Paleontologové v sedmdesátých letech objevili zvláštní mikroskopické fosilie, které jsou pokryté šupinkami geometrických tvarů z anorganických látek. Podobně jako středověcí rytíři svou zbrojí.

Paleobioložka Phoebe Cohen z Williams College a její tým teď tyto fosilie prozkoumali znovu a dospěli k závěru, že jde o nejstarší známé organismy ze všech eukarytot, které si kolem svých buněk vytvářely schránku z anorganické hmoty – v tomto případě z hydroxyapatitu.

TIP: Nejstarší důkaz rozmnožování komplexního organismu

Dotyčné organismy žily před 809 miliony let, tedy dlouho před začátkem prvohor, a jsou opravdu zvláštní. Podobné nálezy je proto nutné brát s nadhledem. Pokud se ale autoři nepletou, tak eukaryota vytvářela minerální schránky asi o 200 milionů let dříve, než jsme si mysleli.

Svou vojenskou kariéru začal Ľudovít Kukorelli (1914–1944) již v období čs. první republiky, a to jako důstojník letectva. Pokračoval v ní i po vyhlášení samostatného slovenského státu. Od roku 1940 se zapojil do odbojové činnosti skupiny Demec a připravoval odlet celé jedné letky do Jugoslávie. Jeho ilegální aktivity však byly odhaleny a vojenský soud jej odsoudil a propustil z armády. Po odpykání devítiměsíčního trestu jej znovu četníci zadrželi, podařilo se mu ale uprchnout a přes celoslovenské pátrání nakonec našel útočiště na východním Slovensku.

Seriál Nerealizovaný titul Hrdina SNP

Zasloužilí bojovníci (vyšlo 13. září)

Poslanec mezi povstalci Jan Šverma (vyšlo 20. září)

Kontroverzní bojovník Daniel Gonda (vyšlo 27. září)

Ľudovít Kukorelli v čele skupiny Čapajev (vyšlo 4. října)

Československý tankista Štefan Tuček (vyšlo 11. října)

Hrdina Sovětského svazu Ján Nálepka (vyšlo 18. října)

Výsadkář a styčný důstojník Michal Pavlovič (vyšlo 25. října)

Od jara 1943 se ukrýval v horách a stal se jedním z předních velitelů vznikající partyzánské skupiny Čapajev, která se brzy stala nejpočetnější a nejsilnější partyzánskou jednotkou na východním Slovensku. Kukorelli v ní zastával důležitou funkci náčelníka štábu. Vystupoval jako organizátor mnoha úspěšných diverzních i bojových akcí proti německým jednotkám.

Smrt za nevyjasněných okolností

V průběhu povstání skupina Čapajev čelila mimo jiné 357. pěší divizi Wehrmachtu pod velením Josefa Rintelena. Za těžkých bojů ve Slánských vrších utrpěl Čapajev (stejně jako Němci) velké ztráty a partyzáni se z obklíčení stáhli do prostoru Ondavské vrchoviny. Za dosud zcela nevyjasněných okolností však během bojového přechodu partyzánů brigády Čapajev přes frontu 24. listopadu 1944 Kukorelli zahynul. Jeho úmrtí mohlo mít souvislost s vykonstruovaným obviněním jednoho z příslušníků jednotky, že jednotku infiltrovali zrádci.

Dotyčný sovětský důstojník Kokin takto hodlal odstavit stávající velení, zatímco Kukorelli se domnělých zrádců zastával. Protože se při pozdější pitvě v Kukorelliho těle našla kulka zcela atypického kalibru, jaký nepoužívala ani jedna z bojujících stran, o okolnostech jeho úmrtí tak dodnes panují dohady.

Díky podařené vizualizaci ESA si můžete prohlédnout kometu C67/P Čurjumov-Gerasimenko tak, jak ji viděla sonda Rosetta. Jediné co budete potřebovat je WebGL kompatibilní prohlížeč (kompatibilitu si můžete ověřit například zde).

Levé tlačítko standardní myši vám umožní kometou otáčet, pravé tlačítko kometou pohybovat a otáčením kolečka se můžete přibližovat a vzdalovat. Kosmická sonda Evropské kosmické agentury Rosetta obíhala kolem komety C67/P Čurjumov-Gerasimenková od poloviny roku 2014 až do minulého pátku, kdy svou misi završila řízeným dosednutím na povrch komety.

3. října 1994 odstartoval z Bajkonuru Sojuz TM-20 s ruskými kosmonauty Alexandrem Viktorenkem a Jelenou Kondakovovou a s Němcem Ulfem Merboldem. Loď se nakonec připojila ke stanici Mir, přestože začala rotovat a velitel Viktorenko musel při finálním přiblížení převzít manuální řízení.

Merbold strávil na Miru asi měsíc v rámci evropsko-ruského programu Euromir 94 a prováděl tam především experimenty související s dopady vesmírného prostředí na lidský organismus. ESA tehdy připomínala veřejnosti, že podobné pokusy mohou pomoct s léčbou onemocnění srdce, nervového systému, svalů, kostí či krevního oběhu.

3. října 1962 dopadl na území Nigérie meteorit Zagami. Meteorit přistál jen 10 metrů od zemědělce, který vyháněl vrány z kukuřičného pole. Farmář prý zaslechl velkou ránu a pocítil tlakovou vlnu. Meteorit, vážící 18 kilogramů, se zaryl 2 metry do země a jde tak o doposud největší samostatný marsovský meteorit, jaký kdy byl na Zemi nalezen. 

Je to vlastně až úsměvný příběh - Céphas Bansah (celým jménem Togbe Ngoryifia Céphas Kosi Bansah) se narodil a vyrostl v Ghaně. Ve svých 22 letech se v rámci výměnného studijního programu dostal do Německa, kde se vyučil automechanikem. Až do roku 1987 žil spokojeným životem prostého afrického řemeslníka. Život mu ale změnilo úmrtí jeho dědečka – neformálního krále oblasti Hohoe, ležící na pomezí Ghany a Toga.

Kromě zprávy o úmrtí se totiž Bansah dozvěděl i zásadní novinu – stal se dědicem trůnu. K panovnickému titulu mu dopomohl fakt, že jeho otec a starší bratr jsou levorucí a v očích obyvatel Hoho „nečistí“. Trůn tak spadl do klína tehdy devětatřicetiletému Bansahovi.

Internetový král

Novopečenému králi se ale nechtělo opustit poklidný život v německém Ludwigshafenu a vyřešil tak své nové životní poslání po svém. Většinu královských povinností vyřizuje z Německa prostřednictvím e-mailů a Skypu a do své rodné vlasti jezdí jen několikrát ročně. Nejde přitom o žádnou maličkost, oblast, kterou Bansah řídí, obývá okolo 300 tisíc lidí.

Odpovědnosti se král Bansah rozhodně nezříká – pracuje na projektech výstavby škol a shání peníze na novou ženskou věznici. Nejčastěji ale prý řeší roztržky mezi jednotlivými kmeny, obývajícími jeho výsostné území. Jeho podaní jsou se svým internetovým panovníkem zřejmě spokojeni – král Bansah má ve své domovině i vlastní značku piva, přestože on sám je prý zapřisáhlý abstinent.

Jedna plechovka Coca-Coly obsahuje okolo 10 kostek cukru. Američanka Crystal Blackwell jich denně vypila pět. Když k tomu připočteme nezdravou stravu a minimum pohybu, není divu, že se váha osmadvacetileté Crystal vyšplhala na 160 kilogramů. Kvůli začínajícím zdravotním problémům a nelichotivým komentářům čtyřletého syna se rozhodla s nadváhou bojovat. Po návštěvě lékaře a náročné bitvě se zdravotní pojišťovnou se Crystal rozhodla, že podstoupí operaci žaludku. Po operaci, zcela změnila svůj jídelníček, pravidelně cvičí a sladkým limonádám dala vale. Dnes se tak může pochlubit svým novým a spokojenějším já.

Tým inženýrů Cornellovy univerzity, které vede bývalý vedoucí technolog NASA Mason Peck, vyvíjí pohon pro satelity, jehož palivem je voda. Nejprve by chtěli vypustit sondu ze třídy CubeSatů, která s vodním pohonem doletí na oběžnou dráhu Měsíce.

Voda jako palivo budoucnosti

Do doby, než lidstvo vynalezne warpový pohon, s nímž bude cestovat mezi hvězdami a galaxiemi jako metrem po Praze, budeme muset spoléhat na staré dobré reaktivní motory. Satelity s takovým pohonem potřebují palivo, které je pokud možno lehké a obsahuje co nejvíce energie na co nejmenší objem. Důležitá je také otázka bezpečnosti, kterou není radno podceňovat.

Tým z Cornellu navrhuje používat jako palivo pro reaktivní motor sond vodu, kterou si sonda sama pomocí energie ze solárních panelů rozloží na kyslík a vodík. Voda má velkou výhodu v tom, že jí je ve vesmíru všude plno. Nebylo by ji tudíž nutné komplikovaně vozit ze Země.

TIP: Dohoda o nové generaci motorů: NASA vsází na plazmový pohon

Když vědci uspějí ve vývoji kosmických sond na vodu, tak by se takový pohon mohl prosadit i na Zemi, v automobilech i jiných dopravních prostředcích. Ani na Zemi totiž není o vodu nouze.

Naše civilizace je do značné míry založena na plastech. Plasty používáme v každodenním životě a pak nemalá z nich skončí v životním prostředí. Některé z nich jsou nápadné, jiné zase zcela nenápadné.

Britští badatelé tvrdí, že zdrojem ohromného množství miniaturních částic plastu, nejčastěji v podobně vláken, je i úplně obyčejné praní prádla. Zjistili, že když vyperou běžnou dávku oblečení (6 kg), tak textil z polyesteru a bavlny uvolní téměř 140 tisíc mikročástic plastu, polyesterový textil takřka 500 tisíc a polyakrylnitrilový (PAN) textil dokonce téměř 730 tisíc mikročástic.

TIP: Oceán je plný odolného plastu. Co z něj vyrábět palivo?

Výzkum vedl Richard Thompson z Univerzity v Plymouthu, který se nedávno ve Velké Británii velmi zasadil o zákaz mikročástic v kosmetice a hygienických produktech od roku 2017. Zákaz praní ale asi tak snadno neprojde.