Jane Boorová jako obvykle na malou chvíli vypustila z terária svého bezmála dvouapůlmetrového hroznýše, aby si – jak sama říká – „mohl hrát a protáhnout nohy“. Zvědavý plaz však využil chvilkové nepozornosti své majitelky, kterou zrovna zaměstnávaly hry na iPadu, objevil malou skulinu ve zdi a rozhodl se ji prozkoumat.

Nevědomky se tak nasoukal do útrob plynového krbu a uvízl v komínovém vývodu. Vyděšená Jane nakonec zavolala hasiče, kteří krb odmontovali a značně zmateného hroznýše opatrně vysvobodili. Nikomu se naštěstí nic nestalo a panička si svého mazlíčka příště jistě pohlídá lépe.

Thajská rezervace Elephant Kingdom údajně již roky nabízí turistům možnost vyrazit na jezero plné desítek hladových krokodýlů – svět si však této nebezpečné atrakce všiml teprve nedávno. Taxikáře Jona Noka doslova šokoval výjev, kdy početná skupinka turistů stála na rezavé plošině plovoucí na umělohmotných barelech, zatímco okolo slídily desítky krokodýlů a domáhaly se masa.

Nokovy hrůzostrašné fotografie obletěly svět a nezvyklé povyražení si vysloužilo status nejnebezpečnější turistické atrakce na planetě. Úředníci zároveň „plavby“ na tři měsíce pozastavili a momentálně zkoumají, jak velké riziko při nich lidem ve skutečnosti hrozí – v opětovné povolení atrakce však nikdo příliš nedoufá.

Vůbec prvním zaznamenaným literárním autorem – přesněji autorkou – byla sumerská básnířka Enheduanna. Dcera krále Sargona Akkadského žila v letech 2285–2250 př. n. l. a působila jako vysoce postavená kněžka v nejvýznamnějším chrámu ve městě Ur.

Její dílo zahrnuje zejména poezii, žalmy a modlitby, které později inspirovaly jak babylonskou literaturu, tak žalmy hebrejské Bible i antickou tvorbu. Jedná se například o modlitby k bohyni Inanně či o sbírku známou jako „sumerské chrámové hymny“, jež se považuje za první pokus o systematickou teologii. Texty se dochovaly celkem na 37 tabulkách, které pocházejí z éry třetí dynastie urské (2116–2003 př. n. l.) a byly nalezeny ve městech Ur a Nippur. 

Měsíc Marsu Phobos je v mnoha ohledech zvláštní. Jeho původ není úplně jasný. Nemá kulovitý, ale fazolovitý tvar. Obíhá svou planetu nejblíže ze všech známých měsíců Sluneční soustavy – ve vzdálenosti 9 tisíc kilometrů od povrchu Marsu to stihne jednou za 7 hodin.

Nejistá budoucnost

Rovněž budoucnost Phobosu není právě obvyklá. Odborníci mu dávají tak asi 50 milionů let. Pak se buď zřítí na povrch rudé planety anebo ho roztrhají slapové síly, čímž se kolem Marsu vytvoří prstenec podobný tomu, kterým se dnes pyšní Saturn.

A neobvyklé jsou i krátery, které jsou patrné na povrchu Phobosu. Některé z nich jsou uspořádány do řad. Jak ale takové unikátní řetězce kráterů mohly vzniknout?

TIP: Marsův měsíc Phobos se hroutí: Zničí jej slapová síla rudé planety

Tým, který vedl Michael Nayak z Kalifornské univerzity v Santa Cruz, navrhuje, že tyto krátery mohly vzniknout dost neobvyklým způsobem. Podle vědců došlo k tomu, že se s Phobosem srazil asteroid a materiál vyvržený po této srážce unikl na oběžnou dráhu kolem Marsu. Phobos ale po krátké době tento materiál opět zachytil svou přitažlivostí, a když dopadal na povrch měsíce, tak prý na Phobosu vytvořil minimálně jeden z řetězců kráterů.

Tento typ péče zajišťuje potomstvu harmonický vývoj vlastností a především důležité schopnosti termoregulace, a to navzdory jisté závislosti na matce během kojení. Prodloužený vývoj mláďat, jejich zvýšená nezávislost na vnějším prostředí a současně důkladnější rozvoj některých schopností učením, se přímo odráží v evolučním úspěchu savců.

Poštovní spojení pochopitelně není nijak operativní. Když muselo být navíc realizováno takto komplikovaným způsobem, dalo se počítat spíše na týdny než na dny. O mnoho kratší dobu netrvala ani cesta kurýra, který po podobně spletitých cestách také v některých případech převážel cenné informace případně zpravodajsky zajímavý materiál.

Krátké vlny ke svobodě 

Naproti tomu vysílání v éteru přinášelo okamžité výsledky. Ani ono se ovšem neobešlo bez problémů a rizik. V jednodušším případě stačil jednocestný přenos informace od zahraničních orgánů ke členům domácího hnutí odporu. K tomu Britové používali především vysílání svého veřejnoprávního rozhlasu (BBC), jehož cizojazyčné relace často ukrývaly informace určené odbojovým skupinám na okupovaných územích. Tento způsob doručení zpráv se nám z dnešního pohledu může jevit jako naprosto bezpečný.

Předchozí část článku: Bez spojení není velení (1): Kurýři a rádiové vysílání ve službách odboje (vyšlo 28. srpna)

Během nacistické okupace však i pouhý pokus o poslech vysílání z nepřátelského státu znamenal v řadě případů vynesení rozsudku smrti. Jednoznačně nejpružnější, avšak zřejmě nejnebezpečnější komunikaci přinášelo obousměrné rádiové spojení na krátkých vlnách. Nemalé potíže vznikaly už při samotném získání potřebné stanice. Téměř okamžitě po obsazení území totiž okupační úřady tato zařízení z pochopitelných důvodů zabavily. Naštěstí se radisté často rekrutovali z řad radioamatérů s elektrotechnickým vzděláním, kteří si již před válkou stavěli rádia svépomocí.

Teď však měli situaci značně ztíženou, neboť některé součástky z volného prodeje záměrně zmizely. Zhotovovaly se tedy pokoutně nebo je shazovaly spojenecké letouny coby součást materiálních dodávek ze zahraničí. Nicméně už jen vlastnictví některých specifických komponent, o jejichž účelu neměla kontrarozvědka pochyb, přivedla jejich ilegálního majitele či výrobce přímo na popraviště.

Kontrarozvědka nespí

Další nelehkou etapu představovalo vybudování vysílacího pracoviště, zejména pokud šlo o anténní systém. I když svými rozměry dosahoval jen zlomku délky dlouhovlnných zařízení, stále se jednalo o několik metrů drátu, který nešlo jednoduše utajit. Vnější umístění tím bylo prakticky vyloučeno. Ve městech tedy odbojářští radisté využívali například nepoužívaných půd domů. Ještě častěji se ovšem snažili vysílat z polosamot či samot.

Mohli se tak vyhnout zbytečným pohledům zvědavých očí. Před zahájením pravidelné komunikace potřebovaly obě strany sladit její parametry včetně použitého šifrování. Pochopitelně jinou cestou nežli rádiovým signálem. Tuto klíčovou úlohu většinou obstarával kurýr. V pozdějších fázích války Londýn i Moskva vysazovaly na okupovaných územích mimo jiné také radisty spolu se stanicí i předem dohodnutým systémem spojení, čímž odpadla řada dříve zmiňovaných komplikací.

Nicméně největší nebezpečí, které hrozilo bez rozdílu každému, kdo ilegálně vysílal z okupovaných zemí, plynulo právě z faktu, že docházelo k vyzařování energie, kterou kromě příjemce v zahraničí mohl zachytit i nevítaný vetřelec. A nejen to. Od objevu rámové antény těsně před první světovou válkou dokázal rádiový průzkum zaměřit směr vyzařovaného signálu.

Nacistická kontrarozvědka vybudovala dokonce celý systém sloužící k odhalení ilegálních vysílačů. O prvotní zaměření se postarala síť několika vysoce citlivých stacionárních stanic rozmístěných v okupované Evropě. V nich pracující operátoři vyhledávali nové signály pocházející z obsazených území. Ke zpřesnění lokalizace používali Němci specializované rádiové zaměřovací vozy, které v dané oblasti provedly v době vysílání několik měření z více míst.

Nakonec nastoupili agenti se speciálním zaměřovacím opaskem, aby dohledali přesnou pozici radisty. Ne vždy kontrarozvědka spolu s gestapem přistoupila k okamžitému zatčení. Někdy dotyčného pouze sledovala a snažila se získat další informace včetně rozkrytí kontaktů s ostatními členy odboje. Radisté pochopitelně toto smrtelné nebezpečí vnímali.

Proto se většinou ve vysílání střídali nebo alespoň měnili svoje pozice. I tak ovšem Londýn ve svých analýzách odhadoval životnost radisty na okupovaných územích na pouhé tři měsíce. Ač se to tedy na první pohled nezdá, patřila jejich funkce v odboji k nejnebezpečnějším a tak není divu, že jich tolik zaplatilo boj za svobodu svým životem.

Večerní oblohu na pomezí léta a podzimu zdobí planety Mars a Saturn, sunoucí se nízko nad jihozápadním obzorem. V jejich sousedství se navíc nachází i nápadná stálice Antares ze souhvězdí Štíra, přičemž 8. a 9. září obohatí toto uskupení ještě srpek dorůstajícího Měsíce. Další planety viditelné i bez přístrojů budou pozorovatelné teprve na sklonku září na večerním a ranním nebi.

Překrásná Kasiopea

Hvězdné nebe po setmění je stále v područí letních souhvězdí – Pastýře, Hadonoše, Herkula, Lyry, Orla či Labutě. V období babího léta máme ovšem dobrý výhled i na některá souhvězdí, jež vídáme po celý rok – třeba na Kasiopeu. Patří mezi tzv. cirkumpolární neboli obtočnová souhvězdí, jejichž úhlová vzdálenost od severního nebeského pólu (na obloze leží poblíž Polárky) je natolik malá, že v našich zeměpisných šířkách nikdy nezapadají pod obzor. Na podzim najdeme Kasiopeu vysoko nad severovýchodním horizontem. Pětice jejích nejjasnějších hvězd vykresluje na nebi charakteristické písmeno „W“, a s jistotou ji proto identifikují i astronomičtí laici. 

Její nápadnost je přitom zcela namístě – jde přece o královské souhvězdí! Podle řecké mytologie byla totiž Kasiopea ženou etiopského krále Kefea a matkou krásné princezny Andromedy. Byla však pyšná a vychloubačná. Na nebe se dostala jen coby jedna z postav příběhu o udatném Perseovi, který po jistých peripetiích pojal Andromedu za ženu. Plošně malé souhvězdí Kasiopeji doslova překypuje zajímavými objekty pro oči a dalekohled.

Dvě zatmění

Prvního září 2016 proběhne prstencové zatmění Slunce, z území České republiky jej však nespatříme. Pozorovatelné bude pouze z Afriky a z Indického oceánu. Více štěstí budeme mít v případě polostínového zatmění Měsíce 16. září. Jeho začátek se bude krýt s východem Měsíce nad východní obzor kolem 19:00 SELČ, přičemž do polostínu začne Měsíc vstupovat již o něco dřív, v 18:55 SELČ. Střed zatmění nastane ve 20:54 SELČ a z polostínu náš souputník vystoupí ve 22:54 SELČ, kdy jej nalezneme vysoko nad jihovýchodním horizontem. Polostínové zatmění Měsíce je však méně nápadné a při horších meteorologických podmínkách nemusí být vůbec patrné.

Východy a západy Slunce

V první polovině září se Slunce nachází ve znamení Panny

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur: viditelný koncem září ráno nízko nad východem
• Uran: viditelný po celou noc
• Neptun: viditelný po celou noc
• Saturn: viditelný večer nad jihozápadem
• Jupiter: nepozorovatelný
• Mars: viditelný večer nad jihozápadem
• Venuše: viditelná koncem září zvečera nízko nad západem

Úkazy na nebi

• 1. září – prstencové zatmění Slunce (z území ČR nepozorovatelné)
• 8. a 9. zářía - setkání dorůstajícího Měsíce, Marsu, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na podvečerní obloze nad jihozápadem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Zatímco na počátku 80. let 17. století slavila po bitvě u Vídně celá Evropa vítězství nad Osmanskou říší, daleko na východě sultán zuřil. Potupu, kterou v mezinárodním měřítku utrpěl, měl 11. září 1697 napravit jeho syn Mustafa II.

Bohužel se situace nejen opakovala, ale střet u Zenty se měl stát nejdrtivější porážkou Osmanů v historii. Na snahu sultána získat zpět území v Uhrách a Sedmihradsku odpověděli Habsburkové vysláním armády pod vedením Evžena Savojského. Jeho překvapivý útok u řeky Tisy znamenal smrt pro 30 000 tureckých vojáků. Nové uspořádání vzájemných vztahů upravila až jednání v Karlovicích, která na několik let nastolila mezi znepřátelenými stranami klid.

Většinu života strávila rakouská císařovna Alžběta na cestách. Zejména po sebevraždě syna Rudolfa putovala z jednoho kouta Evropy na druhý, hnaná vnitřním neklidem. Právě neustálé útěky se jí staly osudnými.

10. září 1898 si na ni v Ženevě počkal italský anarchista Luigi Lucheni, který politicky nevýznamnou panovnici probodl pilníkem. Stalo se tak na nábřeží před hotelem Beau Rivage, když Alžběta spěchala pouze v doprovodu dvorní dámy na loď.

TIP: Luigi Lucheni: Kdo byl vrah milované císařovny Sissi?

Vražda krásné Sisi otřásla celou monarchií. Všichni soucítili se stařičkým Františkem Josefem, který definitivně ztratil ženu, kterou i přes vzájemné odloučení nepřestal milovat.

Budoucí představitel stavovské opozice Jáchym Ondřej Šlik se narodil 9. září 1569 do starobylé šlechtické rodiny. Podobně jako většina urozených synků zahájil svou kariéru na studiích v cizině. Šlik to ale dotáhl daleko, až na rektora jenské univerzity.

TIP: Protestanti na kolenou: Za Bílou horu zaplatily stavy hlavou i majetkem

Přesto se vrátil do rodných Čech, kde stanul v čele bouřících se nekatolických stavů. Už v roce 1608 přesvědčil Slezsko a Lužici, aby se přidaly k povstání, a o deset let později patřil k hlavním účastníkům třetí pražské defenestrace. A pobělohorský vítěz Ferdinand II. na to dobře pamatoval. Když si roku 1621 brousil na Staroměstském náměstí kat Mydlář svůj meč, byl Šlik jedním z těch, kteří poznali jeho ostří.