Nudně ctná Marie Leszczyńska: Lid ji miloval, král Ludvík ji podváděl

Francie Více informací

Svatba patnáctiletého francouzského krále Ludvíka XV. s polskou princeznou Marií Leszczyńskou, která se uskutečnila 4. září 1725, vzbudila na evropských dvorech údiv i překvapení. Vždyť Marie nepatřila zrovna k atraktivním krasavicím, navíc byla o sedm let starší. Podle tehdejších měřítek už jako nevěsta měla nejvyšší čas, či možná už byla tak trochu „po záruce“. Její otec Stanislav Leszczyński sice z královského rodu nepocházel, přesto ho polským králem zvolili hned dvakrát.

Proč právě ona?

Ostatně i samotnou Marii žádost o ruku překvapila. Sňatky mocných se v té době uzavíraly s vidinou zisku, ať už šlo o zpečetění nějakého výhodného spojenectví či příslib nového území. Princezna ale prakticky do manželství nic takového nepřinášela. Jenže šlo o záměr. To právě princ de Condé, první ministr krále Ludvíka XV., v jehož hlavě se plán na sňatek zrodil, sledoval. Hledal nenápadnou nevěstu z královského rodu, která by porodila co nejvíce dětí, nejlépe syny, aniž by Francii přinesla nějaké politické komplikace.

Jakými povahovými vlastnostmi vlastně Marie Leszczyńska oplývala? Zdobila ji laskavost, upřímnost i takt. Rovněž se jednalo o nenápadnou, zkrátka nekomplikovanou mladou ženu. Navíc vděčnou, že se jí dostalo té ohromné cti stát se francouzskou královnou. Na Ludvíkův vkus se však chovala velmi zbožně a manželské povinnosti moc nemilovala. 

Jeden porod za druhým

Zpočátku spolu manželé vycházeli velmi dobře. Královna porodila celkem deset potomků, dva syny a osm dcer. Děti přišly na svět v prvních dvanácti letech manželství, poslední se narodilo v roce 1737. Tři z nich zemřely v raném věku. Zbylí potomci dělali královně velkou radost. Marii jako matku totiž nesmírně milovali a vždy při ní stáli – i proti otci či metresám. 

Neustálá těhotenství a porody Marii totálně vyčerpávaly, a tak se začala uchylovat ke lsti, aby nemusela být tak často manželovi po vůli. Ten byl totiž jako mladší stále při chuti. Vymlouvala se na nevolnosti, jindy se zas večer prý modlila tak dlouho, až manžel usnul. Nebo říkala, že se bojí tmy, a tak chtěla, aby ji služebná držela za ruku. Také po porodech nechtěla s manželem nic mít tak dlouho, co to jen šlo… Nemůžeme se tedy Ludvíkovi příliš divit, že ho taková odmítnutí odradila a že začal Marii zanedbávat. Zpočátku sice vysedával s přáteli nad skleničkou šampaňského a kartami, ale brzy začal hledat i jinou útěchu. 

Nesmírně žádoucí muž

S nalezením milenky si nemusel vůbec lámat hlavu. Ludvík byl vysoký a pohledný, takže se mu ženy samy nabízely, a to ještě před svatbou. Nikdy je nesváděl. Vlastně to ani neuměl či nepotřeboval. Očekával iniciativu od nich. S nevěrami začal tedy poměrně pozdě, ale od té doby se nezastavil… Všechno dohnal. Počet žen, které prošly jeho ložnicí, přičemž navštěvoval i nevěstince pochybné pověsti, nelze zjistit. Mluví se o několika stovkách, za pozornost jich však stojí deset. Nejčastěji se uvádějí dvě – madame de Pompadour a Jeanne du Barry, obě velmi krásné, chápavé i inteligentní a obě neurozeného původu.

Jako král sice Ludvík vystupoval okázale, ale jako člověk toužil po přirozenosti. Vedle aristokratek tedy většina jeho milenek pocházela z lidových vrstev. Svá četná milostná dobrodružství a vztahy s výjimkou madame Pompadour a madame du Barry a úzkostlivě tajil, mnohdy o nich nevědělo ani nejbližší okolí. Za milenkami jezdíval inkognito a v převlecích, a když ho náhodou poznali, prchal.

Dokud je smrt nerozdělí

A co na to nešťastná Marie Leszczyńska? Tiše trpěla! Nezbylo jí, než královým záletům se zaťatými zuby přihlížet. Na Ludvíkovu obranu nutno říci, že ji po celý život respektoval a nikdy ji neponižoval. Nebránil jí také ve styku s jejími rodiči, ani v podpoře jejích krajanů žijících ve Francii, mezi nimiž se, a vlastně i mezi Francouzi, těšila velké oblibě.

TIP: Slavné milenky: Koho měli v náruči nejmocnější muži světa?

Svazek tak odlišných manželů, byť dlouhá léta jen formální, nakonec trval dlouhých čtyřicet tři let. Marie zemřela v pětašedesáti letech. Pochovali ji v tradiční hrobce francouzských králů v Saint-Denis, dnes v severní části Paříže. Její srdce ale spočívá v katedrále v Nancy, kde jsou pohřbeni Mariini rodiče.