V březnový podvečer roku 1939 změnila nejslavnější pražská rezidence, která ještě pamatovala první přemyslovská knížata, svého pána. Hradní stráž vystřídaly jednotky SS. Hned druhý den mohlo začít největší ponížení českého národa v dějinách. Psalo se 16. března a Adolf Hitler slavnostně vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.

TIP: Konečné řešení české otázky: Co plánovali nacisté s českým národem?

Zřízení Protektorátu bylo vyvrcholením několika klíčových událostí. Vedle odstoupení Sudet to byly dny těsně předcházející onomu osudnému datu. 14. března se odtrhlo Slovensko a tamní sněm vyhlásil samostatný Slovenský štát. Ve stejný den se ocitl na Hitlerově koberečku československý prezident Emil Hácha s ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským. Vůdce jim za Göringovy asistence přednesl svůj plán na obsazení druhé republiky a její připojení k Třetí říši. Nešťastnému prezidentovi nezbylo pod pohrůžkou bombardování Prahy než přijmout. Na druhý den tak německé jednotky vstoupily na české území. Národní tragédie začala.

Když se známá vlasatice v roce 1986 opět po 76 letech přiblížila ke Slunci, vyslaly k ní své automaty různé země: Sovětský svaz, Japonsko a příležitosti se chytila i Evropská kosmická agentura, která začala připravovat první vlastní misi do meziplanetárního prostoru. Sondu Giotto měl původně doplnit další průzkumník z USA, padl však za oběť krácení rozpočtu NASA. 

Evropský vyslanec tedy 2. července 1985 vyrazil na cestu sám, na špici rakety Ariane 1 z jihoamerického kosmodromu Kourou. Původně byl naveden na vysoce eliptickou dráhu kolem Země, po třech obletech planety díky vlastním motorům překonal její gravitační sílu a zahájil osmiměsíční let k cíli. 

Zásah a rotace

Dvanáctého března 1986 se Giotto nacházela skoro 150 milionů kilometrů od Země a zároveň už jen necelých osm milionů kilometrů od jádra Halleyovy komety, když její přístroje zaznamenaly první atomy vodíku uvolněné do prostoru rozehřátou vlasaticí. O pouhých 22 hodin později vstoupila sonda do nejhustších vrstev komy. Následně se zapnula snímací kamera a zaměřila se na jasné kometární jádro, jehož zprvu rozmazané záběry putovaly do řídicího centra k nedočkavým vědeckým týmům v německém Darmstadtu. 

Při plnění průzkumných úkolů v blízkosti vlasatice se však Giotto nemohla vyhnout zásahům částic prachu a hmoty z jejího aktivního jádra: Během dvou hodin před největším přiblížením jich zaznamenala přes 12 tisíc! A pak to přišlo – spojení se sondou se přerušilo a monitory v Darmstadtu potemněly… 

Průzkumník se pohyboval rychlostí 68 km/s vzhledem k jádru komety a zásah zhruba gramovým úlomkem horniny či ledu jej uvedl do prudké rotace. Evropští vědci se obávali nejhoršího, když vtom začaly z hlubin kosmu opět přicházet kusé úryvky dat – Giotto žije! Trvalo však další půlhodinu, než palubní počítač plavidlo opět stabilizoval pomocí raketových trysek. Během té doby také nastalo maximální přiblížení k jádru asi na 596 km, načež se sonda opět vzdalovala do vesmíru. Následujících 24 hodin se naměřená data přenášela k Zemi a mimo jiné ukazovala na přítomnost organických látek přímo na kometě. Patnáctého března potom k družici putoval příkaz vypnout vědecké přístroje. 

Nepřekonaný rekord

V jejích nádržích ovšem zbývalo přes 60 kg paliva, a tak pro ni vědci začali hledat nový cíl. Tři mírné impulzy palubních motorů zajistily její návrat k Zemi pět let po startu. Padlo totiž rozhodnutí, že jí gravitační manévr u „rodné planety“ pomůže dosáhnout ještě jedné komety. 

TIP: Hallyeova kometa: Jak probíhala cesta za nejznámější kometou?

Druhého července 1990 prolétla Giotto necelých 23 000 km nad hranicí zemské atmosféry, přičemž jako první automat v dějinách dorazila z hlubin vesmíru a využila Zemi a její gravitaci k úpravě letové dráhy (nicméně tzv. gravitační prak posloužil třeba už americkému Marineru 10 v 70. letech, cestou k Merkuru u Venuše). 

Jako druhou kometu navštívila Giotto objekt Grigg–Skjellerup, k jehož jádru se 10. července 1992 po dlouhém a neplánovaném letu v hibernaci přiblížila na pouhých 100–200 km: Jedná se přitom o dodnes platný rekord pro jednorázový průlet umělé družice okolo vlasatice. 

Krvežíznivý kostlivec v důlním mourem zaprášené rakousko-uherské uniformě, který se plíží podél dělnických kolonií na staré Ostravě a tetelí se potěšením, když slyší pláč hladovějících nemluvňat. Zhruba tak vykresluje slezský bard Petr Bezruč ukrutného Markýze Géra.

Pilný Habsburk

Student filologie se o kloudnou práci nikdy moc nesnažil, o to raději píše básně. Co na tom, že se nechá vyživovat vlastní matkou, která se stará o pět dalších dětí! A komu že to čacký revolucionář ve svých Slezských písních tak vytmavil? Bedřich Rakousko-Těšínský byl jedním z mála Habsburků, kteří se snažili v monarchii něco změnit k lepšímu. Vzdělání ho předurčilo k vojenské kariéře (nasbíral 122 řádů a vyznamenání) a rodové statky ho spoutaly s těšínským Slezskem, tedy krajem dolů, hutí a výsypek.

Nepodlehl ale osudové volbě a v rámci možností se snažil prosadit i ve světě technologií, nebo jako podporovatel kultury a vzdělávání. Dnes bychom ho nazvali svědomitým podnikovým manažerem. Jeho reformní postoje dokládá i čtveřice čestných doktorátů.

V jeho dílnách se vyrábějí vůbec první parní pluhy v Evropě! Že bez konce jsou lesy markýze Géra? Aby ne, vždyť v bukových pralesích na Mionší a v Salajce založil jednu z nejstarších přírodních rezervací. Také první fond pro vdovy a sirotky zaměstnanců! Nic naplat, že tento uznalý otec devíti dětí, který chůzí připomíná kačera, dělá všechno proto, aby na Těšínsku bylo líp. Jednou na něj prostě má slezský bard pifku a tak se bez vlastního přičinění stane temnou postavou z hodin literatury.

Dnes krátce před polednem, v 10:31 středoevropského času, odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur ruská raketa Proton-M. Raketa ponese do vesmíru drahocenný náklad - družice TGO (Trace Gas Orbiter) a přistávací modul EDL (Schiaparelli) jsou prvními posly evropsko-ruského programu ExoMars.

Úkolem přistávacího modulu Schiaparelli je ověřit kritické technologie, které mají demonstrovat evropskou schopnost provést řízené přistání na Marsu. Družice TGO zase v rámci své pětileté mise má za úkol studovat atmosférické plyny potenciálně spojené s dnešní biologickou či geologickou aktivitou rudé planety.

Přistání na Marsu

Modul Schiaparelli se oddělí od mateřské sondy tři dny před příletem k Marsu (19. října), do jehož atmosféry pak vstoupí rychlostí 21 tisíc kilometrů v hodině. Po brzdění o horní vrstvy atmosféry a následném sestupu na padáku bude aktivován systém brzdicích motorů využívajících kapalné pohonné látky. Jeho úkolem bude snížit sestupovou rychlost modulu na 5 kilometrů v hodině ve výšce dva metry nad povrchem.

V tomto okamžiku dojde k vypnutí motorů a modul dosedne na povrch, kde bude jeho dopadová energie absorbována deformovatelnou strukturou vestavěnou přímo do něj.

Uplyne přitom méně než osm minut mezi okamžikem, kdy modul Schiaparelli vstoupí do atmosféry, do chvíle, kdy dosedne na povrch Marsu do oblasti známé jako Meridiani Planum. Sada vědeckých přístrojů na modulu Schiaparelli bude v průběhu přistávacího manévru získávat data o atmosféře a následně provede lokální měření v místě dosednutí.

Economist Intelligence Unit (EIU) je jeden z předních vydavatelů ekonomických analýz na světě. Z jejich nejnovějšího reportu hodnocení měst vyplývá, že nejdražším místem na světě je Singapur, na opačném konci žebříčku se naopak nachází Lusaka v africké Zambii. Singapur obhájil pozici nejdražšího města na světě z minulého roku. Největší posun z první desítky zaznamenala města New York a Los Angeles, která na žebříčku poskočila o 15, respektive o 19 míst. Oproti loňskému roku se naopak o tři místa propadla Paříž.

Zpráva EUI porovnává více než 50 tisíc cen jednotlivých produktů a služeb v celkem 160 oblastech. Patří mezi ně potraviny, nápoje, oblečení, domácí potřeby, předměty osobní hygieny, náklady na bydlení, ceny elektřiny, školné a další položky.

10 nejdražších měst podle EUI

1. Singapur (Singapur)
2. Curych (Švýcarsko)
3. Hongkong (Čína)
4. Ženeva (Švýcarsko)
5. Paříž (Francie)
6. Londýn (Spojené království)
7. New York (USA)
8. Kodaň (Dánsko)
9. Soul (Jižní Korea)
10. Los Angeles (USA)

10 nejlevnějších měst podle EUI

124. Caracas (Venezuela)
125. Damašek (Sýrie)
126. Nové Dillí (Indie)
127. Karáčí (Pákistán)
128. Čennaí (Indie)
129. Alžír (Alžírsko)
130. Almaty (Kazachstán)
131. Bombaj (Indie)
132. Bengalúru (Indie)
133. Lusaka (Zambie)

V poušti je nouze o vodu i živiny, takže je nutné využít, co se dá. Ve Spojených arabských emirátech (SAE) místní šejkové uvedli do provozu experimentální pouštní farmu, která jako první produkuje potraviny i palivo zároveň.

Farma se rozkládá na 2 hektarech v prostoru hlavního města Spojených arabských emirátů Abú Zabí. K zavlažování se na farmě využívá mořská voda, které mají jako jediné v pouštní krajině dostatek.

V mořské vodě chovají ryby a korýše k jídlu, a také s ní zavlažují rostliny odolné proti zasolení, které lze sklidit a vyrobit z nich biopalivo. Pokud se experimentální farma osvědčí, tak ve Spojených arabských emirátech hodlají zprovoznit stejnou farmu na rozloze 200 hektarů, podél západního pobřeží Abú Zabí.

Když se řekne Boeing, lidé si obvykle představí dopravní letadlo. Ve skutečnosti ale společnost Boeing už od šedesátých let vyvíjí i podvodní plavidla. Jejich nejnovější podvodní dron Boeing Echo Voyager může autonomně operovat pod mořskou hladinou celé měsíce.

15,5 metrů dlouhý Echo Voyager dovede autonomně sbírat data v oceánu pro vědecké, vojenské i jiné účely. Velkou výhodou je, že nepotřebuje doprovodné plavidlo, které by zajišťovalo jeho provoz z hladiny.

Boeing Echo Voyager může vyrážet z pobřežních základen a zase se do nich vracet, což významně šetří finanční prostředky, které by bylo nutné vynaložit na provoz a posádku doprovodných lodí.

Když je to třeba, tak se dron automaticky vynoří a komunikuje s pozemní obsluhou, které může posílat získaná data. Letos v létě by už měl Boeing Echo Voyager trénovat v oceánu u kalifornského pobřeží.

Společnost pro vývoj umělé inteligence DeepMind, která je ve službách Google, vytvořila program AlphaGo. Tento program hraje starobylou čínskou deskovou hru Go a hraje jí mistrovsky.

Potvrdilo se to v těchto dnech, kdy AlphaGo ve velice mediálně sledovaném zápasu porazil úřadujícího světového velmistra hry Go. Jihokorejec Lee Se-dol se podle komentátorům držel velice dobře, ale program ho nakonec porazil. Jde o historické vítězství, jehož dosah zřejmě přesáhne i vítězství superpočítače IBM Deep Blue nad tehdejším šachovým velmistrem Garry Kasparovem v devadesátých letech.

Velmistr Lee Se-dol se s umělou inteligencí postupně utká v pěti partiích, přičemž aktuální stav je 3:1 ve prospěch počítače. Znamená to tedy, že počítač již v klání zvítězil, souboj ale bude pokračovat a o celkovém skóre se rozhodne v páté partii 15. března. Ve hře byla prémie 1 milion dolarů pro vítěze - odměnu pro AlphaGo Google prý věnuje na charitu, což by mohlo zlepšit vnímání umělých inteligencí veřejností.

Pro AlphaGo jde již o druhý cenný skalp - v říjnu si program poradil s evropským šampionem v go Fan Hui pocházejícím z Číny. Počítač vyhrál zcela jednoznačně 5:0. Po porážce Se-dola se již o možnost utkat se s počítačem přihlásila další světová hvězda go - AlphaGo vyzval čínský šampion Ke Jie, který je momentálně nejvážnějším soupeřem Se-dola na světě a zároveň nejmladším velmistrem.

Když vyjely během první světové války britské tanky na bitevní pole, způsobily německým obráncům naprostý šok. Tehdejší Mk I a konečně i celá plejáda jejich následovníků (Mk IV, Mk V a dalších) ale představovaly ohromné neforemné krabice velké hmotnosti, které se jen s obtížemi a pomalu prodíraly rozbitým terénem. Neměly ani otočnou věž a jejich stěny se doslova ježily hlavněmi kanónů a kulometů. Pro rychlé manévrové operace a především obchvaty a obkličování protivníka se naprosto nehodily.

Naopak malé a poměrně obratné francouzské Renaulty FT nenabízely dostatečnou pancéřovou ochranu a potřebnou palebnou sílu. Již v době nasazení prvních obrněnců ve Francii i Velké Británii pracovali na typech stojících mezi oběma velikostními protiklady a výsledkem se stal tank střední kategorie. Britskou školu reprezentoval Mk. I Whippet, francouzskou Schneider 1917 a oba se dočkaly sériové výroby a nasazení na frontě. Jak Whippet tak Schneider ještě ale viditelně představovaly produkty první světové války, jelikož jejich výzbroj byla rozmístěna v kasematech ve stěnách.

Průchodivost terénem a rychlost byly u těchto strojů sice lepší než u tehdejších těžkých obrněnců, přesto se jednalo o poměrně neohrabaná a pomalá vozidla. Je tedy až s podivem, že několik dávno překonaných Schneiderů vydrželo ve výzbroji španělské armády až do období občanské války.

Hledání ideálu

Rozdělení na lehké, střední a těžké tanky již zůstalo zažité a vydrželo po desítky let, až do vyřazení posledních těžkých strojů z výzbroje v osmdesátých letech. Během dvaceti let mezi světovými válkami však dostal střední tank základní rysy, které si v základní podobě udržel dodnes. Stal se obrněným pásovým vozidlem s plně otočnou věží, nesoucí hlavní výzbroj. Tu dodnes tvoří kanón a kulomety, případně doplňkové zbraně.

V průběhu následujících desetiletí se objevovaly pokusy umístit kanón do přídě trupu nebo boční kasematy, později vznikaly bezvěžové obrněnce a další spíše experimentální konstrukce. Tradiční výše popsaná konfigurace však určovala zásadní směry vývoje po celou dobu. Střední tanky byly v meziválečném období ve většině armád výrazně přečísleny lehkými tanky a tančíky, což způsobila zejména jejich pořizovací cena.

Už první střetnutí druhé světové války však ukázala, že dominantním prvkem výzbroje pozemních sil je stroj střední kategorie, dostatečně pancéřovaný a silně vyzbrojený, aby dokázal ničit nepřátelskou  techniku a vytvářet obrněné klíny, schopné prorážet průlomy v liniích nepřátelské obrany. 

Válečné změny

Během válečných let docházelo k zesilování pancéřování, zvyšování výkonu motorů i ráže hlavních zbraní. Zatímco na počátku války střední tank vážil kolem dvaceti tun a disponoval 37mm kanónem, generace z konce konfliktu měla hmotnost až padesát tun a kanón ráže i 90 milimetrů. Většina typů ještě používala benzinové motory, naftové se montovaly především do modernějších sovětských strojů a dále do některých italských nebo amerických.

Diesel zcela vytlačil benzinový motor v poválečné éře. Přestože otázka, který z tanků druhé světové války byl nejlepší, je z mnoha ohledů nesmyslná, lze říci, že k nejdokonalejším patřil sovětský T-34/85, německý Panther či americký M26 Pershing. V poválečných desetiletích se vývoj středních tanků nejdříve soustředil na zdokonalování posledních konstrukcí ještě z let války, potom však přišla nová generace, reprezentovaná sovětským T-54 nebo americkým M48 Patton.

Střední stroj se stal nejvýznamnějším prvkem obrněné techniky, postupně se pro něj ujalo i označení MBT (Main Battle Tank – Hlavní bojový tank). Na obrněncích se aplikovaly nové technologické poznatky, pancíř se měnil z homogenního na vrstvený, navíc doplněný prvky reaktivní ochrany, neuvěřitelným způsobem se zdokonalovala elektronika, výzbroj i munice.

Nová generace

Současné tanky jsou schopny boje za jakýchkoliv klimatických podmínek, ve dne i v noci, jejich kanóny ráží 120 či 125 milimetrů jsou plně stabilizované a dovolují vedení přesné střelby i za rychlé jízdy v terénu. Nedílnou součástí vybavení se staly střelecké počítače, laserové dálkoměry a další systémy pro vedení boje.

Moderní tank je na rozdíl od svých předchůdců schopen zasáhnout cíl na několikakilometrovou vzdálenost. Dokonalá filtroventilační zařízení nabízejí osádce ochranu před účinky jaderných, chemických i biologických zbraní. Pohonné jednotky prošly rovněž složitým vývojem a dnes je lze v podstatě řadit do dvou kategorií – plynové turbíny a vícepalivové diesely. Systémy přenosu dat a napojení na GPS umožňují veliteli výměnu informací s velením i průzkumnými prostředky v reálném čase.

Negativum u nejmodernější vojenské techniky představuje astronomický nárůst pořizovacích i provozních nákladů, takže vlastní vývoj tanků třídy MBT si v současné době může dovolit fi nancovat jen několik států. Nejvýznamnějšími zástupci této kategorie jsou v současné době americký M1A2 Abrams, německý Leopard 2A7, ruský T-90, izraelský Merkava IV, britský Challenger či francouzský Leclerc.

Přestože řada teoretiků po léta předvídala středním tankům konec jejich kariéry a zobrazovala je jako bezmocné terče bitevních vrtulníků a dalších pokročilých zbraní, praxe ukazuje, že jejich role je a ještě dlouho bude nezastupitelná. Arabsko-izraelské války, první válka v Perském zálivu i porážka armády Saddáma Husajna v roce 2003 dokazují, že bez nasazení strojů MBT lze těžko zničit silně vyzbrojená nepřátelská vojska. I přes pesimistické předpovědi má tento druh zbraně před sebou zřejmě dlouhou budoucnost.  

Uprostřed minulého týdně měli obyvatelé Indonésie a dalších částí světa možnost pozorovat úplné zatmění Slunce. Díky videu Mika Kentrianakise víme, jak tato událost vypadala z paluby letadla pohybujícího se ve výšce 11 kilometrů nad Zemí. Jak ale zatmění Slunce vypadá při pohledu z hlubin vesmíru? Odpověď na tuto otázku přináší snímek kamery EPIC (Earth Polychromatic Imaging Camera) umístěné na družici DSCOVR (Deep Space Climate Observatory), nacházející se v prostoru mezi Sluncem Zemí.