Používaly se pouze při nejvýznamnějších příležitostech, kdy měly za úkol reprezentovat královskou moc a vážené postavení země. Svatováclavskou korunu Karla IV. doplnilo o dvě století později žezlo a jablko, tentokrát už na objednávku Ferdinanda Habsburského.

Trojí symbol moci

Korunovační žezlo patřilo k českým královským klenotům nejméně od poloviny 12. století, posuzujeme-li podle vyobrazení krále na mincích a pečetích. Za Přemysla Otakara II. nabylo charakteristické gotické tvary – značnou délku a členění na rukojeť, dva prstence, dřík a listovou hlavici, jaké známe z jeho pohřebních klenotů. Karlovo žezlo i jablko naposledy najdeme v rukou císaře Matyáše Habsburského na jeho korunovačním portrétu od Hanse von Aachen.

Součástí souboru českých korunovačních klenotů se stalo jablko a žezlo, které si dal zhotovit první Habsburk na českém trůnu, Ferdinand I. V letech 1533–1534 je pro něj vytvořil augsburský zlatník Hans Haller. Šlo o celý komplet soukromých klenotů, avšak koruna se nedochovala. Jeho pravnuk Ferdinand II. si je vybral – nepochybně pro jejich krásu – za oficiální státní klenoty místo dosavadních prostých gotických. 

Tati a prdí taky hadi? Nesmrtelná hláška z filmu S tebou mě baví svět jistě zaskočila nejednoho rodiče. Podobné ošemetné otázky zaznívají z úst dětí opakovaně, přičemž rozhodně nejde o české specifikum. Zásadní biologický problém musejí vysvětlovat vědci po celém světě – a nyní začali na dotazy o „zvířecí flatulenci“ odpovídat na Twitteru.

Zmíněná otázka z oblasti živočišné říše se na první pohled může zdát dětinská. Vezmeme-li však v potaz, že například krávy svým „upouštěním“ značně zesilují skleníkový efekt, začne zvířecí flatulence nabývat na významu. Sociální síť Twitter přitom nyní pod klíčovým slovem #DOESitFART (neboli „prdí to?“) umožňuje zvídavým jedincům vznášet všetečné dotazy, na něž pak odpovídají odborníci.

Velmi schůdnou cestou se tak například dozvíte, že prdí nejen hadi, ale také stonožky, zatímco krabi či mloci nikoliv. Komunikační kanál si pochvalují i samotní vědci, kteří se díky němu dostanou ke spoustě informací, jež by zřejmě jinak zůstaly pod pokličkou.

V předchozí části článku popisujeme, jak funguje gravitační čočkování a jak nám umožňuje vidět do extrémně vzdálených částí vesmíru. Gravitační mikročočkování prozradí také i velmi slabě zářící či úplně temné planety, hnědé, bílé, červené a jiné trpaslíky, neutronové hvězdy i černé díry. Právě díky mikročočkování – přesněji řečeno díky absenci jeho intenzivních projevů – tušíme, že nás neobklopuje moře neviditelných černých děr a že jsou tyto gravitační anomálie spíše vzácné. A to je pro život na Zemi jistě pozitivní zpráva.

ALMA a ohňostrůjné galaxie

Nejvýkonnější teleskopy gravitační čočky nejen hledají, ale také využívají unikátní příležitosti k pozorování, jež nám čočkující objekty nabízejí. Ve stejný jarní den roku 2013, kdy se konečně naplno rozjela Atakamská velká milimetrová anténnísoustava čili ALMA na chilské náhorní plošině Chajnantor v nadmořské výšce 5 km, vyšel v časopise Nature zajímavý článek. Týkal se pozorování masivních a velmi infračerveně zářících galaxií z raného vesmíru (anglicky Ultraluminous Infrared Galaxy neboli ULIRG), v nichž bouřily ohňostroje překotného zrodu nových hvězd. 

V takových ohňostrůjných galaxiích vznikaly hvězdy mnohosetkrát rychleji než dnes. Není úplně snadné je pozorovat v oblasti viditelného světla, protože je obvykle halí hustá oblaka prachu a plynu. Snazší je to v infračervené či právě v milimetrové oblasti elektromagnetického spektra, kde exceluje zmíněná ALMA. Vědci využili gravitační čočky a pozorovali galaxie, které dramaticky přiváděly na svět hvězdy před dvanácti miliardami let. Odhadli přitom, že dotyčné ohňostrůjné galaxie z mladičkého vesmíru září jako miliarda sluncí a gravitační čočkování je pro nás zvětšilo 22×. 

Gravitační gama čočka

Gravitační čočkování nefunguje pouze na viditelné světlo či rádiové vlny, ale na elektromagnetické záření všech vlnových délek. Letos v lednu vzbudila rozruch kosmická gama observatoř Fermi, když poprvé v historii změřila gravitační čočku v oblasti gama, tedy velice energetického záření. Důmyslně k tomu využila blazar B0218+357 v souhvězdí Trojúhelníku. Blazar je kvazar, jehož polární výtrysk šťastnou souhrou okolností směřuje přímo k Zemi, v tomto případě ze vzdálenosti 4,35 miliardy světelných let. Díky druhé šťastné náhodě leží mezi námi a zmíněným blazarem B0218+357 ve vzdálenosti čtyř miliard světelných roků spirální galaxie, která ho pro nás gravitačně čočkuje. 

Optické dalekohledy a radioteleskopy s jistým úsilím rozliší jednotlivé obrazy čočkovaného blazaru, žádný gama teleskop na světě, včetně Fermiho, to však zatím nedokáže. Tým dalekohledu Fermi proto důvtipně využil intenzivní záblesk blazaru v srpnu 2012, kdy se nakrátko stal nejjasnějším zdrojem gama záření mimo Mléčnou dráhu. Vědci při něm změřili zpoždění mezi čočkovanými obrazy blazaru, k němuž dochází, když se pozorovatel, blazar a čočkující galaxie nenacházejí přesně v přímce a záření jednotlivých obrazů blazaru letí vesmírem poněkud odlišnými cestami.

Budoucí okna do dávného vesmíru

Ne vždy však máme po ruce vhodnou gravitační čočku. Hubble, Fermi, Kepler, VLA, ALMA a další zázraky pozorovací technologie sice odvádějí skvělou práci, jenže jejich možnosti nejsou nekonečné. V blízké budoucnosti se k nim však připojí nové teleskopy, které nám zase o něco přiblíží nejvzdálenější hlubiny vesmíru. Právě teď se na stavbě celé řady takových průlomových zařízení intenzivně pracuje.

Půjde-li vše podle plánu, vydá se v roce 2018 do kosmu infračervený dalekohled James Webb. Ve spolupráci americké NASA, evropské ESA a kanadské CSA by měl nahradit a hlavně překonat dosluhující Hubbleův teleskop. V roce 2020 má pak na chilské observatoři Las Campanas začít pracovat monumentální Giant Magellan Telescope (GMT), celkem se sedmi zrcadly o průměru 8,4 m. Letos startuje i stavba na chilském Cerro Pachón, kde k fungujícím zařízením Gemini South a Southern Astrophysical Research Telescopes přibude Large Synoptic Survey Telescope (LSST), který zvládne nafotit celou dostupnou oblohu během několika nocí.

Extrémní zrcadla

Letos se ostatně s budováním ohromných teleskopů doslova roztrhl pytel. Evropská jižní observatoř (ESO) staví na chilském Cerro Armazones poblíž observatoře Paranal v nadmořské výšce 3 060 m svůj European Extremely Large Telescope (E-ELT). Od roku 2022 by měl zkoumat cizí planetární systémy, temnou hmotu, temnou energii a vůbec strukturu časoprostoru. Jeho primární zrcadlo o průměru 39,3 m se bude skládat celkem ze 798 šestiúhelníkových segmentů o rozměru 1,4 m. 

USA, Čína, Japonsko, Kanada, Indie a další země zase budují na vrcholu slavné havajské sopky Mauna Kea svůj Thirty Meter Telescope (TMT). Podle plánů má sice disponovat jen 30m zrcadlem ze 492 segmentů o velikosti 1,4 m, ale zase bude stát v nadmořské výšce 4 050 m. Od roku 2022 by měl lovit temnou energii, temnou hmotu, první hvězdy a galaxie vesmíru, exoplanety, ale také detailně zkoumat objekty Sluneční soustavy. 

Náš druh je na světě pár set tisíc let. Většinu této doby strávil v loveckých tlupách a nijak zvlášť neměnil svoje okolí. Pak ale přišlo zemědělství a všechno bylo jinak.

Izraelští vědci odkryli nejstarší důkazy toho, jak lidé mění geologické procesy v krajině. Vystopovali je ve vzorcích odebraných z vrtu do hloubky 450 metrů v sedimentech u Mrtvého moře. Tyto vzorky pokrývají historii asi 220 tisíc let do minulosti.

Ve zkoumaných sedimentech se po dlouhou dobu neobjevilo nic moc zajímavého. Asi před 11 500 lety se ale něco stalo. Velmi nápadně se zvýšila sedimentace v Mrtvém moři, což podle všeho způsobila rozsáhlá eroze půdy z okolní krajiny.

TIP: Nejstarší důkazy zemědělství na Blízkém východě z doby před 23 tisíci let

Takové splavování půdy do Mrtvého moře nelze vysvětlit geologickými pochody té doby ani změnami klimatu. Tehdy ale právě u Mrtvého moře došlo ke vzniku rozsáhlejšího zemědělství. Viníkem eroze půdy kolem Mrtvého moře tudíž byli lidé.

NASA slibuje, že pokud se podaří dovést do zdárného konce vývoj obří rakety SLS (Space Launch System) a lodi Orion, bude při rozumné úrovni financování schopná poslat člověka na Mars v roce 2038. Komentátoři však dodávají, že podobný program musí přečkat několik volebních období amerických prezidentů i nespočet změn v Kongresu USA. A to vše může „rozumnou úroveň“ financování dost výrazně ovlivnit.

Naproti tomu soukromá firma SpaceX tvrdí, že dokáže vyslat lidi na rudou planetu už v roce 2024, a to pomocí nové architektury a inovativního přístupu: Vše by měl představit zakladatel společnosti a vizionář Elon Musk již letos v září. Pravdou zůstává, že některé termíny prezentované firmou SpaceX jsou velmi šibeniční a že je musíme brát s rezervou. Zároveň je však nutné konstatovat, že společnost své sliby plní – nebo je nahrazuje ještě smělejšími projekty (přestože let na Mars deklaruje jako jednoznačný cíl už od svého založení).

Nicméně pohled do minulosti nám připomíná, že již v 60. letech minulého století slibovaly Spojené státy pilotovanou výpravu na rudou planetu uskutečněnou v horizontu dvaceti let v rámci vyvrcholení programu Apollo. V 80. letech ohlašoval stejný termín Sovětský svaz při představování superrakety Eněrgija. O pár let později hovořil o dvacetileté lhůtě pro misi na Mars americký prezident George Bush. A takto bychom mohli pokračovat. Jeden starý bonmot proto praví, že na Mars poletíme za dvacet let. A pár desítek roků to ještě platit bude.

Hnutí Greenpeace připravilo netradiční uměleckou instalaci – obří sochu mrtvé velryby vyrobenou z plastového odpadu. Exponát „zdobí“ pláž filipínského města Cavite a upozorňuje na neblahý vliv zmíněného materiálu na mořské ekosystémy i člověka. Právě na Filipínách patří znečištění k ožehavým otázkám: Podle magazínu Science jsou Filipíny třetím největším (po Číně a Indonésii) původcem plastů na světě.

Dva týmy astronomů využili výkonu radioteleskopu ALMA k detekci složité probiotické organické molekuly methylisokyanátu, ve vícenásobném hvězdném systému IRAS 16293-2422. Objevená chemikálie je považována za jeden ze základních stavebních kamenů života. Tuto prebiotickou molekulu se u protohvězd slunečního typu, jejichž vývoj vede k systémům podobným Sluneční soustavě, podařilo pozorovat vůbec poprvé. 

Nezaměnitelné chemické otisky vědci objevili v teplé husté vnitřní oblasti prachoplynného kokonu obklopujícího mladé hvězdy v nejranější fázi vývoje.

Složitá organická molekula je z pohledu astrochemie tvořena minimálně šesti atomy, přičemž alespoň jeden je uhlík. Methylisokyanát (CH3NCO) obsahuje atomy uhlíku, vodíku, dusíku a kyslíku. Tato velmi toxická látka byla hlavní příčinou smrti tisíců lidí při průmyslové katastrofě v indickém městě Bhopal v roce 1984.

Biologický základ života

IRAS 16293-2422 je vícenásobný hvězdný systém velmi mladých hvězd, který se nachází asi 400 světelných let od nás. Leží v rozsáhlé oblasti s probíhajícím vznikem hvězd Rho Ophiuchi a na obloze ho nalezneme v souhvězdí Hadonoše. Nové výsledky ukazují, že metylisokyanát v plynném stavu se nachází kolem všech těchto mladých hvězd.

„Tento hvězdný systém nás nepřestává překvapovat. Poté, co zde byly objeveny cukry, se nám v něm nyní podařilo nalézt také methylisokyanát. Tato skupina organických molekul se zapojuje do syntézy peptidů a aminokyselin, které, ve formě proteinů, představují biologický základ života, jak ho známe,“ vysvětlují Niels Ligterink a Audrey Coutens, kteří se na objevu podíleli.

V letošním druhém ročníku organizátoři přinášejí koncept kvality a komfortu. „Chceme, aby si lidé hudební zážitky maximálně užili a nemuseli žít potupně dva dny v bahně a jíst u toho párek nebo smažák,“ říká organizátor David Gaydečka a dodává, že Metronome Festival Prague, který nabídne 40 koncertů, včetně exkluzivních vystoupení GusGus, Blood Red Shoes, Young Fathers, Davida Kollera, Ewy Farne, Lenny, Monkey Business a dalších, se odehraje 23. a 24. června 2017 na pražském Výstavišti v Holešovicích.

Vysoký komfort a pohodlí návštěvníků

Na co festivaloví návštěvníci obecně většinou nadávají, je bahno nebo nedostatek míst k sezení. Právě s těmito neduhy se na Metronomu ale nesetkají. Pořadatelé nechali zpevnit plochu před hlavním pódiem i festivalové cesty a kromě toho využívají infrastrukturu holešovického výstaviště. Právě to by mělo v případě jakéhokoliv deště zamezit rozbahnění areálu. Výstaviště navíc nabídne i vnitřní prostory, které pojmou 4 000 lidí a kde může hrát hudba až do rána.

Lidem, kteří chtějí na festivalech raději sedět, organizátoři vytvořili 2 000 míst na tribunách, které jsou již téměř vyprodané. Kromě toho do reálu přivezou dalších 3 000 kusů mobiliáře a nabídnou sezení i v komfortních a gastro zónách. Po celém areálu budou k dispozici keramické splachovací záchody s umyvadly, papírovými ručníky a mýdlem, osvětlené cesty, odpočinkové a zelené zóny, meeting pointy ve tvaru soch jednotlivých interpretů, úschovna zavazadel, bankomat, Wi-Fi nebo dobíjející stanice.

Lidé rovněž v areálu najdou pestrou nabídku jídel včetně vege, bio a specialit, zónu pro děti nebo info ledky s informacemi o odjezdu městské hromadné dopravy. „Na ledkách v areálu budeme hudební fanoušky informovat i o tom, jak se zaplňují scény, z jakých stran je víc místa a budeme přinášet harmonogramy koncertů nebo informace o aktuálním počasí. Novinkou bude upravený prostor před Moon Stage, kde bude venkovní bar s dobrým jídlem,“ doplňují organizátoři.

Speciální kapitolou jsou pak akustická opatření, která kombinují speciální panely, látkové odhlučnění či směřování scén a jedna z nejlepších světových zvukových aparatur, která bude zárukou vysokého hudebního zážitku.

V prodeji jsou aktuálně i rozšířená místa ve stanovém městečku – to kromě komfortního vybavení nabídne hlavně jedinečnou možnost stanovat přímo v centru Prahy, a to hned vedle parku Stromovka. Místo pro jeden stan a dvě osoby vyjde na 300 Kč. Pro návštěvníky jsou také zdarma připravena parkovací místa, ze kterých bude na festival vyhrazena kyvadlová doprava. Tato místa je třeba rezervovat na stránkách www.metronomefestival.cz.

Metronome Festival Prague je nový mezinárodní hudební festival, který se koná v centru Prahy a nabízí 40 koncertů nejzajímavějších mezinárodních hvězd v kombinaci s tím nejlepším z české hudební scény. Po loňském prvním ročníku média vyzdvihovala, že je akce dobře vymyšlená, ideálně situovaná a dramaturgicky zajímavá.

Záštitu nad Metronome Festival Prague převzala pražská primátorka Adriana Krnáčová, radní hl. m. Prahy Jan Wolf a Petr Dolínek a starosta městské části Prahy 7 Jan Čižinský. Generálním partnerem je Česká spořitelna, hlavním partnerem je Skupina ČEZ. Festival se koná za podpory hlavního města Prahy. Hlavním pivním partnerem jsou Krušovice.

Obecná relativita Alberta Einsteina si zachovala platnost po celé století. A bude platit i nadále. Famózní teorie prošla dalším testem, který si na ni uchystali věčně nespokojení vědci.

Aurélien Hees z Kalifornské univerzity v Los Angeles a jeho tým jako první použili k otestování obecné relativity supermasivní černou díru. Proměřili pohyb dvou hvězd, které se nalézají v těsné blízkosti tohoto galaktického monstra v centru Mléčné dráhy a zjistili, že se pohybují navlas přesně, jak předpovídají rovnice obecné relativity.

Relativita platí i u obrovské černé díry

Tyto hvězdy byly objeveny v devadesátých letech dvacátého století a už tehdy astronomové zahájili sledování jejich pohybu. Hees a jeho tým analyzoval data z pozorování obou hvězd za 19 let. Ukázalo se, že obecná relativita popisuje dráhy těchto hvězd zcela perfektně.

TIP: Evropští vědci poprvé pozorovali centrum Mléčné dráhy zařízením GRAVITY

Výzkum hvězd v okolí supermasivní černé díry Mléčné dráhy nepřinesl žádné náznaky existence hypotetické páté základní fyzikální síly. Ta by případně mohla zavinit odchylky drah hvězd oproti předpovědím obecné relativity.

V mozku člověka závislého na droze dochází ke změně funkce mnoha center a k jejich poškození. Odklon od běžných procesů je natolik závažný, že psychiatři považují závislost za nebezpečné duševní onemocnění.

Závislost je porucha mozku

Za příjemný pocit po požití drogy může aktivace mozkového centra nucleus accumbens, k jehož nabuzení dochází i při běžných „radovánkách“, jako je uhašení žízně, utišení hladu nebo sex. U lidí závislých na drogách však nucleus accumbens postupně otupí a v narkomanovi pak už dokáže vyvolat příjemný pocit jen stále vyšší dávka. Nic jiného mu radost nepřináší, nic jiného jej nezajímá.

Drogy zasahují i do činnosti dalších mozkových center, například amygdaly, kde se rodí strach a úzkost. Bez pravidelných dávek proto narkoman čelí návalům hrůzy. Poškozena bývá také část kůry v přední části mozku, kde sídlí centrum kontroly chování. Proto závislý člověk nedokáže s drogou skoncovat, i když ví, že mu její užívání škodí. A negativní účinky se nevyhnou ani hipokampu, který je důležitý pro ukládání informací do paměti. Závislému toto centrum přednostně připomíná, jak příjemné je vzít si drogu. Jiné informace se do paměti narkomana proderou jen s obtížemi.

Zatím ještě neumíme vyléčit závislost jednou injekcí nebo pilulkou. Vědci ale pracují na vakcíně, která má pomoci lidem závislým na heroinu. Vakcína funguje tak, že upozorní imunitní systém na část unikátní molekuly heroinu. Imunitní systém zareaguje vytvořením protilátek, které pak dovedou zneškodnit molekuly heroinu v těle. Díky tomu se heroin nedostane do mozku a nezabírá.

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Vývoj vakcíny je zatím v experimentální fázi, před pár lety ji vědci úspěšně otestovali na potkanech a nedávno také na primátech. Velkou výhodou je, že vakcína je skutečně jenom proti heroinu a neovlivňuje účinky jiných opiátů. Proto bude možné být očkován a zároveň nadále využívat léky proti bolesti založené na opiátech.