Ocelová pěst britské infanterie v severoafrické poušti: Britský pěchotní tank Matilda II v boji

Britské expediční síly vyslané v roce 1939 na evropský kontinent vlastnily okolo 90 obrněnců Matilda I s kulometnou výzbrojí a zhruba dvě desítky tanků Matilda II. Během bojů ve Francii na jaře 1940 se ale starší z typů projevil jako zcela neefektivní. Jeho kulomet nedokázal nepřátelským tankům ublížit a jako fatální problém se projevovala i nízká rychlost.

Ve Francii a v Africe

Daleko lepší dojmy zanechala Matilda II, která značně zapůsobila i na protivníka, protože její silné pancéřování se ukázalo naprosto imunní vůči všem protitankovým zbraním Wehrmachtu. Jediný nástroj, který si mohl s matildou poradit, představoval protiletadlový kanon ráže 88 mm. Právě zkušenosti z Francie pak Němce přiměly urychlit projekt těžkého tanku, z něhož se poté stal legendární Tiger.

Image

Čtěte také

Jak se zrodila obrněná královna pouště? Vývoj a verze britského pěchotního tanku Matilda

Zanedlouho se matildy objevily na bojišti, které je mělo nejvíce proslavit, jelikož britská armáda je vyslala do severní Afriky. Tam se pro změnu naučili respektu k nim Italové, protože ani jejich kanony nemohly pancíř matildy prorazit.

Dne 9. prosince 1940 začala operace Compass – britská ofenziva v Západní poušti. Ráno v 7.15, po předchozí dělostřelecké přípravě, zaútočila indická 11. pěší brigáda podporovaná 7. královským tankovým plukem na italský opevněný tábor Nibeiwa, držený skupinou Malleti čítající 4 100 mužů. Uskupení sice disponovalo mimo jiné i středními tanky M11/39, ale ty se nemohly britským obrněncům rovnat a byly zlikvidovány. Po hodině bojů odpor Italů ustal.

Smrtící flaky

Matilda si získala přezdívku „Královna pouště“ a britští vojáci si ji navzdory nízké rychlosti a stále méně hodnotné výzbroji skutečně oblíbili. Kanon kalibru 40 mm už sice proti středním tankům Afrikakorpsu nestačil, ale nadále platilo, že pancéřování matildy nabízí opravdu excelentní ochranu. Žádný tankový kanon Wehrmachtu jej nedokázal probít a hrozbu zpočátku představovaly pouze „Flaky“ ráže 88 mm, ty se však Němci naučili rychle proti britským obrněncům účinně nasazovat.

Během operace Battleaxe od 15. do 17.  června 1941 přišli Britové o 64 svých matild především právě kvůli „osmaosmdesátkám“. Jednalo se dokonce o totální ztráty: na rozdíl od německých jednotek neměla 8. armáda žádný použitelný systém pro vyzvedávání poškozených vozidel z bojiště nebo jejich opravu v prostoru fronty.

Situace se pro britské tankisty ještě zhoršila poté, co se na africkém bojišti objevily nové německé protitankové kanony ráží 50 mm (PaK 38) a 75 mm (PaK 40), avšak matildy si stále uchovávaly bojovou hodnotu. Jejich odolnost několikrát sehrála důležitou úlohu, například během operace Crusader, jež v prosinci 1941 ukončila obležení Tobruku. 

Ztráty ale postupně rostly, takže během bitvy u El Alameinu v říjnu 1942 se již v první linii nacházelo jen málo matild, jež rychle nahrazoval typ Valentine. Odminovací obrněnce Scorpion se nicméně uplatňovaly až do konce severoafrického tažení. Bylo jich vskutku potřeba, protože pro spojenecké obrněnce představovaly miny velké nebezpečí a na africkém bojišti je vojska Osy hojně využívala.

Ve službách dalších armád

Tanky Matilda II používaly i jednotky dalších zemí britského impéria, a sice Kanady, Nového Zélandu a především Austrálie. Armáda posledně jmenovaného státu získala přes 400 kusů, z nichž část úspěšně nasazovala proti Japoncům v jihovýchodní Asii až do závěru války. Také vyvinula několik účelových modifikací. 

Největšího zahraničního provozovatele ovšem představoval Sovětský svaz, který dostal 918 exemplářů. První matildy obdržel už v říjnu 1941 a s nimi dorazili také britští instruktoři, kteří zahájili urychlený výcvik sovětských tankistů. Na konci listopadu 1941 bylo zformováno šest praporů s obrněnci Matilda II a Valentine, jež posílily obranu Moskvy. Dle některých zdrojů mohla na britské typy připadat více než třetina všech tanků, které zastavily německý postup na sovětské hlavní město. 

Stalinovi tankisté si ale matildy příliš neoblíbili, neboť se ukázalo, že v nízkých teplotách a na sněhu si nevedou dobře. Vadila i malá palebná síla 40mm kanonů, a tudíž nejméně jedna Matilda II pokusně obdržela 76,2mm kanon ZIS-5 z tanku KV-1. Rudá armáda nadále britské tanky získávala a užívala, avšak v roce 1944 už provozovala zřejmě jen několik kusů. Obrněnce Matilda II sloužily i pod vlajkou s hákovým křížem, neboť Němci je ukořistili nejprve ve Francii a poté v severní Africe a na Krétě. Obrněnce získaly oficiální označení Infanterie PzKpfw Mk II 748(e) a zasáhly i do bojů v poušti, kde ovšem trochu zmátly vojáky obou stran. 

Britové vyřadili své Matildy II z aktivní služby ještě před koncem války, ale v Austrálii tato vozidla vydržela u záložníků až do roku 1955. Ještě během války o nezávislost v roce 1948 čelili Izraelci tankům Matilda II egyptské armády, z nichž jeden se dosud nachází v izraelském muzeu coby kuriózní připomínka kariéry vozidla, které navzdory svým slabinám dokázalo v kritických chvílích odvést cenné služby.