Latinský výraz pro granátové jablko pomum granatum což znamená „ovoce s mnoha semeny“. Tento název pak přejala starofrancouzština a odvodila z něj výraz granate, používaný pro kámen rudé barvy, připomínající zrníčko granátového jablka. Ve skutečnosti se nerost mineralogicky správně nazývá pyrop. 

Rovněž termín pro vrhanou výbušninu granát pochází z francouzštiny. Jeho přechod do angličtiny je zaznamenán kolem roku 1590. Plné původní významy této odvozeniny už asi nevypátráme – předpokládá se však, že vznikla na základě faktu, že první granáty obsahovaly spoustu kulí podobně jako granátové plody semínka.

ZOO v Amsterdamu již několik let hostí homosexuální dvojici supů bělohlavých. Chovají se jako klasický pár supů, staví si společně hnízdo a také se spolu páří. Jako dva samci se ovšem vajíček nedočkají. Odborníci v ZOO jim nedávno věnovali opuštěné vajíčko a gay pár se ho ihned ujal. Vajíčko úspěšně vyseděli a adoptovaný malý sup teď má dva tatínky, kteří se o něj podle dostupných zpráv příkladně starají.

Homosexualita je mezi ptáky ve skutečnosti velmi běžná. Známe ji u nejméně 130 ptačích druhů. U některých z nich tvoří nemalou část trvalých párů právě homosexuální dvojice.

TIP: Ptačí sexualita: Nezaměstnaní opeřenci navazují homosexuální svazky

Nově vychované mládě je skvělou zprávou pro vědce, protože tito supi snášejí jenom jedno vajíčko ročně. Každý nový sup je dobrý a může se stát součástí programů pro návrat supů do volné přírody.

Fyzik Jakob O´Reilly napsal k případu, který se odehrál roku 1788 na Žatecku: „(Bába) uchopila svýma vražednýma rukama přešpičatý hák, s nímž roztrhala rodidla svému vlastnímu pohlaví a zahubila po předlouhém martyriu matku i dítě (…). Nevědomost je u takové troufalé porodní báby stejně tak nebezpečná jako dobře naostřená a obnažená šavle v rukou šílence.“ Jak překvapující však bylo zjištění, že Elisabeth Barbara Mayerová nebyla žádnou „fušerkou“, ale kvalifikovanou porodní bábou!

Vymezení „řemesla“

Aféra Mayerové zachycuje kruciální problém, který od středověku provázel porodní báby – vysoká úmrtnost dětí i matek v důsledku nedostatečného vzdělání, vědomostí. Není se čemu divit, většina těchto žen původně představovala především výsledek ženské solidarity, neboť se mezi nimi nacházely sousedky, přítelkyně, matky, tety či cizí rodičky. Časem vynikla ta nejobratnější, většinou starší vdaná či ovdovělá žena bez malých dětí, mezi niž a matku vstoupil postupně honorář. V českých zemích pocházejí první dochované zprávy o „bábách pupkořezných“ z období 14. až 15. století.

K řešení neblahého stavu, stejně jako k omezení mystiky v babských praktikách, mělo napomoci podřízení bab veřejné moci. Počáteční pokusy získat kontrolu nad výkonem babické praxe vzešly ze strany některých měst, jež za tímto účelem vyhlásila babický řád. Poprvé se tak stalo v Řezně roku 1452, během 16. století následovala tento příklad další města. Řády byly závazné pro všechny vykonavatelky v příslušné oblasti, stejně jako složení odborné zkoušky před městským lékařem nebo vyzkoušenou porodní bábou.

Zpočátku však upravovaly jen morální a náboženský aspekt porodnické praxe. Na jejich základě mohly báby poskytovat „nouzový křest“ umírajícím nebo nenarozeným plodům, současně měly zapovězeno pohřbívat nepokřtěná novorozeňata nebo používat magické praktiky. Z hlediska mravnosti pak na ně řády apelovaly hlavně ve věci alkoholismu, mnohé totiž holdovaly nadměrnému pití.

Snaha o profesionalizaci

Od konce 17. století se v Evropě začala množit nařízení, aby báby skládaly teoretické zkoušky u přísežných chirurgů atestovaných univerzitou. Tímto způsobem jim byly profesně podřízeny. Současně došlo k dalšímu vymezení jejich pravomocí, nově se objevuje zákaz podávání léků, používání nástrojů a jiných druhů léčitelství. Navíc se začíná rozlišovat porod „přirozený“ od „nepřirozeného“, který byl určen výhradně kompetenci lékaře, porodníka či chirurga.

Kontrola formou těchto zkoušek se samozřejmě ukázala jako nedostačující zárukou zlepšení kvality babictví, proto od poloviny 18. století začali panovníci a univerzity prosazovat zřízení vzdělávacích kurzů pro adeptky babického umění. Výjimkou byla Francie, která už od poloviny 17. století disponovala porodnickou školou, jedinou v Evropě.

Rakouská monarchie vydala první dvorní dekret vstříc k profesionalizaci babictví roku 1745. Nařizoval adeptkám přednášky z anatomie a sledování pitev ženských těl. Také byly určeny sankce pro praktikující nevyučené báby. Pokud byla přistižena poprvé, dostala pokutu 6 tolarů, podruhé dvojnásob a na potřetí ji čekalo bití. Od roku 1786 byl zdravotní personál v krajích rozšířen o krajského chirurga a krajskou porodní bábu, která měla na řádnou kvalifikaci všech pomocnic v kraji dohlížet.

S rozpětím křídel 117 metrů je Stratolaunch největším letadlem na světě. V první sérii testů se zkouší tankování, následovat budou další zkoušky včetně pojezdových, poté společnost přikročí ke zkušebním letům. První start s vypuštěním rakety je naplánován na rok 2019.

Stratosférický obr

Gigantický letoun se dvěma trupy je vybaven šesti motory, které používá Boeing 747 zvaný Jumbo Jet. K přistání a vzletu nosič raket potřebuje skoro čtyřkilometrovou dráhu.

TIP: Virgin Galactic je zpět: Nový raketoplán SpaceShipTwo zvládl samostatný let

Předpokládá se, že letoun bude vypouštět rakety Pegasus, za nimiž stojí společnost Orbital ATK. Zmíněná raketa je navržena, aby mohla startovat z podvěsu speciálních letounů a v prvotní fázi letu se chová jako raketový letoun.

Hlavní výhodou odpalování raket ze spodní části stratosféry je vyhnutí se hustým vrstvám atmosféry, kde konvenční rakety spotřebují velkou část pohonných hmot a jsou vystaveny velkým aerodynamickým silám a tlakům. Důležitou roli hraje v případě konvenčně odpalovaných raket počasí. Tento problém je téměř zcela eliminován vysokou výškou a raketa Pegasus je tak téměř nezávislá na povětrnostních podmínkách. Důležitým faktorem je také nižší finanční náročnost. Provoz letounu je v porovnání s výstavbou a údržbou pozemních základen minimální. Vysoká mobilita letounu také dovoluje častější startovací okna a umožňuje přesnější navedení na orbitu a tím i vyšší účinnost.

Bledule jsou vytrvalé byliny, které nepříznivé období přečkávají pomocí cibulí. Jsou jednodomé s oboupohlavnými květy. Pod květenstvím jsou dva listeny, které jsou volné nebo zcela srostlé a tvoří toulec. Plodem je trojpouzdrá tobolka. Jen málokdo ví, že rod bledulí se neomezuje jen na bleduli jarní. Je mnohem různorodější a v širším pojetí obsahuje asi 15 druhů rozšířených v Evropě a Středomoří. Od blízce příbuzných sněženek se liší například tím, že vnější a vnitřní okvětní lístky jsou stejné, zatímco sněženky mají vnitřní okvětní lístky nápadně menší.

TIP: Smrt krásných stromů aneb Proč umírají australské eukalypty?

V současnosti rozdělují někteří vědci tento rod na dva rody – vlastní bledule (Leucojum) a bledulky (Acis). Rod Acis byl popsán R.A. Salisburym již v roce 1807, ale kolem roku 1880 byly oba rody sloučeny. Na základě studia DNA pak byly v posledním desetiletí znovu uznány a odděleny. Vlastní bledule kvetou na jaře a na konci okvětních lístků mají žlutou či zelenavou skvrnu a ploché listy. Bledulky bývají menší, mají čistě bílé či narůžovělé květy a úzké listy, jejichž průřez má tvar písmene U. Některé bledulky kvetou na podzim a jiné na jaře.
Vědecký název Leucojum pochází z řeckého leukós = bílý. Acis byl řecký bůžek (v Haydnově opeře Pastýř), do kterého se zamilovala nereida Galathea a ze žárlivosti jej zabil kyklop Polyfémos. Galathea pak umírajícího Acise přeměnila v prameny stejnojmenné řeky pod sopkou Etnou.

Bledule jarní (Leucojum vernum)

Z cibule vyrůstají dva až čtyři zelené listy. Obloukovitě prohnutý stvol nese jeden nebo dva květy, okvětní lístky jsou stejně velké, na konci poněkud ztloustlé se žlutou či nazelenalou skvrnou. Květy jsou opylovány především včelami. Semena jsou žlutavě hnědá.

Velikost: až 30 cm
Doba květu: březen, duben 
Rozšíření: střední Evropa od jižního Polska po střední Itálii a severní Balkán, západně zasahuje až do severovýchodního Španělska
Ekologie: olšiny, vlhké suťové lesy, prameniště
Pěstování: v zahradní kultuře od 15. století
Ochrana: Ohrožený druh ČR. Chráněna je také v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku, v Německu a na Ukrajině.

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Z cibule vyrůstá 3–6 listů a přímý stvol, jenž nese 3–5 květů. Ty jsou uspořádány ve šroubeli na nestejně dlouhých stopkách. Květy jsou menší než u bledule letní, na konci okvětních lístků mají nazelenalou skvrnu. Semena jsou černá, lesklá.

Velikost: až 50 cm
Doba květu: květen, červen 
Rozšíření: jihovýchodní a střední Evropa, u nás vzácně pouze v dolním Podyjí a dolním Pomoraví
Ekologie: lužní lesy
Ochrana: Kriticky ohrožený druh ČR. Chráněný v Maďarsku, ve Švýcarsku, na Ukrajině a v Rusku.

Bledulka nicezská (Acis nicaeensis, syn. Leucojum nicaeense)

Z cibule vyrůstá větší počet 2-5 úzkých listů. Stvol je jednokvětý či dvoukvětý. Květy jsou miskovité čistě bílé, dolu obloukovitě skloněné s nápadnými žlutými k sobě přitisklými prašníky.

Velikost: až 15 cm
Doba květu: květen
Rozšíření: několik málo populací na hranicích Francie a Itálie
Ekologie: Středomořské křovinaté porosty
Ochrana: Evropsky chráněný druh vedený v Bernské úmluvě a v NATURA 2000.

Léčivé alkaloidy bledulí

Bledule obsahují toxické isochinolinové alkaloidy z nichž asi nejvýznamnější je lykorin a galantamine. Druhý jmenovaný je významným léčivem, využívaným již od 50. let 20. století především v bývalém Sovětském svazu. Má příznivý vliv na léčbu neurologických nemocí – například následků dětské obrny či Alzheimerovu nemoc. V poslední době také bylo zjištěno, že lykorin působí proti retrovirům, mechanismus účinku však není znám. Otravy bledulí jsou vzácné a dochází k nim při záměně za cibuli. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmem a celkovou slabostí.

Před dávnými časy žila v Šumburku sklářská rodina Kittelů, která byla široko daleko známa pro své sklářské umění. Kromě toho se ale Kittlovi věnovali i ranhojičství a léčitelství. Nejvíce proslul doktor Josef Kittel, který byl v okolí pokládán za člověka s nadpřirozenými schopnostmi. Doktor Kittel byl velice učený člověk, ale přesto stále pořád studoval. Často jezdil do Prahy, aby se tam setkal s ostatními lékaři a obohatil tak své znalosti. Jeho pověst byla opravdu úctyhodná, a protože vyléčil i ty, kterým smrt klepala na dveře, začalo se po okolí říkat, že je ve spolku s ďáblem.

Brána do pekel

Jednoho dne se doktor opět vypravil do Prahy. Když vyřídil vše potřebné, zamířil k Týnskému chrámu, aby se s pokorou pomodlil. Najednou ho sevřela obrovská úzkost a pocítil silnou předtuchu, že se doma v Šumburku děje něco zlého. Zneklidněn vyběhl z chrámu, zahalil se do svého černého pláště, vznesl se do výše a zamířil k Maloskalsku. Za necelou hodinu už byl doktor doma, na nic nečekal a běžel do své pracovny.

Na stole ležela otevřená čarodějná kniha a nad ní se skláněli oba doktorovi synové. Byli tak zabráni do četby, že ani nezpozorovali hrůzu, která se chystala za okny. K stavení se slétávali černí ptáci s planoucíma očima a krvavými pařáty a tvrdými zobáky naráželi do oken. Z jejich hrdel se ozýval skuhravý zvuk: „Co poroučí pán?“

Kittel hned poznal, co se stalo. Zapomněl ve své pracovně klíče od skříně, v níž schovával čarodějné knihy. Chlapci, hnáni dětskou zvědavostí, se vloudili do pracovny, odemkli skříň a vyndali z ní tu nejtlustší knihu. Ta kniha byla branou do pekel a chlapci svým čtením vyvolali zlé duchy. Doktor si uvědomil, že na hněv není správná chvíle. Rány na okno se ozývaly čím dál tím zřetelněji a chraplavé hlasy stále dokola opakovaly: „Co poroučí pán?“ Kittel přiskočil k oknu a hned dal ptákům svůj rozkaz: „Leťte na má pole a seberte tam všechno kamení!“ Ozval se hlasitý třepot křídel a ptáci se vydali vykonat příkaz.

Maloskalští čerti

Kittl odstrčil chlapce od knihy a začal číst pozpátku každé slovo a každou větu. Věděl, že pokud to nestihne dřív, než se hejno vrátí, roztrhají je pekelní ptáci na kusy. Naštěstí Kittel dočetl včas. Ptáci se rozlétli do skal a okolních lesů a zůstala po nich jen kupa kamení. Jelikož to ale bylo pekelné dílo, zjevovali se tam prý čerti. O Štědrém dni, kdy tudy chodili lidé na půlnoční, čerti vyskakovali z hromady a po vyděšených Maloskalských házeli kameny.

I přes podivné věci, které se kolem doktora děly, jeho sláva den ode dne rostla. Věhlas Kittlových činů se rozšířil do Prahy a dalších velkých měst. Když jednoho dne onemocněl bohatý pražský měšťan, sjelo se k němu celé procesí věhlasných lékařů, ranhojičů a různých šarlatánů, ale nikdo mu nedokázal pomoci. A tu bohatému pánovi kdosi doporučil, ať si pošle do Šumburka pro lékaře s čarodějnou mocí. Poté, co Kittel obdržel zprávu, na nic nemeškal a chystal se do Prahy. Přijel ve svém prostém šatě, ale u měšťanova služebnictva pro svůj původ vzbudil jen pohoršení. Málem ho ani do domu nepustili, a aby se vůbec mohl doktor dostat ke svému pacientovi, musel se obléknout do honosného kabátce vyšívaného zlatem a stříbrem.

Zázračný léčitel

Pacient ležel zkroušeně na lůžku a očekával doktorovy otázky. Ten však mlčel a jen si prohlížel své nové a honosné šatstvo. „Co to má znamenat?“ otázal se neklidně nemocný. „Je snad kabát důležitější než vyléčení nemoci, která mě sužuje a trápí?“ Kittel se na něj smutně usmál: „Toho názoru jsem nebyl nikdy. Leč vyslovilo ho vaše služebnictvo. Přijel jsem ve svém poctivém pracovním šatě, odhodlán vás léčit, jak jen nejlépe dovedu. Ale vaše služebnictvo mě donutilo obléknout si tento honosný kabátec, tak čekám, jestli on za mě udělá všechnu práci...“

Měšťan pochopil, kam svou řečí lékař míří, a poručil sluhům, aby Kittelovi vrátili jeho oblečení a už nikdy mu nečinili žádné potíže. Spokojený doktor se teprve pak s vervou pustil do práce. Bohatého měšťana, nad kterým ostatní lékaři jen zmateně a bezmocně kroutili hlavou, uzdravil a jeho sláva se opět rozrostla.

Lidé v kraji prý na něj vzpomínají dodnes. A když odněkud zazní: „Tomu ani doktor Kittel nepomůže,“ ví lidé, že s pacientem je to opravdu hodně zlé. Doktor Kittel byl možná čaroděj, ale lidem pomáhal. Není důležité, jak léčil, ale to, že nakonec pacientům vracel zdraví, ve které už možná ani nedoufali. Přesto když nad Maloskalskem proletí hejno černých ptáků, zavírají místní lidé pro jistotu okna. Co kdyby si zase někdo četl v čarodějné knize. 

V Indii patří mezi úhlavní nepřátele alkohol: Muži v něm dokážou utopit celá rodinná jmění, a když jim ženy vytýkají nezodpovědné chování, opilé protějšky je často umlčí násilím. Vláda situaci řeší zákazy prodeje alkoholu nebo jeho omezením, v indickém státě Madhjapradéš se však ministr Gopal Bhargava vydal netradiční cestou: Na jedné z hromadných svateb rozdal ženám a jejich rodinám deset tisíc dřevěných pálek mogri (původně určených k praní prádla), jimiž se prý mají bránit před opileckými excesy. Při slavnostní ceremonii dokonce politik s úsměvem poznamenal, že dámy jistě vědí, na které partie ideálně mířit. 

Hlavním aktérem této události neboli tranzitu je hvězda HD 107146. Hvězdu obepíná úžasný disk kosmického materiálu, který pozorujeme prakticky přímo seshora. HD 107146 je velmi podobná Slunci a je tím pádem atraktivním cílem pro astronomy. Disk, který u této hvězdy pozorujeme, by totiž mohl být obdobou asteroidů a planetek Sluneční soustavy.

Hvězda s úžasným diskem

Hvězda HD 107146 přechází přes vzdálenou galaxii, které vědci přezdívají „Vermin Galaxy“, což lze přeložit jako „Galaktická chamraď“. Hubble objevil tento neobvyklý páreček v roce 2004 a opět jej pozoroval v roce 2011.

TIP: Soustava teleskopů ALMA pozorovala prstenec ledu v mladém systému

Galaxie se nám úplně ztratí z dohledu kolem roku 2020, ale už teď můžeme zužitkovat její záření. Jak totiž svit galaxie prochází diskem kolem hvězdy HD 107146, mírně se mění parametry jejího záření. Z těchto změn pak můžeme odvozovat vlastnosti materiálu, který tvoří disk v soustavě HD 107146.

Poslední dobou se často spekuluje o tom, kde povede první trať převratné technologie dopravy hyperloop na světě, a také kde v Evropě. Mezi kandidáty se objevilo i Slovensko, a rovněž Česká republika.

Teď už je jasno, alespoň pokud jde o zkušební trať. První trať této technologie otevírají tento týden v Nizozemí, na technice ve městě Delft. Trať je dlouhá pouhých 30 metrů a jejím účelem je testovat rozmanité technologie související s dopravou hyperloopem ve vakuu, ale za nízkých rychlostí.

TIP: Roury se valí do střední Evropy: Budeme mít jako jedni z prvních hyperloop?

Provozovatelem trati je společnost Hardt Global Mobility založená odborníky techniky v Delftu, která zvítězila v soutěži zájemců o zprovoznění technologie hyperloopu. V roce 2021 by chtěli spojit hyperloopem Amsterdam s Paříží a vozit mezi těmito městy pasažéry rychlostí 1 220 km/h.