Alergie jsou stále větším problémem dnešní doby a zatím se jich nedokážeme spolehlivě zbavit. Australští vědci ale nyní tvrdí, že mají řešení, které nás ochrání i před závažnými alergiemi na celý život.

Nový typ léčby spočívá ve vymazání „paměti“ imunitních buněk bílých krvinek T-lymfocytů. Zní to docela jednoduše, ale právě tyto buňky velmi vzdorují podobným zásahům. Australanům se to nyní povedlo - zbavili buňky jejich nutkání reagovat na alergeny a zajistili tím klid pro imunitní systém i pacienta.

TIP: Jak na alergie? Univerzální lék by mohly přinést lstivé nanočástice

Zatím jde jen o první experimenty. Výsledky výzkumu ale ukazují, že tímto způsobem možná půjde zbavit alergiky nepříjemných a někdy i život ohrožujících alergií na burské oříšky nebo třeba mořské plody.

V dohledné době už možná nebudeme muset procházet celní a pasovou kontrolou na letištích. Vše potřebné zařídí umělá inteligence, které dovede spolehlivě rozeznávat lidské tváře.

Právě takový systém kontroly cestujících na letišti testuje společnost JetBlue Airways. Ve spolupráci s Celní a pohraniční stráží USA a IT společností SITA kontrolují identitu pasažérů, procházejících odletovou branou, podle jejich fotografií.

TIP: Černé brýle nepomohou. Facebook vás pozná, i když se maskujete

Není to nijak zvlášť složité. Pasažér se postaví před kameru a počká, dokud zařízení neověří jeho identitu podle fotografie. Systém spolupracuje s databází Celní a pohraniční stráže USA, a když je vše v pořádku, tak cestující může pokračovat na palubu svého letadla vstříc dovolené.

Na svou pouť za láskou se žáby zpravidla vydávají v březnu, ale v teplých letech mohou vyrazit na cestu již v únoru. Ani v případě nadprůměrných teplot ale žabky nemají na růžích ustláno. Čeká na ně řada nebezpečí a zvláště při překonávání silnic jich pod koly aut přijde o život děsivé množství.

Nebezpečí žabích přechodů

Je třeba si uvědomit, že ropuše obecné trvá překonání sedmimetrové vozovky v průměru 31 minut, skokanu hnědému 17 minut a např. čolek obecný zdolává takovou překážku (jak zoologové změřili) dokonce 51 minut. Bezpečným řešením pro obojživelníky jsou podchody s naváděcím zařízením. Taková stavba ale musí mít vhodné parametry a být osvětlena, jinak ji obojživelníci můžou zcela ignorovat.

TIP: Galerie obojživelných šperků aneb Žabí klenoty vody i pevniny

Budování bezpečných zařízení však stále naráží na nedostatek financí a někde i lidského zájmu. Dočasným řešením jsou plastové zábrany s padacími pastmi (nejčastěji kbelíky), ale těm hrozí poškození silným větrem nebo vandaly. Kbelíky s chycenými žábami je navíc nutno často kontrolovat a vyprazdňovat. Pokud se totiž v kraji vyskytují čápi, naleznou v nádobách bohatě prostřenou hodovní tabuli. Nouzovým řešením je rovněž odchyt obojživelníků přímo na silnici.

Láska až za hrob

Jestliže žábám nestojí nic v cestě, mohou se na jediném rybníku v době páření sejít tisíce jedinců více druhů. Samci se ozývají vábením a každý druh má svůj specifický hlasový projev. „Zpěv“ samců je navíc zesilován rezonančními měchýřky v koutcích úst nebo na hrdle. Žabí láska trvá maximálně několik dní a především nocí. Páření většiny druhů se nerealizuje jako u jiných vyšších obratlovců koitem, vajíčka nejsou oplodněna uvnitř těla samice, ale (podobně jako u ryb) ve vnějším prostředí.

Samec se přichytí předníma nohama na zádech samičky, samice pod vahou samce vypuzuje vajíčka v řetízcích (např. ropucha) nebo ve shlucích (třeba rosnička) a samec na ně hned vypouští sperma. Celý proces vypuzování a oplodňování vajíček (amplexus) může trvat několik minut, ale i několik hodin. Některé žabky ovšem milostné námluvy nepřežijí. Na jednu samici se může „nabalit“ mnoho roztoužených nápadníků, takže původní pár klesne pod vodu, a protože se nemůže nadechnout, utopí se. Láska je nebezpečná zejména pro samičky skokanů hnědých – ve vášnivém objetí samčích předních končetin mohou i uhynout.

Když naprší žáby

Občas se stává, že dochází k mezidruhovému amplexu, například když si skokan splete samici svého druhu s ropuchou. U některých druhů tak mohou vzniknout dokonce hybridi – třeba ropucha obecná s ropuchou zelenou nebo kuňka obecná s kuňkou žlutobřichou.

Po skončení páření ulpívají oplozená vajíčka na vodních rostlinách, plavou na hladině nebo těsně pod ní a tvoří řetízky nebo shluky v rosolovitém obalu. Z vajíček se líhnou pulci. Pulcům nejprve narostou zadní nohy, posléze přední a na závěr metamorfózy se jim postupně zkracuje ocásek. Vývoj pulců je zpravidla ukončen v červnu a zejména po vydatném dešti se po okolí rozlézají tisíce maličkých žabiček Lidé se dříve naivně domnívali, že „napršely žáby“.

Pirátští skokani

Detailní genetické analýzy shluků oplozených vajíček skokanů hnědých prokázaly, že 84 % všech shluků je oplozeno více než jedním samcem. Mezi skokany totiž existuje „vaječné pirátství“. Samci, kteří neuspějí v boji o samici, okolkují kolem pářících se párů a kradou jim shluky vajec, které pěkně v ústraní sami oplodní.

Šance pirátů na otcovství je velká, vyvolený milenec na zádech samice stihne oplodnit jen 65–85 %; pokud se jich zmocní pirát, může se počet oplozených vajíček vjednom shluku vyšplhat nad 90 %. Ovšem i ukradená vajíčka mohou být zcizena dalšími piráty. Žabí piráty odhalil teprve nedávno španělský zoolog David R. Vieites. Měl štěstí, že si zvolil k výzkumu skokany hnědé, kteří žijí v Pyrenejích. Tito „horští“ skokani se totiž oddávají lásce ve dne, protože v noci je na ně v Pyrenejích patrně moc velká zima.

Slábnoucí kvákání

Kromě nebezpečí při překonávání komunikací při jarním exodu za láskou, žáby ohrožuje především devastace a ničení rozmnožovacích míst, protože tůní a mokřadů zoufale ubývá. Například samci ropuchy obecné dosahují pohlavní dospělosti až ve třech letech, samice ve čtyřech.

Přitom průměrná délka života ropuch je 4–9 let (maximální délka života v zajetí je dokonce 36 let). Žáby ohrožují také organofosfáty a těžké kovy, jež jsou součástí přípravků běžně používaných v zemědělství. Jen v jihomoravském regionu poklesla za posledních dvacet let početnost ropuch obecných o 50 %.

Kuriozity žabího světa

Žába jako božstvo

Pro mexické Aztéky ztělesňovala žába jedno z nejvýznamnějších božstev – boha Tlaltecualtiho, Pána slunce zapadajícího do Země. Ve starém Egyptě byly žáby symbolem života a jeho vzniku.
Žábu měla ve znaku i řecká bohyně lásky Afrodita. Ostatně za zázračný symbol plodnosti platila žába na mnoha místech naší planety, patrně kvůli produkci velkého počtu vajíček a potomstva.
Úzkoprsý středověk však nápadný, neskrývaný a hlasitý akt páření žab považoval za hříšný. Snad právě proto prý nesmělo chybět něco z ropuchy v žádném kouzelném lektvaru evropských čarodějnic a ježibab.

Žába jako lék?

Kůže některých žab, zvláště ropuch, vylučuje jedovatou látku serotin, která působí na stahování cév. Staří Číňané přidávali ropuší jed do mnoha různých léků. Hlavně jako afrodisiakum se konzumují celé, na oleji na prach upražené žabky v mnoha asijských zemích, kupříkladu v Thajsku.

Žáby – kokety?

Žáby během přijímání potravy nápadně mrkají. Rozhodně to ale není z koketerie. Při polykání totiž dochází k zatahování velkých očních bulv, což napomáhá posunování potravy do žaludku.

Potměšilost zoologa

Rodové nebo druhové jméno zvířete odvozené od jména lidského nebo příjmení se označuje jako patronymum. Autoři popisu tak zpravidla vzdávají hold svým blízkým, kolegům nebo oblíbencům. Nemusí tomu tak ale být vždy. Carl Liné, aby znectil francouzského zoologa hraběte Buffona, po něm pojmenoval ropuchu – Bufo bufo.

Žabožrouti

Žabí stehýnka považujeme většinou za tradiční francouzskou kulinářskou specialitu. Archeologický výzkum však prokázal, že původní obyvatelé naší země konzumovali před 5 000 lety žáby doslova masově. Odhalily to archeologické vykopávky na dávných sídlištích na východ od Prahy. Vědci zde odkryli udivující „masové hroby“ stehenních kostí žab. Dosud archeologové činili podobné nálezy zejména ve Francii. Vědci však připouštějí, že kosti obojživelníků jsou velmi křehké a snadno se zničí, a je tedy možné, že žáby patřily na menu i jiných evropských národů, třebaže se žabí ostatky ve vykopávkách nenašly.

Skvělý žabí přechod

O žáby je dokonale postaráno například v brněnské městské části Žebětín, kde ochranáři postavili pod silnicemi a pod asfaltovými polními cestami šest podchodů. V sousedství podchodů jsou instalovány betonové zábrany, které obojživelníků znemožňují se „žabímu metru“ vyhnout. Vědci odhadují, že žebětínská opatření zachrání život asi pěti tisícům obojživelníků. Navíc žebětínští v zimě vždy vyloví místní rybník, aby karasi stříbřití na jaře nedecimovali žabí vajíčka.

Kam za žábami?

Žáby můžete na jaře vidět kdekoliv – u tůní, rybníků, přehrad či mokřadů. Žáby obsazují v době páření i periodické (později vysychající) tůňky. Tak například ropuchy se páří v Praze ve dvou vodních plochách v Kinského zahradě na Petříně. V každém případě však žáby zasluhují maximum lidské ohleduplnosti a důsledné ochrany.

Jaké by to bylo podívat se k Jupiteru? Video, sestavené ze snímků pořízených sondou Juno, vám právě tohle umožní.

TIP: Co viděla sonda Juno během svého příletu k Jupiteru

Juno nedávno dokončila na své protáhlé šestitýdenní eliptické dráze šestý průlet kolem Jupiteru. Jak se kosmická sonda na začátku časosběrného videa blíží k Jupiterovu jižnímu pólu, objevují se střídající se tmavé a světlé oblačné pásy. Tato mračna obsahují složité struktury včetně krouživých proudů, vírů, oválů a podlouhlých mraků, které nemají protějšky na Zemi. Když sonda prolétá pod Jupiterem, objevují se nové oblačné vzory bez dlouhých pásů, bohaté na zvláštní víry a ovály. Juno stráví na oběžné dráze zkoumáním Jupiteru ještě několik příštích let. Podle plánu má zkoumat množství atmosférické vody a pokusí se zjistit, zda má Jupiter pod oblačnou pokrývkou pevný povrch.

Kde se skrývají největší žrouti energie v běžné české domácnosti? Nebudeme se věnovat různým způsobům vytápění a vaření, protože ty bývají v rodinách velmi odlišné a často úspora energie závisí na technických možnostech a počtu lidí v domě či bytě.

Hlavní podezření na pachatele vysokých účtů za elektřinu tradičně padá na bílou techniku, především lednici, sušičku, pračku a myčku. Kvůli chlazení se lednička „láduje“ proudem prakticky bez přestání, proto je důležité aspoň tušit, kolik vás odběr elektřiny tohoto kuchyňského spotřebiče stojí.

Energetické štítky napoví, kudy utíkají kilowatthodiny

Starší lednice v energetických třídách B či C dokázaly spotřebovat proud klidně za 5 až 6 tisíc ročně. Naštěstí se už neprodávají, ale v některých českých domácnostech stále narazíme na chladničky třídy A. Účet za roční spotřebu takové kombinované lednice s mrazničkou se pohybuje kolem 1550 korun, zatímco napájení stejné lednice třídy A+++ vyjde zhruba na polovinu, asi 800 Kč.

Situace vypadá velmi podobně i v koupelně. Klasická pračka s předním plněním třídy A vysaje při svém ročním provozu něco kolem 730 Kč. Úspornější verzi třídy A+++ postačí na vypraní stejné haldy špinavého prádla jen zhruba 400 Kč. (Uvedená čísla v obou příkladech platí pro nejrozšířenější distribuční sazbu elektřiny D02d.)

Vypadá to u vás doma jinak? Vlastníte třeba dvoudveřovou americkou lednici či samostatnou pračku nebo odebíráte proud v jiné sazbě než D02d a taky byste chtěli vědět, jestli si nechováte v kuchyni či koupelně hladového žrouta drahocenné energie? Výpočet spotřeby elektřiny lze zjistit snadno díky internetové kalkulačce. Stačí zadat, které elektrospotřebiče máte doma a kalkulačka spočítá, kolik vás ročně stojí jejich provoz.

7 tipů, jak ušetřit elektřinu v domácnosti

• Vařte v hrncích zakrytých pokličkami
• Pračku zapínejte jen když je z větší části plná
• Kontrolujte námrazu v lednici. Neměla by být tlustší než 3 milimetry
• Perte při nízkých teplotách. Klasické prací prášky dobře vyperou i při 30 či 40 stupních
• Počítač, tiskárnu a další příslušenství zapojte do společné zásuvky na prodlužovacím kabelu s vypínačem, abyste je mohli lehce naráz vypnout, když na nich nepracujete.
• Lednici nechte stát v chladném koutě, ideálně aby na ni nesvítilo slunce a nestála poblíž topení, trouby atd.

Nic nepomáhá? Tisíce může ušetřit i levnější dodavatel

Zmíněné rady už znáte, řídíte se jimi a měsíční platby za elektřinu pořád neklesají na únosnou mez?    Zachovejte klidnou hlavu. Před únikem do lesa, kde výdaje za energie opravdu srazíte na nulu, vás může zachránit ještě změna dodavatele elektřiny. Výběr levného produktu nemusí totiž ušetřit jen pár drobných. Například domácnost, která elektřinou netopí, za rok odebere průměrně 2500 kWh. Za tuto roční dávku proudu zaplatí u jednoho dodavatele něco přes 11 tisíc korun, jinde 12 tisíc a nejdražší nabídky se klidně vyšplhají až na 16 500 Kč. Cenové nůžky mezi nejlevnějším a nejdražším produktem se rozevírají mnohem víc, pokud v domácnosti využíváte bojler, přímotop aj.

Než tedy propadnete panice a místo žárovek nakoupíte svíčky, místo pračky vyhrabete valchu a úplně zavrhnete televizi či počítač, zkuste si nejdřív srovnat ceny elektřiny a zjistit, jestli vám jiný dodavatel nenabídne stejnou porci energie za mnohem tenčí balík peněz.

„Slepičí král“ Patrick Myles plánuje účast v talentové soutěži Britain's Got Talent. Šestapadesátiletý příležitostný číšník poslední tři roky trénuje slepice, které pod jeho vedením dokáží vybrat hrací kartu, poznat barvu kelímku nebo vybrat správnou plechovku od piva. Jednoduchý trik se prý jeho svěřenkyně zvládnou naučit zhruba za šest hodin, na pokročilejší výzvy je ale potřeba více než 20 hodin tvrdého tréninkového drilu. Za správně zvládnutý úkol odměňuje Patrick své slepičky výživnou odměnou.

TIP: Sloni prošli testem inteligence, který nezvládnou dvouleté děti

Uspět v populární soutěži ale není snadné a Patrick si to také uvědomuje. Příštím číslem, kterým by rád oslnil porotu, má být společná jízda slepice a psa na skateboardu.

Neforemné trubice stříkající hořlavou tekutinu se prvního bojového nasazení dočkaly začátkem Velké války. Šlo o jednoduché a zblízka účinné zbraně. Základ tvořila nádoba s kapalinou zkombinovanou z benzinu, nafty, petroleje, mazutu nebo rostlinných olejů. Tekutina ale nesměla shořet dřív, než dolétla k cíli. Výstřik zajišťovala tlaková nádoba s hnacím plynem a zápalným systémem.

Nevýhodu plamenometů však představovalo to, že se jejich obsluhy musely přiblížit co nejblíž k protivníkovi. Proto když se roku 1916 objevily v bitvě na Sommě první britské tanky, stratégy armád Dohody ihned napadla myšlenka na spojení těchto dvou mechanismů. Osádka obrněnce se totiž mohla dostat k nepřátelským zákopům s mnohem menším rizikem, a zároveň disponovala účinnějším plamenometem než pěšák s těžkou nádrží hořlaviny na zádech. Do konce bojů se však nasazení nedočkal žádný z těchto převážně pokusných typů a ve 20. letech se vývoj na čas zastavil...

Habešská premiéra

Prvenství v nasazení ohňometných vozidel patří Italům, kteří – stejně jako další výrobci obrněné techniky – koncem 20. let podlehli „módě“ lehkých dvoumístných tančíků. Dospěli až k typu Carro Veloce L3/35 a v srpnu 1935 přišla do italské výzbroje i verze Carro Lancia Fiamme L3/35. Do jejího trupu se však vešla pouze pětadvacetilitrová nádrž zápalné kapaliny a většinu jejích zásob proto obrněnec táhl za sebou v nádobě na dvoukolovém vozíku. To ale výrazně zhoršovalo jízdní vlastnosti. Když 3. října 1935 zaútočil Mussoliniho režim na východoafrickou Habeš, soustředil Řím k invazi i 239 tančíků včetně těch plamenometných.

Ty poprvé zasáhly u Kossaku 17. dubna 1936. V afrických podmínkách i lehce obrněný a nemotorný stroj chrlící plameny domorodé bojovníky těžce demoralizoval. Navíc Habešané disponovali jen několika kusy protitankových 20- a 37mm kanonů a velká část z nich měla stále jen bodné a sečné zbraně. Plamenometné typy Carro Lancia Fiamme L3/35 se dostaly i do Španělska zmítaného občanskou válkou, kde je nacionalisté nasadili v bitvách u Guadalajary a u Teruelu v roce 1937. Zastaralé L3/35 se dočkaly nasazení ještě za druhé světové války – v únoru 1941 dorazila do libyjského Tripolisu tanková divize Ariete s 24 těmito plamenometnými tančíky v sestavě.

Proti Japoncům i Finům

Vývoji této zbraně se věnovala rovněž Moskva. Sovětské obrněnce kromě zášlehů plamene dokázaly také zadýmovat bojiště nebo ho zamořovat chemickými látkami. Práce na prvním tanku odvozeném od T-26 začaly v roce 1932, do sériové výroby se plamenometná vozidla dostala pod označením ChT-26. Jedna z původních dvou kulometných věží zmizela a prostor pod ní posloužil k umístění nádrže s hořlavinou a nádrží se stlačeným vzduchem. Tank vezl 400 litrů zápalné směsi, což stačilo na 40 pětisekundových zášlehů na 40 metrů.

Hořlavinu z nádrží do výmetné hlavně přiváděly hadice. Aby se zabránilo otočení věže kolem dokola a ukroucení hadic, došlo k omezení jejího pohybu. Celkově v letech 1936–1939 vzniklo 401 těchto vozidel. Na výrobních linkách je v období 1937–1939 postupně nahradil přepracovaný ChT-130 s jednou věží. V té zůstal zachován kulomet, kdežto kanon nahradil silnější plamenomet s dostřelem 50 metrů.

Na podzim 1939 poté úspěšně prošel testy další typ – ChT-133, postavený opět na základě T-26, ale s novou věží. Mezi lety 1939–1940 ho vzniklo celkem 269 exemplářů. Sověti poprvé bojově nasadili devět ChT-26 v roce 1938 při bojích s Japonci u jezera Chasan, o rok později už u Chalchyn golu bojovalo několik desítek ChT-26 i novější ChT-130. V zimě 1939–1940 se pak zapojily do zimní války s Finy. Ti také šest obrněnců ukořistili a následně použili proti původním vlastníkům.

V sobotu 3. června úspěšně vypustila společnost Elona Muska SpaceX nosnou raketu Falcon 9, s kosmickou lodí Dragon na zásobovací misi CRS-11, pro Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Na podobné zprávy jsme si už zvykli. Tento let je ale výjimečný.

Shodou okolností jde o jubilejní 100. start kosmické lodi z komplexu 39 Kennedyho vesmírného střediska na floridském mysu Canaveral. Právě odtud odlétala posádka Apolla 11 na Měsíc a SpaceX zde pokračuje v tradici revolučních vesmírných letů.

Recyklovaný Dragon

Ještě mnohem významnější ale je, že do vesmíru tentokrát odletěla již jednou použitá nákladní kosmická loď Dragon v1. Jde o loď, která se zúčastnila zásobovací mise CRS-4 a strávila ve vesmíru 4 týdny od září do října 2014. Loď Dragon je momentálně na oběžné dráze a během 5. června by se měla spojit s Mezinárodní vesmírnou stanicí.

TIP: Kosmická loď Dragon se vrátila z ISS na Zemi. Přivezla cenný náklad

Na stanici veze Dragon náklad o váze 1 665 kilogramů v prostředí s udržovaným tlakem, který obsahuje vybavení pro experimenty, zásoby pro posádku a nové vybavení stanice. Na palubě má ale i dalších 1 002 kg materiálu vystaveného vnějšímu prostředí, který zahrnuje tři vědecké experimenty určené pro instalaci vně stanice. Jde o experimenty Roll-Out Solar Array (ROSA), Neutron Star Interior Composition Explorer (NICER) a Multiple User System for Earth Sensing (MUSES).

Když australští vědci analyzovali krev karet obrovských, které odchytili na Velkém bariérovém útesu u pobřeží severovýchodní Austrálie, identifikovali v ní řadu příměsí, které v ní rozhodně nemají být. Želvy měly v krvi například stopy alopurinolu, léku na dnu a další choroby spojené se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi. Měly tam i milrinon, což je lék pro pacienty se srdečním selháním.

TIP: Jak zjistit stáří mořských želv? Pomocí testů jaderných zbraní!

Velký problém také představují chemikálie pocházející ze zemědělství. V krvi karet vědci objevili například produkt vznikající při rozpadu jednoho insekticidu. Výzkum mimo jiné ukázal, že mořské želvy mohou sloužit jako bioindikátory znečištění Velkého bariérového útesu i jiných míst v oceánu.

Kratochvíle bohatých

Co: Draisina
Kdy: 1817

Baron Karl Drais přivedl v německém Mannheimu na svět novinku, jež nazval Laufmachine (v překladu „běžící stroj“). Později proslula pod názvem draisina či počeštěně drezína. Stroj sestával z dvou kol za sebou a řídítek. Uváděl jej do pohybu jezdec rychlou chůzí, jak to známe u dnešních dětských odrážedel. Oblíbili si jej příslušníci vyšších kruhů, zvláště v Anglii a Francii, a proto se mu začalo říkat „dandy horse“. Zdatný řidič na něm dokázal jet až rychlostí 15 km/h.

Na „kostitřasu“ do ulic

Co: Velociped
Kdy: 1860

Velocipéd přezdívaný „kostitřas“ již byl vybaven pedály a klikou na předním kole. Na svět jej společně přivedli kovář Pierre Michaux a bratři Oliviérové, kteří jeho nápad financovali. Nelichotivou přezdívku si vysloužil proto, že kombinace dřeva a kovu činila jízdu zejména na dlážděných uličkách značně nepohodlnou. Různé typy velocipédů (sériově vyráběny 1857 až 1871) pak posloužily jako předlohy pro dnešní bicykly i tříkolky.

Jízda plná závratí

Co: Vysoká kola
Kdy: 1870

Dalšími krůčky na cestě k dnešní podobě kola byly modely vybavené vysokými předními koly (o průměru až 1,5 m), díky nimž vzrostla efektivita šlapání. Přibyly i kovové rámy a gumové pneumatiky, což umožňovalo podstatně příjemnější jízdu. Zmíněná zlepšení si ale vybrala svou daň v podobě značné nestability strojů, z nichž bylo možné snadno přepadnout. Proto se vyráběly rovněž tříkolky a čtyřkolky, opatřené přídatnými koly vepředu či vzadu. V této době se také poprvé objevuje název bicykl.

Vítězství bezpečnosti

Co: Rover
Kdy: 1885

Vynález nižšího a bezpečnějšího kola, vyráběného sériově, představoval zásadní zlom v dějinách cyklojízdy – přesunul totiž bicykly z kategorie „hraček pro bohaté“ do kategorie „dopravní prostředek“. Jako první představil kolo moderního typu John Kemp Starley roku 1885 pod názvem Rover. Zásadní vylepšení oproti předchůdcům představovalo použití řetězového převodu (Starleyův patent), které umožnilo celkové snížení konstrukce. Průměr předního kola se již značně blížil tomu zadnímu a pohon obstarávaly pedály, kliky, řetězy a ozubená kola.

Gumová revoluce

Co: Pneumatika
Kdy: 1888

Skotský veterinář působící v Dublinu John Boyd Dunlop se již nemohl dívat na drkotání svého tříletého syna na dětském bicyklu. Potáhl kola po obvodu gumovými hadicemi, na konci je spojil a naplnil vzduchem pomocí pumpičky na fotbalový míč. První pneumatika byla na světě! Již o rok později slavil objev velký úspěch na cyklistických závodech po celé Evropě. S prakticky stejným vynálezem přišel ovšem už roku 1845 Robert William Thomson – jeho myšlenka však tehdy kvůli nedostatku uplatnění zapadla. 

Bezpečné zastavení

Co: Brzda
Kdy: 1895

Britský inženýr Frank Bowden koupil malou dílnu na výrobu kol a vznikla firma Raleigh Bicycle Company. Ta se proslavila mimo jiné tím, že začala později místo tyček a táhel využívat vynález irského technika Ernesta Monningtona Bowdena, lanko opatřené pevným obalem. Vznikla tak tradiční kombinace brzdových páček, bowdenů a čelisťových brzd se špalíky. Nedlouho nato se objevila také brzda zpáteční, přezdívaná „torpédo“, u níž pro zastavení stačilo jen zpětně sešlápnout pedály. Roku 1895 se začaly používat první primitivní světla a blatníky, kterým se tehdy říkalo „ochranný pás proti blátu“ a byly vyrobeny z plátna. Ve stejné době se objevují první velké cyklistické závody.

„Motorka“ pro mladé

Co: BMX
Kdy: 1970

Kalifornští teenageři se snažili napodobovat své motokrosové hrdiny a zrodila se cyklistická disciplína zvaná BMX (z anglického Bicycle Motocross). Používají se u ní speciální kola o průměru 20 palců (50,8 cm) a chybí některé standardní součástky jako přehazovačka, odpružená vidlice či kotoučová brzda. BMX má řadu podkategorií – od volného stylu až po tzv. bikros, charakteristický uzavřenou tratí s řadou skoků či klopených zatáček.

Z města do přírody

Co: Horská kola
Kdy: 1981

Kalifornský cyklista a mechanik Gary Fisher začal jako první masově vyrábět kola určená pro jízdu na zvláštních terénech, nazývaná horská kola neboli MTB (z anglického mountain bike). Kola vybavená robustnějšími a menšími rámy a širšími pneumatikami umožňují vzpřímenější polohu jezdce v sedadle a rychle získaly na popularitě. Roku 1996 se závody na horských kolech oficiálně staly olympijskou disciplínou. Dnes patří ke standardu dražších modelů odpružení přední i zadní vidlice.

Starý nový vynález

Co: Elektrokola
Kdy: 1998

Kola kombinující šlapání a elektrický pohon se objevila už roku 1897. První takový prototyp sestavil Hosea W. Libbey z amerického Bostonu. Opravdový rozvoj elektrických kol ale nastal až koncem minulého století vylepšením elektromotorů a kapacity baterií. V roce 1998 už existovalo na trhu 49 různých typů e-kol, lišících se použitým akumulátorem i typem terénu, pro který mají sloužit.

Skladná a efektivní budoucnost

Co: Vision
Kdy: 2016

Jeden z nejzajímavějších konceptů kola budoucnosti představila na veletrhu Eurobike ve Friedrichshafenu firma Brose, která je známá především z automobilového průmyslu. Její kolo s názvem Vision nabízí řadu zlepšení – například řídítka se po zaparkování zasunou do vidlice předního kola, čímž prostředek zabírá méně místa. Podobně lze sklápět i sedadlo, u nějž se zároveň zablokuje zadní kolo a slouží tak i jako zámek.