohou – od hvězdy Alnitak z Orionova pásu zamiřte 2,5° na severozápad. U dalekohledů s velkým zorným polem pak úplně postačí putovat po spojnici stálic Alnitak a Betelgeuze a hlídat si jeho levou polovinu (což platí pro přístroje se správně orientovaným obrazem).
Datum | Východ | Západ |
1. ledna | 7 h 47 min | 15 h 54 min |
15. ledna | 7 h 41 min | 16 h 12 min |
31. ledna | 7 h 23 min | 16 h 38 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 19. ledna ve 21:40 SEČ vstoupí do znamení Vodnáře.
Fáze | Datum | Východ | Západ |
Poslední čtvrt | 6. ledna | 0 h 00 min | 11 h 40 min |
Nov | 13. ledna | 8 h 11 min | 16 h 19 min |
První čtvrt | 20. ledna | 11 h 01 min | 0 h 00 min |
Úplněk | 28. ledna | 19 h 56 min | 9 h 05 min |
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno