Noční obloha v srpnu: Perseidy, dvojhvězdy, hvězdokupy i okouzlující mlhoviny

01.08.2021 - Jan Píšala

Mezi nejzajímavější události srpnového nebe bude patřit maximum meteorického roje Perseid. Čekání na „Slzy svatého Vavřince“ ale můžete vyplnit třeba pozorováním mnohonásobně vzdálenějších nebeských objektů – stálic a hvězdokup, mlhovin a galaxií. Poradíme vám, na které se v srpnu zaměřit…

<p>Tak jako každý rok oživí i letošní prázdninové nebe sprška padajících hvězd neboli meteorů. Od srpna totiž začne nabírat na síle roj Perseid, jehož aktivita vyvrcholí v noci z 12. na 13. srpna. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Tak jako každý rok oživí i letošní prázdninové nebe sprška padajících hvězd neboli meteorů. Od srpna totiž začne nabírat na síle roj Perseid, jehož aktivita vyvrcholí v noci z 12. na 13. srpna. (foto: Shutterstock)


Reklama

Mezi nejzajímavější události srpnového nebe bude patřit maximim meteorického roje Perseid, které letos připadá na noc z 12. na 13. srpna (k vidění bude ale řadu týdnů před tímto datem a i po něm). V tento den vstoupí Země na své cestě kolem Slunce do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska zamíří přímo k Zemi a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

Slzy svatého Vavřince

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Letošní pozorování navíc nenaruší svit Měsíce, který zapadá hned zvečera. S vysokou pravděpodobností se tak dočkáme až desítek meteorů za hodinu. Vypadají jako světlé body prolétající ve zlomcích sekundy křížem krážem oblohou, často s nápadnou světlou stopou. S pomalými družicemi či poblikávajícími letadly si je tudíž rozhodně nespleteme. 

Cesta k dvojhvězdám…

Z planet Sluneční soustavy budou k vidění Venuše (večer nad západem), Jupiter Saturn po celou noc a Uran s Neptunen ve druhé polovině noci. Planety Merkur a Mars jsou během srpna bohužel nepozorovatelné.

Planety však tvoří pouhou předehru pro mnohonásobně vzdálenější nebeské objekty – stálice a hvězdokupy, mlhoviny i galaxie. Začínající pozorovatelé se samozřejmě zeptají, na které z nich dalekohled zacílit… Zkuste třeba ty z následujícího přehledu, jež se ukážou už v běžném triedru.

Za dvojhvězdami se vydejte do souhvězdí Kozoroha: Narazíte tam na Alfu a Betu Capricorni, snadno rozlišitelné i v divadelním kukátku. První zmíněná tvoří optický dvojčlenný systém, takže se její nažloutlé a podobně jasné složky na nebi poblíž sebe pouze promítají, ale ve skutečnosti je dělí zhruba 500 světelných roků. Naopak sousední Beta patří mezi fyzické dvojhvězdy. V dalekohledu spatříte jejího drobného bílého souputníka, k němuž ji váže gravitační pouto, a obě stálice obíhají kolem společného těžiště. Mimochodem, spektrum Bety prozrazuje, že ve skutečnosti jde o pětičlenný systém! 

… letním hvězdokupám… 

Od dvoj- a vícehvězd se můžete přesunout třeba k otevřeným hvězdokupám. Na astronomické poměry se jedná o velmi mladé objekty, o stáří desítek či stovek milionů let. Vypadají jako neuspořádané a poměrně rozložité shluky desítek stálic, a k jejich pozorování se tudíž ideálně hodí dalekohledy s velkým zorným polem a malým zvětšením, například triedr. Mezi Perseem a Kasiopejou narazíte na dvojitou hvězdokupu chí a h, o kousek dál pak na M34 v Perseovi. Za zhlédnutí stojí také IC 4665 z Hadonoše, sousední M11 ze Štítu nebo M25 ze Střelce. 

Typické hvězdokupy letního nebe však představují ty kulové. Oproti svým otevřeným protějškům jsou velmi staré, obvykle miliardy roků, a také kompaktní: V menších přístrojích se jeví jako okrouhlé světlé skvrnky s jasným středem. Teprve větší dalekohled je v okrajových partiích rozloží na jednotlivé stálice, jichž mimochodem obsahují řádově víc než hvězdokupy otevřené – zpravidla až stovky tisíc. A na které se zaměřit? Třeba na M2 z Vodnáře, M3 z Honicích psů, M4 ze Štíra, M5 z Hlavy hada, M13 z Herkula, M15 z Pegase či M22 ze Střelce.

… i okouzlujícím mlhovinám

Přeskočíme-li do říše mlhovin, můžeme začít u těch emisních. V takovém případě zkuste pouhýma očima zachytit rozložitou Severní Ameriku neboli NGC 7000 z Labutě, s úctyhodným úhlovým průměrem 2°. Pro dalekohledy je však příliš velká a nevynikne v nich. Rozhodně zamiřte také do Střelce za M8 alias Lagunou. Slabě zářící oblak mezihvězdného plynu a prachu s úhlovým průměrem okolo 1° sice spatříte i bez přístroje, ale pohled přes dalekohled vás doslova okouzlí. Přibližně týmž směrem, ve vzdálenosti okolo 26 tisíc světelných let, se nachází jádro naší Galaxie s velmi hmotnou černou dírou. Bohužel ho ovšem stíní rozsáhlá mračna podobného složení jako v Laguně, v níž se mimo jiné dosud formují nové hvězdy. 

Na obloze však existují i mlhoviny tvořící naopak dozvuk života stálic podobných Slunci: Mezi exemplární příklady tzv. planetárních mlhovin patří M27 neboli Činka z Lištičky či M57 alias Prstencová mlhovina z Lyry. V prvním případě očekávejte oválnou mlhavou skvrnu s dvojicí temnějších zálivů, v tom druhém pak prstýnek zářícího plynu s potemnělým středem. 

Daleko od domova

A kde letní vesmírné putování zakončit? Rozhodně u nejvzdálenějšího objektu, jaký na obloze spatříte i bez dalekohledu. Nachází se v souhvězdí Andromedy a jeví se jako mlhavá oválná skvrna o úhlovém průměru přes 2°. S přehledem se proto vejde pouze do přístrojů s opravdu velkým zorným polem, v nichž se k jasnému eliptickému jádru přidá i okolní průsvitné halo. To už se však budete dívat skutečně daleko za hranice naší Galaxie, do vzdálenosti asi dvou a půl milionu světelných roků – a to na hvězdný ostrov M31 v Andromedě, který se stal domovem více než bilionu stálic!

Východy a západy Slunce

DatumVýchodZápad
1. srpna5 h 23 min20 h 23 min
15. srpna5 h 43 min20 h 00 min
31. srpna6 h 06 min19 h 28 min

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Lva, 22. srpna ve 23:35 SELČ vstoupí do znamení Panny.

Fáze, východy a západy Měsíce

FázeDatumVýchodZápad
Nov8. srpna4 h 45 min20 h 47 min
První čtvrt15. srpna13 h 49 min23 h 14 min
Úplněk22. srpna20 h 24 min5 h 09 min
Poslední čtvrt30. srpna23 h 01 min14 h 37 min

Planety na noční obloze

  • Merkur – nepozorovatelný
  • Venuše – viditelná večer nad západem
  • Mars – nepozorovatelný
  • Jupiter – viditelný po celou noc
  • Saturn – viditelný po celou noc
  • Uran – viditelný ve druhé polovině noci
  • Neptun –  viditelný po většinu noci kromě večera

Zajímavé úkazy v srpnu 2021

  • 2. srpna – Saturn v opozici se Sluncem
  • 3. srpna – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na ranní obloze
  • 7. srpna – úzký měsíční srpek poblíž Polluxe z Blíženců za svítání nízko nad severovýchodem 
  • 10. a 11. srpna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše na podvečerním nebi nad západem: 10. 8. cca 9°, 11. 8. cca 5°
  • 12. srpna – v noci nastává maximum meteorického roje Perseid
  • 13. srpna – měsíční srpek poblíž Spiky z Panny na podvečerní obloze nízko nad západem
  • 16. srpna – Měsíc poblíž hvězdy Antares ze Štíra na večerním nebi
  • 20. srpna – Jupiter v opozici se Sluncem 
  • 21. až 23. srpna – seskupení takřka úplňkového Měsíce, Saturnu a Jupitera na noční obloze: 21. 8. Měsíc cca 4,5° od Saturnu, 22. a 25. 8. cca 7° a 9° od Jupitera
  • 30. srpna – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na ranním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií:

    Shutterstock, Stellarium, Jan Píšala (se souhlsem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pekelná studna – návštěva tohoto mýty opředeného místa musela být pro jeskyňáře dechberoucím a do jisté míry i mysteriózním zážitkem. 

Věda

Navrátilci končili v karanténě, kde jim zabavili věci a agenti StB je tlačili ke spolupráci.

Historie

Střelnice, či holubník?

The Wonderful Barn
kde: Irsko | kdy: 1743

„Nádherná stodola“ stojí v irském Leixlipu od roku 1743: Projekt financovala Katherine Conollyová a jde o jeden z následků velkého hladomoru, který zemi sužoval v letech 1740–1741. Filantropka chtěla zaměstnat dělníky v nouzi, a tak je najala na vybudování prapodivné stavby ve tvaru vývrtky. Dodnes není zcela zřejmé, zda měla stodola také nějaké praktické využití. Podle některých teorií její špička sloužila jako holubník, jiné zas hovoří o ideálním prostoru pro sportovní střelbu. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Kolo od vozu tvoří součást skupiny galaxií vzdálené asi 400 milionů světelných let. Obvod Kola představuje ohromná prstencovitá struktura o průměru 100 tisíc světelných roků, složená z hvězdotvorných oblastí plných extrémně jasných a hmotných stálic.

Vesmír

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Příroda

<p>V Buddhově rodišti - chrám zasvěcený královně Máje ukrývá i kámen označující přesné místo Buddhova narození.</p>

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907