Novoroční úder pod pás: Severovietnamská ofenziva během svátečního příměří (3)

24.03.2019 - Miroslav Mašek

Američané se dlouho střetávali především s partyzány využívajícími guerillové taktiky. Koncem ledna 1968 však Hanoj spustila frontální ofenzivu, která měla vytlačit protivníka z jihovietnamských měst a vyvolat povstání proti saigonské vládě

<p>Američtí mariňáci postupují za podpory tanku M48 Patton</p>

Američtí mariňáci postupují za podpory tanku M48 Patton


Reklama

Druhým místem, kde komunisté obráncům řádně zatopili, se stalo bývalé hlavní město z císařských dob Hue. Ho Či Min o jeho dobytí velmi stál, neboť šlo o symbol vietnamské nezávislosti.

V předchozích dnech tam pronikly tisíce severovietnamských vojáků vydávajících se za civilisty, ve 2.00 ráno 31. ledna došlo k prvním střetům a záhy začaly městem otřásat exploze. To přešly do akce hlavní síly v čele se dvěma pěšími pluky a ženijním i raketovým praporem. Do cesty se jim postavila 1. divize jednoho z nejschopnějších jihovietnamských generálů Ngo Quang Truonga.

Fatální chyba

Ten však udělal fatální chybu, neboť věřil, že komunisté budou respektovat status Hue coby otevřeného města, a rozmístil své muže v jeho okolí. Když došlo k útoku, v samotném městě se nacházeli jen průzkumníci a zahraniční vojenští poradci. Do večera tak komunisté ovládli většinu čtvrtí, přičemž odolalo pouze velitelství uprostřed citadely obehnané hradbami i vodním příkopem a opevněné domy poradců.

Útočníkům se povedlo obsadit okolní silnice a železnice, přesto tam ihned začaly proudit posily včetně části 3. tankového praporu americké námořní pěchoty. Palebná síla tanků M48 sehrála při osvobozování Hue významnou roli, ovšem v úzkých ulicích se projevila jejich zranitelnost a tankisté utrpěli těžké ztráty. Ještě dlouho po příjezdu posil se Američanům nedařilo protivníka vytlačit a panovaly obavy z vlivu bitvy o starobylé město na veřejné mínění.

Poničený symbol

Spojené státy se dlouho zdráhaly nasadit v historickém centru artilerii či letectvo, a tak nastoupila pěchota s úkolem čistit dům po domu. Tankisté museli před každým výstřelem žádat o povolení. A zatímco se boje vlekly, záběry šarvátek poškozujících cenné budovy pobuřovaly americkou veřejnost. Jihovietnamské 1. divizi podpořené trojicí praporů USMC nakonec trvalo 25 dní, než město nepřátel zbavila.

Šest stovek mrtvých a 3 000 raněných ve vlastních řadách měly devastující účinky na morálku amerických vojáků, jejichž víra v rychlé vítězství ve Vietnamu se začala vytrácet. Zdaleka nejhůře ale boje v Hue postihly civilisty. Polovina města se ocitla v troskách a 116 000 ze 140 000 obyvatel ztratilo střechu nad hlavou. Navíc spolu s partyzány v ulicích řádili i političtí komisaři, kteří likvidovali „nepřátele lidu“ – od kněží a učitelů po státní zaměstnance či úředníky. Než boje v Hue skončily, povraždili komunisté minimálně 3 000 osob, jejichž těla skončila v masových hrobech. 

Rozporuplný výsledek 

Po týdnu od prvních výstřelů ofenzivy Tet začalo být hanojské generalitě zřejmé, že komunistické jednotky jsou na pokraji sil. Boje většího rozsahu už probíhaly pouze u Saigonu, Hue a Khe Sanh. Na většině území jižního Vietnamu spojenci buď pronásledovali prchající zbytky útočníků, nebo dokončovali vyčišťovací operace. Za první dva týdny bojů musel severní Vietnam odepsat 32 000 padlých a 5 800 zajatých, obránci pozbyli 2 800 jihovietnamských a 1 000 amerických vojáků.

Během celé útočné operace Hanoj ztratila na 45 000 mrtvých a 7 000 zajatých. Dne 21. února se velitelé Vietkongu pokusili spojit rádiem s přeživšími oddíly a vydali rozkaz k všeobecnému ústupu. Pouze jednotky u Khe Sanh a v Hue měly setrvat na pozicích a byly tak de facto obětovány. Z vojenského úhlu pohledu skončila ofenziva Tet pro komunisty zdrcující porážkou. Mnohé jednotky zaznamenaly více než 90% ztráty a v některých oblastech Vietkong takřka přestal existovat. „Osvobozovací“ úlohu partyzánů musela převzít regulérní severovietnamská armáda, kterou ovšem netvořili ideologicky přesvědčení bojovníci, ale mladí branci.

Povstání se nekoná

V důsledku této změny se tvář konfliktu ve Vietnamu přerodila z národněosvobozeneckého boje ve střet dvou suverénních států. Nezdařil se ani Ho Či Minův politický cíl, neboť v žádném z napadených měst nedošlo ani k náznaku levicového povstání. Namísto sympatií vzbudili komunisté na jihu jen nenávist – zejména poté, co se veřejnost dozvěděla o zvěrstvech v Hue. Ačkoliv podceňovaná jihovietnamská armáda bojovala nad očekávání srdnatě, saigonská politická garnitura po ofenzivě Tet přece jen čelila vážným problémům.

TIP: Najdi a znič aneb Pěšákova válka: Americká pěchota ve Vietnamu

Musela se především urychleně postarat o 627 000 osob, které boje připravily o přístřeší, a postižené rodiny brzo obdržely příděly peněz, cementu i střešních krytin. V jistém slova smyslu však severní Vietnam přece jen dosáhl vítězství. Kvůli často zkreslenému a senzacechtivému zobrazení bitvy v médiích totiž americká veřejnost vnímala výsledek bitvy o svátcích Tet jako porážku. Záběry ostřelování historických čtvrtí z děl i letadel, mrtvá těla v civilních šatech… To vše televize „dopravila“ až do obývacích pokojů a vyvolala šok. Mnoho vlivných lidí v USA se v roce 1968 začalo otevřeně stavět proti válce a vyvíjet nátlak na vládu, aby armádu z Asie stáhla. A tak zatímco před ofenzivou Tet usiloval Washington ve Vietnamu o vojenské vítězství, po ní už jen hledal cesty, jak z války s co nejmenšími škodami ven… 

  • Zdroj textu:

    Speciál Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lebka muže z Bockstenu a jeho pravděpodobná podoba.

Historie

Čolpon-Ata se nachází téměř uprostřed severního břehu jezera a nabízí úžasné výhledy i pěkné pláže.

Cestování
Věda

Curiosity, vlastnoruční selfie

Vesmír

Elektronické tetování se dvěma senzory

Věda

Lékaři kontrolují zdravotní stav dvou odvedenců, povinná služba vzbudila na ostrovech vlnu nevole

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907