Obraz Hubbleova vesmírného teleskopu zachycuje zvláštní galaxii známou jako NGC 1487, ležící asi 30 milionů světelných let od Země v jižním souhvězdí Eridanu. Proč zvláštní? Spíše než na vesmírný objekt bychom se na NGC 1487 měli dívat jako na vesmírnou událost. Galaxie NGC 1487 názorně demonstruje dokonalé splynutí dvou (či více) menších útvarů v jeden. Po nějakém čase je již takřka nemožné rozeznat, které části pochází jaké galaxie a kolik jich vlastně na počátku bylo. Vědci předpokládají, že NGC 1487 v Eridanu je shlukem několika trpasličích galaxií v jednu.

Přes 2 500 žen a dívek ve věku od 4 do 93 let uháčkovalo největší dečku na světě. Do projektu, jehož cílem bylo podpořit znevýhodněné a hendikepované lidi v Indii, se zapojily ženy ze 14 zemí světa. Akci prostřednictvím sociálních sítí zorganizoval Subashri Natarajan - po dobu šesti měsíců zasílaly organizátorům ženy své vlastní výtvory, které byly poté spojeny v jeden celek na louce nedaleko indického města Chennai. Obdivuhodný výkon si vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekorů – dečka pokryla plochu 11 tisíc metrů čtverečních. Odměna za rekordní zápis nyní poputuje potřebným a znevýhodněným lidem po celé Indii.

Alžběta z Yorku se narodila 11. února 1466 do rodiny anglického krále Eduarda IV. Přestože vše nasvědčovalo tomu, že urozenou dcerku čeká bezstarostné dětství a poklidné dospívání, smrt otce udělala ženskému osazenstvu dvora čáru přes rozpočet.

Ačkoliv Eduardův syn nastoupil oficiálně na trůn jako Eduard V., stal se třináctiletý chlapec figurkou v mocnějších rukách strýce Richarda. Za zdmi chladného Toweru mladý král za pár měsíců zemřel a Richard si bez ostychu posadil na hlavu korunu.

TIP: Ambiciózní Jindřich VII.: Jak se mu podařilo získat a udržet anglický trůn?

Alžbětina matka neotálela a obrátila se na Margaret Beaufourtovou s cílem spojit jejich potomky a učinit z nich vládnoucí pár. Tak se také po slavné bitvě u Bosworthu stalo a do čela Anglie se postavila nová dynastie zastoupená Alžbětou z Yorku a Jindřichem VII. Tudorem. Nakonec se vydařilo i manželství, z něhož vzešlo celkem sedm dětí. Tím nejslavnějším se stal bezesporu „věčný ženich“ Jindřich VIII.

Na Černé říčce severně od Petrohradu panuje 29. ledna 1837 dusná atmosféra. Ticho by se dalo téměř krájet. A pak se vzduchem ozve zvuk, neklamně ohlašující svištící kulku. Její cíl se ihned kácí k zemi. Dle gregoriánského kalendáře se píše 10. února, když přední ruský spisovatel Alexandr Sergejevič Puškin svým zraněním podlehne.

TIP: Duel nahých šlechtičen: Proč se rakouská kněžna poprala s hraběnkou?

„Za vším hledej ženu,“ zní známé přísloví. A stejně to bylo i v Puškinově případě. Slavný literát, pocházející ze starého šlechtického rodu, se roku 1831 oženil se svou láskou Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Nebyl ale jediný, koho vyhlášená kráska okouzlila.

Jeho sokem se stal francouzský imigrant a pozdější diplomat baron Georges-Charles de Heeckeren d'Anthès. Vyzvání na souboj na sebe nenechalo dlouho čekat. Bohužel Francouz dostal právo první rány a ze vzdálenosti deseti kroků zasáhl Puškina do dutiny břišní. Ten o dva dny později zemřel.

Boleslav III. nepatřil mezi oblíbené vládce. Syn Boleslava II. Pobožného, jemuž daly dějiny přízvisko Ryšavý, přispěl svou násilnickou vládou ke krizi českého státu, která odstartovala boje o moc mezi domácí nobilitou i nově vzniklými sousedními státy. Proto když se knížeti podařilo opět získat vládu, neváhal se svými soky 9. února 1003 nelítostně zúčtovat.

Vršovci tvořili významnou protiváhu přemyslovské dynastie. A přece dal jednomu z nich Boleslav III. svou dceru za ženu. Tento záměr ale neměl pouze politický, jako spíš rodinný důvod. Český kníže totiž neměl zrovna ideální vztahy se svými bratry, čemuž nepomohl ani fakt, že mladšího Jaromíra dal vykastrovat a Oldřicha zamýšlel nechat udusit. Protože sám dědice neměl, zeť se mu jevil jako schůdnější varianta. Jenže Vršovci si naběhli, když se léta 1002 pokusili Boleslava svrhnout.

TIP: První vyvraždění Vršovců: Proč se rozhodli Přemyslovci zaútočit?

Když se kníže s pomocí polského krále vrátil o rok později na knížecí stolec, měl prastarý velmožský rod na vlastní kůži pocítit jeho pomstu. Boleslav pozval jeho předáky na masopustní hostinu a ve chvíli, kdy bylo veselí v nejlepším, nařídil jejich popravu. Ale kdo s čím zachází, tím také schází…netrvalo dlouho a Boleslav o vládu znovu přišel. Navíc skončil ve vězení svého dřívějšího spojence Boleslava Chrabrého, který se sám pasoval do role českého knížete.

Astronaut Bruce McCandless, člen posádky raketoplánu Challenger, se jako první člověk odvážil opustit bezpečí raketoplánu a s pomocí manévrovací jednotky MMU (Manned Maneuvering Unit), se proletěl ve volném prostoru dál než kdokoli před ním. Během jeho letu ve vesmíru jej od raketoplánu Challenger dělilo 97 metrů.

Na svůj druhý let do vesmíru čekal McCandless 6 let - v rámci pětidenní mise raketoplánu Discovery na jaře 1990, stál u vypuštění Hubbleova kosmického dalekohledu.

7. února 2008 odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska raketoplán Atlantis v rámci mise STS-122. Hlavním cílem této mise bylo dopravit k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) evropský výzkumný modul Columbus a vyměnit člena posádky stanice. Místo vracejícího se Daniela Taniho se novým členem Expedice 16 ISS stal Léopold Eyharts – francouzský astronaut (ESA).

Laboratoř Columbus slouží k fyzikálním, lékařským a biologickým experimentům, k monitorování počasí a lodního provozu na Zemi.

Mimořádnou pravomoc osobně disponovat brannými silami země přiznával zákon králi jen pro situace krajní nouze, pro čas kritického ohrožení země, a to pouze do 11. listopadu, tedy do svatého Martina. Po tomto datu už zemská hotovost nesměla být v poli. 

Počátek revoluce

Ulice a čtvrti Diyarbakıru protínají černé hradby, jež celé staré město svírají, jako by ho chtěly udusit. Dovnitř a ven propouštějí život pouze několika nádhernými branami, které však mírně ohlodal zub času. Charakteristická barva jde na vrub čediči nacházenému v okolí (viz Černý poklad), o jehož použití při stavbě rozhodl Konstantin II. ve 4. století. Císař Valentinián nechal hradby následně zvětšit a rozšířit do dnešní podoby: Na délku měří celé opevnění téměř šest kilometrů a v minulost nad ním bdělo víc než osmdesát věžiček.

Svět v sevření

Hradby oddělují svět moderního Diyarbakıru od toho, v němž se snaží v úzkých špinavých uličkách přežít dávné tradice. Staré město se tak nemá kam rozrůst: Ze tří stran jej lemuje černý „kamenný had“ a volnou část ohraničuje řeka Tigris.

Ačkoliv v cizincích může černý kámen vzbuzovat pocit tísně, místní obyvatelé si s jeho barvou hlavu nelámou. Po večerech vyrážejí do parků pod hradbami na piknik a nebojí se vystoupat ani na temné opevnění.

Nahoru sice vedou pouze polorozpadlá schodiště, mladým to však nevadí: Jejich život svazují přísné společenské normy, které jim dokonce zakazují držet se za ruce, nad městem si ovšem mohou „ukradnout“ chvilku pro sebe.

Nejstarší mešita Turecka

K dominantám starého města patří jedna z nejvýznamnějších islámských staveb celého Turecka, mešita Ulu Camii. V zemi je nejstarší – její kořeny sahají až do roku 639, kdy se regionem přelila arabská expanze přinášející nové náboženství. Někteří o mešitě hovoří jako o pátém nejposvátnějším místě islámu. Kdysi stál údajně v lokalitě kostel, později však podlehl nové víře. Věřící do jeho stěny vysekali mihráb (výklenek) směřující k Mekce a přistavěli minbar (vyvýšený prostor) pro muslimské duchovní – imámy.

V roce 1091 pak seldžucký sultán Melik-šáh I. položil základy stavby, jež se prakticky v nezměněné podobě dochovala dodnes. Vevnitř vás nečeká okázalá krása, třpytivé fresky, mozaiky či přezdobené stěny. Dominuje tam jednoduchost a strohost. Mešita je charakteristická také hranatým minaretem, jaké se vztyčovaly ještě před příchodem Osmanů. Až později tyto symboly víry zeštíhlely a začaly připomínat „ořezané tužky“.

Minaret splněných přání

Jednou z ikon města je i minaret Dört Ayaklı stojící na čtyřech kamenných nohách. Nechal jej vybudovat Kasim Chán z málo známé dynastie Ak Koyunlu, která během 14. a 15. století obsadila území dnešního východního Turecka, Arménie a Ázerbájdžánu. Traduje se, že stačí minaret sedmkrát oběhnout a splní se vám každý sen. Dnes se přímo pod památkou nachází čajovna, kde si můžete dát silný černý čaj a na chvíli uniknout všudypřítomnému chaosu a ruchu.

Starým městem se vine labyrint zchátralých uliček, v němž se snadno ztratíte. Ostré barvy fasád se snoubí se špínou a prachem, domy se střídají s malými obchůdky, čajovnami či autodílnami a před každými dveřmi někdo sedí a povídá si se sousedy. Ve spletité síti pak stačí párkrát zabočit a dostanete se do místního slumu, který je mistrně skrytý před zraky veřejnosti. Nachází se na konci starého města a táhne se až k hradbám a k Tigridu. Raději si jej však prohlédněte z dálky: Dovnitř se doporučuje vcházet pouze na vlastní nebezpečí.

Karavanový hotel

Diyarbakır byl kdysi významnou obchodní křižovatkou, kde spočinula na své pouti každá karavana spojující východní svět se západním. V bazarové části města proto i dnes najdete karavanseráj, kam se na noc uchylovali obchodníci se svým zbožím. Současní majitelé jej sice proměnili na hotel, ale duch staré doby nezmizel. Fasádu zdobí černé a bílé horizontální pruhy a za těžkými dveřmi se skrývá jiný svět. Srdce stavby tvoří kamenné nádvoří se stoly, židlemi a dřevěnými verandami. Okolo se pak nacházejí pokoje, v nichž se můžete ubytovat.

Nedaleko stojí palác Artuklu, rezidence dynastie Artukidů vládnoucí ve 12. a 13. století. Mohamed Nasreddin jej nechal vybudovat v místech, kde žil al-Džazarí – arabský učenec, který vstoupil do historie dílem popisujícím konstrukci i funkci téměř stovky mechanických zařízení. Osmané palác v 16. století používali jako vězení, a když ho opustili, upadl v zapomnění. Archeologové jej znovuobjevili teprve v roce 1961.

Kotel náboženství

V Diyarbakıru se dlouhá léta prolínalo křesťanství s islámem, a vedle mešit tak stojí i kostely. Zlom ve vztazích nastal počátkem 20. století, kdy došlo k nepokojům a mnoho křesťanů místo opustilo nebo bylo nuceno odejít. Kostely proto většinou chátrají. Přesto při procházce starým městem natrefíte na několik svatostánků s křížem, kde se sdružují křesťané zejména z chaldejské, arménské, nebo dokonce starobylé asyrské církve. Místní si nestěžují: Podle jejich slov nevraživost za poslední desetiletí vymizela.

Příjemnou atmosférou vás uvítá například nádvoří kostela Meryemana, kde se lidé scházejí, aby si ve stínu vypili čaj. Za dob Římské říše stál v těchto místech pohanský chrám, ale když nad mnohobožstvím zvítězilo křesťanství, vyrostl na jeho ruinách kostel. Dnes má tedy víc než 1 600 let, a přestože prošel mnoha rekonstrukcemi, stále z něj sálá historie. Stará se o něj syrská pravoslavná církev, jejímž příslušníkům se podle významného biskupa Jakuba Baradaje žijícího v 6. století říká jakobité.

Nedaleko se nachází arménský kostel Giragos, rovněž s typicky černými stěnami a sloupy. Dlouhá léta bylo v jeho zdech prázdno, v roce 2011 jej však místní slavnostně znovuotevřeli v rámci sbližování náboženství. Navštěvují ho i Arméni, kteří přijali islám, ale stále cítí pouto k zemi svého původu. 

Nedílnou součást města tvoří také svatyně a hrobky súfismu – esoterické větve islámu. Nejslavnější památkou je přitom hrobka se sarkofágem ležící ve stínu obrovských hradeb. Zdobí ji velký turban a súfisté věří, že pokud ji navštíví, zajistí si štěstí. Každou chvíli tak někdo přistoupí k sarkofágu, položí na něj maličký talisman, zazpívá či zarecituje modlitbu a zase odejde.

Poblíž marockého města Ouarzazate právě spustili první část termosolární elektrárny Noor-Ouarzazate. Až bude hotová, tak se bude rozkládat na ploše větší, než hlavní město Maroka Rabat s 1,7 miliony obyvateli. Po dosažení plného výkonu elektrárny by Maroko rádo vyváželo elektrickou energii do Evropy.

Zrcadla termosolární elektrárny soustřeďují energii Slunce do jediného místa, které se tak ohřeje na vysokou teplotu. Část elektrárny Noor 1, kterou tvoří celkem 500 tisíc zrcadel, a která má výkon 160 megawatt, osobně spustil marocký král Mohammed VI.

Elektrárna Noor 1 by měla zásobovat kolem milionu domácností a díky své technologii zvládne dodávat elektřinu 3 hodiny po západu Slunce. Její stavba doposud stála necelé 4 miliardy dolarů.