„Prchaje ze zmateného víření světa, zatoužil po odlehlosti pustiny a vyzbrojen jsa nebeskými zbraněmi usadil se pod klenbou jedné opuštěné jeskyně…“
Středověká legenda Život svatého Prokopa

Jeskyně Pekárna v Moravském krasu je proslulou lokalitou světového významu. Bádaly tady vědecké týmy pod vedením archeologů s mezinárodní prestiží a jména jako Martin Kříž, Jindřich Wankel a Karel Absolon dodnes respektuje celý archeologický vědecký svět. Práce těchto nadšenců vnesla světýlko do temných slují magického Moravského krasu a pomohla proslavit tento skvost české přírody. Jeskyně je známá především nálezy rytin zvířecích hlav i celých postav na zvířecích kostech a rytinami šamanských symbolů a magických znaků na břidličných oblázcích. Nejslavnějším objevem je bezesporu rytina souboje tří bizonů na koňském žebru, která zde byla nalezena při pečlivém archeologickém výzkumu v roce 1927. Atmosféra pravěkého dědictví ale rozhodně není jedinou zajímavostí, kterou může toto místo návštěvníkům nabídnout.

Útočiště v temných časech

První doklady o lidské činnosti, které byly v Pekárně nalezeny, svědčí o přítomnosti neandertálců už před 50 000 lety. Evropský význam si však Pekárna vydobyla v době osídlení lovci sobů a divokých koní na konci starší doby kamenné, tedy v době paleolitických lovců (magdalénien). Vědci na základě svých nálezů vynesli verdikt, že lidé v Pekárně pobývali v průběhu celého jednoho tisíciletí – cca 13 000–12 000 př. n. l.
Není bez zajímavosti, že Pekárna poskytla na konci druhé světové války úkryt i stovkám lidí z blízkých i vzdálenějších obcí. Schovávali se tu před postupující válečnou frontou, ale klidu a bezpečí si příliš neužili. Ironií osudu se fronta přehnala právě kolem jejich jeskynního útočiště.

Zimní rozjímání

Pekárnu najdete v levém prudkém a skalnatém svahu meandrujícího potoka Říčky. Široký tunelový prostor (s největší pravděpodobností výtokový) s impozantním, dvacet metrů širokým a pět metrům vysokých vchodem, dělá tvarem svému jménu čest.
Jeskyně se nachází v dosahu turistických značených cest a tak se na jaře a v létě občas stává cílem výletníků. V zimě si však většinou užívá zasloužené poustevnické samoty, vlídně poskytuje úkryt a zimoviště vzácným netopýrům a „vzpomíná“ na své slavné, prastaré časy. Ale nespí… Právě v zimě tvoří svá nádherná tajemství…

Galerie přírodního rozmaru

Mráz, vlhko a voda dokážou stvořit pohádkové artefakty, které můžete objevit nejen na horských bystřinách a zamrzlých vodopádech, ale i v podzemních prostorách. Speleologové o tom ví své, ale nezasvěcení při náhodném setkání s ledovou nádherou zpravidla oněmí údivem. Většinou od prosince do března pracuje příroda ledovým dechem na velkolepých kulisách, které by jistě nadchly geniálního pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Kdo ví, možná něco podobného viděl ve svých snech, když si představoval zámek pro Ledovou královnu.

TIP: Milford Sound, Nový Zéland: Fjord zelených lavin

Pokud poutníka neodradí strmý, často kluzký a zasněžený skalnatý svah, kterým musí vystoupat vzhůru, Pekárna mu štědře odhalí skryté zimní tajemství a nabídne mu pod svou vápencovou klenbou nezapomenutelný zážitek. „Nepřipravený“ návštěvník si bude dozajista připadat, jako by nedopatřením vnikl do bláznivé svatyně surrealisty Salvatora Dalího nebo náhodně objevil nejtajnější skicář sochaře Alberta Giacomettiho. V přítmí jeskyně stane zaskočený poutník na prahu bizarního jeviště, který příroda mimoděk, z kratochvíle či rozmaru, stvořila z mrazu a kapiček vody pro svou vlastní potěchu…

Nejtišší hudba

Průsvitné madony nehybně setrvávají ve svém rozjímání, hříšné Venuše vystupují z rozevřených mušlí, ledoví poutníci putují prostorem a časem vstříc neznámým cílům. Pastýři svírají třpytivé berly mezi stády svých oveček, zástupy kajícníků, elfů, skřetů a nejroztodivnějších postav a postaviček zde před našima očima ožívají a žijí svými vlastními životy.
Od kamenného stropu jeskyně splývají jako bohaté nařasené drapérie bizarní tvary rampouchů, zachycených jen na tenoučkých ledových nitkách. Jejich mohutná chladná těla vzbuzují v našinci pochyby o zemské přitažlivosti. Ledovému představení chybí snad jen hudba, a tak tajemné posvátné ticho umocňuje jen občasný zvonivý zvuk padající kapky vody…

Japonští vědci vytvořili geneticky upravené kosmany, kteří trpí Parkinsovou chorobou jako lidé. Mohli by se stát významnou pomocí ve výzkumu této závažné a běžné neurodegenerativní choroby. GM kosmani se narodili před třemi lety a už se u nich projevují symptomy Parkinsona, které se velmi podobají těm lidským.

Odborníci velmi vítají možnost rozšířit si obzory, zatímco odpůrci lékařského výzkumu na primátech mají s těmito kosmany problém. Faktem ale je, že kosmani mají k lidem evolučně mnohem blíž než myši, mouchy nebo červy, na nichž obvykle probíhá lékařský výzkum.

TIP: Stoprocentně přesný: Nový krevní test na Alzheimera se neplete

To může hrát zásadní roli. Vědci například v minulosti vytipovali stovky látek, které se osvědčily v léčbě Alzheimera u laboratorních myší a u lidí pak všechny selhaly.

Když se ropa dostane do oceánu, například při nehodě lodi nebo kvůli úniku při těžbě na ropné plošině, je zle. Kvůli fyzikálním vlastnostem ropných látek bývá velmi nesnadné dostat je ven z vody. Pro ochranu prostředí oceánů je nezbytné mít k dispozici postupy, jimž by bylo možné rychle odstranit ropné látky z vody.

Podle australských vědců by řešením mohly být nanočástice oxidu železa o průměru 25 nanometrů. Takové nanočástice se totiž velmi pevně navážou na ropu a pak je lze snadno pochytat pomocí magnetu.

TIP: Vědci vynalezli síto, které jednoduše a levně odděluje vodu od ropy

Nanočástice oxidu železa nejsou toxické a lze je ve velkém množství použít přímo v oceánu, k odstraňování plovoucích i ponořených ropných látek. Badatelé teď své nanočástice hodlají testovat ve velkých nádržích s vodou, aby mohli dostat povolení pro experimenty přímo v oceánu. 

Báby kořenářky, porodní báby, kováři, bradýři, lazebníci a dokonce i kati. Lidé, kteří měli v rukou lidské tělo dnes a denně. Povolání, která neměla čest společnosti, často byla považována za nečistá, ale jeho představitelé byli v úctě obyčejných lidí.

Jejich byliny čistily zažívání, pomáhaly od otrav, či naopak. Vyráběly masti na vyrážky a otevřené rány. Pověrčivost jim přiřkla role téměř čarodějné. Říkávalo se, že umí uřknout, přivolat vám lásku, štěstí, bohatství či na nenáviděného souseda seslat svrab. Počala-li mladá děvečka nemanželské děcko, léčitelka jí dala nejen útěchu a dobrou radu pro příště, ale dokázala jí od nechtěného plodu případně pomoci. Ostatně právě u staré zkušené ženy hledaly ty mladší radu, jak hřešit bez následků, případně jak mužům dopomoci k větší touze. Jejich pověst mluvila hlavně o jejich úspěšnosti. 

Tyto ženy měly na vesnici značnou moc a slovo, byť ne vždy patřily k těm „poctivým“, což v novověku znamenalo společensky ctným a váženým. Ale jejich moudrost i zkušenost na lidi platila. To samozřejmě bylo trnem v oku farářům, kteří tradičně měli patent nejen na spásu duše, ale i na chod běžného života podle jejich morálních, společenských a sociálních zásad. A tak nejednou báby kořenářky a bylinkářky skončily na hranici, ať už je tam dovedla žárlivost, závist, zášť nebo pověrčivost.

Léčivost přírody

Zkušenost léčitelů s přírodními pomocníky, ať už to byly byliny, kůry stromů nebo třeba březové větvičky na očistu, pomáhala navozovat přirozené tělesné pochody. A protože i tyto ženy byly zbožné, k zaříkadlům připojovaly různé modlitby a prosby ke svatým a patronům.

TIP: Mezi magií a vědou: Omyly antické medicíny dokázal vyvrátit až novověk

Stejně tak byly některé zaříkávačské úkony prováděny na původní pohanské svátky asimilované křesťany. Například se věřilo, že kvítí nasbírané o májové noci, ideálně přesně o půlnoci, má čarovnou moc. Dále to byly letní a zimní slunovraty, období sklizní nebo svátek všech svatých.

Některé planety mají smůlu a skončí uvnitř hvězdy. Zatím nevíme, jak často se to stává a není vyloučeno, že se to kdysi stalo i ve Sluneční soustavě.

Když hvězda pohltí planetu, může mít nečekané následky. Italští badatelé pomocí počítačových simulací zjišťovali co se stane, když mladá hvězda pohltí planety různých velikostí – od planety velikosti Země až po planetu padesátkrát těžší.

Z jejich simulací vyplynulo, že když hvězda pohltí planetu obsahující železo a tento prvek se pak rozptýlí ve vnějších vrstvách hvězdy, dojde k jejímu zčervenání. Zčervenání je způsobeno tím, že kovy absorbují světelné záření kratších vlnových délek, což zdůrazní zbarvení hvězdy.

TIP: Ne každá modrá je dobrá: Extrémní svět exoplanety HD 189733b

V reálném vesmíru jsme takovou změnu zatím ještě nepozorovali. Pohlcení planety hvězdou zřejmě bývá extrémně rychlé a zachytit případnou změnu barvy hvězdy tak zřejmě nebude vůbec snadné.

Originální instalace na hladině ledovcového jezera Iseo spojuje pevninské Sulzano s ostrovem Monte Isola a jeden z malých soukromých ostrůvků pomocí 220 tisíc plovoucích polyethylenových kostek. Plovoucí chodník měří na délku úctyhodné tři kilometry. Jeho výstavba stála 15 milionů euro a je kompletně financována z prodeje Christových děl.

Provokativní projekty za miliony dolarů

Američan Christo Vladimirov Javacheff pochází z Bulharska. Na svědomí má desítky nákladných instalací po celém světě – v roce 1995 například zahalil látkou slavný pařížský most Pont Neuf, o deset let později pak totéž provedl s berlínským Reichstagem.

Instalace Christa a jeho dnes již zesnulé manželky Jeanne-Claude jsou velmi nákladné, jejich cena se často pohybuje v desítkách milionů dolarů. Díla ale nejsou sponzorována - Christo a Jeanne-Claude je financují převážně z Christova dědictví a prodeje skic a fotografií instalací. Fakt, že financují svoje projekty ze svých vlastních zdrojů, je jejich rozhodnutím – nechtějí být ve své tvorbě ničím vázáni a chtějí pracovat svobodně. Dokládá to například historka z roku 1988, kdy oba manželé odmítli nabídku jednoho milionu dolarů od japonské televize za natočení minutové reklamy.

Kdo by se nechtěl stát astronautem? Zažít vesmírné mise a velkolepá dobrodružství. Jaká je vlastně úspěšnost uchazečů a o práci astronauta v NASA?

Jeden vyvolený v zástupu uchazečů

Na prestižní Harvardovu univerzitu přijali předloni jen 5,9 % všech uchazečů; nicméně v porovnání s Národním úřadem pro letectví a vesmír neboli NASA šlo stále o vysoké číslo. Loni tam totiž vybrali jen 14 z 18 300 zájemců o kariéru astronauta, tedy pouhých 0,08 %.

Rekordní množství přihlášek je přitom otázkou několika posledních let: Ještě v roce 2012 se přihlásilo „jen“ 6 300 zájemců.

TIP: Vědci ocenili „marťana“ Marka Watneye: Pojmenovali po něm nový druh rajčat

Odborníci připisují zmíněný nárůst zájmu sociálním médiím, jež NASA v poslední době intenzivně využívá. A svou roli zřejmě sehrálo i několik hollywoodských trháků s vesmírnou tematikou, jako například snímek Marťan, na jehož propagační kampani se americká kosmická agentura podílela.

Fotografie zachycuje perlu české automobilové výroby Voiturettu typu A, která byla produktem slavné firmy Laurin & Klement. V roce 1895 se v Mladé Boleslavi sešli dva muži, kteří dokázali skvěle skloubit své představy o podnikání a technickém pokroku. Knihkupec Václav Klement a mechanik Václav Laurin založili podnik, který se brzy stal známým po celé Evropě. 

Od velocipedů k automobilu

Václav Klement propadl novému sportu a stal se vášnivým „velocipedistou“. Když však reklamoval u ústecké kanceláře německé firmy Seidel & Naumann zakoupené kolo Germania, dostalo se mu odpovědi, že žádost musí být napsána „ve srozumitelném jazyce“, tedy německy. Rozhodl se nejen, že si kolo sám opraví, ale že podobného zážitku ušetří své české spoluobčany a začne kola vyrábět. Ideálního partnera pro podnikání našel v osobě strojního zámečníka Václava Laurina, který přišel do Mladé Boleslavi z Turnova za stejným cílem – vyrábět bicykly. Prvním produktem firmy Laurin & Klement byla skromná řada modelů jízdních kol značky Slavia. 

Roku 1905 firma definitivně skončila s výrobou jízdních kol a nosným programem se staly motocykly. Ani u nich ale dlouho nezůstalo. Už roku 1906 firma představila a začala prodávat také první automobil vlastní konstrukce. Voituretta typu A, jak se vozidlo jmenovalo, byl lehký dvoumístný stroj. Základní model byl dále modifikován zvýšením objemu motoru a celkovým zvětšením rozměrů. Tak vznikly typy B, C i velký typ E. Mladoboleslavské automobily už nenesly název Slavia, prodávaly se pod značkou Laurin & Klement a na jejich chladiči se objevilo nové logo firmy. Konstrukčně vycházely všechny z typu A, postupně měly jen dokonalejší motory, převodovky a vybavení.

Hrdí Kréťané si na svou situaci nikdy nestěžovali, ale s přibývajícími týdny bylo stále více zřejmé, že péče o spojenecké vojáky napíná jejich možnosti na neúnosnou míru. Zejména zásobování potravinami bylo kritické, protože Kréta měla za sebou kromě bojových operací velmi neúrodný rok. Na rozdíl od měst byla sice na venkově situace o něco lepší, ale i tak zůstávala dlouhodobě neudržitelná.

Předchozí část: Velký útěk britských vojáků z Kréty: Past, která sklapla naprázdno

Smyčka se utahuje

Nevyhnutelně se rovněž utahovala smyčka kolem kláštera. Němcům nemohly podezřelé aktivity místních mnichů zůstat dlouho utajeny, a proto jejich hlídky či agenti kolem kláštera kroužili stále častěji. Řada německých, anglicky plynně mluvících agentů v ukořistěných battledressech, vystupujících v roli unikajících vojáků, měla za úkol penetrovat místní podpůrné struktury, aby mohly být posléze zlikvidovány. Až na výjimky však tato taktika naprosto selhala.

Místní, využívající tipy skutečných Spojenců, provokatéry většinou odhalili; v takových případech je obvykle s gustem zbili, nahlas deklarujíc věrnost Velkoněmecké říši, a poctivě je odváděli na místní německé posádky.

Hledání cesty ven

Kvůli narůstajícímu nebezpečí proto opat Agathangelos rozdělil mezi okolní vesnice i onu hrstku vojáků, doposud umístěných v klášteře, a hledal pro všechny ukryté možnost úniku z okupovaného ostrova. Nebylo to vůbec snadné, protože i v rybářských vesnicích na pobřeží, které byly nejpravděpodobnějším místem možného úniku, působila řada agentů německých bezpečnostních sil. Ti byli bohužel mnohem méně nápadní než jejich nešťastní kolegové v horách – riziko prozrazení tak bylo obrovské. 

Řešení nakonec přinesl jeden nápad skupiny britských vojáků, jakkoli mohl nejprve vypadat šíleně: po mnoho nocí (pravděpodobně několik týdnů!) vysílali z kopců poblíž kláštera směrem k moři morseovkou světelné signály žádající o pomoc. V sobotu 26. července 1941 se pak téměř nemožné stalo realitou – zprávu zachytila britská ponorka HMS Thrasher. Její velitel, Commander Francis „Skipper“ Pool, se rozhodl volání vyslyšet, a přestože jeho úkoly na teprve druhé bojové plavbě byly jiné, nařídil na signál odpovědět. Vzápětí se pak osobně vydal ve člunu na břeh, aby zjistil situaci.

Odvážná mise kapitána Poola

Dosáhnout krétských břehů nebylo vůbec jednoduché. Silný vítr ho přinejmenším jednou donutil vrátit se na ponorku, a teprve když vichr ustal, podařilo se Cmdr. Poolovi v doprovodu jednoho příslušníka Commandos doveslovat na pláž. Přes veškerá bezpečnostní opatření neměl nejmenší šanci své přistání utajit – krétské podzemí mělo skvěle vystavěnou informační službu (Britové sami rychle překřtili schopnost krétských venkovanů předávat si informace napříč ostrovem pouhým vyprávěním neuvěřitelnou rychlostí jako „krétská vysílačka“). Aniž by Pool byť jen tušil, do jakých podmínek vstupuje, byl záhy uveden k opatu Agathangelovi, který ho seznámil se situací. Kapitán Pool nemusel přemýšlet dlouho. Rozhodl se, že následující noci vezme na palubu své lodi všechny muže, které se mu podaří soustředit.

Když se kolem půlnoci ponorka znovu přiblížila ke břehu, vyrazilo k ní celkem 62 britských vojáků, pět námořníků a – k překvapení posádky ponorky – také jedenáct řeckých civilistů. Pool ovšem nezaváhal ani tentokrát. Jak potvrdilo následné vyšetřování (koneckonců s tolika uprchlíky na palubě bylo nemožné pokračovat v bojové hlídce v Egejském moři, na kterou byl Thrasher vyslán – Pool tedy porušil uložený rozkaz), rozhodnutí odvézt Řeky spolu s ostatními do Egypta bylo správné, protože „vyselektovat je ze skupiny nahých plavců bylo v daných podmínkách nemožné“.

TIP: Krví zkropený ostrov: Německá operace Merkur 1941

I celkově dalo vyšetřování Poolovi za pravdu v jeho postupu, i když bylo konstatováno, že nejprve měl absolvovat naplánovanou hlídku a teprve poté vyzvednout uprchlíky; právo kapitána lodi rozhodnout se v mimořádné situaci svobodně však nebylo zpochybněno. HMS Thrasher se 78 novými cestujícími dorazil bez dalších potíží 31. července 1941 do Alexandrie.

Kolem trpasličí planety Pluto obíhá celkem pět měsíců. Největší z nich je Charon, za ním následují Nix a Hydra, Styx a Kerberos. Vědci předpokládají, že všechny Plutovy satelity jsou pozůstatkem dávné vesmírné srážky a všechny by tak měly být „ukovány“ ze stejného materiálu. Data sesbíraná sondou New Horizons to ale potvrzují jen z části.

Nejnovější snímky ukazují, že podobně jako největší Plutův měsíc Charon, i Nix a Hydra jsou poryty převážně vodním ledem. Přestože jsou oba měsíce podobně velké (jejich průměr je 30 km a 70 km), míra jejich odrazivosti se různí. Ledová vrstva na měsíc Nix je podstatně čistší, než je tomu na Hydře. Čím je rozdíl v odrazivosti způsobený vědci zatím netuší.

Ke zbývajícím měsícům Styx a Kerberos nová data o odrazivosti zatím chybějí – předchozí pozorování ovšem ukazují, že i jejich povrch je tvořený převážně vodním a velmi čistým ledem.