Americké záběry zachycují osvobozovací boje v okolí Mnichova, Hitlerem nazvaného "hlavní město nacistického hnutí". Město padlo 30. dubna 1945 a na černobílých záběrech vidíme poslední přestřelky, zajímání německých vojáků a radostné vítání ze strany obyvatelstva, které Američany vítalo se značným nadšením. Kameraman také zachytil stav města těsně po osvobození, kdy bylo značně pobořeno.

26. srpna 2003 představila vyšetřovací komise agentuře NASA první část své závěrečné zprávy o havárii raketoplánu Columbie. Report se soustředil na nedostatky v zajištění bezpečnosti misí raketoplánů a také přinášel doporučení do budoucna – například oddělit posádku od vynášeného nákladu. (Tuto zásadu dodržovaly rakety Ares I a V pro lunární expedice, vyvíjené v rámci později zrušeného Bushova programu Constellation.)

O něco dále než čtyři světelné roky od nás (39,9 bilionu kilometrů) se nachází malý červený trpaslík – Proxima Centauri, který je, mimo naše Slunce, tou nejbližší hvězdou k planetě Zemi. Tato nenápadná hvězdička je příliš slabá pro pozorování pouhým okem, malým dalekohledem bychom ji ale na obloze našli v jižním souhvězdí Kentaura, nedaleko mnohem jasnější dvojhvězdy Alfa Centauri. Nejnovější zjištění navíc ukazují, že Proxima Centauri je po Slunci nejen nejbližší hvězdou, ale pravděpodobně je také domovem nejbližší kamenné planety mimo naši Sluneční soustavu.

Kamenná planeta za humny Sluneční soustavy

První náznaky možné přítomnosti planety u Proximy Centauri byly pozorovány již v roce 2013, výsledky ale nebyly dostatečně přesvědčivé. Změnu přinesly až výsledky nových pozorování pomocí spektrografu HARPS a dalších teleskopů rozmístěných po celém světě.

Periodické změny v jasnosti mateřské hvězdy ukazují, že Proximu Centauri ve vzdálenosti asi 7 milionů kilometrů (tedy 20× blíže než obíhá Země kolem Slunce) obíhá planeta minimálně 1,3× hmotnější než Země.

Voda možná ano, život zřejmě ne 

Planeta, označovaná jako Proxima b, obíhá ke své hvězdě mnohem blíže, než se ve Sluneční soustavě pohybuje Merkur kolem Slunce. Jelikož je ale Proxima Centauri výrazně slabší než Slunce, znamená to, že planeta obíhá uvnitř takzvané obyvatelné zóny své hvězdy, kde by se odhadovaná teplota na jejím povrchu měla pohybovat v rozmezí, které umožňuje existenci kapalné vody.

Schopnost takového typu planety udržet vodu a umožnit život podobný pozemskému je otázkou víceméně teoretických úvah. Hlavní argumenty proti možné přítomnosti života se opírají o blízkost mateřské hvězdy. Například vzájemné gravitační působení by mohlo způsobit, že planeta bude mít takzvanou vázanou rotaci, kdy jedna stále stejná strana planety je neustále osvětlena, zatímco druhá je v permanentní temnotě.

Atmosféra planety se také může pomalu ztrácet do kosmu a její chemické procesy budou pravděpodobně mnohem složitější díky silnému ultrafialovému a rentgenovému záření (to zvláště platí během první miliardy let existence hvězdy). Žádný z těchto argumentů však nebyl jednoznačně doložen a je nepravděpodobné, že by se tak stalo bez přímého pozorování a zkoumání atmosféry planety.

Pokud se kapalná voda na povrchu opravdu vyskytuje, tak pouze na nejvíce osvětlovaných místech – na hemisféře trvale přivrácené ke hvězdě (v případně vázané rotace) nebo v tropickém pásmu (pokud má planeta rezonanční rotaci 3:2).

I když dráha planetě zajišťuje příznivou teplotu, podmínky na povrchu Proximy b negativně ovlivňuje ultrafialové a rentgenové záření mateřské hvězdy, které je naopak mnohem intenzivnější, než jakému je vystavena Země. Rotační stav planety, silné záření mateřské hvězdy a další vývojové faktory způsobují, že klima na planetě se nejspíše výrazně liší od pozemského, je například nepravděpodobné, že by se zde vyskytovala roční období.

Téměř každého to občas napadne – sebrat se a odstěhovat se pryč, někam daleko od civilizace. Jen málokdo má ale tolik odvahy, aby svůj odchod „mimo systém“ opravdu uskutečnil. Ne tak kanadský pár Wayne Adams a Catherine Kingová. Oba již čtvrtstoletí žijí na vlastnoručně zbudovaném plovoucím ostrově v srdci kanadské divočiny.

Život v Zátoce svobody

Pro Wayna vše začalo, když mu bylo sedm let. Tehdy si zbudoval dřevěnou skrýš v koruně stromu. Dřevo a práce s ním se stali celoživotní Waynovou náplní – živil se jako správce parku i jako umělecký řezbář. O mnoho let později se rozhodl, že současný svět vlastně nepotřebuje – se svou partnerkou, také umělkyní, se odstěhovali z města, aby začali nový život na hladině zátoky Clayoquot Sound.

Svérázný pár od té doby již čtvrtstoletí pilně buduje a rozšiřuje svůj plovoucí domov, kterému přezdívají Freedom Cove (Zátoka svobody). Na svém ostrově mají vlastní zahrádku, několik skleníků, malý maják, dílnu a dokonce i taneční parket. Celý pětisettunový komplex vystavěli bez elektrického nářadí, pěkně po staru – pilou, sekerou a kladivem.

Zátoka jim poskytuje nejen útočiště, ale je jim i zdrojem obživy. Když mají Wayne a Catherine hlad, skočí prostě do kánoe a vyrazí si ulovit rybu. O hladu nejsou ani v případě špatného počasí – plovoucí domov jim totiž dovoluje rybařit i přímo z pohodlí gauče.

Novozélanďan Lucky Diamond Rich s oblibou říká, že má jen jedno tetování. Velké tetování. Tetování prý zdobí 100 % jeho těla a inkoustu neunikly ani tak citlivé části těla, jakými jsou ušní boltce, oční víčka, chodidla nebo třeba penis. Od svých 35 let je Rich podle Guinessovy knihy rekordů nejpotetovanějším člověkem na světě. Kvůli své kuriózní zálibě strávil ve zkrášlovacích salónech 1 150 hodin, navštívil 136 tatérů v 17 zemích světa.

Sonda kosmických agentur NASA, ESA a ASI (Itálie) Cassini dorazila k planetě Saturn a jejím měsícům už v roce 2004. Stále tam pracuje a objevuje nové zajímavé věci.

Teď si sonda Cassini připsala objev hlubokých kaňonů se strmými stěnami na měsíci Titan, které jsou z části zaplaveny. Na povrchu Titanu panuje příšerný mráz o teplotě mínus 180 °C, takže v kaňonech není voda, nýbrž kapalné uhlovodíky.

Jde o první přímý důkaz existence strmých kaňonů na Titanu, i toho, že tam jsou takové útvary zaplavené kapalinou.

Kaňony u Ligeia Mare

Tým sondy Cassini objevil tyto kaňony v datech získaných sondou při blízkém průletu kolem Titanu v květnu roce 2013. Vyskytují se v oblasti sítě kanálů, které vyvěrají z velkého moře uhlovodíků Ligeia Mare na severní polokouli Titanu.

TIP: Sonda Cassini prozkoumala složení moří na Saturnově měsíci Titanu

Kaňony jsou typické především pro oblast pojmenovanou Vid Flumina. Obvykle jsou užší než 1 kilometr, jejich svahy jsou velmi strmé a spadají do hloubky 240 až 570 metrů.

Na vrcholu společenského žebříčku stál pochopitelně císař, který byl i přes zavádění demokratických reforem a parlamentarismu stále posvátným, nedotknutelným a nikomu neodpovědným vladeřem. Kromě značných pravomocí, jež mu umožňovaly aktivně zasahovat do politického dění a rozhodovat v mnoha důležitých otázkách, disponoval císař obrovskou autoritou. 

Stará elita

Stále významnou roli ve společnosti měla i starobylá šlechta, která ovšem prošla zásadní proměnou. V revolučních letech 1848–1849 totiž ztratila své výsady v oblasti soudnictví a správy. Zrušením poddanství se vymanili z dosavadní závislosti na šlechtě rolníci. Ti se stali plnoprávnými občany monarchie a platila pro ně rovnost před zákonem stejně jako pro všechny ostatní obyvatele říše. Šlechta tedy definitivně přestala být onou klasickou „vrchností“ a z jejích příslušníků se stali vlastně jen obyčejní majitelé velkostatků.

Aristokratické rody vyšší šlechty byly nicméně nadále jakousi zvláštní uzavřenou kastou, která se od ostatních lidí výrazně odlišovala. Stále zde platila zásada rovnorodého sňatku, což znamenalo, že příslušníci těchto rodin vstupovali do manželství pouze s osobami ze stejně vznešených a starobylých rodů. Členové starobylých rodů měli také nadále výhradní právo zastávat funkce u císařského dvora. Šlechta stále vlastnila obrovský pozemkový majetek, který jí – i když pochopitelně v menší míře než před rokem 1848 – zaručoval v mnoha oblastech jistý vliv. 

Právě období vlády Františka Josefa I. s sebou přineslo i nový fenomén téměř „masového“ udělování šlechtických titulů osobám, které se nějakým způsobem zasloužily o monarchii. Mezi tuto takzvanou novou šlechtu patřili například četní průmyslníci a bankéři, ale i politici.

Málo se dnes ví, že do stavu svobodných pánů byli povýšeni například přední čeští politikové té doby František Ladislav Rieger a Alois Pražák. Tito novopečení šlechtici však nebyli bráni starou aristokracií vážně a také přístup ke dvoru jim zůstával odepřen. Pro nejednoho měšťana či podnikatele bylo nicméně získání nižšího šlechtického titulu vysněnou cestou k povznesení rodinné prestiže. Ruku v ruce s tím šlo i vytváření novodobých erbů.

Jméno nesl křižník po proslulém pruském maršálovi z 19. století Gerhardu von Scharnhorst a spolu s ním v německém Wilhelmshavenu Němci stavěli jeho sesterskou loď Gneisenau, pojmenovanou rovněž po významném vojevůdci z dob napoleonských válek. 

V prvních měsících roku 1941 obě lodi operovaly v Atlantiku, kde se jim podařilo potopit pár spojeneckých lodí a staly se postrachem britských konvojů. Protože se následně ve svém kotvišti v Le Havre staly cílem spojeneckých náletů, byly kvůli škodám na nějaký čas vyřazeny z činné služby. V roce 1943 se Scharnhorst vydal spolu s plavidlem Tirpitz na sever, přičemž v září toho roku zaútočili oba na spojeneckou základnu na Špicberkách.

TIP: Korzárův konec: Konec německého bitevního křižníku Scharnhorst

Poté Scharnhorst kotvil v norských fjordech, odkud 25. prosince 1943 vyrazil zaútočit na britský konvoj. Angličané však zprávu zachytili a dekódovali, takže na německý bitevní křižník čekala silná skupina britských válečných lodí. Ty jej nakonec v bitvě u Severního mysu potopily, přičemž se zachránilo jen 36 námořníků. V září roku 2000 byl potopený Scharnhorst objeven norskou expedicí. 

25. srpna 2003 vynesla Raketa Delta II do vesmíru teleskop Spitzer. Jedná se o dosud největší infračervený dalekohled pracující v kosmickém prostoru: Nachází se na orbitě okolo Slunce a jeho hlavní zrcadlo o průměru 85 cm se pro maximální tepelnou citlivost observatoře chladí tekutým heliem na −267,5 °C. Zařízení dokáže zkoumat mnoho cílů, od vzdálených galaxií až po objekty Sluneční soustavy.

Spojené státy v roce 1959 vybudovaly přímo v grónském ledovci vojenskou základnu Camp Century. Svého času zde pracovalo 200 lidí a základnu poháněl jaderný reaktor. V roce 1967 byla základna zrušena, lidé odešli a opuštěnou základnu plnou toxických odpadů pohltil grónský led, který dosáhl výšky 35 metrů nad základnou. Podle nové studie by ale před koncem století mohl Camp Century roztát a jedy by pak zamořily okolní prostředí.

V prostorách základny Camp Century se nachází 200 tisíc litrů nafty a 240 tisíc litrů odpadních vod, která obsahuje splašky, radioaktivní vodu z reaktoru a nejrůznější jedy včetně polychlorovaných bifenylů (PCB).

TIP: Znepokojivé znečištění: V roce 2050 bude v oceánu více plastů než ryb

Problém je, že se s tím zatím nedá nic moc dělat. Situaci ztěžuje fakt, že není úplně jasné, kdo by měl být za nebezpečný odpad zodpovědný. USA totiž postavily základnu na území Dánska, Grónsko se ale mezitím osamostatnilo.