S nástupem Habsburků se na trůn dostala jasně prokatolická dynastie. Není tedy divu, že se čeští katolíci přimkli k panovnické moci. Naopak protestanti, zejména kalvinisté, byli nejvýraznějšími zastánci stavovských výsad. Náboženské rozdělení se tak spojilo s rozdělením politickým a složitá partie byla rozehrána.

Konec náboženské tolerance

Přes všechny rozpory požívaly české země pověst tolerantního ostrůvku uprostřed válčící Evropy. Do jisté míry tomu tak i bylo. Nedocházelo zde k žádným výraznějším excesům, ale to vše se mělo záhy změnit. Až dosud tolerantní a nábožensky vlažný Rudolf II. najednou podporoval radikální katolíky, podle nichž nebylo soužití s protestanty možné a bylo třeba je potlačit.

Protestantů bylo v zemi sice mnohem víc, některé odhady mluví až o 80 % obyvatel, ale nedokázali se téměř na ničem dohodnout. Zejména rozporů mezi luterány a kalvinisty přibývalo. Naproti tomu katolíci postupovali jednotně, a to více než vyvažovalo jejich početní nevýhodu.

Převrat roku 1599 katapultoval do všech důležitých funkcí představitele takzvané španělské strany, tedy dobře organizovaných katolíků. Zejména nový český kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic nastolil ostrý protireformační kurz a staral se o to, aby do úřadů nastupovali jen radikální katolíci. Společnost se tak rozdělila na dvě vrstvy, z nichž jenom ta katolická byla plně privilegovaná.

Je logické, že to protestanti velmi těžce nesli. I u nich se proto dostávali k moci radikálové volající po rázném řešení problému. Byli to lidé jako Matyáš Thurn, Colonna z Felsu nebo Václav Budovec z Budova. Kdysi tolik opěvovaná tolerance se rychle začala vytrácet.

Rudolfův Majestát

V letech 1607–1609 proběhl bratrský svár mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. K válce nakonec nedošlo, habsburské země se však rozdělily: Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a obě Lužice, zbytek připadl Matyášovi. Císař vděčil za to, že mu zůstala vláda alespoň někde, hlavně Čechům, kteří ho neváhali podpořit i vojensky. Nebylo to však zadarmo. Slavným Majestátem musel povolit náboženskou svobodu – od té chvíle se mohli obyvatelé Českého království otevřeně hlásit se k jinému než katolickému náboženství, což do té doby oficiálně nesměli.

Přijetí Majestátu však náboženskou toleranci v zemi neobnovilo. Hlavní slovo stále patřilo radikálům, ty umírněné bylo slyšet stále méně. Španělská strana jen přesídlila z Prahy do Vídně a Matyáš se ocitl pod stejným tlakem jako kdysi Rudolf. V zemi se schylovalo k rozhodujícímu střetnutí. 

Mezi nejzajímavější typy střeliva, jež byly zkonstruovány v bývalém SSSR, zajisté patří munice kalibru 9×39 mm. Její vznik byl důsledkem požadavku na konstrukci velmi tiché odstřelovačské zbraně. Veliký dostřel a přesnost se zdánlivě vylučovaly s bezhlučností, protože vysokorychlostní (nadzvuková) střela nutně produkuje akustický třesk, a pokud by šlo o střelu pomalejší, logicky by klesl dosah a přesnost.

Inženýři z institutu CNII Točmaš si však poradili. Vytvořili velice těžké podzvukové střelivo, u něhož hmotnost dovede aspoň částečně kompenzovat menší rychlost. Pro novou munici pak zkonstruovali speciální pušku VSS, jíž se říká rovněž Vintorez („Závitořez“). Zbraň vstoupila do služby roku 1987 a využívá princip odběru prachových plynů a otáčivý závěr.

VSS Vintorez

• Ráže střeliva: 9×39 mm
• Kapacita zásobníku: 10 nebo 20 nábojů
• Délka zbraně: 894 mm
• Délka hlavně: 200 mm
• Hmotnost prázdné zbraně: 2,45 kg
• Max. kadence: 700–900 ran/min.
• Úsťová rychlost střely: 290 m/s
• Efektivní dostřel: 400 m

Na pušku bývá zpravidla montován optický a noční zaměřovač PSO-1, známý z pušky SVD systému Dragunov. Vintorez je možno i rychle rozložit na čtyři velké celky (pažbu, pouzdro závěru, tlumič a zaměřovač), aby se dal skrytě přenášet. Počáteční verze VSS byla poloautomatická, potom však konstruktéři přidali i možnost plně automatické střelby. Stejnou schopnost má také modernizovaná verze s označením VSK-94, u níž se místo dřevěné pažby používá plastová.

Munice typu 9×39 mm se dnes uplatňuje i v několika dalších typech zbraní, jako je bezhlučná automatická útočná puška AS Val (Avtomat Special'nyj Val). Všechny tři zmíněné typy mají údajně 70 % součástí společných, na vzdálenost okolo 400 m prorazí běžné neprůstřelné vesty a na 100 m nelze jejich hluk zjistit. Navíc jsou známy přinejmenším tři typy krátkých útočných pušek používajících tuto munici, které patrně mají ve výzbroji ruské zvláštní jednotky, a sice zbraně KBP 9A91, SR-3 Vichr a Kalašnikov AK-9.

Rover Curiosity při své jízdě po Marsu narazil na skupinu tzv. svědeckých hor, které NASA pojmenovala Murray Buttes. Svědecká hora je osamocená vyvýšenina, která byla vytvořena erozní činností exogenních sil – ústupem svahů tabulí a stolových hor. Je tvořena horizontálními nebo subhorizontálními vrstvami hornin. Svědecké hory známe i ze Země – vyskytují se například v oblasti Monument Valley na severu Arizony, najdeme je ale i v Česku.

Svědecká hora na Marsu je zhruba 15 metrů vysoká. Je tvořená hustým, ale nyní vyschlým a rozpadajícím se větry rozfoukávaným pískovcem. V dálce je na snímku vidět okraj kráteru Gale.

Svícníky jsou sukulentní rostliny z čeledi toješťovitých. Jejich květy mívají zvláštní, často velice elegantní tvar. Fungují jako pasti na opylovače, které přilákají svou vůní. Když takový opylovač vleze dovnitř, tak ho květ asi na jeden den uvězní, aby ho pak propustil – celého obaleného pylem.

Vědci nedávno přišli na to, že květy jihoafrického svícníku Sandersonova (Ceropegia sandersonii) lákají své opylovače tím, že vydávají pach napadené včely. Lákají tím mouchy, které okrádají o kořist pavouky. Obelhané mouchy vlezou do květů svícníku, a když je květy zase pustí ven s pylem, tak mohou opylovat jiné květy této zajímavé rostliny. Podobné případy působí téměř zázračným dojmem, v přírodě je to ale ve skutečnosti poměrně běžné.

TIP: Zajímavý trik: Drákulovy orchideje napodobují houby, aby lákaly mouchy

Rostliny i živočichové obsahují podobné chemické látky, a čas od času se rostlina trefí nějakému opylovači do jeho vkusu. Stačí, aby pach vydávaný rostlinou jen vzdáleně připomínal pach, na který reagují případní opylovači. Přírodní výběr pak už zařídí zbytek.

V Číně, Vietnamu, Indonésii a Laosu patří mezi vyhledávané pochoutky – řeč je o luskounech, šupinatých hmyzožravcích nejasného evolučního původu. Vedle masa je v těchto zemích poptávka také po luskouních šupinách, využívaných v tradiční medicíně - údajně mají léčit kožní choroby a astma, a podporovat tvorbu mléka u kojících matek.

Na rozdíl od dalších podobně postižených druhů zvířat ale stojí luskouni  mimo zájem široké veřejnosti. I proto se populace asijských luskounů dramaticky snížila a dnes tito noční tvorové patří mezi kriticky ohrožené druhy.

Lépe na tom nejsou ani africké druhy – poté co byli luskouni v Asii téměř vyhubeni, se zájem pašeráků obrací k Africe. Kvůli vysoké poptávce mají luskouni pro překupníky cenu zlata. Jeden kilogram luskouních šupin se na černém trhu prodává za 450 dolarů (zhruba 10 tisíc korun).

Více než třetina čínských turistů (31 %) si na cesty do zahraničí přibalí instantní nudle. Vyplývá to z dat shromážděných cestovatelskými a rezervačními agenturami Alitrip, Alibaba a Wacai. Bez své oblíbené pochoutky ale nezůstávají ani zbylé dvě třetiny čínských cestovatelů – 58 % Číňanů se po instantních nudlích shání hned po příjezdu do cílové destinace.

TIP: Proměny britské kuchyně: Blíží se konec Fish & Chips

V absolutních číslech se tak instantní strava stává jedním z nejexportovanějších čínských komodit. Jen během minulého týdne, kdy Čína oslavovala svůj národní den, se do zahraničí (převážně do Jižní Koreje, Thajska a Japonska) vypravilo okolo 6 milionů Číňanů. Znamená to, že zemi opustily nejméně 2 miliony balení instantních nudlí. Velmi pravděpodobně jde ale o mnohem vyšší číslo – většina Číňanů si do zahraničí prý bere 3 až 5 balíčků nudlí.

Přibližně desítka podivných stvoření v maskách a bílých kožešinách byla k vidění tento týden v ulicích New Yorku. Yettiové neboli sněžní muži si dali dostaveníčko na Flatiron Plaza a dalších místech New Yorku. Ulicemi města se proháněli v doubledeckeru, metrem a navštívili i místní sportovní utkání.

TIP: Tajemství sněžného muže konečně rozluštěno?

Akce je spojena s plánovanou expedicí baviče a dobrodruha Joshe Gatese, známého z televizní série Expedice Neznámo stanice Travel Channel. Josh, který má titul z archeologie a vášeň pro dobrodružství ve svém pořadu hledá odpovědi na největší světové záhady. Na svých toulkách pátral v džunglích Kambodže po ztraceném městě Khmérské říše a v Německu hledal slavnou Jantarovou komnatu. Nyní se Gates chystá na cestu do Nepálu a Bhútánu, kde hodlá pátrat po stopách bájného sněžného muže.

Dlouhé hodiny se sedmiletá dívka snažila probudit své rodiče. Když se jí to nepodařilo, oblékla se a jako každý den vyrazila do školy. Na zpáteční cestě se se svým zážitkem svěřila řidiči autobusu, který zalarmoval policii. Ta našla oba rodiče mrtvé s podezřením na předávkování opiáty. V bytě se v té době nacházely tři další děti ve věku 3 a 5 let a devítiměsíční kojenec.

Krize veřejného zdraví

Drsný příběh dokumentuje rostoucí počet úmrtí v důsledku předávkování opiáty ve Spojených státech. V pennsylvanském okrese Allegheny County zemřelo v loňském roce 422 lidí v důsledku předávkování, což je podle policie nejvíce v historii. Odborníci hovoří o krizi veřejného zdraví.

TIP: Pod pokličkou: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Podle americké vládní agentury Centers for Disease Control and Prevention (CDC) zemřelo v roce 2014 v důsledku předávkování opiáty více než 28 tisíc lidí. To je téměř čtyřikrát více než před 15 lety. Více než polovinu všech obětí ale nemají na svědomí nelegální drogy, nýbrž léky na předpis.

Ve vesmíru pozorujeme ohromné množství galaxií nejrůznějších tvarů a velikostí. Jak ale vypadá naše vlastní Galaxie, zjišťujeme jen velmi obtížně – protože žijeme uvnitř.

Už desítky let víme, že Mléčná dráha je velká spirální galaxie, a že žijeme v jednom z jejích ramen. Přesná podoba Mléčné dráhy, včetně počtu ramen a jejich délky, stejně jako velikost příčky uprostřed Galaxie, to vše je stále tématem vzrušených odborných debat.

Většina odborníků se shodne, že v Mléčné dráze lze rozlišit 4 výrazná ramena, která začínají v okolí centra Galaxie – rameno Persea, rameno Střelec – Lodní kýl, rameno Štít – Kentaur a rameno Pravítka – vnější rameno.

Lokální rameno není tak skromné

Sluneční soustava se ale nachází mimo tato ramena, v takzvaném ramenu Orion – Labuť, kterému se též říká Lokální rameno. Astronomové si až doposud mysleli, že je to jen méně významné rameno, které zaostává za blízkým ramenem Persea.

Ye Xu z Observatoře Purpurové hory v čínském Nankingu a jeho spolupracovníci ale tvrdí, že Lokální rameno je ve skutečnosti stejně velké, jako čtyři hlavní ramena. Tým použil soustavu 10 dálkově ovládaných radioteleskopů Very Long Baseline Array v Novém Mexiku k extrémně přesným měřením oblaků plynu v galaktických ramenech.

TIP: Mléčná dráha je možná o 50% větší, než si vědci mysleli

Nová měření naznačují, že Mléčná dráha nebude spirální galaxií s nápadnými rameny, ale spíše spirální galaxií s mnoha rameny a jejich větvemi. Jistotu ale nejspíš budeme mít až ve chvíli, kdy Mléčnou dráhu uvidíme zvenčí.

Protože monopol státní moci nebyl uskutečnitelný, pokud měla církev ve státě privilegované postavení, směřovala podstatná část Josefových reforem proti ní. 

Od patentu k rušení klášterů