Nově objevený třetihorní vakolev malých rozměrů Microleo attenboroughi se stal dalším z řady druhů, které nesou jméno populárního přírodovědce sira Davida Attenborougha.

Fosilní pozůstatky zatím jediného exempláře zajímavého mikrolva objevili v oblasti Riversleigh World Heritage Area severozápadního Queenslandu. Žil tam v bujných deštných pralesích asi před 18 miliony let, v období miocénu.

TIP: Whollydooleya: Dravý vačnatec, co terorizoval Austrálii před 5 miliony let

Microleo vážil pouhých 600 gramů a podle všeho byl postrachem drobných živočichů v korunách stromů – hmyzu, ještěrek nebo ptáků. Vše nasvědčuje tomu, že byl příbuzným hrůzu nahánějícího vakolva Thylacoleo carnifex, který byl podle odborníků možná ještě děsivějším predátorem nežli dnešní lvi, jimž se vyrovnal velikostí.

Přírodní rezervace Kaziranga se rozprostírá v severovýchodní části Indie, ve státě Ásám. Tamní rozsáhlé, téměř africké savany porostlé „sloní trávou“ (travinou dorůstající výšky až 4 m) doplňují nebezpečné mokřady i bujná džungle, kde lze narazit na slony, nosorožce, tygry bengálské i řadu vzácných rostlin.

Historie místa coby chráněné oblasti se začala psát již roku 1904, kdy tam zavítala manželka generálního guvernéra Indie baronka Mary Curzonová. A jelikož v lokalitě nespatřila jediného nosorožce, kterými byla oblast vyhlášená, přesvědčila manžela, aby zavedl opatření na ochranu mizejícího druhu. Už o rok později tak vznikla chráněná oblast o rozloze 232 km²; současný národní park se rozkládá na ploše 430 km² a od roku 1985 figuruje mezi památkami UNESCO. 

Ásám je na svůj přírodní poklad patřičně hrdý – ostatně již v příletové hale letiště v hlavním městě Guváhátí vítá cestovatele plastika nosorožce jednorohého, který chráněné místo symbolizuje. V Ásámu zaujme také na indické poměry poměrně čistý venkov i kvalitní hlavní silnice, po níž se za necelé čtyři hodiny pohodlně dostanete přímo k parku. Co by vás však nemělo překvapit, je typický styl řízení v duchu hesla „kdo s koho“. Na ten si musí cestovatel začátečník zvyknout a raději přivřít obě oči. 

Serengeti Asie 

Kaziranga je pozoruhodné místo, které nepřipomíná žádný z dalších indických parků a rezervací: Proto si také vysloužilo přezdívku „Serengeti Asie“ – podle proslulého národního parku v africké Tanzanii. Turisticky dobře přístupná oblast rezervace se dělí na čtyři části, konkrétně na centrální, východní, západní a na poněkud vzdálenější lokalitu známou jako Burapahar. V každé z nich přitom naleznete mírně odlišný biotop i faunu, ale za zhlédnutí rozhodně stojí všechny. 

Safari v Kaziranze funguje jako jinde v Indii: Jezdí se v otevřeném džípu dvakrát denně, přičemž si můžete zvolit zvláštní oblast, kterou chcete vidět, samozřejmě po předchozí domluvě se správou parku. Je třeba dodat, že místní administrativa a byrokracie postupují poměrně pomalu, tudíž je nutné se při vyjednávání trasy obrnit trpělivostí. 

Blízká setkání s nosorožci

V Kaziranze se nabízí jedinečná možnost začít den brzkou ranní vyjížďkou na slonech v centrální části parku. Máte tak příležitost dostat se téměř na dotek například ke vzácným nosorožcům nebo ke stádu jelenů barasinga či jelínků vepřích. 

Nosorožci se navzdory své pověsti projevují velmi mírumilovně, přesto je dobré zachovávat k dvoutunovým obrům respekt. Neoplývají totiž příliš bystrým zrakem, takže se v případě nenadálého překvapení může klidný jedinec proměnit v životu nebezpečného tvora. Dobrá zpráva pro fotografy zní, že není těžké nosorožce vyhledat a následně pořídit jejich snímek. Momentálně se jim v Kaziranze opět daří a správa parku společně s lesní stráží a protipytláckou jednotkou se intenzivně snaží, aby to tak zůstalo. 

Čekání na krále džungle 

V porovnání s jinými, zalesněnějšími indickými parky se v Kaziranze vyskytuje mnohem víc stádních typů zvěře, například buvolů indických zvaných arni. Oko a duši ornitologa potěší tamní druhová rozmanitost a zejména možnost vidět mohutného a nádherně zbarveného dvojzoborožce indického: Většinu dne sice tráví vysoko v korunách stromů, kde hoduje na bobulích, ale občas slétne i níž. 

Kromě nosorožců se v parku pohybují také další giganti, třeba sloni indičtí. A pokud se na vás usměje štěstí, zahlédnete i krále indické džungle – tygra bengálského.

Se ženami zastupujícími v kojení dětí jejich vlastní matky se setkáváme od starověku až do 20. století.

Výsada urozených kruhů

K využívání kojných vedly ženy různé důvody. V období antiky přenechávaly bohaté patricijky tuto činnost otrokyním, neboť se obávaly ztráty pevného poprsí. Že se děti nesvěřovaly ledajaké otrokyni, svědčí i text řeckého lékaře Sórána z Efezu, ve kterém uvádí přísná kritéria na tělesný stav i charakter případné kojné.  Do 16. století zaměstnávaly kojné především ženy z aristokratických vrstev. K tomuto řemeslu nutila kojné často existenční nouze. Kojné žily často s rodinami, u kterých sloužily, zatímco jejich (odstavené) děti vyrůstaly na venkově. Kojnou často pojil s dítětem velmi blízký vztah, především když zůstala v rodině jako chůva či služebná.  

Od 17. století se kojné objevují i v měšťanských rodinách. Důvodů bylo několik, ženy si snažily zachovat svá dívčí poprsí, zároveň pokud nekojily, mohly znovu otěhotnět. Také stále převládalo vnímání kojení jako něčeho vulgárního a vhodného spíše pro venkovanky. Přesto existovali i propagátoři kojení vlastními matkami, mezi nejznámějšími Erasmus Rotterdamský, J. A. Komenský nebo J. J. Rousseau. Během francouzské revoluce se kojení vlastních dětí stalo naopak státně propagovaným kultem. Matky, které nekojily, nedostávaly státní podporu pro rodiny.

Americká kosmická agentura NASA před pár dny oznámila, že po necelých dvou letech opět navázala kontakt se sondou STEREO-B (Solar TErrestrial RElations Observatory).

Komunikace se STEREO-B ustala 1. října 2014. Přístroje sondy byly nastaveny tak, že když ke STEREO-B nedorazily instrukce ze Země po dobu 72 hodin, tak se sonda automaticky resetovala. Operátorům sondy se pak ale nepodařilo se STEREO-B znovu navázat spojení.

Teď se to ale povedlo, po intenzivním úsilí a s využitím mezinárodní sítě antén Deep Space Network, kterou provozuje NASA. Odborníci teď hodnotí stav sondy STEREO-B a budou zvažovat, co s ní bude dál.

Observatoře STEREO zkoumají výrony koronální hmoty

Mise STEREO zahrnuje dvojici prakticky stejných kosmických observatoří, jejichž posláním je výzkum Slunce v rámci programu NASA Solar Terrestrial Probes (STP). Studují sluneční jevy, hlavně výrony koronální hmoty (CME).

TIP: Sluneční koróna je větší, než se myslelo. Sahá až 8 milionů kilometrů daleko

Sondy krouží kolem Slunce od roku 2006 na velmi podobné oběžné dráze jako Země. Sonda STEREO-A je o něco napřed a STEREO-B zase obíhá v pořadí za Zemí. Mise STEREO byla původně plánovaná na 3 roky, takže již podstatně „přesluhuje“.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) obletí naši planetu za 90 minut, takže za 24 hodin absolvuje 16 „okruhů“. Astronauti na palubě tak zažívají velmi zajímavé momenty: Jejich „dny“ a „noci“ se střídají už po 45 minutách. Ve dne přitom bývá sluneční světlo natolik oslňující, že musejí nosit silné sluneční brýle. Po třičtvrtěhodině se však ISS na stejně dlouhou dobu ponoří do tmy. 

Zmíněné střídání dnů a nocí si samozřejmě pohrává s biologickými hodinami kosmonautů, každý člen posádky má však k dispozici kabinu o velikosti skříně, kde může ve tmě nerušeně relaxovat. Přesto astronauty podřimující na oběžné dráze může i ve spánku rušit vysokoenergetické kosmické záření, které prochází jejich sítnicí a vyvolává dojem spatřených záblesků světla, jež ve skutečnosti neexistují.

29. srpna 1975 se v souhvězdí Labutě rozzářila jasná nova, známá jako Nova Cygni 1975, a křížový obrazec Labutě na nočním nebi tak na několik týdnů doplnila další výrazná hvězda. Poté nova opět zeslábla pod hranici viditelnosti pouhýma očima.

Pixee Fox a Justin Jedlica, známí jako Barbie a Ken, utratili dohromady 500 000 dolarů (téměř 12 milionů dolarů) za své plastické operace. Justin podstoupil 340 nejrůznějších procedur, Pixee 17 plastických operací. Jejich honba za "dokonalostí" má ale svoji cenu. Oba nyní přiznali, že jim jejich závislost ničí vztahy. Zatímco Justin se po třech letech rozvedl se svým manželem, bývalá elektrikářka Pixee prý zase naopak nemá na žádný vztah čas.

Přestože sonda Juno tráví na orbitě Jupitera už bez mála dva měsíce, ostrá část její vědecké mise započala teprve včera. Krátce po poledni našeho času totiž sonda dokončila svůj první, z celkem 36 plánovaných okruhů okolo největší planety naší Soustavy. Poprvé tak mohla spustit některé své vědecké přístroje a přejít tak do ostré fáze své mise.

TIP: Fakta o misi Juno: Miliarda dolarů, miliardy kilometrů i nejrychlejší sonda v dějinách

Juno se k horním vrstvám Jupiteru přiblížila na vzdálenost pouhých 4 200 kilometrů. Doposud žádná jiná lidmi vyrobená sonda se k tomuto plynnému obrovi nedostala tak blízko. První data se dají očekávat v řádu dnů, či spíše týdnů. Jejich následná analýza ale potrvá mnohem déle.

Další obrat čeká sondu na konci října, poté by se měla oběžná dráha sondy zkrátit z nynějších 53 dnů na 14. Tedy za předpokladu, že vyjde plánovaný korekční manévr.

Do Vídně dorazil francouzský vyjednavač Blondel a byl přijat neobyčejně laskavě. V polovině října roku 1750 nastoupil svou misi vyslanec markýz de Hautefort, zatímco rakouským vyslancem ve Francii byl z císařovnina rozhodnutí jmenován Kounic.

TIP: Přečtěte si, jak vznikla myšlenka na změnu aliancí

Kounicova pařížská mise

Dne 27. září 1750 opustil Vídeň a začátkem listopadu byl přijat králem Ludvíkem XV. na zámku Fontainebleau, kde právě francouzský panovník pobýval i se svým dvorem. Kounic nezahálel. Od prvního okamžiku navazoval kontakty s vlivnými osobnostmi dvora, aby je získal pro budoucí alianci. V mnoha případech bylo třeba překonávat tradiční averzi k Habsburkům, ale u jiných nacházel pochopení. Samotného Ludvíka musel přemlouvat dlouho. Král sice Prusko zvlášť nemiloval a Fridricha II. považoval za nezodpovědného dobrodruha. Věděl také, že Rakušané připravují novou válku o Slezsko. Obával se války, nikoli z humánních pohnutek, ale protože byl nerozhodný a nepřál si velké změny. Lépe mu bylo v roli lva salonů a milovníka žen, ze které si nepřál být rušen. Ale byla to právě jeho milenka markýza de Pompadour, nejen krásná, ale také bystrá, inteligentnější než Ludvík, kdo spolu s protiruskou stranou u dvora hraběte Kounice podpořil. A tak Ludvík XV., tlačen ze všech stran a s vyhlídkou, že by mohl za odměnu nového spojenectví získat rakouské Nizozemí (přibližně území dnešní Belgie), pomalu ustoupil.

Smlouva tří spodniček

Pruského krále zpráva o tomto novém diplomatickém svazku silně zaskočila. Za vznik aliance vinil „ty tři děvky“, Marii Terezii a ruskou carevnu Alžbětu Petrovnu, ale i milenku krále Ludvíka, madame de Pompadour. Alianci označil za smlouvu tří spodniček. Musel se s tím však vyrovnat a brzy našel nového spojence v Anglii. Nová válka už teď byla neodvratná. Pruský král stál tváří v tvář spojenectví tří silných států a právem se cítil obklíčen. A tak v srpnu 1756 vtrhl Fridrich se svou dobře připravenou armádou do neutrálního Saska a rozpoutal tak sedmiletou válku (1756–1763). Z té se brzy stala první válka světová, protože se v ní nebojovalo jen v Evropě, ale na všech do té doby známých kontinentech, v severní Americe, v Indii, na Filipinách a v západní Africe. Rakousko-francouzská obranná aliance se v tom okamžiku proměnila ve válečnou.

Japonská pyramida

Název: Monument Jonaguni
Lokace: Rjúkjú, Japonsko

Podmořská kamenná formace Jonaguni se nachází v jižní části japonského souostroví Rjúkjú. Vědci a archeologové se stále přou, zda se jedná o zaplavené dílo neznámé civilizace, nebo o přírodní úkaz, do jehož podoby zřejmě zasáhl člověk. Japonské ministerstvo kultury ani samotná vláda nepřisuzují obdélníkovému monumentu o rozměrech 150 × 40 m a výšce 27 m velkou hodnotu. Senzacechtiví badatelé či novináři jej naopak nazývají zatopenou pyramidou, a dokonce i dílem mimozemšťanů.

Požírač slunce

Název: Hadí kopce
Lokace: Ohio, USA 

Jedno z největších zpodobnění hada na světě byste našli v americkém státě Ohio. Tělo plaza měří 411 m, vlní se celkem v sedmi zákrutech a ocas je stočený. V otevřené tlamě se pak nachází dutý ovál o průměru 37 m, který podle některých symbolizuje vejce, zatímco jiní v něm vidí slunce. O stáří a původu podobizny se stále vedou debaty: Podle nejnovější, avšak dosud nepodložené teorie ji zhruba v roce 300 vytvořila indiánská kultura Adenů.

Beduínské tajemství

Název: Výtvory starých
Lokace: Saúdská Arábie, Jordánsko, Sýrie

Podivných terénních útvarů na území Sýrie, Jordánska a Saúdské Arábie si poprvé všiml letec Percy Maitland roku 1927. Beduíni o nich mluví jako o „výtvorech starých“, konkrétnější informace o jejich původcích však nemáme. Stáří obrazců vědci odhadují na tři až pět tisíc let. Podle některých sloužily k orientaci v poušti, jiní jim přikládají astrologický význam. Zaznívají i názory, že jejich tvar a rozmístění usnadňovaly lov divoké zvěře. 

Poklad na dně jezera

Název: Izraelský monument
Lokace: Izrael

Tým univerzitních vědců z izraelského Tel Avivu objevil v roce 2003 při sonarovém průzkumu dna Galilejského jezera útvar, který potápěči posléze popsali jako víc než 10 metrů vysokou a 70 mmetrů širokou „horu kamení“. Podivnou strukturu tvoří neupravené čedičové balvany, přičemž údajně váží přes 60 000 tun. Zatím stále nevíme, zda se jedná o hříčku přírody, nebo o lidský výtvor. Podle některých je však formace stará čtyři tisíce let a stvořili ji obyvatelé zaniklého města Khirbet Kerak.

Potěšení pro bohy

Název: Obrazce Nazca
Lokace: Peru

Při běžné procházce si starobylých „dekorací“ na jihoamerické planině Nazca nevšimnete. Z letadla lze ovšem zahlédnout stovky rytin různých velikostí a tvarů, které vznikly odstraněním vrstvy tmavé horniny na povrchu. Dodnes není jisté, proč indiánská kultura Nazca mezi léty 500 př. n. l. a 500 n. l. obrazce vytvořila. Existuje například teorie, že vznikaly jako potěšení pro bohy shlížející shora. Mnozí také rytiny chápou jako určitý astrologický kalendář.

Nejstarší observatoř

Název: Gosecké kruhy
Lokace: Německo, Sasko-Anhaltsko

Gosecké kruhy byly na východě Německa objeveny v roce 2003, údajně však vznikly již v roce 4 900 př. n. l., a mnozí je tak považují za jednu z nejstarších observatoří na světě. Jde o trojici soustředných kružnic – dvě tvoří dřevěné kůly, třetí má podobu příkopu –, přičemž v jejich středu kdysi zřejmě stál kmen, který pomáhal s orientací na hvězdné obloze. Podle vědce Wolfharda Schlossera však stavba sloužila výhradně pro zemědělské účely. Její konkrétní význam tedy neznáme. 

První chrám světa

Název: Göbekli Tepe
Lokace: Turecko

Součástí tureckého naleziště Göbekli Tepe je zřejmě nejstarší chrám na světě. Tvoří jej soustava kruhů měřících v průměru až 30 metrů, z nichž vyrůstají vápencové pilíře o hmotnosti až 20 tun. Svatyně vznikla údajně v rozmezí let 10000 a 9000 př. n. l., což vyvolává řadu otázek. Dodnes například nevíme, jak mohla tehdejší společnost – která nejspíš stále ještě žila převážně v jeskyních a nepoužívala ani kovové nástroje – usadit a následně precizně opracovat tak masivní kusy horniny.

Vyvrácené město

Název: Formace u ostrova Zakynthos
Lokace: Řecko

Prstencovité a sloupcovité formace nedaleko ostrova Zakynthos považovali vědci dlouhá léta za zatopené pozůstatky dávného přístavu. Začátkem letošního června však řečtí archeologové zveřejnili výsledky podrobného ohledání útvarů, kterými stávající teorii vyvrátili: Tajemné struktury vznikly přirozenou fosilizací průduchů, jimiž před pěti miliony let unikal z mořského dna metan. Svou jedinečnost si však „naleziště“ zachovává. Podobné formace totiž obvykle nacházíme v hloubce stovek metrů, zatímco nedaleko řeckého ostrova je moře relativně mělké a hladina sahá do výše pouhých šesti metrů.