Během studia na univerzitě v australském Queenslandu jsem díky stáži v místním parku Lone Pine Sanctuary měla možnost lépe poznat pro Austrálii tak typické koaly. Australská vláda ročně sponzoruje mnoho projektů na jejich výzkum a posláním parku zaměřeného zejména na chov těchto zvířat je zasvětit lidi do způsobu jejich života a problematiky ohrožení druhu, které je bohužel stále aktuální.

Samotáři v korunách stromů

Koala medvídkovitý je jedním z nejznámějších zvířat žijících v Austrálii. Nevyskytuje se nikde jinde na světě a dalo by se říci, že společně s klokany je tento druh považován za australský symbol. Přestože vzhledem bezpochyby připomíná medvěda, je to ve skutečnosti vačnatec. Latinské pojmenování koaly (Phascolarctos cinereus) doslova znamená „šedý vačnatý medvěd“. Označení koala je ovšem domorodého původu – je odvozeno od slova „gula“, což znamená „nepije“, protože koalové pijí opravdu jen zřídka.

Šediví chlupáči se vyskytují prakticky po celém východním pobřeží Austrálie, od Adelaide k jižní části poloostrova Cape York v oblastech s dostatkem dešťových srážek vhodných pro růst lesů. Dostatečný porost je pro ně klíčový, neboť tráví valnou většinu svého života v korunách stromů.

Na pohyb ve větvích jsou velmi dobře vybaveni, pomáhají jim silné drápy a palec, který je podobně jako u primátů postaven proti ostatním prstům. Delší vzdálenosti ovšem překonávají po zemi kolébavou chůzí. Jsou to samotáři, s ostatními koaly se dorozumívají hlasitým voláním, které může být slyšet až kilometr daleko.

Tajemství dobrého spánku

Život koalů je úzce spojený s eukalyptovými stromy, z nichž ojídají kůru a listy. Eukalypty (říká se jim také blahovičníky) přitom obsahují velké množství vlákniny a terpeny, kvůli nimž jsou pro většinu zvířat jedovaté. Koalí játra jsou ovšem schopná velmi účinně odbourávat škodlivé látky obsažené v potravě.

Blahovičníky ovšem navíc obsahují jen malé množství bílkovin a jejich energetická hodnota je velmi nízká. Koalové proto musí šetřit energií – mají velmi pomalý metabolismus, extrémně malý mozek a spí až 20 hodin denně. Průměrný koala denně zkonzumuje 500 g listí a díky velmi dobře vyvinutému slepému střevu a symbiotickým bakteriím může zužitkovat i to málo živin, které eukalyptové listy obsahují.

Z vaku na záda

Koalové se dožívají až 17 let, samci pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech, samice o rok dříve. Páření probíhá od prosince do března a po zhruba 35 dnů dlouhé březosti se narodí zpravidla jen jedno mládě. V době, kdy se novorozenec vyškrábe do matčina vaku a přisaje se tam k jedné ze dvou bradavek, váží méně než jeden gram. V bezpečí vaku zůstává asi půl roku, během nějž se mu dovyvinou oči a uši.

Jakmile je dostatečně vyspělý, začíná ho matka nosit na zádech. Mládě je kojeno, ale také je živeno jakousi zvláštní kaší, o níž se dříve myslelo, že jde prostě o výkaly, ale nyní mají vědci zato, že pochází z matčina slepého střeva. Tato kaše obsahuje symbiotické bakterie potřebné k trávení blahovičníkového listí.

Primát umělého oplodnění

I když víte, jak důležité jsou pro koaly eukalypty, stejně vás při příchodu do Lone Pine Sanctuary překvapí jejich omamná vůně. Tento park je jedinečnou zoologickou zahradou, která klade velký důraz na chov koalů, jichž je tady více než 130. Je tady ale možné vidět i ostatní australskou zvířenu, včetně ochočených klokanů, které smí turisté krmit z ruky.

Institut s více než 75 let dlouhou tradicí je nyní zařazen do Guinessovy knihy rekordů jako světově první a největší park s chovem koalů. Podílí se na různých výzkumných programech zaměřených na ochranu australské flóry a fauny. Například v roce 1998 se zde po pětiletém výzkumu ve spolupráci s Queenslandskou Univerzitou narodilo první koalí mládě na světě, jehož matka byla uměle oplodněna. Nyní má Lone Pine Sanctuary spolu s univerzitou za cíl zdokonalit existující metody umělého oplodnění vačnatců.

Pod dohledem chovatelů

Koalí den začíná v Lone Pine pravidelnou ranní prohlídkou boxů, ve kterých vačnatci bydlí. Žijí na umělých stromech jen o něco vyšších než průměrný člověk, aby k nim byl snadný přístup. Ošetřovatelé do těchto stojících klád denně zapichují eukalyptové větve jako potřebný přísun potravy. Do ranní rutiny spadá i počítání zkonzumované potravy, vážení a jednou týdně odběry a výzkum koalí stolice. Je totiž potřeba vyloučit výskyt chlamydií, které jsou pro vačnatce velkou hrozbou. Většinu dne ovšem koalové prospí.

Důležitou misí je vzdělávání v oblasti ochrany životního prostředí, které probíhá zábavnou formou. Vzhledem k tomu, že je parku zasazen do krásného prostředí lemovaného řekou, je tady stále dost návštěvníků, kteří vyhledávají klid, odpočinek i poučení. Navíc park nabízí zcela unikátní možnost pochovat si koalu, kterého vám přinesou ošetřovatelé. Můžete se s ním i vyfotit za určitý obnos, kterým přispějete na ochranu druhu. Park navštívilo i mnoho známých osobností, jako například Janet Jackson, Mariah Carey, Claudia Schiffer a další, jejichž fotky s koaly v náručí si můžete v parku prohlédnout.

Z ruky do ruky

Pokaždé, když ošetřovatelé berou koaly do náruče, opakují jeden a ten samý rituál. Nejprve jim podstrčí jednu ruku, na kterou se je snaží přemístit. Poté, co se koala přichytí, je podepřen i zespodu. Se zvířaty je nutné manipulovat velice pomalu, protože jsou velmi citlivá na prudké pohyby. Podobná procedura se opakuje, když ošetřovatelé předávají koaly návštěvníkům parku na mazlení a následné focení.

Mazlení se s koaly je v Queenslandu regulováno zákonem. Vačnatci se smí chovat maximálně 30 minut denně, přičemž každý třetí den je dnem klidu, kdy medvídci mají dostatek času na spánek a potravu. V Lone Pine mají i svůj itinerář, který určuje jejich pořadí na mazlení. Možnost mazlení se s koaly je ale výborný způsob, jak nalákat širokou veřejnost a zároveň vzdělávat.

V císařových očích měl důstojnický sbor habsburské armády zůstat kastou stojící mimo zákony pro běžné občany, být tavícím kotlem národů se specifickým hodnotovým systémem a s neochvějnou věrností dynastii.

Panovníkova opora

Je paradoxem, že císař bojovým schopnostem své armády příliš nevěřil. Ve vlastní vojevůdcovské schopnosti ztratil víru po porážce u Solferina v roce 1859, důvěra v armádu jako celek u něj zřejmě nalezla svůj zlom po ponižující porážce u Hradce Králové o sedm let později. Rakouská armáda zaostávala za armádami hlavních velmocí počtem vycvičených branců, výzbrojí i kompetencí důstojníků. Ale určitě to nebyl špatně fungující válečný stroj, vždyť až do jara 1918 si ve světové válce dokázala udržet dobrou morálku a potřít své hlavní konkurenty – Srby, Rusy, Rumuny a po nich Italy, vždy ovšem za cenu stále větší závislosti na německém spojenci.

Habsburská armáda byla ovšem v první řadě nástrojem k potlačování vnitřních nepřátel dynastie. V době zásadních otřesů monarchie se císař třikrát rozhodl spolehnout výhradně na ni. A byl k tomu mnohými přímo vyzýván. Okřídleným se stalo rčení „Kdy vsedne císař na koně?“ V roce 1848 zachraňoval revolucemi zmítanou říši maršálek Radecký a spol., v době národnostních bouří v letech 1896–1897 se armáda opět ukázala jako pilíř státu. A v roce 1914 se císař také již nespolehl na politiky, ale výhradně na vojáky.

„22. ledna 1943 uplyne šest měsíců ode dne, kdy začaly deportace z Varšavy. Všichni pamatujeme na dny teroru, během nichž bylo 300 tisíc našich bratrů a sester krutě zavražděno v Treblince. (…) Musíme pochopit, že nacističtí vrazi nás nechávají žít pouze proto, aby nás využili k práci. (…) Jsme otroky, a až jim nebudeme užiteční, zabijí nás. (…) Židé, naše hodina se blíží. Musíte být připraveni vzdorovat, ne jít jako ovce na porážku.”

Bojovný andílek

Tato slova napsal vůdce Židovské bojové organizace Mordechaj Anielewicz (1919–1943) v otevřeném dopise lidem z varšavského ghetta. Mladík přezdívaný Aniołek (Andílek) se zapojil do odboje už v lednu 1940 ve Varšavě, vydával ilegální noviny a navazoval kontakty s odbojáři v jiných polských městech. V létě 1942 začali nacisté organizovat transporty obyvatel varšavského ghetta do vyhlazovacích táborů. V reakci na to vznikla Židovská bojová organizace, jejímž velitelem se stal Anielewicz díky respektu, který si získal zajištěním zbraní a peněz a potrestáním zrádců.

Díky kontaktům se Zemskou armádou se podařilo do ghetta propašovat množství zbraní (většinou jen pistolí) a 18. ledna 1943, když nacisté obnovili deportace, vedl dvanáctičlennou skupinu, která zaútočila na německé vojáky. Většina členů skupiny padla, Anielewicz však dokázal uprchnout. Skutečné povstání v ghettu vypuklo 19. dubna 1943, kdy do něj napochodovalo 850 německých vojáků, kteří měli potlačit jakýkoli další pokus zabránit transportům.

Ještě předtím však na ně zahájily palbu stovky židovských odbojářů. Němci postupně přisunovali další a další posily, nasadili plamenomety, dělostřelectvo a letectvo, odpor obránců se jim nedařilo dlouho zlomit. Sedmého května oblehli velitelský bunkr, ve kterém se skrýval Anielewicz s přítelkyní a dalšími třemi stovkami lidí.

Pouze hrstce z nich se podařilo uprchnout kanalizací, Andílek však mezi nimi nebyl. Buď spáchal sebevraždu, nebo se otrávil plynem, který Němci do opevněného velitelství vháněli hadicemi. Polská exilová vláda udělila Anielewiczovi 25. července 1944 Kříž za chrabrost, v dubnu následujícího roku ho Polská lidová armáda ocenila Řádem grunwaldského kříže.

Že má Země jen jeden Měsíc, ví každé malé dítě. To ale není celá pravda. Sehranou dvojici Země s Měsícem doprovází ještě hejno malých těles ze skupiny blízkozemních objektů (NEO, anglicky Near-Earth Objects). Občas se dostanou tak blízko, že se z nich stávají dočasní společníci Země.

Když se takový blízkozemní objekt dostane až na oběžnou dráhu Země, stane se miniměsícem. Vědci na základě počítačových simulací odhadují, že Země má pravděpodobně prakticky neustále alespoň jeden miniměsíc o průměru větším než jeden metr.

Astronomové doposud pozorovali jediný takový miniměsíc. Byl to objekt 2006 RH120 o průměru asi tři metry, který se stal miniměsícem v dubnu 2006, udělal kolem Země čtyři oběhy a v září 2007 zase vyrazil do vesmíru.

TIP: NASA chystá obranu proti nebezpečným planetkám a meteoroidům

Kromě miniměsíců dělají společnost Zemi také kvazisatelity, jako je například objekt 2016 HO3. Na první pohled vypadají, že obíhají Zemi, ve skutčnosti ale jen krouží kolem Slunce po velmi podobné dráze jako Země.

Zatímco dodávka zásob a vědeckých experimentů k Mezinárodní vesmírné stanici prostřednictvím soukromých plavidel Cygnus a Dragon je již nějaký ten pátek samozřejmostí, dopravu astronautů mají dosud na starosti výhradně ruské Sojuzy. Na ISS již ale probíhají finální operce, které umožní dopravu astronautů i soukromníkům.

Watch #AstroKate work as Earth passes 250 miles below her. She and @Astro_Jeff are now 5 hours into #spacewalk. https://t.co/6NTnHPJwlL

— Intl. Space Station (@Space_Station) August 19, 2016

Během víkendového šestihodinového výstupu do otevřeného prostoru nainstalovali Jeffrey Williams a Kathleen Rubinsová adaptér IDA - klíčový díl nutný pro připojování soukromých pilotovaných lodí k ISS. Animace NASA názorně ukazuje jak tato operace probíhala.

Studenti i profesoři bývají neustále hladoví. Francouzská společnost Paline pro ně vyvinula automaty na pizzu Pizza ATM. První takový bankomat v ceně 55 tisíc dolarů (přes 1,3 milionu korun) nedávno instalovali v americkém Cincinnati, stát Ohio, v kampusu Xavier University.

Automaty na pizzu jsou dostupné nonstop. Když k němu přijde hladový zákazník, zaplatí 9 dolarů (téměř 220 Kč), počká si 3 minuty a pak si užije svou třiceticentimetrovou pizzu.

TIP: Máte chuť na pizzu? V Austrálii ji budou rozvážet autonomní roboti

V Pizza ATM jsou předpřipravené pizzy, uskladněné při teplotě 3 °C. Zákazníkem vybranou pizzu automat vyjme z chladicího boxu a pak ji ohřívá po dobu 3 minut při teplotě 260 °C. Jeden automat pojme až 70 kusů pizzy, které lze snadno doplnit.

21. srpna 1965 vypustili Američané na oběžnou dráhu loď Gemini 5 s dvoučlennou posádkou: s Gordonem Cooperem, členem prvního oddílu astronautů, a s nováčkem Charlesem Conradem. Hlavním cílem mise bylo vyzkoušet nové palivové články, míchající kapalný kyslík a vodík, coby zdroj elektrické energie pro vesmírné plavidlo.

TIP: 10 největších dramat ve vesmíru i na rampě

Předchozí výpravy Mercury a Gemini spoléhaly na klasické baterie, které však tehdy dokázaly loď zásobovat maximálně čtyři dny, což pro zamýšlené lunární expedice rozhodně nestačilo. Proto bylo nutné vyvinout a vyzkoušet nový zdroj. V palivových článcích Gemini 5 sice během mise nebezpečně klesal tlak, ale výprava nakonec proběhla v plánované délce osmi dní.

Prvním krokem k omezení vlivu Rakouska v Německu byl zánik Svaté říše římské. Tehdy jistě mocného císaře Františka nenapadlo, že uběhne pár desetiletí a postavení habsburského kolosu ve střední Evropě se výrazně promění. Definitivně ztratila podunajská monarchie na západě slovo 23. srpna 1866. Pražský mír nejen ukončil prusko-rakouský konflikt, ale s konečnou platností potvrdil rozpuštění Německého spolku. V praxi to neznamenalo nic menšího než zásadní zvrat událostí vedoucí ke sjednocení Německa.

Ibrahim ibn Jakúb ve své zprávě podává povšechný obraz zemí Slovanů, kde rozlišuje čtyři království a krále: krále Bulharů, „krále severu“ (tím měl být polský vládce Měšek), krále Nákona (kníže polabského slovanského kmene Obodritů) a nakonec krále Boleslava. Nazývá ho Bújisláw, král Frághy, což je označení pro Prahu.

TIP: Přečtěte si o prvních krocích andaluského cestovatele do Čech

Dnes se autonomní stroje zpravidla omezují na jeden obor činnosti. Autopilot umí ovládat dopravní prostředek a bezpečně jej dostat na požadované místo, robot na automobilové lince bezchybně smontuje karoserii a chytrý software dokáže z jednoduchého záznamu o fotbalovém utkání „vykouzlit“ sportovní zprávu. Díky obrovským skokům ve zdokonalování umělé inteligence však náročnost úkolů, jež neživí pracovníci zvládají, v posledních letech roste. Robotům a chytrým programům se tak pomalu otevírají i profese, ve kterých se až dosud zdáli lidé nenahraditelní. 

Podle loňské studie University of Oxford nazvané Budoucnost zaměstnání převezmou stroje v příštích dvaceti letech práci telefonistů, kancelářských asistentů, pojišťovacích agentů či recepčních. V ohrožení se ovšem ocitnou i lidé, kteří obvykle nemají právě vysoké platy a jejichž nahrazování roboty se zatím zdálo příliš drahé: třeba operátoři drtiček, montéři pásové výroby, vazači knih nebo operátoři CNC strojů, kteří už dnes vykonávají většinu práce pomocí tlačítek na programovacím panelu. Všechny zmíněné profese může zastoupit dostatečně inteligentní program a robotická ruka s jemnou motorikou. 

Na řadě jsou továrny

Česká republika představuje silně průmyslově zaměřenou zemi a ve výrobě u nás pracuje asi 1,3 milionu lidí. Mezi hlavní složky našeho průmyslu patří automobilky, jejichž provozy jsou už dnes plné robotů, kteří mohou fungovat ve dne v noci. Na tomto poli se sice najde také spousta místa pro lidskou práci, to však nepotrvá věčně.  

Snahy vytvořit „továrnu se zhasnutými světly“ – tedy bez běžných zaměstnanců – sílí a svým způsobem jde o svatý grál výroby. Jako příklad slouží již několik let nizozemská továrna firmy Philips na elektrické holicí strojky, kde pracuje jen několik desítek lidí, převážně výstupních kontrolorů kvality. Fabrika na stejný produkt běžící „po staru“ v Číně přitom potřebovala desetinásobek zaměstnanců. Dalším příkladem plně automatizované továrny je FANUC Robotics, jež vyrábí průmyslové roboty a dokáže bez lidského zásahu fungovat celý měsíc. 

Přesouvání výroby z Číny zpět do Evropy či Ameriky se může zdát jako vítaná vzpruha pro pracovní trh, jenže návrat továren ještě neznamená, že by se vracela i pracovní místa. Zajímavé je, že majitelé čínských provozů si nebezpečí plně automatizované konkurence uvědomují a snaží se nasadit podobné technologie ve svých domovských továrnách. Například firma Foxconn, jež zaměstnává přes milion pracovníků ve výrobě elektroniky, má velmi smělé plány na redukci potřebné pracovní síly: Její šéf Terry Gou prohlásil, že chce do tří let 70 % zaměstnanců nahradit roboty.

Roboti stále šikovnější

V minulosti bylo sestavení plně automatizovaného provozu nesmírně náročné a drahé, ale vývoj robotů a nárůst jejich schopností za poslední roky akceleroval, zatímco jejich cena klesá. Nejdůležitější však je, že se roboti nyní dokážou učit a vnímat své okolí: Není nutné je detailně programovat – stačí jim požadovanou činnost několikrát ukázat. Umějí komunikovat s ostatními roboty, koordinovat svoji činnost, a dokonce si všímat lidských kolegů a spolupracovat s nimi. Navíc se chovají tak, aby nedošlo k nechtěnému zranění, a nemusejí se proto umisťovat do ochranných klecí. 

Jako dobrý příklad slouží robot Baxter. Jednalo se spíš o experimentální model, jehož rychlost a preciznost se ještě zcela nehodila pro masové nasazení. Přesto byl několikrát úspěšně použit například při přemisťování nejrůznějších součástek, což otevřelo cestu druhé, dokonalejší generaci. Jeho nástupci – jako Sawyer, YuMi, UR, Dexter Bot, LBR iiwa – jsou už rychlejší, přesnější a lze je snáz programovat, či spíš „trénovat“. Uplatňují se při montáži, šroubování, balení, paletování, lepení, sváření, při obsluze CNC strojů, kontrole kvality a dalších úkonech.

Prodavač? Luxus

Zatímco obchodníky a nákupčí pravděpodobně technika ještě nějakou dobu nenahradí, u prodavaček, skladníků a účetních to zdaleka tak jisté není. Samoobslužné automatizované pokladny už mnozí z nás znají z prodejen řetězců Tesco, IKEA a dalších. Zatím zdaleka nejsou dokonalé: Najít v systému například „exotičtější“ typ pečiva, jehož název si nepamatujete, není zrovna snadné. Pokud však máte v košíku jen položky s čitelným čárovým kódem, pracuje se s nimi jako po másle.

To je první generace. Blízká budoucnost ovšem přinese pokladny vybavené optickým rozeznáváním zboží, možná i manipulátorem či robotickou paží, jež s vámi navíc zvládnou komunikovat nikoliv prostřednictvím nápisů na monitoru, ale v běžném rozhovoru. Malé prodejny pak zřejmě nahradí plně automatické kiosky, které budou nabízet poměrně široký sortiment zboží. Podobné „stánky“ už delší dobu fungují v Japonsku a šíří se i do dalších zemí. Lidská pracovní síla se v obchodě naopak nejspíš zachová tam, kde je třeba poskytnout určité poradenství (například v kuchyňských studiích), či v oblasti luxusního zboží, jehož pořízením dáváte světu najevo svůj status.

Skladníci v ohrožení

Ani skladníci to nebudou mít lehké. Roboti firem Swisslog, Grenzebach či Kuka AG již úspěšně dobyli velkosklady. Většina těchto nových systémů přitom nespoléhá jen na dopravníkové pásy, ale ukládá zboží do samostatně stojících regálů: Pod každý z nich může zajet malý robot, nadzvednout jej a převézt na místo určení. Tam čeká člověk, jenž vybere zboží, celou zásilku zabalí a předá ji dalším robotům, kteří ji vyexpedují k cíli. Jako první s popsaným mechanismem prorazila firma Kiva Systems: Před rokem ji pak koupil Amazon, načež se z ní stal Amazon Robotics – interní dodavatel velkoskladů Amazonu.

Kromě toho se pracuje i na robotech, kteří člověka „vynechají“ úplně. Například společnost Fetch Robotics nyní provádí pilotní testy svého plně autonomního skladníka s robotickou paží: Zatím sice uzvedne maximálně šest kilogramů, zato se velmi dobře orientuje ve skladu i ve zboží. Pokud by se noví automatičtí prodavači a skladníci ujali ve velkém, bylo by u nás ve velko- i maloobchodě ohroženo na 600 tisíc pracovních míst. 

Domy z 3D tiskárny

Stavebnictví nadále zůstává velmi náročné na lidskou práci – navzdory masivnímu využívání strojů a techniky. I to se však může změnit, přestože zřejmě nikoliv tak rychle jako v jiných odvětvích. 

Technologie 3D tisku přinesla revoluci do výroby drobných součástek. Na rozdíl od tradičního opracovávání kusu materiálu soustruhy, frézami či CNC stroji vytváří 3D tiskárna výsledný produkt vrstvu po vrstvě, postupným nanášením dané látky: Původně se používal pouze plast, dnes ovšem dokážeme tisknout předměty z kovů, skla, keramiky a mnoha dalších materiálů. Ve srovnání s klasickými postupy zanechává tato metoda jen minimální množství odpadu a umožňuje vyrábět struktury, o nichž se inženýrům dřív ani nesnilo. 

Každopádně – tisknout lze nejen drobné předměty, ale rovnou i celé domy. Existuje několik prototypů a pilotních projektů, které pracují s tiskem velkých struktur, zpravidla ze směsí hutnějších a rychle tuhnoucích betonů. Experimentuje se rovněž se speciálními příčkami uvnitř zdí, jež šetří materiál a umožňují použití zateplovacích pěn či natažení kabeláže a trubek, aniž by se muselo do panelů pracně sekat. Zatím nejaktivnější jsou na tomto poli Číňané, Rusové a Italové. Pomocí 3D tisku lze ovšem vyrábět třeba i kovové mosty, jak to ukázal nizozemský pilotní projekt MX3D.

Počítačoví novináři

Přeskočme nyní zdravotnictví: Přestože obor čekají dramatické změny v diagnostice, chirurgii, farmacii a mnoha dalších oblastech, úbytek zaměstnanců u něj očekávat nelze. Se stárnutím populace bude totiž poptávka po službách lékařů naopak stále stoupat. Obecně ve vědě se však roboti prosadí víc. Stejně jako existují plně automatizované továrny, lze najít i samostatně fungující laboratoře. Odborníci vyvinuli algoritmy, které dokážou z dostupných dat generovat hypotézy, odvozovat z nich předpovědi a ty následně testovat v rámci pokusů. Zejména chemie a biochemie už velmi pokročily.

Těžké časy však nastávají novinářům, nebo alespoň některým z nich. Například software Quill od firmy Narrative Science umí ze „suchých“ dat vytvořit zajímavě podanou zprávu, což je jinak ubíjející a nudná práce, která se většinou svěřuje redakčním elévům. Quill nyní „pracuje“ například pro magazíny Time nebo Forbes, kde zajišťuje finanční a sportovní zpravodajství. Jeho tvůrci ovšem neplánují, že by v tomto bodě vývoj ukončili – naopak chtějí software proměnit v analytika a poradce. Zatím každopádně není jisté, zda někdy počítač získá prestižní Pulitzerovu cenu pro žurnalisty… 

I pracovní pozice v administrativě, bankovnictví, účetnictví a jiných sférách „bílých límečků“ mizí jako pára nad hrncem. Znalosti zmíněných zaměstnanců nahrazují informační systémy, databáze a učenlivé algoritmy, které umějí komunikovat lidskou řečí. S jejich pomocí tak jediný člověk zvládne mnohem víc práce. 

Budoucnost zářná, či temná?

Pokud tempo zrychlování technického pokroku vydrží, dokážeme v příštích dvou či třech dekádách věci, které ještě před pár lety představovaly ryzí science-fiction. Otázkou zůstává, jak se k možnostem, jež nová technologie přináší, postavíme. Zachová-li se současný trend patrný ve vyspělých zemích – kdy mediánový příjem domácností i jednotlivců v lepším případě stagnuje a v horším případě klesá, zatímco zisky majitelů stále víc automatizovaného průmyslu prudce rostou –, máme zaděláno na problém. Je možné, že skončíme v nějaké formě dystopie, kde bude velký kapitál ovládat masu nezaměstnaných, kteří nezvládnou konkurovat robotům? 

Podobné obavy vyvstaly už v době, kdy lidem braly práci první parní stroje. Odpovědí na krizi však nebylo ničení strojů, nýbrž přesunutí pracovníků z výroby do služeb. Původně malé odvětví se pak velmi rychle „nafouklo“: Vznikly salony krásy, advokátní kanceláře, architektonická studia a vůbec prodejny všeho druhu, jež nabízely masově produkované výrobky. Vzkvétající terciární sektor se záhy změnil v tahouna ekonomiky a ve vyspělých zemích dnes zaměstnává 75 % populace. V minulosti tedy technický pokrok otevřel víc příležitostí, než kolik placených míst ubral. Bude se historie opakovat? 

Jiná situace, jiná řešení

Dnešní situace je jiná v tom, že nás stroje dokážou nahradit i tam, kde jsme se cítili neporazitelní – v duševní práci. Pokud zvládne samostatný program bezchybně vést účetnictví a přitom rozumí slovně zadaným příkazům, k čemu majitel firmy potřebuje účetní? 

Je možné, že hromadné nahrazování lidské pracovní síly vyvolá nepředvídatelné turbulence v ekonomice. Většina lidí v produktivním věku závisí na příjmech ze zaměstnání. Ti, kdo nepracují (například děti či důchodci), jsou pak závislí na zdanění práce a spotřeby jedinců v produktivním věku. Představme si možnou budoucnost: Pokud se plošně – díky strojům – zvýší produktivita práce, ale současně klesne celkový objem vyplácených mezd (protože nebude třeba tolik zaměstnanců), dojde ke krizi poptávky. Roboti vykonají většinu práce, ale sami nic nespotřebují, nebudou nic „chtít“. Sníží se tak množství prodaného zboží nebo jeho cena a vzroste tlak na efektivitu firem, které budou muset vyrábět levněji než konkurence… a kruh se uzavře.

Sečteno a podtrženo – stále víc lidí v tomto scénáři bude trpět nedostatkem peněz, zatímco ceny budou klesat. Deflace (zlevňování) však představuje pro ekonomiku závažný problém, neboť náš systém je nastaven na zdražování, inflaci. Deflace pro zadlužené státy znamená, že je splácení jejich závazků mnohem náročnější. A pokud skutečně přijde o práci 35 % lidí, jak předpovídá studie University of Oxford, vyberou vlády o třetinu méně na daních. Bude tedy zaděláno na velkou krizi. 

Zdaňte roboty!

Stále silněji dnes proto zaznívá volání po plošném zdanění práce robotů, z nějž by se mohly financovat státní sociální systémy. Samozřejmě to nebude jednoduché: Můžete spočítat, kolik má podnik montážních robotů, o poznání hůř se však zdaňuje práce počítačového programu, který si firma pouze pronajímá od někoho na druhém konci světa. Ať už ovšem dopadne debata o daních jakkoliv, nepochybně nás čekají zajímavé časy. Budoucnost se začíná odehrávat právě teď.