Krví zkropený ostrov: Německá operace Merkur 1941 (1)
Dobytí Kréty německými výsadkáři v květnu 1941 bývá uváděno jako typický příklad Pyrrhova vítězství. Nejenže zde Berlín ztratil tisíce elitních bojovníků, ale nakonec z úspěchu ani nedokázal nic vytěžit
Když se němečtí diplomatičtí zástupci roku 1936 seznámili se sovětským konceptem jednotek vysazovaných na padácích, pochopili, že právě získali ideální způsob boje pro chystanou bleskovou válku. V okamžiku vypuknutí konfliktu na podzim 1939 již měli Němci elitně vycvičenou 7. leteckou divizi pod vedením generála Kurta Studenta, která se brzo osvědčila v Dánsku, Norsku i Belgii.
Z Řecka na Krétu
Aby Hitler zabezpečil jižní křídlo Wehrmachtu před útokem na SSSR, potřeboval mít na své straně balkánské státy. To se mu podařilo, ale koncem března vojenský puč v Bělehradě svrhl proněmecky orientovanou vládu a rozzuřený diktátor zahájil 6. dubna tažení do Jugoslávie i Řecka. Zatímco jugoslávská armáda se 17. dubna zhroutila, Atény s britskou pomocí odolávaly déle. Koncem měsíce Němci triumfovali i zde a kontingent Jeho Veličenstva se musel stáhnout na Krétu.
Velitelem ostrovní posádky se stal generál Bernard Freyberg, jenž při obraně Řecka stál v čele novozélandských sil. Posílená Kréta se brzo stala předmětem zájmu Hitlerova štábu. Představovala ve Středozemí strategickou pozici, z níž mohly startovat bombardéry k náletům na naftová pole u rumunské Ploješti. Trnem v německém oku se Kréta stala i coby základna námořnictva, jež ohrožovalo plavební cesty Osy do Afriky. Freyberg se útoku Wehrmachtu obával, ale uklidňoval se faktem, že Royal Navy ovládá okolní moře.
V bezpečí ostrova
Nepředpokládal ani úder ze vzduchu, jak ostatně vzkázal i do Londýna: „Nechápu nervozitu, nemám ani nejmenší obavy ze vzdušného výsadku.“ Optimismus narušila zpráva ze systému Ultra, který dešifroval německé depeše. Sice Spojencům nesdělil, kdy a kde nepřítel udeří, nicméně varoval, že Hitler plánuje ostrov napadnout vzdušně námořním výsadkem.
Protože na jihu Kréty se z moře zdvihají strmá pohoří, většina měst i letišť leží na severu. Právě tam musel směřovat německý úder a Freyberg oblast rozdělil na trojici obranných sektorů kolem základen Maleme, Rethymno a Heraklion. Ve skutečnosti však tato pásma existovala spíše na papíře, a místo aby novozélandský generál zaměřil pozornost na uhájení letišť, rozprostřel jednotky po celém ostrově. Ačkoliv touto chybou přispěl k pádu Kréty, je třeba zmínit, že základny se v době jeho příchodu nacházely v katastrofálním stavu.
Elita se připravuje
Zatímco se Freyberg potýkal s organizováním obrany, vydal Hitler 25. dubna rozkaz k zahájení výsadkové operace Merkur. Na jih Balkánského poloostrova se přesunul XI. letecký sbor generála Studenta a do akce se chystala kompletní 7. letecká divize, 85. a 100. pluk 5. horské divize a 141. pluk 6. horské divize. Elitní bojovníky měla nad ostrov dopravit flotila přibližně 500 transportních Ju 52 a sedmdesáti kluzáků podporovaných stíhačkami a bombardéry, další vojáci měli připlout na palubách zrekvírovaných motorových plachetnic a malých parníků.
Po moři plánoval Student dopravit též většinu těžké výzbroje a pomocné jednotky. Zatímco parašutisté nakládali do junkersů výzbroj a výstroj, důstojníci námořnictva, letectva a pozemních sil vymýšleli strategii. Padákoví myslivci měli udeřit ve dvou samostatných vlnách. První dostala za úkol napadnout letiště v Maleme a oblast kolem města Chania, v němž se nacházel britský štáb. O šest hodin později měla zaútočit druhá vlna na letiště Heraklion a Rethymno.
Útok z nebes
Šlo o riskantní plán, podle něhož výsadkáři seskočí na různá místa území obsazeného nepřítelem a odříznutím hlavních center paralyzují obranu. Finální rozkaz k útoku vydal generální štáb 20. května 1941 a kurýři jej předali velitelům parašutistů čekajících na řeckých letištích. Jako první odstartovalo 150 střemhlavých bombardérů Ju 87, devadesátka bitevních Bf 110 a dvoumotorové bombardéry. Pod ochranou devadesáti stíhaček Bf 109 se vzdušná flotila vrhla na krétská letiště i další strategické objekty a rozsévala zkázu.
Pokračování: Krví zkropený ostrov: Německá operace Merkur 1941 (2)
Startovací plochy rozryly krátery po bombách a většina britských stíhaček vzplanula ještě na zemi. To už se k ostrovu blížily Ju 52, z nichž každý nesl tucet výsadkářů. Kluzáky DFS 230 sebou trhaly na vlečných lanech a mnoha vojákům se dělalo zle. Teprve nad krétským pobřežím piloti lana odepnuli a kluzáky se snesly k cílům. Napětí se stupňovalo, neboť poprvé v dějinách měl být celý ostrov dobyt výhradně pomocí vzdušně výsadkových jednotek.
