Nově objevená mezihvězdná planetka se nepodobá žádnému známému tělesu

Astronomové objevili podivný, temně červený a asi 400 metrů dlouhý, převážně železný objekt. Nepodobá se ničemu, co ve vesmíru známe

21.11.2017 - redakce 100+1



Astronomové poprvé v historii zkoumali planetku, která přilétla do Sluneční soustavy z mezihvězdného prostoru. Pozorování provedená pomocí dalekohledu ESO/VLT v Chile a na dalších observatořích po celém světě ukázala, že tento unikátní objekt cestoval mezihvězdným prostorem po miliony let, než se náhodou přiblížil do nitra Sluneční soustavy. Zdá se, že se jedná o tmavě červený a silně protažený nejspíše kovový objekt, který se nepodobá žádnému tělesu známému ze Sluneční soustavy.

Extrasolární návštěvník

Přehlídkový dalekohled Pan-STARRS 1 objevil 19. října 2017 slabý objekt pohybující se oblohou. Na první pohled vypadal jako typická planetka, dokud se z většího množství pozic nepodařilo spočítat jeho dráhu. Ta mimo vší pochybnost ukázala, že tento objekt, na rozdíl od dosud známých planetek a komet, nepochází ze Sluneční soustavy, ale že přilétl z mezihvězdného prostoru.

Těleso bylo původně klasifikováno jako kometa, pozorování provedená řadou zařízení včetně přístrojů ESO však neodhalila žádné známky kometární aktivity, i když objekt prošel přísluním (nejbližším bodem dráhy ke Slunci) již před objevem v září 2017. Těleso bylo následně reklasifikováno na mezihvězdnou planetku (což je zcela nová, dosud nepoužívaná kategorie těles). Dostal označení 1I/2017 U1 a jméno `Oumuamua.

Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT se proto ihned pustili do práce a začali měřit pozice, jasnost i barvu tělesa s větší přesností, než umožnily menší přístroje. Rychlost reakce byla důležitá především proto, že mezihvězdná planetka `Oumuamua znatelně slábla díky vzdalování od Slunce i od Země. A pro vědce si připravila další překvapení.

Blikající kovový doutník

S pomocí záběrů pořízených přes čtveřici různých fotometrických filtrů přístrojem FORS na dalekohledu VLT a v kombinaci se snímky z jiných velkých dalekohledů se podařilo zjistit, že `Oumuamua během otáčení s periodou 7,3 hodiny mění jasnost v poměru 1:10.

Vedoucí vědeckého týmu Karen Meech vysvětluje význam těchto pozorování: „Takto neobvykle velká variace jasnosti znamená, že těleso musí být značně protáhlé: objekt je asi desetkrát delší než široký a musí tedy mít velice komplikovaný tvar. Rovněž jsme objevili, že má tmavě červenou barvu, která se trochu podobá vzdáleným objektům Sluneční soustavy. Podařilo se také potvrdit, že je naprosto neaktivní – v jeho okolí jsme nenašli sebemenší stopy prachu.“

Provedená měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové těleso, bez vodního nebo jiného ledu v blízkosti povrchu. Povrch je v současnosti velmi tmavý a zčervenalý v důsledku dlouhodobého vystavení účinkům kosmického záření v mezihvězdném prostoru. Vědci odhadují, že těleso je asi 400 metrů dlouhé.

Předběžné výpočty dráhy naznačují, že objekt přilétl přibližně ve směru od hvězdy Vega, která leží v severním souhvězdí Lyra. I přes ohromující cestovní rychlost asi 90 tisíc kilometrů za hodinu by však planetce cesta mezihvězdným prostorem – od místa, kde je dnes Vega, až do Sluneční soustavy – trvala asi 300 tisíc let. Před tak dlouhou dobou se však hvězda Vega nenacházela ani poblíž pozice, odkud planetka přilétla. `Oumuamua tak pravděpodobně cestovala Galaxií po stovky milionů let, aniž by byla spojena s jakýmkoliv hvězdným systémem, než se čistě náhodou dostala do nitra Sluneční soustavy.

Astronomové odhadují, že podobné mezihvězdné těleso prochází vnitřní částí Sluneční soustavy asi jednou za rok. Jedná se však o velmi slabé objekty, které se jen obtížně vyhledávají, proto dosud unikaly naší pozornosti. Teprve současné přehlídkové systémy, jako je například Pan-STARRS, jsou dostatečně výkonné, aby měly reálnou šanci taková tělesa objevit.

  • Zdroj textu

    Evropská jižní observatoř

  • Zdroj fotografií

    ESO


Další články v sekci